Skřítek Odpaďáček zrovna odpočíval ve své ložnici. Ta, jak už dobře víte, se nachází v tom velkém modrém kontejneru na papír. Měl čerstvě natřepané letáky od samoobsluhy a chystal se na chvíli natáhnout. Najednou to nahoře nad ním vrzlo, kulaté víko se zvedlo a žuch! Dopadla k němu úhledná, vysoká krabice.
Byla potištěná obrázkem veselé krávy a voněla trošku po mléce. „Aha,“ mnul si ruce skřítek spokojeně. „Pěkná, čistá krabička. Z té si udělám nový noční stolek, ten starý z krabičky od čaje už se mi trochu viklá. Jen ji musím pořádně zmáčknout na placku, jak se na správný papír sluší a patří.“
Odpaďáček si povyskočil a dupl na ni svými těžkými botami. Hup! Křup! Ale kdepak. Krabice se sice trochu ohnula, ale hned se zase s tichým zapraskáním narovnala. Byla neobyčejně tuhá a vzdorovitá. Skřítek do ní nedůvěřivě šťouchl prstem. „Co ty jsi to za papír, že se nenecháš slušně složit?“
Otevřel kulaté plastové víčko nahoře na krabici, nakoukl dovnitř a vykulil oči. Uvnitř to totiž nebylo vůbec papírové. Blesklo tam na něj něco hladkého a lesklého. „U všech děravých novin,“ vyhrkl Odpaďáček a posunul si modrou čepici do týla. „Vždyť ty máš vevnitř úplně stříbrné bříško!“
„To se ví, pane domácí,“ ozval se tlumený a velmi slušný hlas zevnitř krabice. „Já totiž nejsem jen tak ledajaký papír. Říkají mi Nápojový karton. Jméno mé je Tetrapak.“
„A co potom děláš u mě v modré ložnici?“ mračil se skřítek.
„Někdo z lidí se spletl,“ povzdechla si krabice od mléka. „Zvenku vypadám jako papír, to je pravda. Ale uvnitř mám tenkou stříbrnou fólii, to aby se to dobré mléko uvnitř nezkazilo a vydrželo čerstvé. A kvůli téhle fólii u vás v modrém domě zkrátka spát nemůžu. V papírně by si s mým stříbrným bříškem nevěděli rady a jen bych tam dělal neplechu. Já patřím k sousedům do oranžového kontejneru. Nebo alespoň do žlutého k plastům, záleží, jak to mají lidičky ve městě zařízené.“
Odpaďáček uznal, že to má asi něco do sebe. Vzal slušného cizince v podpaží, hlasitě hekl a vystrčil ho škvírou ven z modrého domečku na chodník. Zrovna se tam vracel tatínek s holčičkou, kteří tu krabici před chvílí špatně vyhodili.
„Haló, pane!“ houkl na něj skřítek a ukázal na krabici. „Tenhle pan krabičák má stříbrné bříško. Když v sobě krabice nosí tekuté mléko nebo džus, není to jen obyčejný papír. Musí jít tam, kam patří nápojové kartony – pěkně do oranžové nebo žluté popelnice, co má na sobě nálepku krabice od džusu.“
Tatínek se chytil za nos, omluvil se a hned krabici s veselou krávou přenesl do správného kontejneru o kousek dál. Odpaďáček si pak mohl jít v klidu lehnout na své čistě papírové letáky. Od té doby si už ten tatínek i s celou rodinou dávali dobrý pozor na to, aby krabice, ve kterých bývá pití, končili přesně tam kde mají.
Překvapil vás cizinec se stříbrným bříškem? Odpaďáček musel ve svém modrém domečku řešit už spoustu záhad! Připomeňte si, jak si poradil s obrovskou televizní krabicí v pohádce Záhada veliké, nafouknuté krabice , zjistěte, jak si vede ve své žluté dílně v příběhu Odpaďáček a záchrana kluzké dílny, nebo nahlédněte do jeho skleněné koncertní síně Jak skleničky přestaly hrát. A aby se u vás doma už nikdo nespletl, připravili jsme užitečného průvodce plného her a pracovních listů v článku Třídění odpadu pro děti.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář