Pravěký prales se probouzel po dešti, když Tori, Bróňa a Stegi narazili na mýtinu plnou zkázy. Všude ležely kusy zelených slupek a oranžové dužiny.
„Co to tu bouchlo?“ vyhrkl Tori a šťouchl rohem do napůl rozbitého pravěkého melounu.
Bróňa natáhl svůj dlouhý krk a zvědavě si prohlédl tu spoušť. Zvedl kousek čisté dužiny, která spadla na kapradí, a opatrně ji ochutnal.
„Tohle nevypadá jako nehoda,“ zahuhlal Bróňa s plnou pusou. „Někdo ty melouny úmyslně rozmlátil.“
Vtom se z křoví ozvalo hlasité PRÁSK! A hned po něm další.
Trojice se opatrně prodrala listím. Uprostřed další mýtiny stál malý stegosaurus. Byl menší než Stegi, ale na ocase už měl čtyři ostré špičky. Zrovna se napřahoval k dalšímu úderu do chudáka melounu, který se krčil v trávě.
„Ahoj!“ houkl na něj vesele Stegi. „Ty tady trénuješ bojové umění nebo ti ty melouny něco provedly?“
Malý stegosaurus se lekl, až málem upadl. Pak se ale hrdě narovnal. „Já jsem Standa! A netrénuju. Já ničím. Můj ocas je ta nejlepší bourací palice v celém pralese!“
Tori k němu nadšeně přiskočil. „To je paráda! Můžu to zkusit s tebou? Já umím zase hlavou rozrazit starý pařez! Můžu si to vyzkoušet na těch melounech.“
Bróňa si povzdechl a zakroutil hlavou. „Kluci, nemůžete jen tak chodit a všechno rozbíjet. Podívejte na to dobré jídlo, co přišlo vniveč.“
„Ale k čemu jinému by tyhle trny byly?“ namítl Standa a ukázal na svůj zadek. „Když s tím švihnu, všechno praskne. Jsou prostě dobré jen k ničení.“
Stegi se podrbal zadní nohou za uchem. „Víš, Stando, ony se to dají použít i jinak. Nemusíš do všeho jen třískat.“
Standa vypadal, že mu moc nevěří. Než stihl něco říct, Bróňa nespokojeně zamručel. Stál pod vysokým stromem a natahoval krk, jak jen mohl. Úplně nahoře rostly ty nejšťavnatější lístky kapradin, které měl ze všeho nejraději.
„Nedosáhnu tam,“ posteskl si Bróňa. „Chybí mi kousek.“
Standa se okamžitě rozběhl ke kmeni. „Já ten strom porazím! Rozbiju ho na třísky a listí spadne dolů!“
„Stůj!“ vykřikl Stegi a chytil Standu za zadní nohu. „Takhle bys ten strom zničil a zítra by na něm už nic nevyrostlo. Ukážu ti lepší způsob.“
Stegi přistoupil ke kmeni. Opatrně zvedl svůj ocas s ostny a jemně ho zahákl za nejnižší tlustou větev. „Pojď sem, Stando. Zahákni svůj ocas hned vedle mého. Ale opatrně! Nesmíš švihnout a tu větev ulomit, jinak se nám nepovede.“
Standa nervózně couvl ke stromu. Pomalu zvedl ocas a zachytil se ostny za větev hned vedle Stegiho.
„A teď,“ velel Stegi, „pomalu táhneme dolů. Raz, dva, tři!“
Oba stegosauři se zapřeli nohama do země a táhli. Větev se se zapraskáním ohnula. Klesala níž a níž, až se šťavnaťoučké lístky ocitly na dosah Bróňovy tlamy.
Bróňa si s chutí nabral plnou pusu. „Mňam! Vy jste nejlepší. Děkuju, kluci.“
Stegi a Standa pomalu povolili a větev se zase vrátila nahoru. Strom zůstal celý a neporušený, aby se k němu mohl Bróňa zítra zase vrátit.
Standa si překvapeně prohlížel svůj ocas. „Ono to vážně jde použít i na něco jiného než rozbíjení. Vlastně je to docela šikovný nástroj.“
„Přesně tak,“ usmál se Stegi. „Mít takové super vybavení je skvělé, ale vědět, jak ho použít, je ještě lepší.“
Tori do Standy drcl. „Takže už žádné rozbíjení melounů?“
„Asi ne,“ zasmál se Standa. „Co kdybychom je místo toho prostě snědli?“
A tak si všichni čtyři sedli na sluníčko a pochutnali si na melounech, které unikly Standově ničení.
Líbil se vám malý Standa a jeho šikovný ocas? Vezměte si pastelky a zkuste si ho vybarvit přesně tak, jak si ho představujete! Stáhněte si omalovánku stegosaura přímo tady na webu a dejte jeho plátům ty nejveselejší barvy.
Zajímá vás, jak stegosaurus svůj ostnitý ocas doopravdy používal a k čemu měl na hřbetě ty velké pláty? Zjistěte víc o tomto úžasném tvorovi. Přečtěte si náš edukační článek plný zajímavostí o stegosaurovi, který najdete v encyklopedii na našem webu.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář