Skřítek Odpaďáček už měl svůj domácí život pěkně zavedený. V modrém kontejneru na papír měl svou tichou ložnici s peřinkou z letáků a hned vedle, ve žlutém domečku, si zařídil šikovnou dílnu pro práci s plasty. Mohlo by se zdát, že už ke štěstí nic nepotřebuje. Ale kdepak! Každý správný skřítek má rád i trochu té kultury a muziky.
A tu měl Odpaďáček hned za rohem, v zeleném kontejneru na sklo. Pro něj to nebyla jen tak nějaká obyčejná popelnice, to byla, panečku, rovnou koncertní síň!
Když tam totiž někdo hodil skleněnou láhev, neudělalo to jen takové obyčejné žuchnutí. Ono to krásně zacinkalo. Zelené lahve od minerálky zněly jako veselé flétničky, široké zavařovací sklenice od okurek basovaly zhluboka jako basa a malé skleničky od jogurtů jemně cinkaly jako triangl. Sklo zkrátka hrálo jako opravdový orchestr a Odpaďáček tam po večerech rád sedával a poslouchal tu zvonivou krásu.
Až jednou v podvečer sedí na okraji modrého kontejneru, kýve si nohou do rytmu a čeká na další tón. Jde kolem nějaký pán s krabicí, něco do kontejneru vysype a… místo veselého zacinkání se ozvalo jen duté, smutné: Puf. Žuch.
Žádný triangl. Žádná basa. Nic.
„Co to má znamenat, lidičky?“ zabručel skřítek, popotáhl si kšandy na montérkách a nakoukl dovnitř. A nestačil se divit.
Místo čistých lahví ležel na hromadě skla nacpaný starý, tlustý vlněný svetr. A na něm, aby toho nebylo málo, seděl odřený smutný plyšový medvěd. Medvěd potahoval nosem a bál se pohnout, protože ho to studené sklo tlačilo do tlapek a do zadečku.
Skleničky pod ním byly tuze nešťastné. „Copak jsme nějaký peřiňák?“ brumlala baňatá zavařovačka. „Přes ten svetr nemůžeme vůbec cinkat! Úplně nás to udusilo, nemůžeme hrát naši písničku!“
„No neplačte holky. Medvěde, kdepak ses tu vzal?“ zeptal se laskavě Odpaďáček a slezl k němu dolů.
„Můj chlapeček už vyrostl,“ fňukal medvěd, „a tak mě tu nechali. Jenže já sem nepatřím, vždyť nejsem vůbec ze skla. Dokonce ani oči nemám skleněné. Já jsem jen plný molitanu!“
„To se ví, že sem nepatříš. Kdo to kdy viděl, míchat skleničky s huňatým svetrem a plyšovým medvědem,“ hudroval Odpaďáček na ty nezbedné lidi, co nepřemýšlí, kam co hází. „Takhle by to nešlo. Skleničky pak nemůžou hrát, a navíc, když se pomíchají s jinými věcmi, nikdo z nich ve sklárně nevyfoukne nové. Musíme tě přestěhovat.“
Skřítek si vyhrnul rukávy, protože práce se nebál. Popadl svetr za jeden rukáv, medvěda chytil za tlapku a s pořádným hekáním je táhl ven z kontejneru. Táhl je kousek po chodníku, až k takovému velkému, bílému kontejneru. Tam bydlí starý textil a mají to tam na starosti jiní páni.
„Tak, a hop tam!“ zavelel skřítek a pomohl medvědovi dovnitř. Medvěd dopadl do měkké hromady zimních bund a hned se spokojeně uvelebil na staré šále.
Odpaďáček si oprášil ruce a vrátil se ke své zelené koncertní síni. Sotva si sedl na okraj, šla kolem babička a hodila dovnitř prázdnou lahvičku od kapek. Láhev dopadla na dno, ťukla o zavařovačku a ozvalo se to nejkrásnější, nejjasnější: CILILINK!
Skleničky už zase hrály přesně tak jak měly. Odpaďáček si spokojeně posunul modrou čepici do týla a usmál se. „Inu, je to prosté. Každá věc má své místo. Když do skla hodíte něco jiného než tam patří, všechno se pokazí.“ A proto skřítek poctivě dohlížel na to, aby zelený kontejner hrál na celé kolo.
Muzika hraje a Odpaďáček má radost. Ale jestlipak víte, kde má náš skřítek svou útulnou papírovou ložnici? Zjistíte to v pohádce Záhada veliké, nafouknuté krabice. A co se stalo, když na něj ve žlutém domečku čekalo kluzké překvapení, se dočtete v příběhu Odpaďáček a záchrana kluzké dílny.
Abyste měli doma ve všem jasno a skřítkovi nedělali zbytečnou práci, nahlédněte do našeho průvodce plného aktivit a pracovních listů Třídění odpadu pro děti.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář