Tři princové a stíny Černého lesa
„Tohle je ten Černý les?“ zeptal se nejmladší Jakub a pevněji si zavinul plášť kolem ramen. Stromové klenby nad nimi se tyčily jako tmavé věže starého hradu. „Ano, přesně ten,“…
Některé příběhy jsou trochu jiné. Tiché jako ranní mlha, jemné jako vílí šaty a plné zvláštních věcí, které se nedají úplně vysvětlit – jen cítit. Právě takové jsou pohádky o kouzelných bytostech.
Najdete tu víly, co chrání staré stromy, skřítky s kapsami plnými podivných nápadů, draky, kteří neplivou oheň, ale třeba básničky… Jsou to příběhy o tom, že svět je možná větší, než se zdá. A že když se ztišíme a zaposloucháme, možná zaslechneme něco, co jiní přehlédnou.
Každá pohádka tu má trochu toho kouzla, které zůstává ještě chvíli poté, co se zhasne lampička. A i když děti často věří v kouzla víc než dospělí, tyhle příběhy mívají sílu připomenout je i nám.