Na začátku listopadu nosíme na hřbitovy květiny a rozsvěcujeme svíčky. Děti si toho všimnou často dřív, než se začnou ptát na samotné Dušičky. Proč je dnes všude tolik světel? Komu patří tenhle hrob? A proč je babička smutná? K vysvětlení nepotřebujeme dlouhou přednášku. Pomůže několik pravdivých vět a dost času na otázky.
Článek je určený pro společné povídání s předškoláky a dětmi v první třídě. Vyberte jen to, na co se dítě právě ptá. Celé téma nemusíte probrat při jedné návštěvě.
Co jsou Dušičky a kdy je slavíme
Dušičky připadají na 2. listopadu. V kalendáři najdete také název Památka všech věrných zemřelých. Předchozí den, 1. listopadu, je svátek Všech svatých. Jsou to dva různé dny, i když rodiny často navštěvují hřbitov během nejbližšího víkendu.
Dušičky mají křesťanskou tradici: věřící se modlí za zemřelé. Hroby ale navštěvují i lidé, kteří nejsou věřící. Upravují je, přinášejí květiny a připomínají si příbuzné a přátele. Každá rodina může tento čas prožít trochu jinak.
Pro děti: „Dušičky jsou den, kdy si připomínáme lidi, kteří zemřeli. Můžeme o nich vyprávět, prohlížet si jejich fotografie nebo jim přinést květinu na hrob.“
Proč zapalujeme světýlka
Svíčka je součást vzpomínání. Pro věřící může vyjadřovat také modlitbu a naději. Dítěti můžeme říct: „Tohle světýlko jsme přinesli na památku dědečka. Na chvíli se tu zastavíme a vzpomeneme si na něj.“ Není nutné přidávat příběh, že zemřelý potřebuje svíčku, aby mu nebyla tma.
Zhasnutí svíčky neznamená, že na člověka přestáváme myslet. Pokud se dítě bojí odejít od plamínku, vysvětlete mu, že svíčka časem dohoří nebo zhasne ve větru. Naše vzpomínky na tom nezávisí.
Jak odpovídat na dětské otázky
„Co znamená, že někdo zemřel?“ Pomůže přímé vysvětlení: „Jeho tělo už nefunguje. Nedýchá, nic ho nebolí a nemůže se vrátit k životu.“ Děti mohou potřebovat tuto větu slyšet opakovaně. Odpovídejte klidně a stejnými slovy.
Výrazy „usnul navždy“ nebo „odešel“ mohou malé dítě zmást. Spánek i odchod zná jako něco dočasného. Pokud mluvíte o rodinné víře, oddělte ji od popisu smrti: „My věříme, že…“ Je v pořádku říct i „Nevím“. Nemusíte vymýšlet jistou odpověď tam, kde ji nemáte.
„Proč pláčeš?“ „Chybí mi dědeček. Vzpomněla jsem si, jak jsme spolu chodili na procházky.“ Dítě nemusí smutek dospělého napravovat. Může se přitulit, ale může také stát vedle a dál si prohlížet květiny.
„Můžu se na hřbitově smát?“ Veselá vzpomínka není neúcta. Mluvíme tišeji a nerušíme ostatní, ale nemusíme se tvářit smutně na povel. Někdo pláče, někdo vypráví a někdo potřebuje mlčet.
„A umřeš taky?“ Neslibujte, že nikdy nezemřete. Můžete říct: „Každý člověk jednou zemře. Teď jsem tady s tebou a počítám s tím, že spolu budeme ještě dlouho.“ Držte se skutečné situace rodiny a nezahlcujte dítě podrobnostmi, na které se neptá.
První návštěva hřbitova s dětmi
Před odchodem stručně popište plán: půjdeme k jednomu hrobu, uklidíme listí, položíme květinu a zapálíme svíčku. Řekněte, koho si budete připomínat. Dítě, které člověka nepoznalo, může dostat konkrétní vodítko: „Byl to tatínek tvého dědečka. Rád spravoval hodiny.“
Dítěti nabídněte malý úkol: vybrat květinu, nést konev s trochou vody nebo posbírat několik listů. Na svíčky a zapalovač dohlíží dospělý. Nedotýkáme se horkých krytů, nestoupáme na hroby a cizí výzdobu necháváme na místě.
Počítejte s krátkou návštěvou, teplým oblečením a tím, že dítě může uprostřed důležitého hovoru oznámit hlad. Není to známka nezájmu. Pro malé děti se vážné téma střídá s obyčejnými potřebami.
Vzpomínat můžeme i doma
K návštěvě hřbitova nemusí mít rodina možnost ani chuť. Vyberte jednu fotografii a povězte k ní krátkou příhodu. Zkuste místo výčtu vlastností něco konkrétního: „Tady babička zkoušela pouštět draka. Nakonec jí uletěla čepice.“ Dítě si tak snáz představí skutečného člověka.
Na stole můžete rozsvítit LED svíčku, pustit oblíbenou písničku nebo připravit jídlo, které měl zesnulý rád. Vzpomínání nemusí mít přesný scénář a dítě se nemusí zapojit do každého kroku.
Krátké povídání do školky a první třídy
Pro společnou aktivitu stačí deset až patnáct minut. Ukažte fotografii podzimních květin a hřbitovní svíčky, pojmenujte Dušičky a přečtěte krátké vysvětlení pro děti. Pak nabídněte kresbu něčeho, co jim připomíná hezkou chvíli s blízkým člověkem.
Nevyzývejte děti, aby postupně říkaly, kdo jim zemřel. Někdo má čerstvou zkušenost, někdo se stydí a někdo žádnou takovou vzpomínku nemá. Obrázek může zachycovat i setkání s člověkem, který žije. Sdílení nechte dobrovolné.
Čím pokračovat
Na vysvětlení tradice navazují praktické díly naší série. Vyberte si společný strom vzpomínek, osobní krabičku nebo příběh k předčítání. Pro porovnání různých zvyků je připravený obsáhlý článek o Dušičkách kolem světa.
Další čtení a tvoření k Dušičkám
Dušičky a naše vzpomínky: Vyrobte si strom vzpomínek · Dušičky s dětmi: Krabička na milé vzpomínky · Příběh jednoho světýlka: Dušičky a vzpomínkové tvoření · Dušičky kolem světa: tradice a tvoření
Díly série vycházejí postupně: vysvětlení Dušiček 28. října ráno, strom vzpomínek 28. října v 15:00, krabička 29. října v 8:00 a příběh světýlka 29. října v 15:00. Odkazy na jednotlivé díly budou dostupné od jejich vydání.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář