Skřítka Odpaďáčka už dobře znáte. Víte, že tenhle malý, pracovitý chlapík v modré čepici má svůj svět rozdělený pěkně podle barev. Ve žlutém plastovém domečku má dílnu, za písničkou chodí do zeleného skla a s tetou Kompostovou si rád popovídá v hnědé popelnici. Ale ze všeho nejraději se večer vrací domů. A domov, to je pro něj ten velký modrý kontejner na papír.
To byste koukali, jakou tam má útulnou ložnici! Koberce ze starých novin, poličky z malých čajových krabiček a postýlku má vystlanou těmi nejměkčími barevnými letáky ze samoobsluhy. Když si do ní večer zaleze, rozsvítí si baterku a čte staré komiksy, žije se mu tuze dobře.
Až do jednoho pátečního večera.
Odpaďáček si zrovna přetáhl přes uši svou oblíbenou peřinku vystřiženou z letáku na hračky, zavřel oči a chystal se spát. Už skoro usínal, když uslyšel tiché žuchnutí, jak někdo něco hodil do jeho popelnice. Chvíli se nic nedělo. Odpaďáček si pomyslel, že to jen někdo hodil do popelnice další várku letáků, které si ráno přetřídí. Jenže pak ucítil něco divného. Jeho peřinka byla najednou nějaká studená, těžká a podivně kluzká. A navíc to v modré ložnici přestalo vonět tím jeho suchým papírem. Místo toho se tam objevil těžký odér česneku, salámu a přepáleného tuku.
Skřítek rozsvítil baterku, vysoukal se z pod peřinky a pořádně se lekl. Přímo na jeho postýlku spadla obrovská, placatá krabice od pizzy. Jenže kdepak čistá a zmáčknutá! Byla skrz naskrz nasáklá olejem a vevnitř byly dokonce ještě přilepené zbytky oschlé pizzy se sýrem s kousky šunky. Mastnota z té krabice kapala přímo na Odpaďáčkovy krásné letáky a staré sešity.
„No tohle snad lidičky nemyslíte vážně!“ vyletěl skřítek z postele a začal hudrovat. Snažil se mastnou krabici odtlačit, ale ruce mu po ní klouzaly. Papír pod ní už začínal žloutnout, krčit se a rozpíjet.
„Takovou spoušť! Vždyť mastný papír už není žádný papír. Ve fabrice se z něj nová čtvrtka neudělá, protože ta mastnota by v kádích zkazila celou várku čistých novin!“ zlobil se Odpaďáček.
Nezbylo mu nic jiného, než si navléct ty nejtlustší pracovní rukavice. S velkým hekáním a funěním mastnou krabici popadl a táhl ji ven z modrého domečku. Odvlekl ji až k obyčejné černé popelnici na směsný odpad. „Tady je tvé místo, ty zamaštěná obludo. Z tebe už žádný nový sešit nevznikne,“ zabručel a shodil ji do tmy.
Nejhůř mu ale bylo, když se vrátil domů. Musel vzít i svou oblíbenou letákovou peřinku a pár starých komiksů, do kterých se olej vsákl, a odnést je do černé popelnice také. Byly úplně zničené.
Druhý den ráno si Odpaďáček sedl na okraj kontejneru a mračil se. Za chvíli šel po chodníku mladík se sluchátky na uších a v ruce nesl další krabici od pizzy. Už už ji chtěl hodit škvírou dovnitř.
„Zadržte, mládenče!“ houkl na něj skřítek rázně. Mladík se lekl a rychle si sundal sluchátka.
Odpaďáček si ho změřil pohledem: „Copak v té krabici bylo? Něco dobrého?“ „No, sýrová pizza s olivami,“ odpověděl překvapeně mladík. „A je ta krabice mastná? Jsou v ní drobečky a připečený sýr?“ vyptával se skřítek dál. Mladík krabici otevřel. Na dně byla obrovská mastná skvrna a kousek kůrky. Přikývl.
„Tak to se podívejte. Do mého modrého domečku patří jen čistý papír. Když mi sem hodíte tu mastnotu, vsákne se to do starých sešitů a krabic. A z mastného papíru se už nikdy žádný nový nevyrobí. Zničí se tím celá popelnice plná dobrého papíru.“
Mladík se podíval na krabici, pak na skřítka a poškrábal se na hlavě. „Aha, to mě nenapadlo. Takže s tím do černého koše?“ „Přesně tak,“ usmál se Odpaďáček a smekl čepici. „Mastnota a zbytky jídla recyklaci nesvědčí. Děkuju vám, že na to budete pamatovat.“
Toho večera měl skřítek ve své ložnici zase krásně sucho a čisto. Z čerstvých letáků si ustlal ještě lepší peřinku a doufal, že ho snad dnes už ze spaní žádná mastná krabice od pizzy neprobudí.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář