🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Robotického kolegu najdete na obrázku průzkumného roveru na Marsu. Další papírové modely nabízí rubrika Vybarvi, vystřihni a sestav.

Článek Papírový robot: vybarvi, vystřihni a sestav se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Na vybarvování můžete navázat podzimním tvořením z listí. Další obrázky najdete mezi omalovánkami zvířat k vytisknutí.

Článek Domek v koruně stromu na podzim: omalovánka k vytisknutí se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Na vybarvování můžete navázat podzimním tvořením z listí. Další obrázky najdete mezi omalovánkami zvířat k vytisknutí.

Článek Strašák v dýňovém poli: omalovánka k vytisknutí se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Příběh jednoho světýlka

Matěj objevil červenou svíčku na samém dně nákupní tašky, vklíněnou mezi sáček jablek a čerstvé rohlíky. Vzal ji do dlaní. Byla nečekaně těžká. Když si sklo přitiskl až k nosu a podíval se přes něj do kuchyně, babiččin bílý hrníček na stole se najednou zbarvil dorůžova.

„Tuhle budeme zapalovat?“ zeptal se. „Zítra u dědečka,“ přikývla babička.

Matěj opatrně položil svíčku na stůl. Věděl, že se zítra chystají na hřbitov, ale až teď mu došlo, že by tam měl přinést něco i on. Babička měla připravené květiny. Maminka malý kartáč, kterým vždycky pečlivě ometala kámen. A on? On měl akorát svou zelenou bundu, u které se věčně zasekával zip pod bradou.

„Můžu ji nést já?“ zeptal se potichu. „Budu moc ráda,“ usmála se babička. „A teď mi prosím podej jedno jablíčko. Vezmi to s tím otlučeným bříškem, to si rozkrojíme hned.“

Matěj vybral to nejčervenější jablko a položil ho vedle svíčky. „Babi? Měl děda rád červenou barvu?“ Babička se s nožem v ruce na chvíli zastavila. Zamyšleně se podívala z okna. „To vlastně nevím, Matýsku. Nikdy mě nenapadlo se ho na to zeptat.“

Matěje to udivilo. Vždyť spolu žili takovou spoustu let! Přece o něm musela vědět úplně všechno. On sám si pamatoval dědovy velké boty schované pod lavicí i malou hnědou skvrnku, kterou měl na palci. Pamatoval si, že děda nosil po kapsách mentolové bonbony, co se vždycky zlomyslně přilepily k papírku. Ale oblíbenou barvu neznal.

Večer si sedl na koberec a vysypal kolem sebe pastelky. Chtěl dědu nakreslit, jak jede na kole. Namaloval dvě obruče, propojil je rámem a navrch posadil panáčka. Jenže ten člověk měl nakonec příliš dlouhé nohy a tak prťavou hlavu, že se mu na obličej nevešly ani oči. Matěj zklamaně otočil čtvrtku na čistou stranu. Nakreslí jenom kolo. To bude snazší. Dědovo kolo mělo na řídítkách velký stříbrný zvonek. Pečlivě ho vybarvil šedivou pastelkou a doprostřed udělal tmavou tečku.

„Copak to je?“ nakoukla mu přes rameno maminka. „Zvonek.“ „Ten měl děda pořádně hlasitý, viď?“ usmála se a sedla si k němu na zem. Matěj k ní zvedl oči. „Mami, jak se vlastně děda smál?“ Maminka se zamyslela. „Někdy se smál úplně potichoučku, jen se tak třásl. A jindy se smál nahlas, až se z toho nakonec rozkašlal.“ „Ale jak přesně to znělo?“ Zkusila to napodobit. Matěj ale zavrtěl hlavou. „Ne, takhle se směješ ty.“ „Asi máš pravdu.“ Chvíli oba jen tak mlčky zírali na nakreslený zvonek. „Já už si ten jeho smích nepamatuju,“ špitl Matěj a cítil, jak ho v krku tlačí malý knedlík. „Prostě ho neslyším.“ Maminka ho objala kolem ramen. „Já si taky nedokážu vybavit úplně všechno, když na to zrovna urputně myslím. Ty vzpomínky jsou někdy trochu plaché.“ Matěj zasunul výkres pod krabici s pastelkami. Nechtěl ho zmačkat, ale už se na něj nemohl ani podívat. Když si nepamatuje ani to, jak se děda smál, možná je celé kreslení zbytečné.

Ráno vonělo mokrým asfaltem a podzimem. Na chodníku leželo spadané listí a babička se marně snažila najít druhou rukavici, dokud nezjistila, že už ji dávno má na levé ruce. „Tak, můžeme vyrazit,“ povzdychla si a podala Matějovi plátěnou taštičku. Byla v ní ukrytá červená svíčka. Matěj držel tašku oběma rukama pevně před sebou, aby sklo nenaráželo do nohou. Došli pomalu až k zastávce autobusu. „Babi, já jsem dědovi nakonec nic nenakreslil.“ „To vůbec nevadí, Matýsku.“ „Ale já chtěl.“ „Tak mu můžeš nakreslit něco jindy. Na to je vždycky dost času.“

Přímo u označníku stál vysoký pán a opíral se o staré kolo. Když o chvíli později nastupoval do autobusu, nechtěně zavadil o řídítka. Ozvalo se krátké, jasné zacinkání. Matěj sebou trhl tak prudce, až mu ucha plátěné tašky málem vyklouzla z prstů. „Děda měl žábu!“ vyhrkl na celý autobus. Pán s kolem se po něm překvapeně ohlédl. „Ne vy,“ vysvětlil mu Matěj honem. „Můj děda.“

Sedli si s babičkou na dvojsedačku a tašku s opatrností postavili na zem. „Jakou žábu, prosím tě?“ podivila se babička. „No v tom plechovém kýblu! Když jsme spolu spravovali kolo.“ Babička si stáhla rukavici, v koutcích očí se jí objevily vějířky vrásek a začala se usmívat. „Aha. Už vím. Tu žábu.“

Matěj najednou viděl celý dědův dvorek úplně jasně. Děda obrátil kolo vzhůru nohama, až se sedlo opřelo o beton, a hledal nenápadnou dírku v duši. Na lavičce vedle něj ležely montpáky, malá krabička se záplatami a oprýskaný hrnek, ze kterého se už dávno nesmělo pít čaj, protože do něj děda schovával šroubky. „Já jsem mu tenkrát držel pumpičku,“ vyprávěl Matěj nadšeně. „A děda říkal, že jsem hlavní vedoucí přes vzduch.“ „To jsem byl! Musel jsem pumpovat ze všech sil.“

Dědeček pak ponořil nafouknutou duši do kbelíku s vodou a Matěj měl za úkol hlídat, kde to začne bublat. Jenže v tu chvíli zpod kbelíku nečekaně vyskočila obrovská zelená žába. Děda se tak lekl, že ucukl, shodil hrnek se šroubky a voda z kýble mu vyšplíchla rovnou do polobotky. „Byla totiž schovaná pod tím kýblem,“ vysvětloval Matěj, „ne přímo ve vodě.“ „A já jsem tehdy vyběhla z kuchyně, protože jste oba na celou zahradu křičeli,“ smála se babička. „Já jsem nekřičel.“ Babička pozvedla obočí. „No… možná trošičku,“ připustil Matěj. Děda tehdy poskakoval na jedné noze a snažil se z boty vytřepat studenou vodu. Matěj se smíchy mohl potrhat, až mu pumpička vypadla z ruky. A děda se smál s ním. Matěj v uších sice stále neslyšel ten přesný zvuk, ale úplně zřetelně si vzpomněl, jak se dědovi u toho smíchu legračně zmenšily oči do úzkých štěrbinek. „Pak jsme všechny ty vysypané šroubky museli hledat v trávě,“ dodal. „Jeden zapadl až do pažitky.“

Když na další zastávce přistoupila maminka s velkou chryzantémou v papíru, Matěj jí to všechno začal sypat z rukávu. Začal u skákající žáby, pokračoval potopou v botě a skončil u pažitky. Na hřbitově si pak maminka vzala červenou svíčku k sobě, aby ji Matěj mohl na náhrobek položit, dokud sklo nebylo horké od plamínku. Kolem nich poblikávaly desítky dalších světel, červených i bílých. Bylo tu ticho, jen vítr občas šustil v korunách stromů. Matěj se pevně držel babičky za ruku. Dědovo místo poznal hned – na okraji kamene seděl malý vytesaný ptáček. Opatrně mu z hlavy sundal přilepený mokrý list a odnesl ho pryč. Maminka mezitím zapálila svíčku a nasadila na ni zlatavou stříšku.

Stáli tam v tichu. Matěj čekal, co se bude dít. Babička se dívala na vyryté jméno a oči se jí leskly. Matěj by jí hrozně rád znovu připomněl tu žábu, ale nebyl si jistý. Tady na hřbitově se to možná nehodilo. Zatahal ji za rukáv. „Babi?“ „Copak?“ „Můžu říct to s tou botou?“ Babička se k němu sklonila. „Samozřejmě že můžeš.“ „Jak si do ní děda nalil tu vodu.“ Babička se usmála, ale zároveň si musela papírovým kapesníkem otřít tvář. „A potom ještě tvrdošíjně prohlašoval, že má aspoň o starost míň, protože si tu botu už nebude muset čistit.“ Maminka zavrtěla hlavou. „To byl celý táta.“

Plamínek za červeným sklem se jemně komíhal. Svíčka byla spíš z těch menších. Na vedlejších hrobech zářily mnohem větší lampy. „Ta naše je docela malá,“ podotkl Matěj. „To ano,“ souhlasila babička. „Bude to dědovi stačit?“ „Na hezké vzpomínání nepotřebujeme velkou svíčku, Matýsku.“

Doma si Matěj v předsíni ani nestihl sundat svetr a už upaloval do pokoje pro včerejší obrázek. Na prázdné místo hned vedle stříbrného zvonku hbitě přikreslil velký kýbl. Zpod něj vykukovala vykulená zelená žába. Nohy měla sice trochu delší, než by žáby měly mít, ale to mu teď už vůbec nevadilo. „Mami, napíšeš mi sem něco?“ zavolal. „Prosím tě, napiš sem vedoucí vzduchu. A taky něco o té vodě v botě. Ať to už nikdy nezapomeneme.“ Maminka poslušně psala, co jí diktoval. Nakonec se jim pod barevný obrázek vešly tři krátké, ale ohromně důležité věty.

Babička mezitím vylovila z krabice starou černobílou fotku. Děda se na ní opíral o plot hned vedle svého kola a na nohou měl přesně ty samé polobotky. Matěj si fotku bedlivě prohlédl. „Tady se vůbec nesměje.“ „Tady totiž trpělivě čeká, až se mi podaří zaostřit foťák,“ zasmála se babička.

Matěj položil fotku na stůl hned vedle své kresby. Pak došel do kuchyně pro obyčejnou malou zavařovačku a ze šuplíku s hračkami vytáhl malou LED svíčku na baterky, kterou jindy používali na svícení ve stanech z dek. „Tu velkou červenou jsme nechali dědovi tam venku,“ vysvětlil, když do skleničky vkládal světýlko. „Tohle bude svítit tady.“ S pomocí maminky vystřihli z papíru široký proužek, na který Matěj namaloval ještě jednu žábu. Papír pak společně omotali a slepili kolem skleničky. Vypadalo to kouzelně. Když se venku setmělo a papírová žába ve světle LED svíčky ožila, babička si přisunula židli blíž k dědově fotce. „Víš ty vůbec, Matěji, co se stalo, když mi děda jednou zkoušel opravit píchlou duši u mého kola?“ Matěj se rozzářil a rovnou natáhl ruku pro další čistý papír. „Počkej, babi, to mi nejdřív musíš říct, jestli u toho byla taky žába. To bych si totiž musel nachystat zelenou pastelku.“

Po příběhu nemusí přijít zkoušení

Až společně s dětmi dočtete, nechte příběh chvíli jen tak doznít. Není potřeba hned pokládat kontrolní otázky. Pokud si ale dítě chce povídat, můžete se zeptat, proč asi Matěj nejdřív svůj obrázek schoval, nebo co mu na autobusové zastávce pomohlo vzpomenout si. Důležité je nehledat jedinou správnou odpověď. Tento čas by měl plynout přirozeně, bez nátlaku na emoce a sdílení osobních ztrát, pokud k nim dítě samo nesměřuje.

Tvoření: Světýlko s jednou vzpomínkou

Doporučený věk: 4–7 let (s asistencí dospělého) Čas: 15–25 minut

Připravte si čistou zavařovací sklenici nebo malou průhlednou nádobku, LED svíčku na baterie (z bezpečnostních důvodů vynechejte klasický plamen, papír by mohl vzplanout), pruh bílého papíru, pastelky a kousek lepicí pásky.

1. Vystřihněte z papíru pruh široký přibližně čtyři centimetry. Změřte si, aby délka stačila na obtočení kolem skleničky.
2. Nechte dítě na papír nakreslit libovolnou oblíbenou vzpomínku. Nemusí jít o vzpomínku na někoho, kdo odešel – může to být klidně včerejší výlet do lesa, oblíbený pes, nebo třeba jen zmrzlina, která vám nedávno spadla na zem. Důležité je zaznamenat malý, konkrétní moment.
3. Pomalovaný pruh papíru obtočte kolem spodní části skleničky a zajistěte lepicí páskou. Horní část nechte průhlednou, aby světlo hezky pronikalo do místnosti.
4. Rozsviťte LED svíčku uvnitř. Vedle hotového světýlka můžete položit fotografii nebo další obrázky.

Pro dospělé Tento příběh neslibuje, že jedna úsměvná historka zázračně smaže všechen smutek. Matěj si na konci dne dědečkův smích pořád nedokáže dokonale vybavit. Našel ale cestu, jak si zachytit kousek radosti. U dětí není nutné tlačit na to, aby byly za všech okolností statečné, a nemusíme jim slibovat, že nikdy na nic nezapomenou. Často ze všeho nejvíc pomáhá jen obyčejné společné vyprávění a pocit, že smích i pláč k sobě někdy patří.

Článek Příběh jednoho světýlka: Dušičky a vzpomínkové tvoření se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Na Dušičky ji můžeme věnovat člověku, který zemřel. Nemusí ale sloužit jen k tomuto účelu. Některé děti si do ní uloží památky na rodinné výlety nebo na návštěvy u prarodičů. Důležité je, aby rozuměly tomu, proč krabičku tvoří, a mohly o jejím obsahu rozhodovat.

Pomůcky, věk a čas

Věk: přibližně 4–7 let s dopomocí. Čas: 30–45 minut na zdobení; vybírání památek může přijít až další den. Potřebujete menší čistou krabici s víkem, barevné papíry, lepidlo v tyčince, pastelky, dětské nůžky a několik papírových obálek.

Praktická je krabice od dětských bot. Nemusíte kupovat dřevěnou truhličku ani drobné ozdoby. Vynechte třpytky a volné korálky, pokud chcete mít výrobek snadno ukliditelný. V domácnosti s malými sourozenci nenechávejte v dosahu mince, knoflíky a jiné malé předměty.

1. Nechte dítě určit účel

Zeptejte se: „Chceš krabičku na věci od dědečka, nebo na různé naše výlety?“ Nabídněte volbu, ne povinnost. Dítě může začít obecnou krabičkou a osobní památku přidat později.

Domluvte se také, kde bude stát a kdo ji smí otevírat. Soukromá krabička nemá být automaticky rodinnou výstavkou. U malých dětí samozřejmě dál platí běžný dohled dospělého nad bezpečností jejího obsahu.

2. Oblepte krabici a víko zvlášť

Nejdřív vyzkoušejte, zda jde krabice dobře zavřít. Barevný papír nastříhejte na menší díly a lepte je na vnější stěny. Přesné potažení jedním velkým archem bývá pro malé děti zbytečně obtížné.

Víko zdobte samostatně. Na jeho vnitřní okraj nedávejte silné vrstvy papíru, jinak se může zasekávat. Nechte lepidlo zaschnout a znovu vyzkoušejte zavírání, než budete pokračovat.

3. Přidejte jednoduchý motiv

Dítě může na víko nalepit vlastní obrázek, velký list nebo barevný proužek. Nápis není povinný. Pokud ho chce, stačí „Moje vzpomínky“, jméno blízkého člověka nebo rodinné označení, kterému rozumí.

Nemusíte se držet smutných barev. Jestli měl dědeček zelené kolo, může být zelené i víko. Výzdoba má připomínat konkrétního člověka nebo zážitek, ne splňovat představu dospělého o slavnostní památce.

4. Vyberte první tři věci

Začněte malým množstvím. Vhodná je kopie fotografie, obrázek společné činnosti a pohlednice nebo vstupenka. Křehké, cenné a nenahraditelné originály ponechte uložené bezpečně u dospělého. Do dětské krabičky lze vložit jejich fotografii.

Nepatří sem potraviny, vlhké přírodniny, ostré předměty ani léky. Kamínek z výletu musí být čistý a suchý. Větší předměty, které by krabici poškodily, raději nakreslete.

Pokud dítě nedostalo žádnou věc přímo od zesnulého, nevadí. Může nakreslit jeho oblíbenou židli, zahradu nebo jídlo, které společně připravovali. Krabička nemusí obsahovat „pravé památky“, aby měla význam.

5. Zachyťte příběh předmětu

Na malou kartičku napište, co dítě vypráví. Například: „Tenhle lístek je z vlaku, kterým jsme jeli za babičkou. Seděl jsem u okna.“ Přidejte přibližný rok, pokud jej znáte. Za několik let bude právě tato drobnost užitečnější než samotný lístek.

Předměty nemusíte popisovat všechny najednou. Jedna krátká věta stačí. Dítě, které už píše, může doplnit jméno nebo nakreslit vlastní značku. Dospělý zapisuje zbytek bez diktátu a opravování každého písmena.

6. Uspořádejte obsah do obálek

Do jedné obálky dejte fotografie, do druhé drobné papíry. Na každou lze nakreslit jednoduchou značku. Obálky chrání památky a usnadňují hledání; nejsou ale povinné, pokud krabička obsahuje zatím jen několik věcí.

Po dokončení ji společně zavřete a dejte na domluvené místo. Není potřeba hned pořádat prohlídku pro celou rodinu. Dítě může ukázat jednu vybranou věc nebo neukázat nic.

Kdy krabičku otevírat

Některé rodiny se k ní vracejí o Dušičkách, jiné po výletě nebo při obyčejném uklízení. Nezavádějte povinnost pravidelného vzpomínání. Když dítě řekne, že ji dnes nechce otevřít, může zůstat zavřená.

Při prohlížení se mohou objevit otázky, smích i smutek. Nepožadujte, aby se dítě po tvoření cítilo lépe. Můžete s ním jen chvíli sedět a poslouchat. Pokud chce skončit, pomozte mu věci uložit.

Varianta pro školku a školu

Ve skupině je vhodnější krabička na hezké zážitky než povinná památka na zemřelého. Děti si ozdobí obal a vloží vlastní kresbu. Osobní fotografie mohou doplnit až doma po domluvě s rodiči.

Krabičky neotvírejte před ostatními bez souhlasu dítěte a nesrovnávejte, kdo má více památek. Pro společné sdílení je vhodnější strom vzpomínek, kde si každý předem vybere jeden obrázek určený ostatním.

Když se krabička zaplní

Obsah procházejte společně. Dospělý nemá tajně vyhazovat věci, které mu připadají bezvýznamné. Nabídněte větší obálku na papíry, druhou krabici nebo fotografii rozměrného předmětu. O tom, co si dítě chce uchovat, si nejdřív promluvte.

Další čtení a tvoření k Dušičkám

Dušičky dětem: Proč zapalujeme světýlka a na koho vzpomínáme · Dušičky a naše vzpomínky: Vyrobte si strom vzpomínek · Příběh jednoho světýlka: Dušičky a vzpomínkové tvoření · Dušičky kolem světa: tradice a tvoření

Díly série vycházejí postupně: vysvětlení Dušiček 28. října ráno, strom vzpomínek 28. října v 15:00, krabička 29. října v 8:00 a příběh světýlka 29. října v 15:00. Odkazy na jednotlivé díly budou dostupné od jejich vydání.

Článek Dušičky s dětmi: Krabička na milé vzpomínky se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Na vybarvování můžete navázat podzimním tvořením z listí. Další obrázky najdete mezi omalovánkami zvířat k vytisknutí.

Článek Podzimní stánek s úrodou: omalovánka k vytisknutí se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Když chci svým dětem připravit klidnější odpoledne, často sáhnu po papíru, pastelkách a nůžkách. Po přečtení pohádky si tak můžeme společně sednout ke stolu a navázat na příběh tvořením. Časem jsem zjistila, že při výběru omalovánek a vystřihovánek nestačí jen sledovat hezké obrázky. Důležité je také to, kolik toho dítě zvládne samo a co ho právě baví.

Podle čeho vybírat první omalovánky a vystřihovánky

Když jsem vybírala tvoření pro své děti, začala jsem jednoduchými motivy s výraznými obrysy a většími plochami. U předškoláků totiž nechci, aby je hned od začátku odradily drobné detaily a složité obrázky. Potřebuji, aby se mohli soustředit na samotné vybarvování a měli radost z toho, co vytvořili.

Při hledání inspirace mě zaujaly omalovánky a vystřihovánky pro děti na Allegro.cz, kde se dají vybírat různé motivy podle dětského zájmu. Právě ten je pro mě jedním z hlavních vodítek. Pokud dítě miluje zvířata, auta nebo pohádkové postavy, mnohem ochotněji se do obrázku pustí.

U omalovánek sleduji především velikost obrázků, tloušťku obrysů a množství detailů. Pro menší dceru vybírám motivy, které mají několik větších ploch a nejsou přeplněné drobnými prvky. U vystřihovánek navíc kontroluji náročnost jednotlivých tvarů. Jednoduché rovné linie jsou pro začátek vhodnější než členité obrysy, které vyžadují přesnější pohyb ruky.

Kouzlo tkví v jednoduchosti

U malých dětí, jako je moje čtyřletá dcera, je podle mě nejdůležitější, aby tvoření přinášelo radost a nebylo zbytečně náročné. Dítě, které teprve trénuje úchop pastelky, nemusí vybarvit obrázek přesně podle obrysu. Mnohem důležitější je, že se snaží, zkouší různé pohyby a postupně získává jistotu.

Proto dceři vybírám omalovánky s jedním výrazným motivem na stránce. Dobře se mi osvědčily např. velké květiny, sluníčka, domácí zvířata nebo jednoduché dopravní prostředky. Dítě se nemusí rozhodovat, kterou část obrázku vybarvit jako první a snadněji se soustředí na jednu činnost.

U mé mladší dcery proto zatím dávám přednost omalovánkám před vystřihováním. Nůžky totiž vyžadují větší koordinaci a bezpečné zacházení. Když už se do stříhání pustíme, připravím jednoduché úkoly přiměřené schopnostem svého dítěte a zůstávám u něj.

Tvoření pro předškoláky podle jejich zájmů

S rostoucím věkem se mění i to, co děti od tvoření očekávají. Předškoláci už často chtějí vybarvovat složitější obrázky, poznávat postavy z pohádek nebo si vytvořit něco, s čím si následně mohou hrát.

U syna mě baví sledovat, jak se dokáže nadchnout pro konkrétní téma. Když ho něco zaujme, rád se k tomu vrací a chce zkoušet nové varianty. U dětí obecně proto považuji za užitečné střídat několik typů aktivit. Jednou mohou vybarvovat oblíbenou postavu, jindy vystřihovat jednoduché předměty nebo sestavovat papírové obrázky.

Předškolákům už často vyhovují vystřihovánky s většími díly, které po vystřižení složí do jednoduchého celku. Může jít o zvířátka, domečky nebo o papírové postavičky. Vždy ale kontroluji, zda syn zvládá jednotlivé kroky a podporuji ho na jeho cestě za pokrokem.

Jak poznám, že je aktivita přiměřená věku

Při výběru se řídím nejen věkem uvedeným na obalu, ale také tím, co dítě skutečně umí. Každé se totiž vyvíjí vlastním tempem. Dcera např. vydrží dlouho vybarvovat detaily, syn zase raději rychle vystřihne několik tvarů a pokračuje v další hře.

Všímám si proto hlavně toho, jestli dítě rozumí zadání, dokáže se v něm zorientovat a má šanci dokončit alespoň část úkolu bez neustálé pomoci. Pokud musím dětem každý krok složitě vysvětlovat, je pro ně aktivita dost pravděpodobně náročná. Naopak jednoduché obrázky mohou zase syna v předškolním věku brzy omrzet.

Když vidím, že dítě ztrácí zájem, nesnažím se ho nutit, aby za každou cenu dokončilo celou stránku. Někdy stačí vybarvit jen část obrázku nebo vystřihnout jeden tvar. Smyslem tvoření pro mě není dokonalý výsledek, ale příjemně strávený čas a postupné získávání nových dovedností.

Zaměřeno na jemnou motoriku

Omalovánky a vystřihovánky nejsou jen způsob, jak děti zabavit. Při práci s pastelkami, papírem a nůžkami si procvičují jemnou motoriku, koordinaci rukou a očí i soustředění. Tyto dovednosti se jim později hodí např. při kreslení, psaní nebo dalších činnostech ve školce.

Snažím se ale, aby děti neměly pocit, že plní nějaké cvičení. Místo toho jim nabídnu konkrétní úkol, který je baví. Mohou vybarvit zvířátka pro vlastní zoologickou zahradu, vystřihnout si papírové ovoce do obchůdku nebo vytvořit obrázek jako dárek pro někoho z rodiny.

U vystřihovánek postupujeme pomalu. Nejdříve si ukážeme, kudy se stříhá, a připravíme si dostatek místa na stole. Dítěti nechávám prostor, aby se pokusilo o práci samo, ale podle potřeby mu pomohu s obtížnějšími částmi.

Obyčejné odpoledne jako malé tvořivé dobrodružství

Nejvíc se mi osvědčilo nepřipravovat příliš složitý program. Na stůl nachystám několik pastelek, papíry, vhodné nůžky a jednu nebo dvě aktivity. Děti si mohou vybrat, čemu se chtějí věnovat jako první. Díky tomu mají pocit, že o tvoření rozhodují samy a já nemusím neustále vymýšlet další zábavu.

Někdy navážeme na pohádku, kterou jsme si právě přečetli. Jindy si vybereme obrázky podle ročního období a vytvoříme třeba podzimní výzdobu. Hotové výtvory pak můžeme vystavit na lednici nebo je použít při další hře. Děti tak vidí, že jejich práce má smysl a mají radost, když se k ní mohou vracet.

Článek Jak vybrat omalovánky a vystřihovánky pro malé děti se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

V dušičkovém období může strom připomínat zemřelého člověka. Stejně dobře ale poslouží k zachycení hezkých společných chvil s lidmi, kteří žijí. Předem si řekněte, kterou podobu chcete vytvořit. Dítě má mít možnost vybrat si vlastní téma.

Co si připravit

Věk: přibližně 4–7 let. Čas: 30–45 minut; s menšími dětmi klidně ve dvou kratších částech. Prostor: stůl a místo, kde může obrázek uschnout.

Budete potřebovat větší čtvrtku A3, hnědý papír na kmen, barevné papíry na listy, tužku, pastelky, lepidlo v tyčince a dětské nůžky. Pro společný třídní strom zvolte balicí papír. Obyčejné oválné listy se dětem stříhají snáz než členité javorové.

Připravte přibližně tři až pět listů na dítě. Nemusíte je všechny použít. Nechte také několik náhradních na pozdější doplnění. Fotografie nejsou nutné; pokud je chcete přidat, použijte kopie, nikoli jediný rodinný originál.

1. Nejdřív vyberte jednu vzpomínku

Než začnete stříhat, zkuste si vybavit konkrétní okamžik. Kde jste byli? Co jste spolu dělali? Co se povedlo nebo popletlo? Dospělý může začít vlastní drobností: „Pamatuju si, jak mě babička učila zavazovat zástěru. Vždycky jsem udělala uzel.“

Dítě nemusí vyprávět celý příběh. Stačí „pekli jsme“ nebo „byli jsme u vody“. Zeptejte se, jak by se to dalo nakreslit. Z pečení může vzniknout koláč, z výletu lavička nebo velká louže.

2. Připravte kmen a větve

Z hnědého papíru vystřihněte širší kmen se třemi až pěti větvemi. Přilepte jej do dolní poloviny čtvrtky a nahoře nechte dost místa pro korunu. Větve nemusí být stejné ani pravidelné.

Mladším dětem může dospělý kmen předkreslit. Další možností je namalovat ho širokým štětcem; pak ale počkejte, až barva úplně zaschne. Lepení na mokrý podklad papír zvlní a listy se budou odchlipovat.

3. Vystřihněte velké listy

Na barevný papír nakreslete ovály dlouhé přibližně osm až deset centimetrů. Přidejte krátkou špičku a stopku, pokud děti chtějí. Velikost je důležitější než botanická přesnost: dovnitř se musí vejít obrázek.

Předškolákům připravte silnější obrys nebo listy vystřihněte předem. Prvňáčci si mohou jeden jednoduchý list vystřihnout z kartonu a používat ho jako obkreslovací předlohu. Není potřeba zvláštní tisknutelná šablona.

4. Nakreslete, co si chcete uchovat

Na každý list patří jedna vzpomínka. Dítě může kreslit předmět, místo nebo společnou činnost. Pokud se obrázek nevejde, otočte list a zkuste ho znovu na druhé straně. Není nutné začínat celý strom od začátku.

Kresbu můžete doplnit krátkou větou přesně podle dítěte. Třeba „Děda mi držel kolo“ nebo „Na výletě jsme zmokli“. Před napsáním se zeptejte, zda dítě text chce. Neopravujte jeho vyprávění do slavnostních vět, které by samo nepoužilo.

5. Poskládejte korunu a teprve potom lepte

Nejdřív listy rozložte nasucho. Některé mohou překrývat větve, jiné ležet vedle nich. Ověřte, že obrázky a případné věty zůstávají vidět. Až pak nanášejte lepidlo na rub listu.

Nemusíte zaplnit celou čtvrtku. Prázdné místo se bude hodit pro další vzpomínku. Hotový strom nechte chvíli na stole a zavěste ho až po zaschnutí.

Rodinný strom a strom celé třídy

Doma může každý přidat jeden list a krátce vysvětlit, co nakreslil. Dítě někdy zjistí, že si dospělí pamatují stejný výlet úplně jinak. Jeden vzpomíná na hrad, druhý na ztracenou svačinu. Obojí na strom patří.

Ve školce nebo škole doporučujeme společné téma „Chvíle s lidmi, které máme rádi“. Děti nemusí veřejně sdělovat, zda někdo zemřel. Kdo nechce mluvit, může list pouze přilepit nebo si ho ponechat. Soukromé příběhy a jména nefotografujte pro veřejné sdílení bez domluvy s rodinou.

Když dítě nic nenapadá

Nabídněte dvě konkrétní možnosti: společná cesta nebo jídlo, hra nebo písnička. Můžete si prohlédnout rodinnou fotografii. Pokud stále nechce kreslit, nechte mu čistý list na později. Smyslem není splnit počet obrázků.

Vzpomínka nemusí být jen veselá. Jestli dítě nakreslí chvíli, kdy se mu stýskalo, můžete ji přijmout bez přemalovávání. Nechte ho rozhodnout, zda má být tento list na společném stromě, nebo raději uložený zvlášť.

Co se stromem dál

Strom může zůstat vystavený několik dní a později se uložit do desek. Než jej uklidíte, zeptejte se dítěte. Jednotlivé listy lze také vyfotografovat nebo opatrně vložit do krabičky na vzpomínky, pokud nebyly pevně přilepené.

Hotový výrobek není zkouška paměti ani návod, jak se má člověk cítit. Je to způsob, jak zachytit pár konkrétních věcí, které by jinak zůstaly jen v krátkém rozhovoru.

Další čtení a tvoření k Dušičkám

Dušičky dětem: Proč zapalujeme světýlka a na koho vzpomínáme · Dušičky s dětmi: Krabička na milé vzpomínky · Příběh jednoho světýlka: Dušičky a vzpomínkové tvoření · Dušičky kolem světa: tradice a tvoření

Díly série vycházejí postupně: vysvětlení Dušiček 28. října ráno, strom vzpomínek 28. října v 15:00, krabička 29. října v 8:00 a příběh světýlka 29. října v 15:00. Odkazy na jednotlivé díly budou dostupné od jejich vydání.

Článek Dušičky a naše vzpomínky: Vyrobte si strom vzpomínek se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Věk: přibližně od 4 let s pomocí dospělého; děti od 6 let podle zkušeností se stříháním. Čas: asi 25–40 minut. Výsledek: plošný obrázek na barevném papíře, nikoli samostatně stojící figurka.

Co si připravit

• vytištěnou šablonu koně na bílém papíře A4,
• modrý papír nebo čtvrtku A4 na podklad,
• zbytky bílého papíru na sníh a kousek červeného papíru na dečku,
• dětské nůžky a lepidlo v tyčince,
• černý fix nebo pastelky,
• volitelně bílou pastelku na vločky.

Na nalepení do obrázku stačí běžný kancelářský papír. Pokud chcete pevnějšího koně, zvolte papír kolem 120–160 g/m², ale nejprve ověřte, že ho tiskárna zvládne. Hřívu a ocas se dětem lépe stříhá z tenčího papíru.

Šablona svatomartinského koně k vytisknutí

Na jednom listu najdete koně a dva obdélníky na hřívu a ocas. Tiskněte černobíle na A4 na výšku, s nastavením „Přizpůsobit tisknutelné oblasti“, aby se neořízly okraje. Kůň se potom dobře vejde na modrý podklad A4 otočený na šířku.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Koně vystřihujte pouze po vnějším obrysu. Čáry u kopyt a uvnitř nohou jsou kresba, nikoli další střihy. U obdélníků nejprve vystřihněte vnější tvar, potom stříhejte po přerušovaných čarách od spodního okraje. Horní proužek s nápisem musí zůstat celý – drží třásně pohromadě a slouží k lepení.

Svatomartinský kůň: tvoření krok za krokem

1. Vystřihněte koně a připravte podklad

Z listu nejprve oddělte větší kus papíru kolem koně. Teprve potom stříhejte přesně po obrysu. U uší a mezi nohama pomozte mladším dětem; při stříhání je snazší otáčet papírem než kroutit rukou s nůžkami. Modrý podklad položte na šířku a koně na něj zatím jen položte.

Oko a nozdru už šablona obsahuje. Děti mohou zvýraznit kopyta nebo je nechat bílá. Pokud chtějí koně obkreslit na čistý papír, připomeňte jim, aby oko doplnily až na správnou stranu.

2. Nastříhejte papírovou hřívu a ocas

Vystřihněte oba obdélníky a nastříhejte třásně podle vodicích čar. Stříhání vždy ukončete u horního nepřerušovaného pásku. Pro začátečníky mohou být třásně širší – není nutné vystřihnout každou vyznačenou čáru.

Dlouhý díl přiložte ke krku od uší směrem ke hřbetu. Podle potřeby ho zkraťte. Pokud se rovný lepicí proužek špatně přizpůsobuje zakřivenému krku, rozdělte hotovou hřívu na dva nebo tři kratší díly a přiložte je těsně za sebe. U ocasu můžete odstřihnout část šířky, aby nebyl příliš mohutný.

3. Přilepte hřívu a ocas zezadu

Koně otočte kresbou dolů. Na nenastříhané pásky hřívy a ocasu naneste tenkou vrstvu lepidla a přilepte je na zadní stranu: hřívu podél krku, ocas k zadní části těla. Třásně nechte vyčnívat za obrys. Když koně otočíte zpět, nápisy i lepicí pásky budou schované.

Nechte spoj chvíli přilnout. Volné konce můžete lehce nadzvednout, aby nezůstaly úplně přitisknuté k podkladu. Pokud dítě hřívu omylem prostřihne celou, nic se neděje: samostatné proužky přilepte zezadu jeden vedle druhého.

4. Přidejte sníh a nalepte koně

Z bílého papíru odtrhněte pruh se zvlněným okrajem a přilepte ho podél spodní části modrého podkladu. Vytvoří zasněženou zem. Koně položte tak, aby kopyty stál na bílém pruhu. Pak naneste lepidlo na zadní stranu těla a nohou a přitiskněte ho k obrázku. Hřívu a ocas nechte volné.

5. Doplňte dečku a listopadovou oblohu

Vystřihněte malý obdélník z červeného papíru, přibližně 4 × 3 cm, a upravte ho podle velikosti vytištěného koně. Nalepte ho přes horní část těla jako dečku. Jde o volitelnou ozdobu, klidně může být modrá, vzorovaná nebo žádná.

Na oblohu přidejte drobné utržené kousky bílého papíru nebo několik vloček bílou pastelkou. Nechte kolem koně i volné místo, aby na obrázku vynikl.

Jak tvoření přizpůsobit věku dětí

Pro děti kolem 3–4 let: koně i papírové proužky připraví dospělý. Dítě lepí hřívu, trhá sníh a vybírá místo pro vločky. Není potřeba trvat na dokonale přesném rozmístění.

Pro předškoláky: nechte děti vystřihnout obdélníky a širší třásně. Uši a mezery mezi nohama jsou náročnější; ty může dokončit dospělý. Před lepením si společně vyzkoušejte, kam jednotlivé části patří.

Pro mladší školáky: děti mohou vystřihnout celý tvar, navrhnout vzor dečky a doplnit krajinu. Na zadní stranu obrázku mohou napsat jednu větu o tom, komu by dnes rády pomohly.

Malý úkol pro děti

Tvůj kůň se chystá na listopadovou cestu. Vymysli mu jméno, přidej na oblohu pět vloček a zkontroluj, jestli stojí všemi kopyty na zemi. Koho by cestou mohl potkat?

Jak k tvoření připojit příběh svatého Martina

Před tvořením si můžete přečíst příběh svatého Martina pro děti a vysvětlení tradic. Najdete u něj i další pracovní listy. Při povídání stačí jedna otázka: „Co můžeme udělat, když vidíme někoho, kdo potřebuje pomoc?“ Děti mohou navrhnout vlastní drobný dobrý skutek.

Bílý kůň se v lidovém rčení spojuje s prvním sněhem. Na našem obrázku sněžit může, i když je venku pořád podzim. Starší děti mohou vytvořit i druhou variantu s barevným listím a oba obrázky porovnat.

Tip pro školku: společná svatomartinská cesta

Místo jednotlivých podkladů připravte dlouhý pás modrého balicího papíru. Každé dítě přidá svého koně a kousek zasněžené krajiny. Koně si nejprve rozmístěte nasucho, aby se všichni vešli. Na společné nástěnce mohou děti nadiktovat krátké věty o pomoci druhým; není potřeba přidávat složité úkoly.

Co dělat, když se něco nedaří

Papír se kroutí: zkuste méně lepidla a pevnější podklad. Při schnutí přitlačte tělo koně čistým listem papíru, ale nezatěžujte třásně.

Utrhne se noha nebo ucho: zezadu přilepte malý kousek papíru jako spojku. Na barevném podkladu oprava většinou nebude nápadná.

Hříva zakryje hlavu: zkraťte třásně nebo posuňte díl směrem za krk. Než nanesete lepidlo, vyzkoušejte polohu nasucho.

Další nápady na tvoření z papíru

Pokud děti bavilo stříhání a skládání, vyberte jim další materiál v rubrice Vybarvi, vystřihni a sestav. Na další listopadová odpoledne se hodí také podzimní tvoření s dětmi.

Článek Svatomartinský kůň z papíru: tvoření se šablonou se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Článek je určený pro společné povídání s předškoláky a dětmi v první třídě. Vyberte jen to, na co se dítě právě ptá. Celé téma nemusíte probrat při jedné návštěvě.

Co jsou Dušičky a kdy je slavíme

Dušičky připadají na 2. listopadu. V kalendáři najdete také název Památka všech věrných zemřelých. Předchozí den, 1. listopadu, je svátek Všech svatých. Jsou to dva různé dny, i když rodiny často navštěvují hřbitov během nejbližšího víkendu.

Dušičky mají křesťanskou tradici: věřící se modlí za zemřelé. Hroby ale navštěvují i lidé, kteří nejsou věřící. Upravují je, přinášejí květiny a připomínají si příbuzné a přátele. Každá rodina může tento čas prožít trochu jinak.

Pro děti: „Dušičky jsou den, kdy si připomínáme lidi, kteří zemřeli. Můžeme o nich vyprávět, prohlížet si jejich fotografie nebo jim přinést květinu na hrob.“

Proč zapalujeme světýlka

Svíčka je součást vzpomínání. Pro věřící může vyjadřovat také modlitbu a naději. Dítěti můžeme říct: „Tohle světýlko jsme přinesli na památku dědečka. Na chvíli se tu zastavíme a vzpomeneme si na něj.“ Není nutné přidávat příběh, že zemřelý potřebuje svíčku, aby mu nebyla tma.

Zhasnutí svíčky neznamená, že na člověka přestáváme myslet. Pokud se dítě bojí odejít od plamínku, vysvětlete mu, že svíčka časem dohoří nebo zhasne ve větru. Naše vzpomínky na tom nezávisí.

Jak odpovídat na dětské otázky

„Co znamená, že někdo zemřel?“ Pomůže přímé vysvětlení: „Jeho tělo už nefunguje. Nedýchá, nic ho nebolí a nemůže se vrátit k životu.“ Děti mohou potřebovat tuto větu slyšet opakovaně. Odpovídejte klidně a stejnými slovy.

Výrazy „usnul navždy“ nebo „odešel“ mohou malé dítě zmást. Spánek i odchod zná jako něco dočasného. Pokud mluvíte o rodinné víře, oddělte ji od popisu smrti: „My věříme, že…“ Je v pořádku říct i „Nevím“. Nemusíte vymýšlet jistou odpověď tam, kde ji nemáte.

„Proč pláčeš?“ „Chybí mi dědeček. Vzpomněla jsem si, jak jsme spolu chodili na procházky.“ Dítě nemusí smutek dospělého napravovat. Může se přitulit, ale může také stát vedle a dál si prohlížet květiny.

„Můžu se na hřbitově smát?“ Veselá vzpomínka není neúcta. Mluvíme tišeji a nerušíme ostatní, ale nemusíme se tvářit smutně na povel. Někdo pláče, někdo vypráví a někdo potřebuje mlčet.

„A umřeš taky?“ Neslibujte, že nikdy nezemřete. Můžete říct: „Každý člověk jednou zemře. Teď jsem tady s tebou a počítám s tím, že spolu budeme ještě dlouho.“ Držte se skutečné situace rodiny a nezahlcujte dítě podrobnostmi, na které se neptá.

První návštěva hřbitova s dětmi

Před odchodem stručně popište plán: půjdeme k jednomu hrobu, uklidíme listí, položíme květinu a zapálíme svíčku. Řekněte, koho si budete připomínat. Dítě, které člověka nepoznalo, může dostat konkrétní vodítko: „Byl to tatínek tvého dědečka. Rád spravoval hodiny.“

Dítěti nabídněte malý úkol: vybrat květinu, nést konev s trochou vody nebo posbírat několik listů. Na svíčky a zapalovač dohlíží dospělý. Nedotýkáme se horkých krytů, nestoupáme na hroby a cizí výzdobu necháváme na místě.

Počítejte s krátkou návštěvou, teplým oblečením a tím, že dítě může uprostřed důležitého hovoru oznámit hlad. Není to známka nezájmu. Pro malé děti se vážné téma střídá s obyčejnými potřebami.

Vzpomínat můžeme i doma

K návštěvě hřbitova nemusí mít rodina možnost ani chuť. Vyberte jednu fotografii a povězte k ní krátkou příhodu. Zkuste místo výčtu vlastností něco konkrétního: „Tady babička zkoušela pouštět draka. Nakonec jí uletěla čepice.“ Dítě si tak snáz představí skutečného člověka.

Na stole můžete rozsvítit LED svíčku, pustit oblíbenou písničku nebo připravit jídlo, které měl zesnulý rád. Vzpomínání nemusí mít přesný scénář a dítě se nemusí zapojit do každého kroku.

Krátké povídání do školky a první třídy

Pro společnou aktivitu stačí deset až patnáct minut. Ukažte fotografii podzimních květin a hřbitovní svíčky, pojmenujte Dušičky a přečtěte krátké vysvětlení pro děti. Pak nabídněte kresbu něčeho, co jim připomíná hezkou chvíli s blízkým člověkem.

Nevyzývejte děti, aby postupně říkaly, kdo jim zemřel. Někdo má čerstvou zkušenost, někdo se stydí a někdo žádnou takovou vzpomínku nemá. Obrázek může zachycovat i setkání s člověkem, který žije. Sdílení nechte dobrovolné.

Čím pokračovat

Na vysvětlení tradice navazují praktické díly naší série. Vyberte si společný strom vzpomínek, osobní krabičku nebo příběh k předčítání. Pro porovnání různých zvyků je připravený obsáhlý článek o Dušičkách kolem světa.

Další čtení a tvoření k Dušičkám

Dušičky a naše vzpomínky: Vyrobte si strom vzpomínek · Dušičky s dětmi: Krabička na milé vzpomínky · Příběh jednoho světýlka: Dušičky a vzpomínkové tvoření · Dušičky kolem světa: tradice a tvoření

Díly série vycházejí postupně: vysvětlení Dušiček 28. října ráno, strom vzpomínek 28. října v 15:00, krabička 29. října v 8:00 a příběh světýlka 29. října v 15:00. Odkazy na jednotlivé díly budou dostupné od jejich vydání.

Článek Dušičky dětem: Proč zapalujeme světýlka a na koho vzpomínáme se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Na vybarvování můžete navázat podzimním tvořením z listí. Další obrázky najdete mezi omalovánkami zvířat k vytisknutí.

Článek Liška na lesním můstku: omalovánka k vytisknutí se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

K dalšímu skládání vybírejte z rubriky Vybarvi, vystřihni a sestav. Hotovou výpravu doplní průzkumný rover na Marsu.

Článek Raketa ze šesti dílů: vybarvi, vystřihni a sestav se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Článek můžete číst po jednotlivých zemích. Předškolákům vyberte krátké povídání a jeden obrázek, prvňáčci už zvládnou hledat země na mapě a porovnávat jejich zvyky. Nemusíte během jednoho odpoledne obejít celý svět. Někdy stačí jedna otázka, která děti zaujme.

Ne všude jsou Dušičky druhého listopadu

České Dušičky, tedy Památka všech věrných zemřelých, připadají na 2. listopadu. Předchází jim svátek Všech svatých 1. listopadu. V mnoha zemích se návštěvy hřbitovů a rodinné zvyky odehrávají během obou dnů nebo už v jejich předvečer. Proto při cestování narazíme na několik různých názvů i termínů.

A pak jsou tu kultury, které mají pro připomínání předků vlastní svátky v úplně jiné části roku. V Číně se významný svátek Čching-ming koná na jaře, v Japonsku připadá Obon zpravidla na léto. Označení „Dušičky kolem světa“ nám tedy poslouží jako pozvánka k poznávání. Neznamená, že všechny následující tradice mají stejný původ nebo obsah.

Také uvnitř jediné země se zvyky liší podle regionu, víry i konkrétní rodiny. Když se dočtete, že lidé připravují oltář nebo věří v návrat předků, jde o popis určité tradice. Ne o něco, co dělají a čemu věří úplně všichni obyvatelé dané země.

Španělsko: květiny pro blízké a kosti svatých

Ve Španělsku patří 1. listopad, Día de Todos los Santos, k příležitostem, kdy se rodiny vydávají na hřbitovy. Upravují hroby, přinášejí čerstvé květiny a vzpomínají na zemřelé příbuzné. Pro někoho je součástí dne také návštěva mše, pro jiného především setkání s rodinou a chvíle strávená u hrobu.

Děti mohou při návštěvě pomoci vybrat květiny nebo poslouchat příběhy o člověku, kterého třeba samy nepoznaly. I obyčejná vzpomínka na oblíbenou písničku nebo rodinný výlet pomáhá přiblížit, jaký byl. Podobně jako u nás se tak vzpomínání přenáší mezi generacemi.

Ke svátku patří i divadlo

Zajímavou španělskou tradicí je uvádění hry Don Juan Tenorio od Josého Zorrilly v období Všech svatých. V Seville se divadelní zpracování objevuje také na hřbitově San Fernando. Je to příklad místní kulturní tradice, která spojuje literaturu, místo a období vzpomínání. Samotná hra je určená spíše starším divákům; malým dětem stačí říct, že někde k tomuto svátku patří i divadelní příběhy.

Huesos de santo: sladkosti, které připomínají malé kosti

Ve výlohách cukráren se objevují huesos de santo, česky „kosti svatých“. Světlé marcipánové trubičky se tradičně plní sladkou žloutkovou náplní. Jejich jméno vychází z tvaru a barvy. Patří k podzimnímu svátečnímu období, ale jednotlivé domácnosti mohou mít své vlastní zvyky.

Otázka pro děti: Co může rodina dělat společně, když chce zavzpomínat na někoho blízkého? Napadá vás něco kromě zapálení svíčky?

Mexiko: Día de Muertos, květiny a rodinné příběhy

Mexický Día de Muertos patří k nejznámějším svátkům připomínajícím zemřelé. Výrazná část oslav probíhá kolem 1. a 2. listopadu, přípravy ale mohou začínat dříve. V tradici se propojily předhispánské představy původních obyvatel s katolickými svátky. Její podoba se liší mezi oblastmi i komunitami.

Děti mohou některé motivy znát z filmu Coco: fotografie, květinovou výzdobu nebo ozdobené lebky. Film může otevřít rozhovor, skutečné rodinné tradice jsou však rozmanitější než jeden příběh. Za pestrými barvami stojí konkrétní lidé, jejich jména a vzpomínky na společný život.

Ofrenda: místo připravené pro vzpomínání

Rodiny mohou doma připravovat ofrendu, místo s dary a předměty věnovanými zesnulým. Bývají na něm fotografie, svíčky, květiny a oblíbená jídla připomínaných lidí. Dětem můžeme vysvětlit, že každý předmět má důvod: fotografie ukazuje, na koho rodina vzpomíná, a oblíbené jídlo připomíná něco z jeho života.

Podle tradičních představ se v tomto období duše zemřelých vracejí ke svým rodinám. Při předčítání říkejme právě „podle této tradice lidé věří“. Dětem tím představujeme různé pohledy na svět a ponecháváme prostor pro to, čemu věří jejich vlastní rodina.

Oranžové květiny a barevné lebky

K výrazným motivům patří květy cempasúchil, oranžových až žlutých aksamitníků. Květinové lístky se používají i k vytváření cest, které mají podle tradice pomáhat duším najít cestu. Výzdoba může být velmi bohatá, ale jejím smyslem je především připomenutí blízkých.

Calavera znamená lebka. Při svátku se setkáme s cukrovými lebkami i jejich výtvarným zpracováním. Květy, barevné ornamenty a výrazné obrysy dávají dětem příležitost zkoumat vzory a souměrnost. Pro naše tvoření zvolíme jednoduchou papírovou podobu.

Tvoření: květinová lebka k vybarvení a vystřižení

Věk: přibližně 4–7 let s pomocí podle potřeby. Čas: 20–30 minut. Pomůcky: šablona na papíru A4, pastelky nebo fixy, nůžky, lepidlo a barevná čtvrtka.

1. Prohlédněte si šablonu. Najděte květiny, srdíčka a opakující se tvary.
2. Vyberte několik oblíbených barev. Děti mohou stejné tvary vybarvit stejně, ale není to povinnost.
3. Vybarvěte lebku. Mladší děti mohou některé plochy ponechat bílé nebo přidat velké barevné tečky.
4. Vystřihněte pouze vnější obrys. Oči a ostatní vnitřní motivy zůstávají součástí obrázku.
5. Nalepte lebku na barevný podklad. Více obrázků může vytvořit společnou výstavku s názvem Mexiko.

Šablona je výtvarnou aktivitou inspirovanou mexickou tradicí. Dítě nemusí obrázek věnovat konkrétnímu zemřelému ani o osobních vzpomínkách vyprávět.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Papel picado: když se barevný papír promění v krajku

V mexické výzdobě se objevuje také papel picado, ozdobně vyřezávaný či vystřihovaný papír. Jednotlivé barevné listy bývají zavěšené v řadách. Tradiční řemeslné vzory mohou být velmi jemné; naše dětská verze bude mít velké tvary a snadné vystřihování.

Tvoření: papírová girlanda pro malé ruce

Čas: 20–40 minut podle počtu praporků. Pomůcky: vytištěné praporky nebo tenký barevný papír, pastelky, nůžky, lepidlo a provázek.

Jednodušší verze s podkladem: Děti vybarví připravené praporky a vystřihnou je po vnějším obrysu. Horní volný proužek přehnou přes provázek a přilepí. Vnitřní obrázky slouží k vybarvení, nikoli k vystřihování. Tuto variantu zvládnou s dopomocí i předškoláci.

Vystřihovaná verze pro zručnější děti: Obdélník tenkého barevného papíru přeložte na polovinu. U přehybu vystřihněte dva nebo tři malé trojúhelníky či půlkruhy. Nechte mezi nimi dost papíru, aby se list nerozpadl. Rozložte jej a prohlédněte si vzniklé otvory. Horní okraj ponechte celý a použijte ho k přilepení na provázek.

Nejdříve vyzkoušejte jeden praporek. Teprve potom stříhejte další. Děti uvidí, co s tvarem udělá přeložení, a samy přijdou na to, proč se některé otvory opakují. Girlandu zavěste jako výzdobu mimo dosah malých dětí; kolem světýlek používejte pouze LED svíčky.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Otázka pro děti: Co by o člověku prozradilo jeho oblíbené jídlo, fotografie a písnička? Která věc vám připomíná někoho blízkého?

Guatemala: obrovští draci s příběhem

V guatemalských městech Santiago Sacatepéquez a Sumpango vznikají při oslavách Všech svatých a zemřelých obrovští barevní draci. Říká se jim barriletes gigantes. Jsou spojeni s připomínáním předků a místními komunitami. Zručnost jejich výrobců byla zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Příprava může trvat celé měsíce. Z mnoha kousků papíru vznikají složité obrazce a výjevy. Motivy se mohou věnovat také přírodě, lidským právům nebo životu komunity. Největší draci nejsou obyčejné hračky: některé monumentální kusy slouží především k vystavení, menší mohou létat.

Zajímavost pro děti: Na takovém drakovi často pracuje skupina lidí. Jeden velký obraz tedy může vzniknout ze stovek menších dílků a z práce mnoha rukou.

Tvoření: společný kruhový drak na zeď

Vystřihněte velký kruh z kartonu a rozdělte ho tužkou na několik výsečí. Děti polepí jednotlivé části barevnými útržky papíru. Mohou přidat květinu, ptáka nebo geometrický vzor. Ke spodnímu okraji přilepte několik proužků krepového papíru a hotový kruh zavěste na zeď.

Jde o dekoraci inspirovanou guatemalskými draky, nikoli o funkčního létajícího draka. Na jeden kruh mohou přispět všechny děti ve třídě. Při práci si vyzkoušejí domluvu: které barvy se budou opakovat a jak jednotlivé části navážou?

Ekvádor: fialový nápoj a zdobené chlebové panenky

V Ekvádoru je 2. listopad spojený s Día de los Difuntos. Rodiny navštěvují hroby, přinášejí květiny a připomínají si zemřelé. V některých andských komunitách se u hrobů také sdílí jídlo; místní podoby oslav se liší.

Výraznou dvojici tvoří colada morada a guaguas de pan. První je hustý fialový nápoj připravovaný z kukuřičné mouky, ovoce a koření. Druhé jsou zdobené pečivové postavičky. Slovo guagua označuje v kečuánštině dítě. Barevné zdobení může připomínat zavinutou panenku.

Dětem ukažte, jak jinak může vypadat slavnostní pečivo. Ve Španělsku jsme potkali marcipánové trubičky, tady postavičky. V obou případech jídlo patří ke společnému času a rodinné tradici.

Malé tvoření: papírová postavička s barevnými vzory

Na světle hnědý papír nakreslete jednoduchý tvar zavinuté panenky: kulatou hlavu a zaoblené tělo. Děti doplní obličej a tělo ozdobí barevnými proužky, vlnovkami nebo tečkami. Vystřižené postavičky nalepte vedle sebe na čtvrtku. Aktivitu představte jako výtvarnou inspiraci vzhledem pečiva, nikoli jako tradiční ekvádorský obřad.

Bolívie: slavnostní stůl a postavičky z chleba

Také v Bolívii se na začátku listopadu připravují rodinné stoly s fotografiemi, květinami, svíčkami a jídlem. V některých tradicích se návštěva duší očekává od poledne 1. listopadu a následující den přichází rozloučení. Znovu jde o představu patřící k místní víře, nikoli o tvrzení, které musíme dětem předkládat jako skutečnost.

K typickým symbolům patří tantawawas, chlebové postavy. Na stole mohou být také tvary koníků a žebříků spojované s cestou duší. Rodiny a návštěvníci sdílejí jídlo, modlitby a vzpomínky; na hřbitovech se objevují květiny i hudba.

Úkol pro děti: Najděte na mapě Ekvádor a Bolívii. Co měly jejich tradice společného? Pamatujete si dva různé tvary slavnostního pečiva?

Ñatitas: zvláštní podoba úcty k ostatkům

V Bolívii, zejména v okolí La Pazu, existuje také tradice ñatitas. Někteří lidé uchovávají doma skutečné lidské lebky a pečují o ně jako o předměty náboženské úcty. Nemusí jít o ostatky jejich vlastních příbuzných. Dne 8. listopadu je mohou přinášet na slavnost, zdobit květinami a modlit se. Věří, že jim přinášejí ochranu.

Pro děti stačí jednoduché vysvětlení: „V některých rodinách v Bolívii projevují úctu zemřelým také péčí o jejich ostatky. Je to jiný zvyk než u nás a nedodržují ho všichni.“ Jde o skutečné ostatky, nikoli o barevné cukrové lebky, se kterými jsme se setkali v Mexiku.

Itálie a Sicílie: sladkosti, které vypadají jako ovoce

V Itálii patří k začátku listopadu návštěvy hřbitovů a vzpomínání na zemřelé. Jednotlivé regiony mají také své slavnostní sladkosti. Zvlášť působivá je sicilská frutta martorana: mandlové sladkosti vytvarované a obarvené jako drobné ovoce.

Na pohled může jít o malý citron, pomeranč nebo jiné plody. Právě pečlivé napodobení skutečného ovoce zaujme i malé děti. Se sicilským svátkem zemřelých jsou spojené také barevné cukrové figurky. Podoba výzdoby a rodinných zvyků se mění podle místa.

Při společném prohlížení obrázků zkuste hádat, co je skutečné ovoce a co cukrářský výrobek. Děti mohou potom vymodelovat vlastní drobné ovoce z modelíny. Vznikne jednoduchá výtvarná hra inspirovaná cukrářským řemeslem; hotové výrobky samozřejmě zůstávají na hraní.

Portugalsko: děti přicházejí s prosbou o pohoštění

V některých částech Portugalska se 1. listopadu udržuje zvyk Pão por Deus. Děti navštěvují domácnosti, pronášejí prosby nebo říkanky a dostávají drobné pohoštění, například pečivo, ovoce, ořechy či sladkosti. Doslovný překlad názvu odkazuje k „chlebu pro Boha“.

Na první pohled může obcházení domů připomenout halloweenskou koledu. Má však vlastní místní historii a spojení se svátkem Všech svatých. Pro děti je zajímavé sledovat, jak se podobná činnost může objevit v různých zemích, ale mít jiný název a význam.

Otázka pro děti: Které české svátky znáte, při nichž lidé někam přicházejí s říkankou nebo přáním?

Polsko: hřbitovy plné světla

Polské tradice jsou nám blízké. Mnoho rodin navštěvuje hřbitovy už 1. listopadu, na Všechny svaté. Přinášejí květiny a zapalují hřbitovní svíčky. Po setmění tak mohou rozsáhlé hřbitovy působit jako celé zahrady světel. Druhého listopadu následují Zaduszki, den připomínání zemřelých.

Tato zastávka pomáhá dětem vidět, že cestování po světě neznamená hledat jen velké rozdíly. Některé zvyky sousedů dobře poznáme. Zkuste srovnat fotografie českého a polského hřbitova: děti pravděpodobně najdou svíčky, květiny i podobnou podzimní atmosféru.

Filipíny: Undas jako setkání celé rodiny

Na Filipínách se pro období kolem Všech svatých a Památky zesnulých používá označení Undas. Lidé navštěvují hroby, přinášejí květiny, zapalují svíčky a modlí se. Pro mnohé rodiny je to zároveň příležitost znovu se sejít.

Setkání může zahrnovat společné jídlo a povídání o příbuzných. Vedle vážných okamžiků tak mají místo i příběhy a připomínání toho, jaký člověk za života byl. To je srozumitelné také malým dětem: o někom, kdo nám chybí, můžeme vyprávět i veselou vzpomínku.

Podoba návštěv se liší podle rodiny a místa. Smyslem této kapitoly není ukázat jeden „správný“ způsob chování na hřbitově, ale vysvětlit, že respekt může mít v různých kulturách odlišnou vnější podobu.

Čína: Čching-ming přichází s jarem

Nyní posuňme kalendář. Čínský svátek Čching-ming, často psaný Qingming, připadá přibližně na 4. nebo 5. dubna. Patří k významným příležitostem pro uctění předků. Název souvisí s jarním obdobím „čistého jasu“ a se systémem tradičních sezonních úseků roku.

Rodiny uklízejí hroby, odstraňují plevel a přinášejí květiny či obětiny. Některé zvyky zahrnují vonné tyčinky nebo papírové obětiny, jiné rodiny volí prosté položení květin. Součástí tohoto období jsou také výlety do jarní přírody.

Vzpomínání se zde tedy potkává s pučícími stromy a novou zelení. Vedle péče o hroby existují tradice pouštění draků. Děti mohou porovnat dvě roční období: u nás listopadové listí, v Číně jarní růst.

Otázka pro děti: Jak by vypadal obrázek vzpomínkového dne na jaře? Jaké barvy byste použili oproti podzimnímu obrázku?

Pro jednoduchou aktivitu rozdělte čtvrtku na dvě poloviny. Na jednu děti nakreslí podzimní strom, na druhou jarní. Do obou částí mohou přidat rodinu nebo květiny. Naše kresba slouží k porovnání ročních období; není tradiční čínskou slavnostní výzdobou.

Japonsko: letní Obon, světla a tanec

Japonský Obon je obdobím připomínání předků s buddhistickými kořeny. V mnoha oblastech připadá na srpen, jinde na červenec; některé oblasti se řídí lunisolárním kalendářem. Přesné termíny proto nelze shrnout jedním datem platným pro celé Japonsko.

Lidé se vracejí za rodinou, pečují o hroby a připravují obětiny. Podle tradiční víry se v tomto období vracejí duchové předků. S jejich uvítáním a rozloučením souvisejí světla a ohně. K oslavám patří také společné tance bon odori.

Na některých místech se konají obřady s plovoucími lucernami. Není to však univerzální podoba každé rodinné oslavy. Například v Tottori se v rámci místních letních oslav objevují tance s ozdobnými deštníky a zvonky. Japonsko tak nabízí více obrazů vzpomínání než jen známou fotografii světel na vodě.

S dětmi můžeme na tmavě modrý papír nalepit malé žluté a oranžové obdélníky jako obraz světel odrážejících se na vodě. Stačí doplnit několik krátkých tahů pastelkou pod každé světlo. Vytvoříme výtvarný obrázek inspirovaný lucernami; nic nemusíme pouštět do řeky.

Indonésie: u Torajů může rozloučení trvat dlouho

Na indonéském ostrově Sulawesi žijí Torajové. V některých jejich rodinách zůstává ošetřené tělo zemřelého doma až do pohřbu. Rodina potřebuje čas, aby se příbuzní mohli sejít a aby připravila důležité rozloučení. Toto období může trvat měsíce, někdy i roky.

Nejde o zvyk celé Indonésie ani o svátek slavený 2. listopadu. Patří k místnímu pojetí rodinných vazeb a pohřebních obřadů. Pro malé děti jej můžeme shrnout takto: „Některé rodiny se se svým zemřelým loučí dlouho a pečují o jeho tělo, než proběhne pohřeb. Tím vyjadřují, že jim na něm záleží.“ Člověk už nežije; dlouhé rozloučení na tom nic nemění.

Malý cestovatelský přehled

Jak si cestu kolem světa užít s předškoláky a prvňáčky

Vyberte si dvě nebo tři země, které děti nejvíce zaujaly. Ukažte je na mapě a ke každé přiřaďte jeden jednoduchý symbol: květinu, draka, světlo nebo slavnostní pečivo. Předškoláci mohou symbol nakreslit, prvňáčci připsat název země. Společně vznikne malá výstavka z vaší cesty.

Při tvoření se nemusí mluvit o konkrétním úmrtí. Některé děti budou chtít vyprávět, jiné se raději soustředí na papír a barvy. Obojí je v pořádku. Otázky k příběhům a obrázkům bývají příjemnějším začátkem než výzva, aby každý před třídou řekl, kdo mu zemřel.

Můžete se ptát: Které dvě země používají světla? Kde se objevuje papírová výzdoba? Který svátek se koná na jaře? Co má společného fotografie na mexické ofrendě a rodinná fotografie u nás doma? Nejde o zkoušení z názvů, ale o všímání podobností.

Další náměty k poznávání najdete v rubrice Svět kolem nás. Pokud si chcete společné odpoledne prodloužit o další práci s papírem a přírodninami, podívejte se také na podzimní tvoření.

Kam bude naše dušičková série pokračovat

Světové tradice ukazují mnoho způsobů, jak uchovávat vzpomínky. V dalších připravovaných článcích se vrátíme blíž k domovu a nabídneme konkrétní čtení i tvoření:

• Dušičky dětem: Proč zapalujeme světýlka a na koho vzpomínáme vysvětlí českou tradici a nabídne odpovědi na dětské otázky.
• Dušičky a naše vzpomínky: Vyrobte si strom vzpomínek přinese společné tvoření pro rodinu nebo celou třídu.
• Dušičky s dětmi: Krabička na milé vzpomínky nabídne osobní místo pro kresby, fotografie a drobné památky.
• Příběh jednoho světýlka: Dušičky a vzpomínkové tvoření propojí příběh k předčítání s výrobou lucerničky.

Díly vycházejí postupně: vysvětlení Dušiček 28. října ráno, strom vzpomínek 28. října v 15:00, krabička 29. října v 8:00 a příběh světýlka 29. října v 15:00. Odkazy budou dostupné od vydání příslušného článku. Pro dnešek si můžete odnést jeden barevný praporek, společný obrázek nebo otázku, kterou vám děti při cestě kolem světa položily.

Zdroje a další čtení

K doplněným tradicím: Australian Museum: pohřební tradice Torajů a EFE: bolivijská tradice ñatitas.

• UNESCO: mexické slavnosti věnované zemřelým
• Visit Sevilla: svátek Všech svatých a sevillské tradice
• UNESCO: výroba guatemalských obřích draků
• Ministerstvo cestovního ruchu Ekvádoru: Día de los Difuntos
• La Paz: Todos Santos
• Enjoy Sicilia: Festa dei Morti
• Pão por Deus v Portugalsku
• Poland Travel: podzimní tradice
• Philippine News Agency: Undas
• Čching-ming: tradice a význam
• Japan Guide: Obon a JNTO: slavnost Shanshan v Tottori

Článek Dušičky kolem světa: tradice, zajímavosti a tvoření pro děti se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Na vybarvování můžete navázat podzimním tvořením z listí. Další obrázky najdete mezi omalovánkami zvířat k vytisknutí.

Článek Liška s deštníkem: omalovánka k vytisknutí se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Pro koho: děti přibližně 4–8 let.
Čas: 10 minut na příběh a povídání, dalších 15–30 minut na vybranou aktivitu.
Pomůcky: pastelky, vytištěné listy, případně nůžky, lepidlo a barevný papír.

Kdy má svátek svatý Martin?

Svatého Martina si připomínáme 11. listopadu. V kalendáři mají ten den svátek Martinové. Na podzim se už brzy stmívá, rána bývají chladná a někdy se objeví první sníh. Právě s příchodem zimního počasí se spojuje známé rčení, že Martin přijíždí na bílém koni.

Pro děti může být tento den příležitostí k vyprávění, tvoření i malé večerní výpravě se světýlkem. Na sníh přitom čekat nemusíte.

Kdo byl svatý Martin?

Martin z Tours žil ve 4. století, tedy před více než šestnácti sty lety. Narodil se na území dnešního Maďarska, sloužil jako římský voják a později se stal biskupem ve městě Tours v dnešní Francii. V křesťanské tradici je uctíván jako světec.

Nejznámější vyprávění o Martinovi popisuje, jak se rozdělil o plášť s promrzlým člověkem. Jde o legendu: staré vyprávění o světci, které předává také poselství o jeho životě. Dětem ji můžeme přiblížit jednoduše, aniž bychom každý její detail vydávali za doloženou historickou událost.

Příběh o Martinovi a rozděleném plášti

Volné převyprávění známé legendy pro děti. Popis scény a přímá řeč jsou autorsky doplněné.

U městské brány bylo chladno. Vítr se opíral do zdí a po cestě honil suché listí. Lidé pospíchali dovnitř, kde na ně čekala střecha nad hlavou.

K bráně přijížděl také mladý voják Martin. Přes ramena měl přehozený velký plášť, do kterého se mohl zachumlat, když mu byla zima.

Pak si všiml muže u cesty. Jeho oblečení bylo tenké a potrhané. Tiskl ruce k tělu a třásl se chladem.

Martin zastavil koně.

„Je ti zima?“ zeptal se.

Muž přikývl. Martin se rozhlédl. Neměl s sebou druhý kabát ani přikrývku. Měl však svůj plášť.

Chvíli ho držel v rukou. Potom vytáhl meč a látku rozdělil na dvě části. Jednu si ponechal a druhou podal muži.

„Vezmi si ji. Aspoň se trochu zahřeješ.“

Muž si přehodil kus pláště přes ramena. Vítr foukal dál, ale už se před ním nemusel schovávat jen do vlastních dlaní.

„Děkuji,“ řekl.

Martin přikývl a vydal se dál. Jeho plášť byl teď menší. Zahříval však dva lidi.

O čem si po příběhu povídat

Nemusíte děti zkoušet, jestli si zapamatovaly každou větu. Zkuste vybrat dvě nebo tři otázky:

• Čeho si Martin u brány všiml?
• Co udělal, když neměl druhý plášť?
• Jak poznáme, že někdo potřebuje pomoc?
• Co by muži mohlo pomoci ještě kromě pláště?
• Koho můžeš požádat o pomoc, když si sám nevíš rady?

Příběh můžete vztáhnout k běžným situacím: podat kamarádovi spadlé pastelky, přizvat někoho do hry nebo zavolat dospělého. Pomoc nemusí znamenat, že dítě vždy odevzdá svou oblíbenou věc.

Proč přijíždí Martin na bílém koni?

Bílý kůň představuje v lidovém rčení sníh. Když krajinu pokryje bílá peřina, vypadá, jako by ji Martin přivezl s sebou.

Rčení „Svatý Martin přijíždí na bílém koni“ je pranostika. Lidé si pomocí pranostik předávali zkušenosti s počasím a ročními obdobími. Není to ale přesná předpověď. Ani když je 11. listopadu teplo a prší, Martin svůj svátek nezmeškal.

Pro děti: Podívej se z okna. Jakou barvu by měl Martinův kůň podle dnešního počasí? Bílou jako sníh, šedou jako mlha, nebo hnědou jako mokrá cesta? Nakresli ho a pověz proč.

Svatomartinské tradice: husy, rohlíčky a světýlka

Proč se vypráví o husách?

Jedna z legend říká, že se Martin schoval mezi husy, protože se nechtěl stát biskupem. Husy se však rozkejhaly a jeho úkryt prozradily. Je to lidové vyprávění spojené s Martinem, ne jistý historický popis vzniku svatomartinské hostiny.

K oslavám patří také pečená husa. Dětem stačí vysvětlit, že lidé mívali při významných příležitostech společné slavnostní jídlo. Ve školce se husy mohou objevit jako papírové figurky nebo při pohybové hře.

Martinské rohlíčky a podkovy

Ke svátku patří sladké pečivo, například rohlíčky, kterým se někdy říká martinské podkovy. Jejich zahnutý tvar připomíná podkovu koně.

S dětmi si můžete všimnout, jak podkova vypadá, nakreslit ji nebo vytvarovat z modelíny. Pokud pečete, děti mohou podle věku pomáhat s tvarováním a ukládáním pečiva na plech. Horký plech a troubu obsluhuje dospělý.

Lampionové průvody

Na mnoha místech se pořádají svatomartinské průvody se světýlky. Doma si můžete udělat krátkou podvečerní procházku s lampionem nebo LED lucerničkou. Předem zvolte známou trasu a domluvte se, že budete chodit společně.

Není potřeba připravovat velkou slavnost. Někdy stačí příběh, jednoduché světýlko a deset minut venku.

Čtyři svatomartinské pracovní listy

Listy jsou určené k černobílému tisku a obrázky si děti mohou vybarvit. Vyberte jednu nebo dvě aktivity podle věku a chuti dítěte; celou sadu nemusí dokončit najednou.

1. Martinův příběh: co bylo nejdřív a co potom?

Na listu jsou čtyři obrázky z legendy. Dítě je prohlédne a určí jejich pořadí. Mladší děti mohou obrázky vystřihnout s pomocí dospělého a poskládat, školáci doplní čísla do políček. Nakonec podle obrázků převyprávějí příběh vlastními slovy.

Procvičuje: časovou posloupnost, vyjadřování a porozumění příběhu.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

2. Spočítej podkovy

V každém řádku dítě spočítá podkovy a vybarví správné číslo. Pokud číslice ještě nezná, může počet ukázat na prstech nebo vedle řádku položit stejný počet kostek.

Procvičuje: počítání do šesti a přiřazení počtu k číslici.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

3. Cesty bílého koně

Nejprve děti projedou vyznačené cesty prstem. Potom je obtáhnou pastelkou a zkusí podobné tahy ve volném prostoru. Před kreslením mohou velké vlny a oblouky několikrát nakreslit celou rukou do vzduchu.

Procvičuje: plynulý pohyb ruky, koordinaci oka a ruky a vedení čáry.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Další materiály najdete v rubrice Pracovní listy k vytištění.

Řešení pro dospělé

• Pořadí příběhu: vlevo dole → vpravo dole → vlevo nahoře → vpravo nahoře. Do políček tedy patří nahoře 3 a 4, dole 1 a 2.
• Počítání podkov: shora dolů 3, 5, 4, 6.
• Pět rozdílů: znak na sedle (hvězda/kruh), jablko pod stromem, počet listů v koruně stromu, vločky pod mrakem a závěsné očko lucerny.
• Grafomotorika: nemá jediné správné řešení. Důležitý je plynulý tah, ne dokonalé překrytí každé tečky.

Tři jednoduché aktivity ke svatému Martinovi

Rozděl papírový plášť

Věk: od 4 let. Čas: přibližně 10 minut.

Z barevného papíru vystřihněte větší kruh. Přeložte ho napůl a znovu rozevřete. Dítě může po přehybu nakreslit čáru; dospělý nebo zručnější dítě po ní kruh rozstřihne. Vzniknou dva půlkruhy představující dvě části pláště.

Na další papír nakreslete dvě postavy a každé přilepte jednu polovinu. Dítě může doplnit bránu, cestu nebo koně. Ptejte se, zda jsou oba díly stejně velké a jak to lze ověřit přiložením na sebe.

Husy hledají cestu domů

Věk: od 3 let. Čas: 5–10 minut.

Na podlaze označte cestu několika papírovými stopami. Děti představují husy: pomalu kráčejí za sebou, na domluvený signál se zastaví a na další pokračují. Cílem je společně dojít do „husího domečku“, například na koberec.

Starší děti mohou cestu nejprve samy sestavit. Nikdo nevypadává, když si splete signál; hejno se prostě znovu domluví.

Bílý kůň na podzimní cestě

Věk: od 4 let. Čas: přibližně 20 minut.

Na modrý nebo hnědý papír nakreslete jednoduchý obrys koně. Děti jej vyplní kousky natrhaného bílého papíru a dokreslí hřívu, oči a kopyta. Pod koně mohou nalepit několik malých suchých listů jako podzimní cestu. Pokud chtějí zasněženou krajinu, přidají bílé papírové vločky.

Se zbylými přírodninami můžete pokračovat podle článku Podzimní tvoření z listí: 9 jednoduchých nápadů pro děti.

Svatomartinské dopoledne ve školce: plán na 40 minut

U mladších dětí zkraťte povídání a ponechte více prostoru pro pohyb.

Na co se děti často ptají

Přijede Martin opravdu na bílém koni?

Na některých slavnostech ano – Martina tam představuje jezdec na koni. V pranostice je však bílý kůň obrazným pojmenováním sněhu.

Musí 11. listopadu sněžit?

Nemusí. Počasí se rok od roku i místo od místa mění. Svatomartinské tvoření si můžete užít i za deště.

Byl Martin král?

Nebyl. Byl římským vojákem a později biskupem. Na obrázcích proto nemusí mít korunu ani rytířské brnění.

Proč si připomínáme právě jeho plášť?

Protože známá legenda ukazuje konkrétní pomoc: Martin si všiml promrzlého člověka a rozdělil se s ním o to, co měl po ruce.

Pokud děti baví poznávání osobností spojených s naším kalendářem, navázat můžete článkem Svatý Václav pro děti.

Článek Svatý Martin pro děti: tradice, příběh a pracovní listy se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Vybrat si můžete z osmi černobílých pracovních listů: počítání, hledání dvojic, porovnávání velikostí, grafomotorických cestiček, stříhání, obrázkových řad, hledání stejných listů a třídění ovoce a listů. Všechny obrázky si děti mohou také vybarvit.

Pro koho jsou pracovní listy vhodné

Úkoly využijete doma i v mateřské škole s dětmi přibližně od 4 do 6 let. Věk je orientační: spojování dvojic nebo porovnávání velikostí může být snazší než doplňování řad a stříhání. Zadání přečte dospělý; děti nemusí umět číst, psát ani poznávat číslice.

Další náměty najdete v rubrice Aktivity pro předškolní děti.

Jak pracovní listy vytisknout

Každý list je vložený samostatně níže. U vybraného obrázku použijte tlačítko pro tisk. Nastavte papír A4 na výšku a přizpůsobení tisknutelné ploše, aby se neořízly okraje. Stačí černobílá tiskárna a běžný kancelářský papír.

Připravte pastelky nebo měkkou tužku, na vystřihovací listy také dětské nůžky a lepidlo. Vyberte jeden či dva úkoly podle nálady a času; není potřeba zvládnout všechny najednou.

1. Spočítej podzimní poklady

Děti spočítají obrázky v každém rámečku a vybarví stejný počet koleček. Na listu jsou tři žaludy, jedna houba, čtyři jablka a dva listy. Číslice znát nemusí — množství znázorní vybarvováním.

Tip pro dospělé: Při počítání může dítě na každý obrázek ukázat prstem, aby žádný nepřeskočilo ani nezapočítalo dvakrát.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

2. Najdi dvojice podzimních obrázků

List, žalud, hruška a houba mají na druhé straně svého dvojníka. Dítě spojí stejné obrázky čárou a potom si je může vybarvit.

Tip pro dospělé: Nejprve nechte dítě dvojici ukázat. Kreslení spojovacích čar přidejte až potom; čáry se mohou křížit.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

3. Co je největší?

V každém řádku jsou tři stejné předměty v různých velikostech. Dítě zakroužkuje největší žalud, houbu, list a dýni. Procvičí si porovnávání a pojmy malý, větší a největší.

Tip pro dospělé: Po dokončení zkuste najít i nejmenší obrázek. Venku můžete podobně porovnávat skutečné listy nebo šišky.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

4. Podzimní cestičky

Čtyři tečkované trasy vedou k listu, šnekovi, jablku a ježkovi. Dítě začíná u šipky a obtahuje cestu zleva doprava. Střídají se vlnky, obloučky, smyčky a lomená čára.

Tip pro dospělé: Před kreslením projeďte trasu prstem. Stačí zvládnout jednu nebo dvě cestičky a k ostatním se vrátit později.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

5. Stříhej podzimní proužky

Dítě nejprve vybarví jablko, houbu a list se žaludy. Potom stříhá po tečkovaných čarách: rovné, zvlněné a klikaté. Jednotlivé proužky může dospělý předem oddělit, aby se s papírem lépe manipulovalo.

Tip pro dospělé: Začněte rovnou čárou a přizpůsobte pomoc zkušenostem dítěte. Při stříhání použijte dětské nůžky a zajistěte dohled.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

6. Co bude dál? Podzimní řady

Děti sledují opakování podzimních obrázků a do prázdného rámečku nakreslí, co následuje. Najdou tu střídání dvou motivů i řady se třemi obrázky.

Tip pro dospělé: Pomáhá pojmenovávat obrázky nahlas: jablko, hruška, jablko, hruška… Pokud je kreslení příliš těžké, dítě může správnou odpověď pouze říct nebo ukázat na stejný obrázek v řadě.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

7. Najdi stejné listy

V malém rámečku je vzor dubového listu. Dítě zakroužkuje všechny listy se stejným tvarem a velikostí. Všímá si obrysu a rozlišuje dubové listy od javorových a dalších tvarů.

Tip pro dospělé: Po dokončení si společně prohlédněte skutečné listy. Podle čeho dítě pozná, které jsou podobné?

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

8. Vystřihni a roztřiď ovoce a listy

Šest kartiček patří do dvou skupin. Jablko, hrušku a švestku děti nalepí do pole OVOCE; tři listy do pole LISTY. Úkol spojuje vybarvování, stříhání, třídění a lepení.

Tip pro dospělé: Mladším dětem může kartičky vystřihnout dospělý. Nápisy přečtěte společně a před lepením nechte dítě obrázky do polí jen položit.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Jak listy využít doma a ve školce

Doma nechte dítě zvolit jeden list. Pokud se zasekne, projděte první příklad společně. U počítání může odpovídat ukazováním, u řad slovně a u třídění nejprve pouze přesouvat vystřižené kartičky. Na přesnosti čáry záleží méně než na pochopení úkolu.

V mateřské škole můžete připravit tři stanoviště: pastelky a cestičky; počítání, dvojice a řady; nůžky a třídění. U stříhání zůstaňte s dětmi, které potřebují pomoc. Spojovací listy lze vložit do průhledné kapsy a používat opakovaně se stíratelným fixem.

Navazující podzimní aktivity

Po práci u stolu zkuste venku najít podobné listy a porovnat jejich velikost. Z kaštanů, žaludů a šišek poskládejte vlastní obrázkovou řadu. Nasbírané listy využijete také při podzimním tvoření z listí.

Pokud děti baví stříhání a lepení, naváže na tyto úkoly vystřihovánka podzimního stromu.

Článek Podzimní pracovní listy pro předškoláky se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Na vybarvování můžete navázat podzimním tvořením z listí. Další obrázky najdete mezi omalovánkami zvířat k vytisknutí.

Článek Sova v podzimním listí: omalovánka k vytisknutí se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Na vybarvování můžete navázat podzimním tvořením z listí. Další obrázky najdete mezi omalovánkami zvířat k vytisknutí.

Článek Kotě s podzimními dýněmi: omalovánka k vytisknutí se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Co budete potřebovat

• Vytištěný herní plán, ideálně na A4 na výšku.
• Jednu běžnou hrací kostku.
• Pro každého hráče jednu odlišnou figurku nebo větší barevný žeton.

Na jeden plán doporučujeme 2–4 hráče. Hra se hodí přibližně od 4 let s pomocí dospělého; starší děti zvládnou po vysvětlení hrát samostatně. Jedna partie může trvat asi 10–20 minut, podle počtu hráčů a hodů kostkou. Plán můžete zalaminovat nebo vložit do průhledné kapsy.

Jak hrát Cestu za dýní

1. Figurky postavte před políčko 1. Domluvte se, kdo začne, a potom se pravidelně střídejte.
2. Hráč hodí kostkou a posune figurku o tolik políček, kolik padlo teček. Při prvním hodu například trojka znamená přesun na políčko 3.
3. Pokračujte vždy podle čísel 1, 2, 3… až k dýni. 
4. Pokud figurka skončí na začátku žebříku nebo šipky, přesuňte ji po žebříku nahoru, po šipce dolů. Přesun platí jen tehdy, když na políčku skončíte hod, nikoli když přes něj přecházíte.
5. Cílem je políčko velké dýně. Pro jednoduchou hru není potřeba hodit přesný počet: pokud padne víc, než zbývá, figurka dojde na dýni. Chcete si hru ztížit? Můžete hrát na přesný počet

Pro děti: Dýně už čeká na konci cesty. Hoď kostkou, spočítej tečky a vyraz. Jen pozor na šipky – některé tě pošlou zpátky!

Herní plán k vytisknutí

Vytiskněte plán na A4 na výšku a zvolte přizpůsobení stránce. Před tiskem zkontrolujte náhled, aby zůstala vidět všechna políčka i logo. Barevný tisk zachová podzimní obrázky; při černobílém tisku si nejprve ověřte čitelnost čísel a šipek.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Jednodušší hra pro děti ve školce

U mladších dětí můžete začít bez přesunů po šipkách a žebřících. Stačí hodit, spočítat tečky a posunout figurku. Dospělý pomůže ukázat navazující políčko; děti nemusí umět přečíst všechna čísla do 29.

Pokud je šest kroků najednou moc, používejte kostku s hodnotami 1–3 nebo se domluvte, že čtyřka, pětka a šestka znamenají nový hod. Pravidla nastavte před začátkem a během partie je už neměňte.

Jak hru využít doma, ve školce i ve škole

• Doma: Zahrajte si krátkou partii po návratu z procházky. Děti mohou na plánu hledat podzimní obrázky, které viděly i venku.
• Ve školce: Rozdělte děti do malých skupin. Zpočátku pomáhejte se směrem cesty a s počítáním kroků.
• Ve škole a družině: Nechte děti samostatně hlídat tahy. U starších hráčů se před posunem zeptejte například: „Jsi na 12 a padla trojka. Kam dojdeš?“ Potom výsledek ověří pohybem figurky.
• Společně místo závodění: Použijte jednu figurku a střídejte se v házení. Celá skupina pomáhá dojít k dýni a návraty řeší společně.

Co podniknout po hře

Hru můžete zařadit do podzimního tematického týdne v MŠ. Pokud děti zaujmou listy na obrázku, navázejte podzimním tvořením z listí. A z kaštanů nasbíraných při cestě ven vzniknou zvířátka z kaštanů a párátek, která doplní podzimní výstavku.

Článek Cesta za dýní: podzimní desková hra k vytisknutí se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Výpravu doprovodí pohádka Noční hlídka u Hvězdné lampy. Další listy pro tvoření najdete v rubrice Vybarvi, vystřihni a sestav.

Článek Moje vesmírná výprava: vybarvi, vystřihni a nalep se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.