Byla jednou jedna malá, sluncem i větrem ošlehaná chaloupka, která se krčila na samém okraji hlubokého lesa. V tomto nuzném stavení žila chudá vdova se svou dcerkou, laskavou a nadmíru pracovitou dívkou jménem Alžbětka.
Jejich život nebyl snadný ani v teplých měsících, ale jakmile začal foukat studený severák a příroda se uložila k zimnímu spánku, přišly ty nejtěžší časy. Často se stávalo, že neměly do čeho kousnout, a jednoho mrazivého podzimního dne už ve spíži nezbylo vůbec nic. Ani oschlá kůrka chleba, ani hrstka mouky, kterou by mohly smíchat s vodou. Matka usedla k hrubě tesanému stolu a tiše zaplakala, protože nevěděla, jak svou rostoucí dcerku nasytí.
Alžbětka pohladila matku po vlasech a vzala si přes ramena starý, obnošený šátek. Rozhodla se, že půjde do hlubokého hvozdu a zkusí najít alespoň pár zapomenutých oříšků nebo pozdních lesních plodů, aby zahnaly ten nejhorší hlad.
Dívka kráčela po měkkém mechu, opatrně se prodírala usychajícím kapradím a bedlivě zkoumala každý pichlavý keřík. Dlouho nemohla nic najít. Když už na ni padala beznaděj a chtěla se s prázdnou vrátit do studené chaloupky, spatřila na malé mýtině sedět vetchou stařenku. Byla shrbená, opírala se o hůl a její tvář byla plná hlubokých vrásek. Vypadala velmi unaveně a opuštěně.
Alžbětce se podivné stařenky zželelo. Přistoupila k ní a zeptala se, zda nepotřebuje pomoci a jestli nesešla z cesty. Stařenka k ní zvedla laskavé, hluboké oči a slabým, chvějícím se hlasem poprosila o kousek jídla. Dívka sice sama neměla téměř nic, ale v kapse zástěry nahmatala čtyři malé lískové oříšky, které po cestě našla. Bez váhání je staré ženě vložila do dlaně.
Jakmile stará žena ten skromný dar přijala, její tvář se rozzářila. Usmála se a zpod svého těžkého tmavého pláště vytáhla malý, na pohled zcela obyčejný hliněný hrneček. Podala ho překvapené dívce a řekla jí: „Za tvé čisté a dobré srdce tě čeká zasloužená odměna.“ Vysvětlila jí podrobně, že ten hrneček není ledajaký. Když ho postaví na stůl a řekne kouzelná slova „Hrnečku, vař“, začne sám od sebe připravovat tu nejlepší sladkou kaši, jakou kdy ochutnala. A jakmile už bude jídla dostatek, stačí říct „Hrnečku, dost“ a vaření ustane.
Dívka stařence poděkovala a rychle spěchala domů. Sotva překročila práh, postavila hrneček doprostřed stolu a vyřkla naučená kouzelná slova. Ozvalo se zabublání a rázem se z něj začala linout nádherná vůně teplého mléka, přepuštěného másla, medu a špetky skořice. Během chvilky byl plný až po okraj té nejlahodnější kaše. Alžbětka rychle zvolala „Hrnečku, dost“ a vaření ustalo. Obě se s matkou dosyta najedly a od toho dne už nikdy netrpěly hlady.
Jednoho dne se však Alžbětka vydala do vesnice na trh, aby vyměnila nějaké bylinky, a matka zůstala v chaloupce sama. Kolem poledne dostala ohromnou chuť na teplou sladkou pochoutku, a tak hrneček postavila na stůl a poručila mu, aby začal vařit. Kaše rychle přibývalo, sladce voněla po celé světnici, a když už byl hrnec plný, chtěla poručit, aby kouzlo ustalo.
Jenže ouha! Zkrátka si nemohla vzpomenout na ta správná slova. Zkoušela všechno možné. Křičela, aby přestal, prosila ho, nařizovala mu, prosila všechny svaté, ale nic z toho nepomáhalo. Hrneček vařil, bublal a vařil dál. Sladká, hustá kaše přetékala přes okraj na stůl, ze stolu na podlahu a brzy naplnila celou kuchyni. Matka uprchla na dvůr, ale kaše se valila za ní otevřeným oknem i dveřmi.
Kaše se brzy rozlila po cestě, zaplavila domy, povalila ploty a nakonec se dostala až na náves. Lidé vycházeli ze svých domů a nevěřícně zírali na tu valící se sladkou řeku. V tom se na obzoru naštěstí objevila Alžbětka. S námahou se prodrala až k domu a zvolala „Hrnečku, dost!“
Hrneček se konečně zastavil. Vesnice sice byla plná sladké kaše, ale kupodivu se nikdo nezlobil, protože si všichni lidé z okolí mohli na sladké kaši pochutnat. A ten, kdo se chtěl ten den dostat z vesnice ven nebo do ní naopak vstoupit, musel se tou obrovskou sladkou hromadou jednoduše prokousat.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář