Znáte skřítka Odpaďáčka? To je ten menší, trochu zavalitý pán s velkým nosem a modrou čepicí, co dohlíží na pořádek v popelnicích na naší ulici. Od té doby, co jednu šikovnou holčičku naučil pořádně rozšlápnout každou krabici, měl ve své papírové ložnici spoustu místa. Mohl si tam pohodlně natáhnout nohy na peřinku z letáků a po večerech si v klidu číst komiksy.
Jenže, kdepak by takový pracovitý skřítek vydržel celý den jen tak ležet v posteli! Každý správný skřítek potřebuje i obývák a nějakou tu dílnu. A tu si Odpaďáček zařídil hned u sousedů, tedy ve žlutém kontejneru na plasty.
Hned po ránu si vždycky přelezl do žlutého domečku. Tam to měl náramně rád. Z umytých kelímků si stavěl parádní bábovičky, z PET lahví si dělal ohrádky a z čistých igelitových sáčků si zrovna vázal průhledné závěsy na okna. Byla to čistá a veselá práce, při které to všude pěkně šustilo a praskalo.
Jednoho slunečného odpoledne zrovna nesl v náručí obrovský stoh čerstvě umytých kelímků od jogurtu, aby je srovnal do kouta. Vtom se nad ním otevřelo kulaté víko a ozvalo se mokré: Plesk!
Přímo doprostřed jeho žlutého obýváku spadla hnědá, slizká slupka od banánu.
„Krucipísek!“ vyhrkl skřítek. Chtěl uskočit, ale šlápl přímo na ten kluzký banánový konec. Nohy mu vyletěly do vzduchu a bác! Odpaďáček sebou plácl na zem. Všechny čisté kelímky se rozkutálely na všechny strany a z jednoho kelímku mu navíc na montérky kápla zapomenutá kapička borůvkového jogurtu.
„No tohle snad lidi nemyslí vážně,“ hudroval skřítek a těžce se zvedal ze země. Drbal se na zádech a mračil se na tu hnědou spoušť. Slupka byla nejen tuze kluzká, ale navíc se trefila přesně do větrací škvíry, kterou do žlutého domečku proudil čerstvý vzduch. Během chvilky tam bylo k zadušení a vonělo to tam, inu, jako v opičím pavilonu, a ne jako v čisté plastové dílně.
„Holýma rukama na to sahat nebudu, ještě bych se celý ulepil,“ zamumlal si pro sebe Odpaďáček. Rozhlédl se po dílně a našel dlouhou pevnou tyčku z rozbitého plastového větrníku. Popadl ji jako oštěp, napíchl na ni tu kluzkou slupku a s velkým hekáním ji vyklopil ven na chodník.
Druhý den ráno si skřítek sedl na okraj žlutého kontejneru a čekal. A opravdu. Za chvíli si to po chodníku vykračoval malý chlapeček a v ruce držel další banán. Slupku už už natahoval ke žlutému víku.
„Zadrž, mládenče!“ houkl na něj Odpaďáček a postavil se mu do cesty. V ruce držel jako varování tu plastovou tyčku s včerejší napíchnutou slupkou.
Chlapeček se lekl a zastavil se. „Já… já to chci jen vyhodit,“ pípl.
„Vyhodit, to ano,“ kývl skřítek a posunul si modrou čepici. „Ale podívej se sem. Tam vedle, v tom modrém, tam mám ložnici. A tady ve žlutém mám obývák a dílnu. Tady pracuju s čistým plastem. Když mi sem hodíš takovouhle kluzkou, mokrou věc, nejenže si natluču nos, ale zkazíš mi celou práci. Slupky a ohryzky patří k paní Kompostové do hnědé popelnice. Tam z nich bude parádní hlína.“
Chlapeček se podíval na ušpiněné skřítkovy montérky, pak na hnědou popelnici opodál a omluvně sklopil oči. „Já nevěděl, že tu máte obývák, pane skřítku. Už vám sem banán nikdy nehodím.“
A jak slíbil, tak udělal. Došel až k hnědé popelnici a slupku, spolu s tou včerejší, kterou mu strčil pod nos skřítek, vhodil přesně tam, kam patřila. Odpaďáček se usmál, slezl zpátky do svého žlutého domečku a pustil se do vázání igelitových závěsů. A protože už se nemusel bát, že na něčem uklouzne, šla mu práce pěkně od ruky.
Zajímá vás, kde tenhle pracovitý skřítek vlastně spí, když zrovna neuklízí plasty? Podívejte se k němu do ložnice v první pohádce Záhada veliké, nafouknuté krabice. Nebo se s ním vydejte na koncert do zeleného kontejneru v příběhu Jak skleničky přestaly hrát.
A pro všechny bystré hlavičky, které chtějí Odpaďáčkovi s úklidem pomoct, jsme připravili hravé nápady a pracovní listy v článku Třídění odpadu pro děti.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář