Na jednom místě se večer rozsvítí hřbitov tisíci svíčkami. Jinde rodina chystá oblíbené jídlo svého dědečka, zdobí stůl oranžovými květinami a vystřihovanými praporky. V Guatemale vznikají obrovští barevní draci a ve španělských cukrárnách se objevují sladkosti, které vypadají jako malé kosti. Jak vypadají Dušičky kolem světa? Vydejte se s dětmi na cestu za tradicemi, při nichž lidé vzpomínají na své blízké. Čeká nás také mexická lebka k vybarvení, papírová girlanda a další jednoduché tvoření.
Článek můžete číst po jednotlivých zemích. Předškolákům vyberte krátké povídání a jeden obrázek, prvňáčci už zvládnou hledat země na mapě a porovnávat jejich zvyky. Nemusíte během jednoho odpoledne obejít celý svět. Někdy stačí jedna otázka, která děti zaujme.
Ne všude jsou Dušičky druhého listopadu
České Dušičky, tedy Památka všech věrných zemřelých, připadají na 2. listopadu. Předchází jim svátek Všech svatých 1. listopadu. V mnoha zemích se návštěvy hřbitovů a rodinné zvyky odehrávají během obou dnů nebo už v jejich předvečer. Proto při cestování narazíme na několik různých názvů i termínů.
A pak jsou tu kultury, které mají pro připomínání předků vlastní svátky v úplně jiné části roku. V Číně se významný svátek Čching-ming koná na jaře, v Japonsku připadá Obon zpravidla na léto. Označení „Dušičky kolem světa“ nám tedy poslouží jako pozvánka k poznávání. Neznamená, že všechny následující tradice mají stejný původ nebo obsah.
Také uvnitř jediné země se zvyky liší podle regionu, víry i konkrétní rodiny. Když se dočtete, že lidé připravují oltář nebo věří v návrat předků, jde o popis určité tradice. Ne o něco, co dělají a čemu věří úplně všichni obyvatelé dané země.
Španělsko: květiny pro blízké a kosti svatých
Ve Španělsku patří 1. listopad, Día de Todos los Santos, k příležitostem, kdy se rodiny vydávají na hřbitovy. Upravují hroby, přinášejí čerstvé květiny a vzpomínají na zemřelé příbuzné. Pro někoho je součástí dne také návštěva mše, pro jiného především setkání s rodinou a chvíle strávená u hrobu.
Děti mohou při návštěvě pomoci vybrat květiny nebo poslouchat příběhy o člověku, kterého třeba samy nepoznaly. I obyčejná vzpomínka na oblíbenou písničku nebo rodinný výlet pomáhá přiblížit, jaký byl. Podobně jako u nás se tak vzpomínání přenáší mezi generacemi.
Ke svátku patří i divadlo
Zajímavou španělskou tradicí je uvádění hry Don Juan Tenorio od Josého Zorrilly v období Všech svatých. V Seville se divadelní zpracování objevuje také na hřbitově San Fernando. Je to příklad místní kulturní tradice, která spojuje literaturu, místo a období vzpomínání. Samotná hra je určená spíše starším divákům; malým dětem stačí říct, že někde k tomuto svátku patří i divadelní příběhy.
Huesos de santo: sladkosti, které připomínají malé kosti
Ve výlohách cukráren se objevují huesos de santo, česky „kosti svatých“. Světlé marcipánové trubičky se tradičně plní sladkou žloutkovou náplní. Jejich jméno vychází z tvaru a barvy. Patří k podzimnímu svátečnímu období, ale jednotlivé domácnosti mohou mít své vlastní zvyky.
Otázka pro děti: Co může rodina dělat společně, když chce zavzpomínat na někoho blízkého? Napadá vás něco kromě zapálení svíčky?
Mexiko: Día de Muertos, květiny a rodinné příběhy
Mexický Día de Muertos patří k nejznámějším svátkům připomínajícím zemřelé. Výrazná část oslav probíhá kolem 1. a 2. listopadu, přípravy ale mohou začínat dříve. V tradici se propojily předhispánské představy původních obyvatel s katolickými svátky. Její podoba se liší mezi oblastmi i komunitami.
Děti mohou některé motivy znát z filmu Coco: fotografie, květinovou výzdobu nebo ozdobené lebky. Film může otevřít rozhovor, skutečné rodinné tradice jsou však rozmanitější než jeden příběh. Za pestrými barvami stojí konkrétní lidé, jejich jména a vzpomínky na společný život.
Ofrenda: místo připravené pro vzpomínání
Rodiny mohou doma připravovat ofrendu, místo s dary a předměty věnovanými zesnulým. Bývají na něm fotografie, svíčky, květiny a oblíbená jídla připomínaných lidí. Dětem můžeme vysvětlit, že každý předmět má důvod: fotografie ukazuje, na koho rodina vzpomíná, a oblíbené jídlo připomíná něco z jeho života.
Podle tradičních představ se v tomto období duše zemřelých vracejí ke svým rodinám. Při předčítání říkejme právě „podle této tradice lidé věří“. Dětem tím představujeme různé pohledy na svět a ponecháváme prostor pro to, čemu věří jejich vlastní rodina.
Oranžové květiny a barevné lebky
K výrazným motivům patří květy cempasúchil, oranžových až žlutých aksamitníků. Květinové lístky se používají i k vytváření cest, které mají podle tradice pomáhat duším najít cestu. Výzdoba může být velmi bohatá, ale jejím smyslem je především připomenutí blízkých.
Calavera znamená lebka. Při svátku se setkáme s cukrovými lebkami i jejich výtvarným zpracováním. Květy, barevné ornamenty a výrazné obrysy dávají dětem příležitost zkoumat vzory a souměrnost. Pro naše tvoření zvolíme jednoduchou papírovou podobu.
Tvoření: květinová lebka k vybarvení a vystřižení
Věk: přibližně 4–7 let s pomocí podle potřeby. Čas: 20–30 minut. Pomůcky: šablona na papíru A4, pastelky nebo fixy, nůžky, lepidlo a barevná čtvrtka.
- Prohlédněte si šablonu. Najděte květiny, srdíčka a opakující se tvary.
- Vyberte několik oblíbených barev. Děti mohou stejné tvary vybarvit stejně, ale není to povinnost.
- Vybarvěte lebku. Mladší děti mohou některé plochy ponechat bílé nebo přidat velké barevné tečky.
- Vystřihněte pouze vnější obrys. Oči a ostatní vnitřní motivy zůstávají součástí obrázku.
- Nalepte lebku na barevný podklad. Více obrázků může vytvořit společnou výstavku s názvem Mexiko.
Šablona je výtvarnou aktivitou inspirovanou mexickou tradicí. Dítě nemusí obrázek věnovat konkrétnímu zemřelému ani o osobních vzpomínkách vyprávět.
Papel picado: když se barevný papír promění v krajku
V mexické výzdobě se objevuje také papel picado, ozdobně vyřezávaný či vystřihovaný papír. Jednotlivé barevné listy bývají zavěšené v řadách. Tradiční řemeslné vzory mohou být velmi jemné; naše dětská verze bude mít velké tvary a snadné vystřihování.
Tvoření: papírová girlanda pro malé ruce
Čas: 20–40 minut podle počtu praporků. Pomůcky: vytištěné praporky nebo tenký barevný papír, pastelky, nůžky, lepidlo a provázek.
Jednodušší verze s podkladem: Děti vybarví připravené praporky a vystřihnou je po vnějším obrysu. Horní volný proužek přehnou přes provázek a přilepí. Vnitřní obrázky slouží k vybarvení, nikoli k vystřihování. Tuto variantu zvládnou s dopomocí i předškoláci.
Vystřihovaná verze pro zručnější děti: Obdélník tenkého barevného papíru přeložte na polovinu. U přehybu vystřihněte dva nebo tři malé trojúhelníky či půlkruhy. Nechte mezi nimi dost papíru, aby se list nerozpadl. Rozložte jej a prohlédněte si vzniklé otvory. Horní okraj ponechte celý a použijte ho k přilepení na provázek.
Nejdříve vyzkoušejte jeden praporek. Teprve potom stříhejte další. Děti uvidí, co s tvarem udělá přeložení, a samy přijdou na to, proč se některé otvory opakují. Girlandu zavěste jako výzdobu mimo dosah malých dětí; kolem světýlek používejte pouze LED svíčky.
Otázka pro děti: Co by o člověku prozradilo jeho oblíbené jídlo, fotografie a písnička? Která věc vám připomíná někoho blízkého?
Guatemala: obrovští draci s příběhem
V guatemalských městech Santiago Sacatepéquez a Sumpango vznikají při oslavách Všech svatých a zemřelých obrovští barevní draci. Říká se jim barriletes gigantes. Jsou spojeni s připomínáním předků a místními komunitami. Zručnost jejich výrobců byla zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Příprava může trvat celé měsíce. Z mnoha kousků papíru vznikají složité obrazce a výjevy. Motivy se mohou věnovat také přírodě, lidským právům nebo životu komunity. Největší draci nejsou obyčejné hračky: některé monumentální kusy slouží především k vystavení, menší mohou létat.
Zajímavost pro děti: Na takovém drakovi často pracuje skupina lidí. Jeden velký obraz tedy může vzniknout ze stovek menších dílků a z práce mnoha rukou.
Tvoření: společný kruhový drak na zeď
Vystřihněte velký kruh z kartonu a rozdělte ho tužkou na několik výsečí. Děti polepí jednotlivé části barevnými útržky papíru. Mohou přidat květinu, ptáka nebo geometrický vzor. Ke spodnímu okraji přilepte několik proužků krepového papíru a hotový kruh zavěste na zeď.
Jde o dekoraci inspirovanou guatemalskými draky, nikoli o funkčního létajícího draka. Na jeden kruh mohou přispět všechny děti ve třídě. Při práci si vyzkoušejí domluvu: které barvy se budou opakovat a jak jednotlivé části navážou?
Ekvádor: fialový nápoj a zdobené chlebové panenky
V Ekvádoru je 2. listopad spojený s Día de los Difuntos. Rodiny navštěvují hroby, přinášejí květiny a připomínají si zemřelé. V některých andských komunitách se u hrobů také sdílí jídlo; místní podoby oslav se liší.
Výraznou dvojici tvoří colada morada a guaguas de pan. První je hustý fialový nápoj připravovaný z kukuřičné mouky, ovoce a koření. Druhé jsou zdobené pečivové postavičky. Slovo guagua označuje v kečuánštině dítě. Barevné zdobení může připomínat zavinutou panenku.
Dětem ukažte, jak jinak může vypadat slavnostní pečivo. Ve Španělsku jsme potkali marcipánové trubičky, tady postavičky. V obou případech jídlo patří ke společnému času a rodinné tradici.
Malé tvoření: papírová postavička s barevnými vzory
Na světle hnědý papír nakreslete jednoduchý tvar zavinuté panenky: kulatou hlavu a zaoblené tělo. Děti doplní obličej a tělo ozdobí barevnými proužky, vlnovkami nebo tečkami. Vystřižené postavičky nalepte vedle sebe na čtvrtku. Aktivitu představte jako výtvarnou inspiraci vzhledem pečiva, nikoli jako tradiční ekvádorský obřad.
Bolívie: slavnostní stůl a postavičky z chleba
Také v Bolívii se na začátku listopadu připravují rodinné stoly s fotografiemi, květinami, svíčkami a jídlem. V některých tradicích se návštěva duší očekává od poledne 1. listopadu a následující den přichází rozloučení. Znovu jde o představu patřící k místní víře, nikoli o tvrzení, které musíme dětem předkládat jako skutečnost.
K typickým symbolům patří tantawawas, chlebové postavy. Na stole mohou být také tvary koníků a žebříků spojované s cestou duší. Rodiny a návštěvníci sdílejí jídlo, modlitby a vzpomínky; na hřbitovech se objevují květiny i hudba.
Úkol pro děti: Najděte na mapě Ekvádor a Bolívii. Co měly jejich tradice společného? Pamatujete si dva různé tvary slavnostního pečiva?
Ñatitas: zvláštní podoba úcty k ostatkům
V Bolívii, zejména v okolí La Pazu, existuje také tradice ñatitas. Někteří lidé uchovávají doma skutečné lidské lebky a pečují o ně jako o předměty náboženské úcty. Nemusí jít o ostatky jejich vlastních příbuzných. Dne 8. listopadu je mohou přinášet na slavnost, zdobit květinami a modlit se. Věří, že jim přinášejí ochranu.
Pro děti stačí jednoduché vysvětlení: „V některých rodinách v Bolívii projevují úctu zemřelým také péčí o jejich ostatky. Je to jiný zvyk než u nás a nedodržují ho všichni.“ Jde o skutečné ostatky, nikoli o barevné cukrové lebky, se kterými jsme se setkali v Mexiku.
Itálie a Sicílie: sladkosti, které vypadají jako ovoce
V Itálii patří k začátku listopadu návštěvy hřbitovů a vzpomínání na zemřelé. Jednotlivé regiony mají také své slavnostní sladkosti. Zvlášť působivá je sicilská frutta martorana: mandlové sladkosti vytvarované a obarvené jako drobné ovoce.
Na pohled může jít o malý citron, pomeranč nebo jiné plody. Právě pečlivé napodobení skutečného ovoce zaujme i malé děti. Se sicilským svátkem zemřelých jsou spojené také barevné cukrové figurky. Podoba výzdoby a rodinných zvyků se mění podle místa.
Při společném prohlížení obrázků zkuste hádat, co je skutečné ovoce a co cukrářský výrobek. Děti mohou potom vymodelovat vlastní drobné ovoce z modelíny. Vznikne jednoduchá výtvarná hra inspirovaná cukrářským řemeslem; hotové výrobky samozřejmě zůstávají na hraní.
Portugalsko: děti přicházejí s prosbou o pohoštění
V některých částech Portugalska se 1. listopadu udržuje zvyk Pão por Deus. Děti navštěvují domácnosti, pronášejí prosby nebo říkanky a dostávají drobné pohoštění, například pečivo, ovoce, ořechy či sladkosti. Doslovný překlad názvu odkazuje k „chlebu pro Boha“.
Na první pohled může obcházení domů připomenout halloweenskou koledu. Má však vlastní místní historii a spojení se svátkem Všech svatých. Pro děti je zajímavé sledovat, jak se podobná činnost může objevit v různých zemích, ale mít jiný název a význam.
Otázka pro děti: Které české svátky znáte, při nichž lidé někam přicházejí s říkankou nebo přáním?
Polsko: hřbitovy plné světla
Polské tradice jsou nám blízké. Mnoho rodin navštěvuje hřbitovy už 1. listopadu, na Všechny svaté. Přinášejí květiny a zapalují hřbitovní svíčky. Po setmění tak mohou rozsáhlé hřbitovy působit jako celé zahrady světel. Druhého listopadu následují Zaduszki, den připomínání zemřelých.
Tato zastávka pomáhá dětem vidět, že cestování po světě neznamená hledat jen velké rozdíly. Některé zvyky sousedů dobře poznáme. Zkuste srovnat fotografie českého a polského hřbitova: děti pravděpodobně najdou svíčky, květiny i podobnou podzimní atmosféru.
Filipíny: Undas jako setkání celé rodiny
Na Filipínách se pro období kolem Všech svatých a Památky zesnulých používá označení Undas. Lidé navštěvují hroby, přinášejí květiny, zapalují svíčky a modlí se. Pro mnohé rodiny je to zároveň příležitost znovu se sejít.
Setkání může zahrnovat společné jídlo a povídání o příbuzných. Vedle vážných okamžiků tak mají místo i příběhy a připomínání toho, jaký člověk za života byl. To je srozumitelné také malým dětem: o někom, kdo nám chybí, můžeme vyprávět i veselou vzpomínku.
Podoba návštěv se liší podle rodiny a místa. Smyslem této kapitoly není ukázat jeden „správný“ způsob chování na hřbitově, ale vysvětlit, že respekt může mít v různých kulturách odlišnou vnější podobu.
Čína: Čching-ming přichází s jarem
Nyní posuňme kalendář. Čínský svátek Čching-ming, často psaný Qingming, připadá přibližně na 4. nebo 5. dubna. Patří k významným příležitostem pro uctění předků. Název souvisí s jarním obdobím „čistého jasu“ a se systémem tradičních sezonních úseků roku.
Rodiny uklízejí hroby, odstraňují plevel a přinášejí květiny či obětiny. Některé zvyky zahrnují vonné tyčinky nebo papírové obětiny, jiné rodiny volí prosté položení květin. Součástí tohoto období jsou také výlety do jarní přírody.
Vzpomínání se zde tedy potkává s pučícími stromy a novou zelení. Vedle péče o hroby existují tradice pouštění draků. Děti mohou porovnat dvě roční období: u nás listopadové listí, v Číně jarní růst.
Otázka pro děti: Jak by vypadal obrázek vzpomínkového dne na jaře? Jaké barvy byste použili oproti podzimnímu obrázku?
Pro jednoduchou aktivitu rozdělte čtvrtku na dvě poloviny. Na jednu děti nakreslí podzimní strom, na druhou jarní. Do obou částí mohou přidat rodinu nebo květiny. Naše kresba slouží k porovnání ročních období; není tradiční čínskou slavnostní výzdobou.
Japonsko: letní Obon, světla a tanec
Japonský Obon je obdobím připomínání předků s buddhistickými kořeny. V mnoha oblastech připadá na srpen, jinde na červenec; některé oblasti se řídí lunisolárním kalendářem. Přesné termíny proto nelze shrnout jedním datem platným pro celé Japonsko.
Lidé se vracejí za rodinou, pečují o hroby a připravují obětiny. Podle tradiční víry se v tomto období vracejí duchové předků. S jejich uvítáním a rozloučením souvisejí světla a ohně. K oslavám patří také společné tance bon odori.
Na některých místech se konají obřady s plovoucími lucernami. Není to však univerzální podoba každé rodinné oslavy. Například v Tottori se v rámci místních letních oslav objevují tance s ozdobnými deštníky a zvonky. Japonsko tak nabízí více obrazů vzpomínání než jen známou fotografii světel na vodě.
S dětmi můžeme na tmavě modrý papír nalepit malé žluté a oranžové obdélníky jako obraz světel odrážejících se na vodě. Stačí doplnit několik krátkých tahů pastelkou pod každé světlo. Vytvoříme výtvarný obrázek inspirovaný lucernami; nic nemusíme pouštět do řeky.
Indonésie: u Torajů může rozloučení trvat dlouho
Na indonéském ostrově Sulawesi žijí Torajové. V některých jejich rodinách zůstává ošetřené tělo zemřelého doma až do pohřbu. Rodina potřebuje čas, aby se příbuzní mohli sejít a aby připravila důležité rozloučení. Toto období může trvat měsíce, někdy i roky.
Nejde o zvyk celé Indonésie ani o svátek slavený 2. listopadu. Patří k místnímu pojetí rodinných vazeb a pohřebních obřadů. Pro malé děti jej můžeme shrnout takto: „Některé rodiny se se svým zemřelým loučí dlouho a pečují o jeho tělo, než proběhne pohřeb. Tím vyjadřují, že jim na něm záleží.“ Člověk už nežije; dlouhé rozloučení na tom nic nemění.
Malý cestovatelský přehled
| Země nebo oblast | Období | Co si mohou děti zapamatovat |
|---|---|---|
| Španělsko | Začátek listopadu | Květiny, rodinné vzpomínání a huesos de santo |
| Mexiko | Konec října a začátek listopadu | Ofrendy, fotografie, aksamitníky a calaveras |
| Guatemala | Začátek listopadu | Velcí barevní draci |
| Ekvádor | 2. listopadu | Fialový nápoj a chlebové panenky |
| Bolívie | 1.–2. listopadu; ñatitas 8. listopadu | Rodinné stoly, symbolické pečivo a místní úcta k ostatkům |
| Sicílie | Začátek listopadu | Mandlové sladkosti podobné ovoci |
| Portugalsko | 1. listopadu | Dětské obcházení domácností Pão por Deus |
| Polsko | 1.–2. listopadu | Květiny a množství hřbitovních světel |
| Filipíny | Začátek listopadu | Undas a rodinná setkání |
| Čína | Začátek dubna | Péče o hroby a jarní příroda |
| Japonsko | Léto, podle regionu | Obon, rodinná setkání, tanec a světla |
| Indonésie – Torajové | Podle termínu rodinného pohřbu | Dlouhé rozloučení a péče o zemřelé |
Jak si cestu kolem světa užít s předškoláky a prvňáčky
Vyberte si dvě nebo tři země, které děti nejvíce zaujaly. Ukažte je na mapě a ke každé přiřaďte jeden jednoduchý symbol: květinu, draka, světlo nebo slavnostní pečivo. Předškoláci mohou symbol nakreslit, prvňáčci připsat název země. Společně vznikne malá výstavka z vaší cesty.
Při tvoření se nemusí mluvit o konkrétním úmrtí. Některé děti budou chtít vyprávět, jiné se raději soustředí na papír a barvy. Obojí je v pořádku. Otázky k příběhům a obrázkům bývají příjemnějším začátkem než výzva, aby každý před třídou řekl, kdo mu zemřel.
Můžete se ptát: Které dvě země používají světla? Kde se objevuje papírová výzdoba? Který svátek se koná na jaře? Co má společného fotografie na mexické ofrendě a rodinná fotografie u nás doma? Nejde o zkoušení z názvů, ale o všímání podobností.
Další náměty k poznávání najdete v rubrice Svět kolem nás. Pokud si chcete společné odpoledne prodloužit o další práci s papírem a přírodninami, podívejte se také na podzimní tvoření.
Kam bude naše dušičková série pokračovat
Světové tradice ukazují mnoho způsobů, jak uchovávat vzpomínky. V dalších připravovaných článcích se vrátíme blíž k domovu a nabídneme konkrétní čtení i tvoření:
- Dušičky dětem: Proč zapalujeme světýlka a na koho vzpomínáme vysvětlí českou tradici a nabídne odpovědi na dětské otázky.
- Dušičky a naše vzpomínky: Vyrobte si strom vzpomínek přinese společné tvoření pro rodinu nebo celou třídu.
- Dušičky s dětmi: Krabička na milé vzpomínky nabídne osobní místo pro kresby, fotografie a drobné památky.
- Příběh jednoho světýlka: Dušičky a vzpomínkové tvoření propojí příběh k předčítání s výrobou lucerničky.
Díly vycházejí postupně: vysvětlení Dušiček 28. října ráno, strom vzpomínek 28. října v 15:00, krabička 29. října v 8:00 a příběh světýlka 29. října v 15:00. Odkazy budou dostupné od vydání příslušného článku. Pro dnešek si můžete odnést jeden barevný praporek, společný obrázek nebo otázku, kterou vám děti při cestě kolem světa položily.
Zdroje a další čtení
K doplněným tradicím: Australian Museum: pohřební tradice Torajů a EFE: bolivijská tradice ñatitas.
- UNESCO: mexické slavnosti věnované zemřelým
- Visit Sevilla: svátek Všech svatých a sevillské tradice
- UNESCO: výroba guatemalských obřích draků
- Ministerstvo cestovního ruchu Ekvádoru: Día de los Difuntos
- La Paz: Todos Santos
- Enjoy Sicilia: Festa dei Morti
- Pão por Deus v Portugalsku
- Poland Travel: podzimní tradice
- Philippine News Agency: Undas
- Čching-ming: tradice a význam
- Japan Guide: Obon a JNTO: slavnost Shanshan v Tottori
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář