Vydejte se s námi na dobrodružnou výpravu do dávného pravěku, kde se proháněl jeden z nejznámějších dinosaurů vůbec. Představíme vám ohromného Stegosaura, kterého vždy poznáte podle velkých kostěných plátů na hřbetě a nebezpečného ostnitého ocasu. Zjistěte společně s dětmi, jak tento obrněný býložravec žil, čím se živil a proč měl mozek velký jen jako obyčejná švestka.
Život v dobách dávné jury
Představte si svět před 150 miliony let v období zvaném svrchní jura. Právě tehdy se po Zemi procházel Stegosaurus, obrovský tvor, který by svou délkou devíti metrů zastínil i běžný městský autobus. Jeho váha se pohybovala kolem čtyř tun, takže si ho můžete představit jako opravdu mohutného slona afrického.
Zajímavé je, že ačkoliv tito dinosauři často účinkují ve filmech vedle proslulého dravce jménem Tyrannosaurus Rex, ve skutečnosti se nikdy nepotkali. Tyrannosaurus totiž žil o desítky milionů let později.
Obří sekačka na trávu
Tento tvor byl zapřisáhlý býložravec, což znamená, že se živil výhradně rostlinami a maso ho vůbec nezajímalo. Kvůli dlouhým zadním a velmi krátkým předním nohám měl hlavu neustále skloněnou těsně u země. Fungoval tak jako dokonalá přírodní sekačka na trávu, která pečlivě spásala nízké kapradiny a mechy. Aby mu rozžvýkaná potrava nepadala z tlamy, měl praktické masité tváře. Vpředu měl pouze rohovinový zobák bez zubů a potravu drtil až zuby umístěnými hluboko vzadu v čelistech.
Záhada hřbetních plátů
Snad nejznámějším znakem tohoto tvora je sedmnáct velkých kostěných plátů na hřbetě. Vědci dodnes luští záhadu, k čemu přesně sloužily, ale pevné brnění to s největší pravděpodobností nebylo. Tyto útvary byly plné krevních cév a fungovaly spíše jako ohromné solární panely, které zvířeti pomáhaly regulovat tělesnou teplotu. Existuje také vědecká teorie, že Stegosaurus do nich dokázal v případě ohrožení nahnat krev. Pláty pak zčervenaly jako jasný varovný signál pro nepřátele.
Zaujal vás tento těžkopádný, ale fascinující tvor s pláty na zádech? Přečtěte si naši novou pohádku o malém Stegosaurovi, který se učil používat svůj ostnitý ocas, a prožijte s ním úžasné pravěké dobrodružství plné objevů.
Malý mozek a hloupé omyly
Ačkoliv tělo měl obrovské, jeho mozek nebyl o moc větší než obyčejná švestka. Na složité přemýšlení si tento tvor opravdu nepotrpěl, ale k úspěšnému přežití a hledání potravy mu to bohatě stačilo. Dříve se dokonce věřilo, že měl druhý mozek blízko zadních nohou, aby svůj těžký zadek a ocas vůbec dokázal ovládat. Dnes už paleontologové s jistotou vědí, že to byl omyl. Jednalo se pouze o rozšířený prostor v míše.
Ocas jako středověká zbraň
Když šlo do tuhého, nebyl to žádný bezbranný dobrák, který by se nechal snadno ulovit. Na konci mohutného ocasu měl čtyři ostré, až devadesát centimetrů dlouhé kostěné hroty. Pokud se blížil predátor, zvíře se k němu chytře natočilo zády a ohánělo se ocasem jako smrtícím palcátem. K rychlému útěku by totiž nemělo žádnou šanci. Kvůli zvláštní stavbě těla byla jeho maximální rychlost pouhých šest až sedm kilometrů v hodině, takže by ho dospělý člověk rychlou chůzí hravě předehnal.
Měkcí drobečci ve vajíčku
Stejně jako jiní prehistoričtí plazi, i tito obři se rodili z vajec. Vědce zkoumající zkamenělé zbytky těl, kterým říkáme odborně fosilie, dlouho zajímalo, jak se malý tvoreček se svými ostny do prťavé skořápky vlastně vešel. Tajemství spočívá v tom, že čerstvě vylíhnutá mláďata měla hřbetní pláty i ocasní hroty velmi měkké a ohebné. Ochranná výzbroj ztvrdla až postupem času, takže drobotina zpočátku spoléhala výhradně na ochranu celého rodinného stáda.
Líbilo se vám vyprávění o tomto úžasném obrněném tvorovi a rádi byste si ho oživili vlastními barvami? Stáhněte si naši omalovánku a vybarvěte Stegosaura třeba do modrého nebo zářivě žlutého hávu.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář