To vám byl jednou jeden skřítek, říkalo se mu Odpaďáček. Kdepak by bydlel v lese pod pařezem, na to on si nepotrpěl. Našel si náramně šikovný domeček přímo na ulici. Byl to ten veliký, modrý kontejner na starý papír.
Odpaďáček nosil na hlavě modrou čepici, a měl tuze rád pořádek. To byste koukali, jak to měl uvnitř zařízené! Z letáků od samoobsluhy si udělal měkkou peřinku, ze starých novin měl koberce a z malých krabiček od čaje si postavil úhledné poličky. A když někdo z dětí hodil dovnitř přečtený komiks, Odpaďáček si večer rozsvítil malou baterku a četl si před spaním. Inu, žilo se mu tam náramně dobře.
Až do jednoho úterního odpoledne.
Skřítek si zrovna rovnal stoh starých sešitů, když vtom se víko kontejneru otevřelo. Najednou se ozvalo ohromné: BUM! PRÁSK!
Dovnitř spadla obrovská, tvrdá a úplně celá krabice od nové televize. A panečku, to nebyla jen tak nějaká krabička. Byla tak nafouknutá a tlustá, že zabrala skoro celý modrý domeček. Skřítek Odpaďáček byl rázem přimáčknutý do rohu kousek od svých čajových poliček. Nemohl se pohnout ani doprava, ani doleva.
„No tohle!“ hudroval Odpaďáček a snažil se tu papírovou obludu odstrčit. „To snad nemyslíte vážně, lidičky! Vždyť je v ní jenom prázdný vzduch a zabírá tu místo pro sto jiných novin! Kam si teď jako lehnu?“
Ale krabice se ani nehnula. Skřítkovi nezbylo nic jiného, než si obout své těžké boty. Celou noc po té velké krabici skákal, dupal a funěl. „Hup a dup! Zmáčknout a přeložit!“ povzbuzoval se. Byla to tuze těžká práce, ale nad ránem se mu konečně podařilo tu velikánskou krabici složit na tenkou placku. Unavený skřítek si otřel pot z čela a šel si lehnout.
Jenže sotva zavřel oči, uslyšel, že se ke kontejneru zase někdo blíží. „Jen tam hodím tu krabici a půjdu,“ ozval se dívčí hlas, který, jak se zdálo, někomu odpovídal. Odpaďáček nadzvedl víko a vykoukl ven. Tam uviděl malou holčičku, jak nese další velikou krabici, tentokrát od vysavače. A zase celou, nezmáčknutou!
„Zadrž, panenko!“ houkl na ni Odpaďáček a vylezl až na okraj popelnice. Holčička vykulila oči.
„Ty jsi kdo?“ zeptala se překvapeně.
„Já jsem skřítek, tady z toho modrého domu. Odpaďáček mi říkají,“ sundal si čepici a slušně pozdravil. „A jestli mi sem hodíš tu krabici, takhle tlustou, nafouknutou jako balon, tak už se sem nevejde ani jeden starý sešit. A já nebudu mít kde spát.“
Holčička se zastyděla až ji uši zčervenaly. „To mě nenapadlo, pane skřítku. Tatínek říkal, ať ji prostě vyhodím.“
„Vyhodit, to ano,“ kývl skřítek už o poznání klidněji. „Ale napřed z ní musíme vyhnat ten vzduch. Podívej.“
Odpaďáček vyskočil na krabici, holčička přidala svou malou nožičku a společně po ní začali skákat. Dup, hup, křup a krabici krásně rozšlápli na placku. Najednou byla úzká jako prkénko. Holčička ji snadno prostrčila škvírou do kontejneru a krabice tiše přistála až na dně. Skřítek už plánoval, jak si z ní udělá nový koberec. Místa tam zbylo ještě pro spoustu dalších papírů.
„Tak vidíš, jaká jsi šikovná,“ usmál se Odpaďáček a nasadil si čepici. „Když krabici zmáčkneš, do mého modrého domečku se vejde celý papírový svět. Děkuju ti.“
Od toho dne už ta holčička nikdy nevyhodila krabici bez toho, aby ji nejdřív pořádně rozplácla. A Odpaďáček? Ten měl v kontejneru vždycky dost místa na to, aby si mohl pohodlně natáhnout nohy a číst si večer staré komiksy.
Líbilo se vám u Odpaďáčka v modrém domečku? Kdepak, tím jeho práce na ulici nekončí! Zjistěte, co se semlelo, když si zařídil dílnu u sousedů v pohádce Odpaďáček a záchrana kluzké dílny, nebo jak musel zachraňovat muziku v příběhu Jak skleničky přestaly hrát.
A jestli si chcete s dětmi to správné vyhazování pěkně procvičit – třeba i s krásným pracovním listem – mrkněte na náš velký článek Třídění odpadu pro děti.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář