Sluníčko pálilo na velký lopuch a na mravenčí dálnici byl cvrkot. Raz, dva! Raz, dva! Zástup černých mravenců rázoval po silném stonku nahoru a dolů. Nahoře, na samé špičce, se páslo stádečko zelených mšic. Mravenci je jemně lechtali tykadly a mšice jim za to dávaly sladkou šťávu. Tu nosili mravenci pěkně v bříšku domů do mraveniště. Práce jim šla báječně od ruky.
„Stát! Brzděte!“ křikl velitel hlídky a zuřivě zamával nohama.
Jenže pak BUM! První mravenec narazil do měkké zelené zdi.
Celá dálnice se zastavila. Co se stalo? Přes hlavní cestu ležela obrovská, tlustá housenka. Pěkně se najedla čerstvých lístků a teď tu spala jako špalek. Oddychovala, až se celý stonek třásl. Mravenci do ní strkali rameny: „Hej, vstávej, překážíš v provozu!“ Ale housenka jen zamlaskala, převalila se a spala dál. Její váha byla na malé mravence prostě moc velká. Nahoře na listu začaly mšice nespokojeně přešlapovat. Měly plno sladké šťávy, ale nikdo si pro ni nešel.
Zničehonic z dálky uslyšeli zvuk, který připomínal bručení motoru starého auta. A přibližovalo se to. Zpoza listů velké pampelišky vyletěla beruška roztáhla své červené krovky s černými puntíky a přistála přímo u chrupající housenky.
„Copak, chlapci, copak? Dopravní zácpa?“ zeptala se zvědavě. Beruška se podrbala mezi tykadélky a pak prohlásila: „Jestli chcete tak já vám pomůžu. Žádným křikem a vztekáním tady ničeho nedosáhneme. Budeme muset vymyslet něco jiného… a mě už něco napadlo,“ rozzářila se zářivým úsměvem.
Beruška přeletěla na vedlejší klacík a hned rozdávala rozkazy: „Vy tři, přineste to nejpevnější stéblo trávy! Vy dva, podvlékněte ho housence opatrně pod břichem!“
Mravenci nelenili. Jsou to pilní, šikovní a silní chlapíci. Za chvilku měli dlouhé stéblo, které ji obratně podvlékli pod bříškem a pak zavázali dohromady. Beruška zvala jeden konec stébla a přehodila ho přes větvičku těsně nad jejich hlavami. Pak konec stébla spustila dolů zástupu mravenců, kteří jej pevně chytili. Hezky jeden za druhým.
„A teď všichni chytit! Raz, dva, tři a táhnem!“ zavelela beruška.
Mravenci pořádně zabrali. „Hej rup! Hej rup!“ Nohy se jim bořily do kůry, ale hladká větvička nahoře a šikovně uvázané stéblo jim pomohlo housenku nakonec přece jen zvednout. Těžká housenka se pomalu, polehoučku nadzvedla a sklouzla stranou. Sjela po listu a zastavila se až dole v měkkém, chladivém mechu. Vůbec se neprobudila, jen se spokojeně stočila do klubíčka.
„Výborně, dálnice je volná!“ ohlásila beruška, opucovala si krovky a odletěla zkontrolovat další květinu. Mravenci na nic nečekali, seřadili se do dvojstupu a hned se rozběhli za svými mšicemi.
Zase bylo slyšet jen pilné: Raz, dva! Raz, dva!
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář