Na jednom malém statku, který ležel v údolí mezi zelenými kopci a šumícím lesem, bydlel malý červený traktor jménem Tonda. Měl dvě velká, zářivá světla, která vypadala jako oči, a nablýskaný komín, jenž si spokojeně pobafával, když měl Tonda radost. Byl vždy připraven vyrazit do práce, ať už svítilo sluníčko, nebo pršelo.
Jednoho rána, když slunce teprve lechtalo střechu stodoly svými paprsky, se Tonda probudil o něco dříve než obvykle. Protáhl se, nastartoval svůj motor a vyjel z garáže na dvůr. Všude byl klid, jen kohout Petr se připravoval k rannímu kokrhání kterým každý den hrdě budil celý statek.
Chvíli na to, zahlédl sedláka Pepu, který nesl od stáje dvě velké, stříbrné konve. Byly těžké a plné až po okraj. Když Pepa klopýtl o kámen na cestičce, z jedné konve vyšplouchlo něco bílého.
„Co to je?“ divil se Tonda a popojel blíž. „Vypadá to jako voda, ale je to bílé jako mráčky na obloze. A voní to… sladce!“ Tonda byl traktor zvídavý, a tak se rozhodl, že té záhadě přijde na kloub. A tak se rozjel po úzké cestě mezi stodolou a sýpkou. Zastavil se u starého dřevěného sudu, ze kterého občas sedlák Pepa nabíral vodu pro zvířata. Tonda do sudu opatrně nakouknul a posvítil si světly. Voda byla průzračná, studená a vůbec nevoněla jako ta z konve. „Hm, tak tady odtud ji Pepa nebere,“ uzavřel a popojel dál.
Cestou minul hromadu voňavého sena, kterou sám před pár dny navezl z louky. Slunce se do ní opíralo a kolem poletovaly malé mušky. Tonda se zastavil a zamyslel se. „Seno… to vozím pořád. A zvířátka ho pořád jedí,“ zabručel. „Ale že by se ze sena dělala bílá voda?“ To mu připadalo stejně zvláštní jako kdyby si z hlíny uplácal náhradní kolo.
U plotu potkal slepici Aničku, která si důležitě vykračovala po dvoře. „Aničko,“ oslovil ji Tonda opatrně, „nevíš, odkud se bere taková bílá tekutina, co ji Pepa nosí v konvích?“ Slepice se zastavila, naklonila hlavu a zakdákala: „Já dávám vajíčka, Tondo, ale bílou vodu ne. Zkus se zeptat jiných zvířat.“ A začala v trávě hledat žížaly.
A tak se Tonda rozjel směrem k pastvině, kde se líně procházela kráva Líza. Líza byla velká, hnědá a měla krásné dlouhé řasy. Právě si pochutnávala na šťavnatém jeteli. „Dobré ráno, Lízo,“ zabrumlal Tonda. „Nevíš náhodou, kde se bere ta bílá voda, co ji sedlák Pepa nosí v konvích?“
Líza přestala žvýkat, podívala se na Tondu a zabučela smíchy. „Tondo, ty jsi ale popleta! To není bílá voda, to je přece mléko. A kde se bere? No přece ode mě!“ Tonda vykulil světla. „Od tebe? Ale jak?“ zeptal se nevěřícně.
„Je to kouzlo přírody,“ vysvětlila Líza trpělivě. „Vidíš tu zelenou trávu? Já ji sním, a moje bříško ji promění na mléko. To mléko je pak pro moje telátko, aby vyrostlo a bylo silné, ale protože ho mám hodně, dělím se i s lidmi. Děti ho pijí, aby měly silné kosti.“ Tonda na ni jen vykuleně hleděl. „Chceš mi říct, že se tráva mění na mléko? To je úžasné!“
„Přesně tak,“ pokývala Líza hlavou. „A nejsem jediná kdo to umí. Zeptej třeba Béby.“
Tonda poděkoval Líze a jel dál podél plotu, až narazil na kozu Bébu. Béba byla celá bílá, měla legrační bradku a poskakovala po hromadě dřeva. „Mééé, ahoj Tondo! Co tu hledáš?“ zavolala.
„Ahoj Bébo! Právě jsem zjistil, že Líza dává mléko. Umíš to taky?“ zeptal se Tonda. Béba seskočila dolů a pyšně zvedla hlavu. „Samozřejmě! Mééé! Moje mléko je sice trochu jiné než to od Lízy, ale je moc zdravé. Dělají se z něj výborné sýry.“
Tonda jel dál a přemýšlel o tom, co se dozvěděl. Potkal ještě ovci Chundelku, která mu prozradila, že i ona dává mléko, ze kterého se vyrábí jogurty. Tonda si uvědomil, jak je jeho práce na farmě důležitá. Totiž všechno to seno, které celé léto vozil na vlečce, nebylo jen obyčejnou suchou trávou. Bylo to jídlo pro zvířátka, stejně jako on potřebuje naftu, zvířátka potřebují seno a trávu, aby mohla vyrábět mléko.
Když se vrátil na dvůr, viděl kočku Micku, jak pije z misky trochu toho bílého mléka, co ráno vyšplouchlo. Micka se olizovala až za ušima. Tonda se spokojeně usmál. „Tak teď už to chápu,“ řekl si pro sebe. „Když dovezu zvířátkům jídlo, ony můžou dělat mléko, které mají ostatní tak rádi.“ A s veselým bafnutím z komína se Tonda rozjel pro další náklad sena, aby zvířátka neměla hlad a sedlák Pepa si mohl přijít pro další konve mléka.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář