Když víko krabice poprvé odklopili, ozval se veselý dětský hlas. Chlapec radostně vykřikl a začal vojáčky pečlivě stavět na stůl. Všichni vypadali jeden jako druhý. Jen ten poslední, pětadvacátý, se trochu lišil. Měl jen jednu nohu. Odlévali ho totiž úplně nakonec a cín už na druhou jednoduše nezbyl. Ale i na té jedné noze stál stejně pevně a hrdě jako ostatní na dvou.

Na stole ležela spousta dalších hraček, ale nejvíce pozornosti poutal překrásný papírový zámek. Před jeho branou stála malá papírová baletka. Byla krásná a na sobě měla šatičky z tenké látky a přes rameno modrou stužku. Ruce měla vztažené vysoko do vzduchu a jednu nohu zvednutou tak vysoko, že ji vojáček pod sukní vůbec neviděl. Pomyslel si, že má také jen jednu nohu, stejně jako on.

To by byla žena pro mě, říkal si v duchu. Ale je moc vznešená. Bydlí v nádherném zámku, zatímco já mám jen papírovou krabici, o kterou se dělím se čtyřiadvaceti bratry.

Přesto z ní nedokázal spustit oči.

Když padl večer a všichni z domu šli spát, hračky ožily. Začaly hrát na návštěvy, pořádat bitvy a tancovat. Jen vojáček stál nehnutě na své jedné noze a baletka stála tiše na špičce té své. Nedívali se nikam jinam, jen upřeně jeden na druhého.

Odbila půlnoc a s tichým klapnutím se otevřela malá černá krabička. Nevyskočil z ní žádný panáček na pružině, ale opravdový, malý a zlomyslný skřet.

„Vojáčku“, zasyčel skřet z krabičky. „Nech si ty svoje oči laskavě pro sebe!“

Ale vojáček dělal, jako by nic neslyšel. Dál se upřímně díval jen na baletku.

„Jen počkej do zítřka“, zasmál se skřet.

Ráno přišly děti a postavily vojáčka na okenní římsu. Ať už to udělal ranní průvan, nebo ten zlomyslný skřet, okno se najednou prudce rozletělo a vojáček vypadl ven. Padal ze třetího patra přímo na dláždění. Dopadl tak nešťastně, že jeho bodák uvízl mezi kameny a on zůstal stát hlavou dolů.

Začalo silně pršet. Kapky se brzy slily v prudký jarní liják. Když déšť ustal, šli kolem dva chlapci.

Jeden z nich ukázal do hluboké louže. Podívej, cínový vojáček. Pošleme ho na výlet.

Z kusu starých novin narychlo složili papírovou lodičku. Postavili vojáčka doprostřed a pustili ho po vodě, která se divoce valila strouhou. Proudy vody lodičkou smýkaly sem a tam, točily s ní v kruzích, ale vojáček neztratil rozvahu. Stál pevně, pušku v náručí a díval se odhodlaně před sebe.

Voda lodičku nesla rychle, až ji najednou vtáhla pod temný most, přímo do kanálu. Byla tam vlhká, hluboká tma, snad ještě větší než v jeho staré krabici.

Kampak to vlastně pluji? pomyslel si. Tohle je jistě práce toho skřeta. Kdyby tu tak se mnou byla ta krásná baletka, nevadila by mi ani tahle tma.

Najednou se z temnoty vynořila obrovská zlá krysa, která pod mostem bydlela.

„Máš pas?“ zasyčela a cenila zuby. „Ukaž pas! Tady se platí mýtné!“

Vojáček mlčel. Jen pevněji stiskl svou pušku a ani se nehnul. Nechtěl ukázat strach. Lodička se řítila dál a krysa plavala za ním. Vztekala se a volala. Házela po něm klacky a kamínky, aby vetřelce zastavily. Proud byl ale silnější a vynesl lodičku ven z temného tunelu.

Jenže to nejhorší mělo teprve přijít. Voda se s obrovským hukotem hnala do velkého průplavu. Pro vojáčka to bylo stejné, jako by se řítil z vysokého vodopádu. Lodička se naplnila těžkou vodou a začala rychle klesat. Namočený papír se trhal. Voda vojáčkovi sahala po krk, pak přes hlavu až s celou potrhanou lodičkou klesl pod .

Myslel na malou baletku, kterou už nikdy neuvidí. Cítil, jak klesá ke studenému říčnímu dnu.

Vtom se pod vodou něco zablesklo. Kolem proplula velká ryba, otevřela tlamu a vojáčka spolkla.

Kolem něj byla ještě větší tma než v kanálu a velmi málo místa. Ale vojáček vytrval. Ležel klidně, v plné polní, s puškou pevně u sebe. Osud ho zkoušel, ale jeho srdce zůstalo nezlomené.

Ryba s sebou chvíli prudce házela a mlela sebou. S vojáčkem v ní to zmítalo ze strany na stranu až najednou znehybněla. Cosi jím silně otřáslo, pak uviděl jasný záblesk světla a uslyšel hlas.

„Cínový vojáček!“

Rybu totiž chytil rybář, prodal ji na trhu a kuchařka ji přinesla do kuchyně. Rozřízla ji nožem a našla v ní našeho hrdinu. Vzala ho opatrně dvěma prsty a odnesla do pokoje.

Vojáček se rozhlédl. Poznal ten stůl. Poznal hračky. A hlavně uviděl ten krásný papírový zámek a před ním malou tanečnici. Pořád stála na jedné noze, tu druhou zvednutou vysoko k nebi. Byla stejně vytrvalá jako on. Osud ho zavedl domů. Zpět k jeho milované tanečnici.

Podíval se na ni a ona na něj. Ani jeden nepromluvil, ale byli šťastní, že se znovu shledali. Vojáček věděl, že přežil tu dlouhou, temnou cestu jen díky pomyšlení na ni.

Byla tichá a vytrvalá. A on věděl, že ať už se stane cokoliv, bude tu vždy stát, na své jedné noze, pevně a hrdě.

Jenže jejich štěstí netrvalo dlouho. Za pár dní, během hry chlapec popadl cínového vojáčka a bez jediného slova ho hodil přímo do rozpálených kamen. Neměl k tomu vůbec žádný důvod, možná v tom měl prsty ten zlomyslný skřet z černé krabičky.

Vojáček stál v jasných plamenech a cítil strašlivý žár. Sám nevěděl, jestli je to skutečný oheň z kamen, nebo plameny jeho lásky k tanečnici. Díval se na baletku a ona se dívala na něj. Cítil, že se v tom horku pomalu rozpouští, ale stále stál pevně na své jedné noze, pušku stisknutou v náručí.

Najednou někdo prudce otevřel dveře. Průvan zachytil malou papírovou tanečnici. Vznesla se do vzduchu jako lehká víla a vletěla rovnou do kamen, přímo k cínovému vojáčkovi. V mžiku vyšlehla plamenem a byla pryč.

Vojáček se mezitím roztekl na malou stříbrnou hromádku.

Když přišla druhý den ráno služebná vybírat popel, našla z něj jen malý kousek cínu, který se slil do tvaru malého srdce uprostřed kterého byl zatavený jeden třpytivý kamínek, které původně zdobil baletčiny šaty. Spojeni navždy v tichém příběhu odvahy a věrnosti, jež nezdolal ani ten nejžhavější plamen.

Článek Statečný cínový vojáček se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Omalovánka je připravená ve formátu A4 na výšku, má čisté linie bez stínování, takže je perfektní i pro ty nejmenší malíře. Stačí zdarma stáhnout, vytisknout a nechat děti tvořit!

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Tip pro zvídavé hlavičky: Zajímají vaše děti zvířátka z farmy? Spojte vybarvování s příběhem! Přečtěte si společně náš článek Jak se žije na slepičím dvorku: Zajímavosti ze světa slepic a kuřátek, které překvapí i dospělé a dozvíte se, jak spolu slepice komunikují nebo proč jsou pro zahradu tak užitečné.

Článek Omalovánka: Slepička s kuřátky u plotu se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Zbroj pro malého hrdinu

Představte si, že byste na zádech nosili batoh plný špičatých tužek. Přesně tak se musí cítit ježek západní, který má na svém těle pět až sedm tisíc bodlin. Nejsou to ale žádné nebezpečné jehly, nýbrž ztvrdlé chlupy tvořené látkou zvanou keratin. Z úplně stejného materiálu jsou vyrobené vaše vlasy nebo nehty.

Tajemství dokonalého klubíčka

Určitě víte, jak funguje stahovací pytlík na bačkory nebo batůžek. Ježek má pod kůží speciální kruhový sval, který funguje úplně stejně jako šňůrka u tohoto pytlíku. Když se lekne, sval se stáhne a zvířátko do něj bezpečně schová zranitelné bříško, nožičky i malý čumáček. Vznikne tak pichlavá koule, na kterou si málokterý predátor troufne.

Pěnová koupel místo parfému

Našli jste někdy venku silně voňavou bylinku? Když náš bodlinatý kamarád objeví nový nebo velmi silný pach, začne v tlamičce tvořit obrovské množství slin. Ty našlehá do husté pěny a jazykem si ji natře na bodliny. Vědci se domnívají, že si tak vytváří ochrannou pachovou masku, aby dokonale splynul s okolním prostředím.

Zapomeňte na jablíčka, přichází lovec

V pohádkách často vidíme ježky, jak si nesou na zádech červené jablko nebo hrušku. Ve skutečnosti jsou to ale vášniví hmyzožravci a o spadané ovoce vůbec nestojí. Na jejich nočním jídelníčku najdeme především žížaly, brouky, housenky a dokonce i slimáky. Pro každou zahradu jsou tak neuvěřitelně užitečnými pomocníky.

Hlučný noční průzkumník

Umíte si představit, že by takhle malý tvor dokázal vzbudit celou zahradu? Při hledání potravy je ježek opravdu velmi hlučný. Hlasitě mlaská, funí, chrochtá a dupe v suchém listí, jako by tam běhalo malé prasátko. Je to zkrátka noční zvíře, které se vůbec nestydí dát o sobě hlasitě vědět.

Superhrdinská odolnost

Tento malý savec v sobě skrývá jednu úžasnou superschopnost. Jeho tělo má částečnou imunitu proti jedu, což znamená, že je mnohem odolnější vůči přírodním nebezpečím než jiná zvířata. Kdyby ho náhodou uštkla zmije, s největší pravděpodobností to, oproti jiným malým zvířatům, náš malý hrdina bez větších potíží zvládne.

Zimní spánek, který zmrazí srdce

Zima je pro hmyzožravce těžké období, a proto ji raději celou prospí. Během hibernace, neboli zimního spánku, dokáže ježek zpomalit tlukot svého srdce ze sto devadesáti úderů za minutu na pouhých dvacet. Jeho tělesná teplota navíc klesne téměř k bodu mrazu, aby ušetřil co nejvíce energie na jarní probuzení.

Mláďata v bezpečí maminčina bříška

Zajímalo vás někdy, jak se rodí malí ježečci, aby svými bodlinami neublížili mamince? Příroda to vymyslela naprosto chytře. Slepá mláďata se rodí s velmi měkkými bodlinkami, které jsou pečlivě ukryté pod oteklou, vodou nasáklou kůží. Teprve několik hodin po narození kůže splaskne a objeví se první světlé bodliny.

Nečekaný horolezec a plavec

Zdá se vám, že je ježek pomalý a neohrabaný? Nenechte se zmást! Je to překvapivě zdatný plavec, i když k výstupu z vody nutně potřebuje mírný břeh. Navíc dokáže velmi obratně šplhat přes pletivo a drátěné ploty, takže mu v nočních toulkách zabrání jen málokterá překážka.

Uši a nos fungující jako radar

Ježci nemají zrovna nejlepší zrak, ale pro život ve tmě ho ani nepotřebují. Místo očí se spoléhají na svůj naprosto dokonalý čich a sluch, které jim slouží jako vysoce citlivý radar. Dokážou uslyšet i to nejslabší zašustění malého brouka pod silnou vrstvou spadaného listí na obrovskou vzdálenost.

Samotář, který miluje svůj klid

Některá zvířata žijí ve velkých rodinách nebo stádech, ale ježek je zapřisáhlý samotář. Každý dospělý jedinec má své vlastní území, které si pravidelně prochází. Výjimkou je pouze jarní a letní období, kdy se maminka láskyplně stará o svá malá mláďata, než se vydají na vlastní životní cestu.

Krátké nožky, blesková rychlost

Při běžné večerní procházce se ježek většinou jen pomalu a kolébavě batolí. Pokud mu ale hrozí opravdové nebezpečí, dokáže zařadit nejvyšší rychlostní stupeň. Na svých krátkých nožičkách umí nečekaně uhánět rychlostí až dva metry za sekundu, což je výkon hodný zvířecího sprintera.

Jak můžeme našim bodlinatým sousedům pomoci?

Naše zahrady jsou pro ježky často velmi důležitým a bezpečným útočištěm. Pomoci jim může každý z nás, a to velmi jednoduše. Stačí v letních vedrech nechat venku mělkou misku s čistou vodou na pití. Můžete pro ně také nechat malou dírku v plotě, aby mohli v noci volně procházet. Pokud vás zajímají další úžasná tajemství přírody, neváhejte a přijďte prozkoumat další zvířecí kamarády k nám na web. Zkusíte dnes večer na zahradě poslouchat, jestli náhodou neuslyšíte zvědavé ježčí funění?

Vědomostní kvíz

1. Z jaké látky jsou tvořeny ježčí bodliny? (Z keratinu, úplně stejně jako tvoje vlasy a nehty.)
2. Co si dá ježek nejraději ke svačině? (Brouky, žížaly a hmyz. Na jablíčko by ho nikdo nenalákal.)
3. Proč ježek tak nahlas dupe a funí? (Dělá velký hluk, protože v listí pečlivě pátrá po potravě.)

Víte, že… Ježek je nesmírně vytrvalý chodec. Během jediné noci dokáže při kontrole svého území nachodit až dva kilometry, což je na tak malého tvora s krátkýma nožičkama úctyhodný sportovní výkon.

Úkol pro malé průzkumníky

Venkovní pátračka: Vydejte se k blízkému okraji lesa nebo důkladně prozkoumejte čerstvě rašící trávník na vaší zahradě. Zkuste opatrně odhrnout vrstvu suchého listí nebo nahlédnout pod kousky starého dřeva. Dokážete objevit úkryty brouků nebo žížal, na kterých by si noční rytíř v brnění rád smlsnul?

Tvořivá dílna doma: Vezměte si prázdnou papírovou krabici od bot, suché listí, trochu slámy nebo větvičky a zkuste pro ježka postavit ten nejbezpečnější a nejteplejší domeček na zimu. Popřemýšlejte, jak velký vchod bude ježek potřebovat, aby se dovnitř bez problémů nasoukal i s plným bříškem.

Článek Ježek západní: Bodlinatý noční lovec z našich zahrad se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Ponořte se do světa rostlin. Prohlédněte si i další originální omalovánky pro malé i velké tvořitele a objevujte společně s námi svět kolem nás.

Článek Omalovánka: U zahradníka se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Máte rádi atmosféru starých řemesel a vůni křupavého pečiva? Připravili jsme pro vás novou detailní omalovánku, která vás přenese přímo do poctivé pekařské dílny. Na obrázku najdete usměvavého pekaře v zástěře, jak dřevěnou lopatou sází bochník do kamenné pece. Všude okolo nechybí ošatky plné pečiva, misky s moukou a spousta drobných detailů k vybarvení.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Užijte si příjemné tvořivé chvíle s dětmi nebo relaxujte s pastelkami u jednoho z nejstarších řemesel. Prohlédněte si i další originální omalovánky pro malé i velké tvořitele.

Článek Omalovánka: U pekaře se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Stáhněte si tuto ilustraci zdarma a vybarvujte společně. Až budete mít hotovo, můžete si vybrat z naší nabídky dalších omalovánek.

Článek Omalovánka: U veterináře se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Věděli jste, že… Housenky jsou neuvěřitelní jedlíci. Během svého krátkého života se zaměřují téměř výhradně na konzumaci listů. Některé druhy housenek dokážou během několika týdnů zvětšit svou původní velikost až tisíckrát.

Co budeme k tvoření potřebovat:

• Vytištěný Arch 1 s vývojovými fázemi (1x)
• Vytištěný Arch 2 se základnou a větvičkou (4x)
• Ostré nůžky
• Lepidlo na papír
• Pastelky, fixy nebo vodové barvy

Věděli jste, že… Změna uvnitř kukly je neuvěřitelný proces. Tělo housenky se uvnitř ochranného obalu přemění na tekutou hmotu. Z ní pak speciální zárodečné buňky začnou formovat novou podobu dospělého jedince, včetně křídel a tykadel.

Chcete se dozvědět víc o motýlech? V našem článku Jak se rodí motýlek můžete děti seznámit nejen s jednotlivými fázemi jejich vývoje, od vajíčka po motýla, ale také se dozvědět spoustu dalších zajímavostí.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Návod k sestavení:

Vybarvování
Začneme vybarvováním. Než vezmete do ruky nůžky, nechejte děti vybarvit
všechny vytištěné listy. Tedy jednu stránku s motýlem a jeho stádii a všechny čtyři stránky, které poslouží jako prostorové pozadí s větvičkou.

Vystřihování
Jakmile jsou obrázky vybarvené, přistoupíme k vystřihování. Z prvního archu
pečlivě po obvodu vystřihněte jednotlivé prvky (vajíčka na listu, housenku, kuklu, dospělého motýla) a nezapomeňte ani na štítky s názvy. Ze čtyř kopií druhého archu vystřihněte obdélníkové pozadí s půlkruhovou podstavou podle vnějších plných čar.

Příprava 3D sekcí
Nyní si připravíme 3D základnu. Každé ze čtyř pozadí (Arch 2) přehněte
napůl podél svislé přerušované čáry. Následně ohněte spodní zelenou část a malou boční chlopeň tak, aby společně vytvořily rovnou plochu, na které bude celá stavba stát.

Slepení kolotoče
Vezměte všechna studia/pozadí a slepte je postupně zády k sobě (polovinu jedné zadní stěny přilepte k polovině další zadní stěny). Tímto způsobem vytvoříte prostorový křížový model, který připomíná kolotoč se čtyřmi samostatnými sekcemi. Spodní půlkruhové části se po slepení spojí do jednoho velkého kruhu, který tvoří stabilní podstavu.

Osazení fází
Dostáváme se ke kompletaci životního cyklu. Do každé ze čtyř částí modelu
nalepte jednu vystřiženou vývojovou fázi z prvního archu. Na větvičku umístěte vajíčka, do další
sekce posaďte na větev housenku, do třetí zavěste zespodu kuklu a do poslední sekce umístěte letícího motýla.

Štítky
Posledním úkolem je správné přiřazení štítků. Děti by měly logicky určit pojmy k jednotlivým fázím a štítky následně přilepit na příslušná místa na zelené podstavě v každé sekci.

Věděli jste, že… Křídla dospělých motýlů jsou ve skutečnosti průhledná. Zářivé a pestré barvy, které vidíme, vznikají díky tisícům drobných šupinek překrývajících povrch křídla. Tyto šupinky odrážejí
světelné paprsky v různých úhlech a vytvářejí tak úchvatné vzorce.

Tento projekt je skvělou aktivitou do hodin prvouky, přírodovědy nebo pro smysluplné volné odpoledne doma. Pokud hledáte inspiraci pro další podobné činnosti, můžete prozkoumat naši sekci zaměřenou na jarní tvoření. Tvoření doporučujeme také propojit s dalšími vzdělávacími materiály, které najdete v naší rozsáhlé kategorii pracovních listů pro předškoláky i školáky.

Článek Prostorový 3D model: Životního cyklu motýla se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Zvíře s velkým srdcem. Vlastně se třemi!

Umíte si představit, že by vám v hrudi bilo více než jedno srdce? Chobotnice jich mají rovnou tři! Dvě menší srdíčka fungují jako pumpy, které ženou krev do žaber, aby tam z mořské vody získaly cenný kyslík. To třetí, největší srdce, pak posílá okysličenou krev do celého těla. A aby toho nebylo málo, jejich krev není červená jako ta naše, ale temně modrá. Může za to speciální látka plná mědi, která chobotnicím pomáhá skvěle dýchat i ve velmi studených hlubinách našeho podvodního světa.

Devět řídících center

Co byste řekli na to, kdyby každá vaše ruka měla svůj vlastní rozum? U chobotnic to přesně takhle funguje. Mají sice jeden hlavní mozek v hlavě, ale každé z jejich osmi ramen má svůj vlastní menší řídící systém. Ramena se tak mohou sama rozhodovat, co budou dělat, aniž by se musela ptát hlavní centrály. Jedno rameno tak může zvědavě prozkoumávat temnou jeskyni, zatímco druhé se snaží otevřít zajímavou mušli na dně.

Ochutnávání pouhým dotykem

Podívejte se někdy zblízka na dlouhá ramena chobotnice. Jsou celá posetá stovkami malých přísavek. Ty ale neslouží jen jako šikovné lepicí pásky k chytání předmětů nebo k bezpečnému lezení po kluzkých skalách. Přísavky fungují vlastně jako zvířecí jazyk. Kdykoliv se chobotnice něčeho dotkne, rovnou to i ochutná. Rychle tak zjistí, jestli je kámen jen obyčejný kus skály, nebo se pod ním ukrývá dobrá svačina v podobě kraba.

Útěk klíčovou dírkou

Víte, co je na těchto tvorech neuvěřitelně praktické? Nemají v těle vůbec žádné kosti. Jedinou tvrdou částí jejich těla je malý zobák, který vypadá úplně stejně jako ten papouščí. Díky této neobyčejné měkkosti se dospělá chobotnice dokáže protáhnout i neuvěřitelně malou skulinkou. Vleze se všude tam, kam se vejde právě jen její zobák, což z ní dělá naprostého mistra všech úniků z jakékoliv šlamastyky.

I když chobotnice jsou mistryně úniku, ani ony nedokáží utéct znečištění oceánů, které způsobujeme. Pomozte jim a třiďte poctivě odpady. Hravý způsob jak vysvětlit třídění odpadu těm nejmenším dětem, je naše série pohádek o Odpaďáčkovi.

Podvodní tryskáč a kouřová clona

Když se zčistajasna objeví nebezpečí, například hladový žralok, přepne chobotnice do záchranného režimu. Nasaje do svého měkkého těla obrovské množství vody a prudce ji vystříkne ven, čímž získá neskutečnou rychlost jako opravdový zvířecí tryskáč. Navíc za sebou velmi často vypustí velký oblak tmavého inkoustu. Tento zvířecí kouřový granát nejenže útočníka dokonale zmate, ale také mu na chvíli otupí čich, takže naše hrdinka nepozorovaně zmizí v bezpečí.

Neviditelný plášť na přání

Schovávání ale tyto obyvatelky oceánů skvěle zvládají i v naprostém klidu. Jsou to ti úplně nejlepší mistři převleků na celé naší planetě. Za pouhý zlomek sekundy dokážou změnit nejen barvu své kůže, ale dokonce i její povrch. Chtějí rázem vypadat jako drsný hrbolatý korál, hladký světlý písek nebo kousek vlnící se mořské trávy? Není to žádný problém! Predátor pak propluje těsně kolem nich a vůbec nic podezřelého nepozná.

Brnění na cesty a otevírání sklenic

Tyto osmiramenné objevitelky jsou nesmírně bystré. Vědci nedávno zjistili, že některé druhy si na dně sbírají prázdné skořápky od kokosových ořechů. Nosí si je pečlivě všude s sebou, a když se blíží hrozba, zalezou rychle dovnitř a přiklopí se jako do malého pojízdného domečku. Jejich inteligence je tak vysoká, že dokážou zevnitř hravě odšroubovat víčko od zavařovací sklenice, vyřešit složité hlavolamy nebo najít správnou cestu ven z bludiště.

Zahrádkáři z mořských hlubin

Úplně stejně jako my lidé si rádi krásně zdobíme své pokoje a domovy, i chobotnice mají velký smysl pro pořádek a krásu. Před svými jeskyněmi a úkryty na mořském dně si velmi často skládají zajímavé barevné kamínky, prázdné mušle a lesklé úlomky. Vytvářejí si tak vlastní malé podvodní zahrádky. Není to fascinující představa, že i pod hladinou moře má někdo rád přírodu natolik, že si udržuje upravenou předzahrádku?

Zázračné náhradní díly

Život v divokém oceánu je někdy hodně drsný a plný překvapení. Může se tak stát, že chobotnice při souboji s větším zvířetem o jedno ze svých cenných ramen přijde. Naštěstí pro ni to ale neznamená žádný konec světa. Její úžasné tělo má totiž schopnost regenerace, což znamená přirozenou obnovu. Ztracené rameno jí časem úplně doroste a je opět plně funkční, připravené zkoumat další tajemná zákoutí.

Chráníme náš modrý svět

Křehké prostředí oceánů a moří, kde tito neuvěřitelně chytří mořští živočichové žijí, bohužel ohrožuje znečištění. Trápí je hlavně všudypřítomné plasty, které do vody nepatří. Je snadné si myslet, že z takové dálky nemůžeme nic změnit, ale opak je pravdou. Jak můžete velkým oceánům pomoci přímo vy doma? Třeba tím, že s rodiči zkusíte na nákupy používat vlastní látkové tašky místo těch jednorázových plastových, nebo si pořídíte krásnou vlastní lahev na pití, kterou budete používat pořád dokola. Každý takový malý krok se opravdu počítá a pomáhá chránit bezpečný domov našich oblíbených osmiramenných kamarádů.

Vědomostní kvíz

1. Kolik srdcí bije v těle chobotnice? (Odpověď: Tři)
2. Jakou barvu má chobotničí krev? (Odpověď: Modrou)
3. Jakou částí těla dokáže chobotnice ochutnat věci kolem sebe? (Odpověď: Přísavkami na svých ramenech)

Víte, že… Chobotnice mají velmi zvláštní oči! Jejich zorničky (ta černá část uprostřed oka) nejsou kulaté jako ty naše, ale mají tvar vodorovného obdélníku. Díky tomu mají neuvěřitelně široké zorné pole a vidí téměř všechno, co se kolem nich i za nimi šustne, aniž by musely otočit hlavou.

Úkol pro malé průzkumníky

Vyberte si s rodiči jeden z těchto úkolů a vyzkoušejte si, jaké to je být na chvíli chobotnicí!

• Pohybová varianta na ven (Chobotničí maskování): Běžte na zahradu, do parku nebo do lesa a zahrajte si na schovávanou trochu jinak. Úkolem toho, kdo se schovává, je co nejlépe splynout s přírodou. Úplně stejně, jako to dělají chobotnice, když změní barvu. Zkuste si vzít oblečení v barvách lesa, přikrčit se ke kmeni stromu nebo splynout s vysokou trávou. Kdo dokáže být pro ostatní neviditelný?
• Tvořivá varianta na doma (Výcvik chapadel): Chobotnice jsou nesmírně šikovné a umí třeba otevřít sklenici, i když nemají prsty. Zkuste si malý test zručnosti. Sedněte si ke stolu, jednu ruku dejte za záda a na druhé ruce si pevně spojte prsty k sobě (jako byste měli jen jedno silné chobotničí rameno bez prstů) nebo si na ruku navlékněte ponožku. Dokážete pak sundat víčko z menší plastové krabičky, postavit věž ze tří kostek nebo si obléknout ponožku?

Článek Chobotnice: Nejchytřejší podvodní vynálezce se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Stačí si vzít pastelky, fixy nebo vodovky a vdechnout tomuto medvídkovi život podle vlastní představivosti. Stáhněte si ji zdarma v plném formátu A4 na výšku a užijte si chvíle klidu. Prohlédněte si také naše další omalovánky k vytisknutí
a objevte celý náš kouzelný svět zvířat.

Článek Omalovánka: Panda v bambusovém lese se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

K realizaci postačí bezpečné místo dál od projíždějících aut, ideálně travnatý ostrůvek v rohu parkoviště.

Úkol 1. Skokani přes čáru

Jako základna poslouží obyčejná namalovaná čára na parkovišti nebo okraj chodníku. Cílem je přeskočit vyznačenou překážku snožmo desetkrát tam a zpět. Tento dynamický cvik okamžitě probere nohy, které po dlouhém sezení potřebují rozproudit krev.

Pohádková motivace pro děti

Povězte malým cestovatelům, že namalovaná čára je ve skutečnosti rozbouřená řeka plná hladových krokodýlů. Úkolem je dostat se rychle pro poklad na druhý břeh a skočit zase zpátky, aniž by si kdokoliv namočil boty. Kdo se dotkne vody, ztratí rovnováhu a musí za trest přidat jeden záchranný žabí skok navíc.

Úkol 2. Barevná pátračka s dřepy

Pro tento úkol je vhodné zvolit stanoviště s dobrým výhledem na provoz či parkoviště. Zadejte účastníkům konkrétní barvu, například žlutou. Pátrači musí v okolí objevit tři žlutá auta. Za každý splněný cíl následují tři poctivé dřepy. Dochází tak k propojení tréninku pozornosti s nezbytným protažením velkých svalových skupin.

Pohádková motivace pro děti

Auta kolem nejsou jen obyčejné stroje, ale spící oceloví draci. Děti se promění v odvážné dračí jezdce, kteří mají za úkol vystopovat vzácného žlutého (zeleného, modrého, atd.) draka. Aby si ho ochočili a drak je nepopálil, musí před ním na znamení úcty provést tři hluboká pukrle v podobě dřepů.

Úkol 3. Větrný mlýn

Kruhové pohyby pažemi patří k nejefektivnějším způsobům uvolnění hrudní páteře a ramen, jež v autosedačkách trpí nejvíce. Postačí rozpažit ruce do stran a provést pět velkých kruhů směrem vpřed a pět vzad.

Pohádková motivace pro děti

Děti se stávají mocnými obry, kteří svými pažemi dokážou ovládat počasí. Ruce fungují jako obrovské lopatky kouzelného mlýna. Jakmile se roztočí dopředu, přivolají čerstvý letní vítr. Roztočením dozadu pak odhánějí všechny dešťové mraky, aby na zbytek cesty krásně svítilo slunce.

Úkol 4. Čapí krok

Vyznačte v okolí bezpečný prostor pro chůzi, případně trasu vedoucí přímo kolem zaparkovaného vozu nebo na travnatém ostrůvku. Přesun probíhá výhradně formou čapích kroků, při kterých se kolena zvedají co nejvýše k hrudníku. Pokud chybí prostor, lze čapí kroky simulovat na místě po dobu třiceti vteřin.

Pohádková motivace pro děti

Travnatý ostrůvek u parkoviště je začarovaný rybníček. Z dětí se stávají elegantní čápi, kteří potichu a opatrně našlapují vysokou trávou. Hledají zatoulané stříbrné žabičky a musí zvedat kolena opravdu vysoko, aby nezakopli o neviditelné lekníny a nevyplašili vodní víly.

Úkol 5. Sběr hvězd z obloh

Závěrečná fáze slouží ke zklidnění tepové frekvence. Následuje postoj na špičkách, vytažení rukou co nejvýše nad hlavu a zhluboka provedený nádech, jako by bylo cílem dosáhnout až na mraky. Poté přichází uvolněný výdech, spuštění rukou a jemné vyklepání končetin.

Pohádková motivace pro děti

Přímo nad hlavami právě vyrostl neviditelný strom, který sahá až do samotného nebe. Na jeho nejvyšších větvičkách visí třpytivé hvězdy a kouzelná zlatá jablíčka. Úkolem je natáhnout se co nejvíce na špičky, utrhnout si hvězdu a s hlubokým uvolněným výdechem si ji schovat bezpečně do kapsy.

Pětiminutová aktivní pauza na čerstvém vzduchu okysličí mozek všem členům posádky a pomůže alespoň trochu spálit přebytečnou energii, aby další vaše kilometry ubíhaly podstatně klidněji.

Článek Protažení na benzínce: Rychlá bojovka pro záchranu nálady na cestách se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Hra vychází z osvědčeného principu hadů a žebříků jak je znáte. Naše cesta vede skrz tajuplný les, kolem lišky, sovy, hub a plápolajícího táboráku, až k vytouženému cíli. Tím je velký zelený stan, kde si zvířátka i malí cestovatelé mohou po cestě konečně odpočinout.

Jak se to hraje

Pravidla jsou snadná a rychle je pochopí i menší děti.

Co budete potřebovat: hrací kostku, figurky pro každého hráče a vytištěný herní plán.

Pravidla hry: Každý hráč začíná se svou figurkou na políčku s nápisem START. Hráči se střídají v házení kostkou a posouvají se o příslušný počet políček kupředu.

Větve: Když hráč stoupne na políčko, kde začíná větev, má štěstí. Může si zkrátit cestu a vylézt po ní nahoru na vyšší políčko.

Hadi: Les ale skrývá i svá překvapení. Pokud figurka šlápne hadovi na hlavu, smůla se lepí na paty. Hráč se po jeho těle vrací zpět na políčko, kde končí hadí ocas.

Konec hry: Vyhrává ten, kdo se jako první dostane do cíle. Na plánu je to zelené políčko s velkým nápisem CÍL.

Tuto hru využijete během deštivého odpoledne, na letním táboře nebo ji zařadíte do programu příměstského kempu. Spoustu podobné inspirace najdete v naší rubrice her a aktivit pro děti. Pokud plánujete širší program, určitě se podívejte i na další pracovní listy a bojovky, které z každého výletu udělají pěkné dobrodružství.

Hru si můžete stáhnout z obrázku níže. Doporučujeme ji vytisknout na tvrdší papír nebo rovnou zalaminovat, aby vám bez úhony vydržela po dlouhou dobu a nezničilo ji ani rozlité pití.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Článek Dobrodružná desková hra do lesa i do stanu se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Úkol je velmi jednoduchý, ale vyžaduje soustředění. Malá mořská želvička potřebuje doplavat ke svému oblíbenému korálovému útesu. Cesta k němu ale vede přes číselnou dráhu. Děti mají za úkol začít na čísle 3 a postupně skákat o tři čísla dál, dokud se nedostanou k cílovému číslu 99. Aby si posloupnost lépe zafixovaly, je skvělé říkat si každé napsané číslo hezky nahlas.

Pokud s dětmi hledáte další možnosti pro menší děti, jak trénovat první matematické krůčky, určitě vyzkoušejte Jarní počítání do 6. Je to skvělý způsob, jak si upevnit přiřazování množství a potrénovat zrakové vnímání. Menší děti si tak mohou základy osahat ještě předtím, než se vrhnou na tyto složitější číselné řady.

Mysleli jsme na všechny, a proto nabízíme rovnou dvě varianty tohoto materiálu. První z nich je krásně barevná, plná mořských živočichů a zářivých barev, které hned upoutají pozornost. Druhá varianta je černobílá. Tu oceníte, pokud zrovna nemáte po ruce barevnou tiskárnu nebo chcete šetřit toner. Černobílá verze navíc přináší dětem další zábavu. Po úspěšném vyplnění čísel si mohou kraba, hvězdici i samotný útes samy vybarvit podle vlastní fantazie.

Pracovní listy si můžete stáhnout níže a rovnou se pustit do podmořského dobrodružství!

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Baví vás naše výukové materiály a chcete s dětmi procvičovat i jiné dovednosti než jen čísla? Prohlédněte si také hravý pracovní list na písmeno M, kde si malí školáci potrénují přesnost a jemnou motoriku, nebo si prohlédněte rovnou další naše ucelené publikace.

Článek Mořské počítání: Zábavné skákání po třech až do 99 se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

„Co to tu bouchlo?“ vyhrkl Tori a šťouchl rohem do napůl rozbitého pravěkého melounu.

Bróňa natáhl svůj dlouhý krk a zvědavě si prohlédl tu spoušť. Zvedl kousek čisté dužiny, která spadla na kapradí, a opatrně ji ochutnal.

„Tohle nevypadá jako nehoda,“ zahuhlal Bróňa s plnou pusou. „Někdo ty melouny úmyslně rozmlátil.“

Vtom se z křoví ozvalo hlasité PRÁSK! A hned po něm další.

Trojice se opatrně prodrala listím. Uprostřed další mýtiny stál malý stegosaurus. Byl menší než Stegi, ale na ocase už měl čtyři ostré špičky. Zrovna se napřahoval k dalšímu úderu do chudáka melounu, který se krčil v trávě.

„Ahoj!“ houkl na něj vesele Stegi. „Ty tady trénuješ bojové umění nebo ti ty melouny něco provedly?“

Malý stegosaurus se lekl, až málem upadl. Pak se ale hrdě narovnal. „Já jsem Standa! A netrénuju. Já ničím. Můj ocas je ta nejlepší bourací palice v celém pralese!“

Tori k němu nadšeně přiskočil. „To je paráda! Můžu to zkusit s tebou? Já umím zase hlavou rozrazit starý pařez! Můžu si to vyzkoušet na těch melounech.“

Bróňa si povzdechl a zakroutil hlavou. „Kluci, nemůžete jen tak chodit a všechno rozbíjet. Podívejte na to dobré jídlo, co přišlo vniveč.“

„Ale k čemu jinému by tyhle trny byly?“ namítl Standa a ukázal na svůj zadek. „Když s tím švihnu, všechno praskne. Jsou prostě dobré jen k ničení.“

Stegi se podrbal zadní nohou za uchem. „Víš, Stando, ony se to dají použít i jinak. Nemusíš do všeho jen třískat.“

Standa vypadal, že mu moc nevěří. Než stihl něco říct, Bróňa nespokojeně zamručel. Stál pod vysokým stromem a natahoval krk, jak jen mohl. Úplně nahoře rostly ty nejšťavnatější lístky kapradin, které měl ze všeho nejraději.

„Nedosáhnu tam,“ posteskl si Bróňa. „Chybí mi kousek.“

Standa se okamžitě rozběhl ke kmeni. „Já ten strom porazím! Rozbiju ho na třísky a listí spadne dolů!“

„Stůj!“ vykřikl Stegi a chytil Standu za zadní nohu. „Takhle bys ten strom zničil a zítra by na něm už nic nevyrostlo. Ukážu ti lepší způsob.“

Stegi přistoupil ke kmeni. Opatrně zvedl svůj ocas s ostny a jemně ho zahákl za nejnižší tlustou větev. „Pojď sem, Stando. Zahákni svůj ocas hned vedle mého. Ale opatrně! Nesmíš švihnout a tu větev ulomit, jinak se nám nepovede.“

Standa nervózně couvl ke stromu. Pomalu zvedl ocas a zachytil se ostny za větev hned vedle Stegiho.

„A teď,“ velel Stegi, „pomalu táhneme dolů. Raz, dva, tři!“

Oba stegosauři se zapřeli nohama do země a táhli. Větev se se zapraskáním ohnula. Klesala níž a níž, až se šťavnaťoučké lístky ocitly na dosah Bróňovy tlamy.

Bróňa si s chutí nabral plnou pusu. „Mňam! Vy jste nejlepší. Děkuju, kluci.“

Stegi a Standa pomalu povolili a větev se zase vrátila nahoru. Strom zůstal celý a neporušený, aby se k němu mohl Bróňa zítra zase vrátit.

Standa si překvapeně prohlížel svůj ocas. „Ono to vážně jde použít i na něco jiného než rozbíjení. Vlastně je to docela šikovný nástroj.“

„Přesně tak,“ usmál se Stegi. „Mít takové super vybavení je skvělé, ale vědět, jak ho použít, je ještě lepší.“

Tori do Standy drcl. „Takže už žádné rozbíjení melounů?“

„Asi ne,“ zasmál se Standa. „Co kdybychom je místo toho prostě snědli?“

A tak si všichni čtyři sedli na sluníčko a pochutnali si na melounech, které unikly Standově ničení.

Líbil se vám malý Standa a jeho šikovný ocas? Vezměte si pastelky a zkuste si ho vybarvit přesně tak, jak si ho představujete! Stáhněte si omalovánku stegosaura přímo tady na webu a dejte jeho plátům ty nejveselejší barvy.

Zajímá vás, jak stegosaurus svůj ostnitý ocas doopravdy používal a k čemu měl na hřbetě ty velké pláty? Zjistěte víc o tomto úžasném tvorovi. Přečtěte si náš edukační článek plný zajímavostí o stegosaurovi, který najdete v encyklopedii na našem webu.

Článek Záhada prasklých melounů se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Život v dobách dávné jury

Představte si svět před 150 miliony let v období zvaném svrchní jura. Právě tehdy se po Zemi procházel Stegosaurus, obrovský tvor, který by svou délkou devíti metrů zastínil i běžný městský autobus. Jeho váha se pohybovala kolem čtyř tun, takže si ho můžete představit jako opravdu mohutného slona afrického.

Zajímavé je, že ačkoliv tito dinosauři často účinkují ve filmech vedle proslulého dravce jménem Tyrannosaurus Rex, ve skutečnosti se nikdy nepotkali. Tyrannosaurus totiž žil o desítky milionů let později.

Obří sekačka na trávu

Tento tvor byl zapřisáhlý býložravec, což znamená, že se živil výhradně rostlinami a maso ho vůbec nezajímalo. Kvůli dlouhým zadním a velmi krátkým předním nohám měl hlavu neustále skloněnou těsně u země. Fungoval tak jako dokonalá přírodní sekačka na trávu, která pečlivě spásala nízké kapradiny a mechy. Aby mu rozžvýkaná potrava nepadala z tlamy, měl praktické masité tváře. Vpředu měl pouze rohovinový zobák bez zubů a potravu drtil až zuby umístěnými hluboko vzadu v čelistech.

Záhada hřbetních plátů

Snad nejznámějším znakem tohoto tvora je sedmnáct velkých kostěných plátů na hřbetě. Vědci dodnes luští záhadu, k čemu přesně sloužily, ale pevné brnění to s největší pravděpodobností nebylo. Tyto útvary byly plné krevních cév a fungovaly spíše jako ohromné solární panely, které zvířeti pomáhaly regulovat tělesnou teplotu. Existuje také vědecká teorie, že Stegosaurus do nich dokázal v případě ohrožení nahnat krev. Pláty pak zčervenaly jako jasný varovný signál pro nepřátele.

Zaujal vás tento těžkopádný, ale fascinující tvor s pláty na zádech? Přečtěte si naši novou pohádku o malém Stegosaurovi, který se učil používat svůj ostnitý ocas, a prožijte s ním úžasné pravěké dobrodružství plné objevů.

Malý mozek a hloupé omyly

Ačkoliv tělo měl obrovské, jeho mozek nebyl o moc větší než obyčejná švestka. Na složité přemýšlení si tento tvor opravdu nepotrpěl, ale k úspěšnému přežití a hledání potravy mu to bohatě stačilo. Dříve se dokonce věřilo, že měl druhý mozek blízko zadních nohou, aby svůj těžký zadek a ocas vůbec dokázal ovládat. Dnes už paleontologové s jistotou vědí, že to byl omyl. Jednalo se pouze o rozšířený prostor v míše.

Ocas jako středověká zbraň

Když šlo do tuhého, nebyl to žádný bezbranný dobrák, který by se nechal snadno ulovit. Na konci mohutného ocasu měl čtyři ostré, až devadesát centimetrů dlouhé kostěné hroty. Pokud se blížil predátor, zvíře se k němu chytře natočilo zády a ohánělo se ocasem jako smrtícím palcátem. K rychlému útěku by totiž nemělo žádnou šanci. Kvůli zvláštní stavbě těla byla jeho maximální rychlost pouhých šest až sedm kilometrů v hodině, takže by ho dospělý člověk rychlou chůzí hravě předehnal.

Měkcí drobečci ve vajíčku

Stejně jako jiní prehistoričtí plazi, i tito obři se rodili z vajec. Vědce zkoumající zkamenělé zbytky těl, kterým říkáme odborně fosilie, dlouho zajímalo, jak se malý tvoreček se svými ostny do prťavé skořápky vlastně vešel. Tajemství spočívá v tom, že čerstvě vylíhnutá mláďata měla hřbetní pláty i ocasní hroty velmi měkké a ohebné. Ochranná výzbroj ztvrdla až postupem času, takže drobotina zpočátku spoléhala výhradně na ochranu celého rodinného stáda.

Líbilo se vám vyprávění o tomto úžasném obrněném tvorovi a rádi byste si ho oživili vlastními barvami? Stáhněte si naši omalovánku a vybarvěte Stegosaura třeba do modrého nebo zářivě žlutého hávu.

Článek Stegosaurus: Obrněný velikán s hřbetem plným záhad se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Tato sada pracovních listů nabízí dětem možnost stát se na chvíli kadeřníky.

Cílem je nabarvit a zkrátit zákazníkům jejich neposedné vlasy přesně podle vyznačených linií.

Jak s materiálem pracovat:

• Vybarvování: Než se děti pustí do samotného stříhání, nechte je, ať si zákazníky vybarví podle své fantazie. Pastelky pomohou s uvolněním zápěstí a podpoří kreativitu. Někdo možná zvolí přirozené tóny, jiný zase divoký duhový účes.
• Volba nůžek: Ujistěte se, že mají děti k dispozici kvalitní dětské nůžky s kulatou špičkou, které odpovídají tomu, zda jsou praváci, nebo leváci.
• Postupný trénink: Začněte od nejjednoduššího. Pro úplné začátečníky je ideální šablona s rovnými čarami. Jakmile získají jistotu, mohou přejít na široké lomené čáry, vlnovky a nakonec na ty nejostřejší „cik cak“ střihy, které vyžadují častou změnu směru a pečlivé natáčení papíru.

Tato aktivita je skvělou průpravou pro budoucí školáky a pomáhá jim získat jistotu, kterou brzy využijí při složitějším vyrábění. Vytiskněte si šablony a nechte dětský kadeřnický salón otevřít své dveře!

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Článek Kadeřnický salón: Hravý trénink stříhání pro malé šikuly se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Malujte dál s naší velkou kolekcí zvířat přes omalovánky dinosaurů. Na spoustu pohádek a zajímavostí následně narazíte pod štítkem dinosauři.

Článek Omalovánka: Maiasaura se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Pokračujte v prozkoumávání jurského světa v kategorii omalovánky dinosaurů. Další čtení a bádání ukrývá přehledný štítek dinosauři.

Článek Omalovánka: Pachycephalosaurus se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Zde máte k dispozici tři originální šablony ke stažení zdarma.

Která z variant to letos vyhraje?

1. Klasická kulatá medaile se stuhou

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Prostě klasika pro ty vůbec nejlepší tatínky pod sluncem. Velká jednička uprostřed a stuha se srdíčky přímo vybízí k pořádné barevné kreaci. Tento motiv představuje ideální volbu pro menší ruce, které preferují o něco větší plochy a nemají rády příliš záludné detaily.

2. Královská medaile ve tvaru erbu

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Pro tatínky, kteří pevnou rukou vládnou rodinnému grilu nebo televiznímu ovladači. Detailnější obrázek na výšku s korunou a lvem spolehlivě zabaví starší děti na trochu delší dobu. Vyžaduje totiž přesnější tahy a trochu toho soustředění, aby majestátní erb vynikl v plné kráse.

3. Vítězný pohár pro tatínka

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Obrovská trofej pro skutečného šampiona. Pohár zdobený lvy a hvězdami se bude perfektně vyjímat připevněný magnetem na lednici nebo hrdě vystavený na pracovním stole.

Pokud zrovna děti chytí slinu a budou se dožadovat dalšího malování, nabízí se celá řada dalších motivů. Velké množství zajímavých kousků skrývá sekce omalovánek s dětmi, kde lze najít další rodinné motivy. Za vybarvení stojí třeba omalovánka Rodina na hřišti, která zachrání jakékoliv deštivé odpoledne.

Tisk doporučujeme provést nejlépe na tvrdší čtvrtku, obzvlášť v pokud budou děti barvit vodovkami nebo budou chtít medaili či pohár vystřihnout. Obyčejný tenký papír do tiskárny by nemusel nápor dětského nadšení přežít bez zkrabacení. Pak už jen zbývá hotové veledílo slavnostně předat .

Článek Originální medaile a pohár k vybarvení na Den otců se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

„Ano, přesně ten,“ přikývl nejstarší Jan a sáhl po jílci svého meče. „Otec říkal, že jen tady vyvěrá pramen živé vody. Zde nesmíme polevit v ostražitosti, bratři.“

„Hlavně se držte pohromadě,“ dodal prostřední Tomáš a zadíval se do mapy, kterou svíral v rukou. „Slyšel jsem o tomto místě příběhy. Stíny tady prý umí klamat zrak a mást mysl poutníků.“

Jejich otec, starý a laskavý král, ulehl před několika týdny s těžkou nemocí. Všichni mastičkáři i moudré ženy z celého království si nad ním marně lámali hlavu. Nakonec se shodli, že pomoci mu může už jen kouzelná živá voda. A tak se tři princové vydali na cestu, která je zavedla až sem, na samotný okraj hlubokého a tmavého lesa.

Kráčeli opatrně po mechu, který tlumil jejich kroky. Najednou se ozvalo zoufalé krákání a šustění křídel.

„Co to bylo?“ trhl sebou Tomáš.

„Tamhle!“ ukázal Jakub k mohutnému dubu.

Ve spleti trnitých větví se tam zoufale třepetal obrovský havran s peřím temnějším než půlnoc. Křídlo měl zachycené v ostrých ostružinách a nemohl se vyprostit.

„Ztrácíme čas, nechme ho být,“ zamračil se Jan zatímco svým mečem prosekával cestu silným ostružiním, aby mohli projít dál. „Máme důležitější úkol.“

„Možná nám poradí cestu,“ namítl Tomáš, ale z opatrnosti zůstal stát o krok vzadu.

Jakub už ale na nic nečekal a vydala se havranovi na pomoc. Přistoupil ke keři a opatrně začal rozplétat ostré trní.

„Neboj se, ptáčku,“ šeptal tiše, aby ho uklidnil. „Nechci ti ublížit.“

Když bylo jeho křídlo volné, havran se snesl na zemi, otřepal se a k překvapení všech tří promluvil lidským hlasem.

„Děkuji ti, Jakube. Jsi laskavý. Za tvou pomoc ti na oplátku pomohu já. Dám ti dobrou radu. Hledáte živou vodu, že ano?“

„Ano hledáme,“ přitakal Jan a o krok ustoupil, aby si havrana mohl pořádně prohlédnout.

„Poslouchejte mě dobře. Cesta k prameni vede přes údolí Stínové paní. Bude vám nabízet odpočinek a zlatá jablka. Pokud ale ochutnáte jediný kousek, zapomenete, proč jste sem přišli, a zůstanete v lese navěky.“

Havran si vytrhl jedno zářivě černé pírko a podal ho Jakubovi.

„Kdyby vás kouzlo přemáhalo, foukni na toto pírko. Ono vám ukáže pravdu.“

Nato pták vzlétl a zmizel v korunách stromů.

Bratři pokračovali dál do nitra hvozdu. Zanedlouho se vzduch podivně ochladil a stromy ustoupily malé mýtině. Uprostřed stál nádherný stůl prohýbající se pod hromadou voňavého jídla a zlatých jablek. U něj seděla žena v bělostných šatech, která byla tak krásná, až z toho přecházel zrak.

„Vítejte, unavení cestovatelé,“ usmála se na ně Stínová paní. „Odložte zbraně i starosti. Pojďte blíž a ochutnejte z mých sladkých plodů. Určitě máte velký hlad.“

Jan si povzdechl a meč mu klesl k boku.

„Je pravda, že jdeme už dlouho. Jeden kousek nám neublíží.“

Tomáš omámeně přikývl.

„Ta jablka vypadají tak nádherně. Jen si trochu odpočineme, Jane. Pramen nikam neuteče.“

Jakub už už chtěl s bratry souhlasit, ale najednou ucítil, jak ho u srdce zastudilo havraní pírko. Vzpomněl si na nemocného otce, který na ně doma čeká.

„Zastavte se!“ vykřikl na bratry. „Nesmíte nic jíst! Vzpomeňte si na otce!“

Ale Jan s Tomášem ho neslyšeli. Už natahovali ruce ke zlatému ovoci. Jakub rychle vytáhl z kapsy černé pírko a vší silou na něj foukl.

Z pírka vyšlehl stříbrný vítr, který se prohnal mýtinou. V ten okamžik iluze praskla jako mýdlová bublina. Stůl s jídlem se proměnil v hromadu ztrouchnivělého dřeva, zlatá jablka v obyčejné šišky a Stínová paní se s rozzlobeným zasyčením rozplynula v ranní mlze.

Jan a Tomáš se otřepali a zmateně se rozhlíželi kolem.

„Co… co se stalo?“ vykoktal Tomáš.

„Chtěla nás oklamat,“ vysvětlil Jakub a pevně sevřel lahvičku, kterou měl připravenou na vodu. „Pojďme, už jsme blízko.“

Bratři brzy uslyšeli zurčení potůčku. Došli k malé kamenné studánce, která zářila vlastním namodralým světlem. Vedle ní seděl malý, starý kamenný mužíček obrostlý mechem.

„Kdo přichází k prameni?“ zaskřehotal kamenný strážce.

„Jsme tři princové tohoto království a prosíme o vodu pro našeho nemocného otce,“ předstoupil Jan.

„Vodu si může nabrat jen ten, kdo cestou prokázal soucit i moudrost,“ řekl strážce. Nepodíval ani na Jana ani na Tomáše. Svůj moudrý zrak upřel na Jakuba. „Ty. Ty jsi pomohl zvířeti v nouzi a zachránil své bratry před zapomněním. Přistup blíž.“

Jakub poklekl a nabral křišťálově čistou vodu do své lahvičky. Hned jak ji naplnil a zavřel studánka i se svým kamenným strážcem se rozplynula, les se rozestoupil a cesta domů se před nimi sama otevřela.

„Odpusť, bratříčku,“ řekl Jan po cestě zpět a položil Jakubovi ruku na rameno. „Myslel jsem, že síla vše vyřeší. Ale bez tvého soucitu s havranem bychom živou vodu nikdy nezískali.“

„Bez tebe bychom zabloudili navěky,“ přidal se Tomáš.

Jakub zavrtěl hlavou. „Ne, ne bratři. Zvládli jsme to společně,“ řekl a usmál se.

Když dorazili na hrad a dali otci napít kouzelné vody, králi se okamžitě vrátila barva do tváří a nemoc zmizela. V celém království se konala velká slavnost a všichni poddaní oslavovali svého laskavého krále i statečné prince.

Článek Tři princové a stíny Černého lesa se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Celou zubatou rodinku si můžete stáhnout přes sekci omalovánky dinosaurů. Naučné texty i zvířecí příběhy na vás posléze čekají pod štítkem dinosauři.

Článek Omalovánka: Parasaurolophus se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.