Ahoj kamarádi! Dneska se nebudeme jen tak poflakovat, dneska nás čeká pořádná jízda. Představte si tu nejrychlejší bytost na světě. Myslíte, že je to gepard? Kdepak. Super hrdina v červeném plášti? Ani náhodou. Je to Zoubková víla Bleskurychlá! Ona se tak vlastně nejmenovala, ale říkali ji tak všichni a tak dlouho, že už si nikdo ani nepamatoval, jak se jmenovala doopravdy. A když jste se zeptali jí, řekla, že je prostě Bleskurychlá. Má speciální neonovou kombinézu, na zádech turbo-křídla modelu ‚Vichřice‘ a nosí brýle, které jí umožňují vidět ve tmě lépe než kočce.
Dnešní noc je pro Bleskurychlou obzvlášť důležitá. Na svém zápěstním komunikátoru jí právě blikla červená kontrolka:
MISE: TOMÁŠEK.
CÍL: PRVNÍ VYPADLÝ ZOUBEK.
OBTÍŽNOST: EXTRÉMNÍ.
„Extrémní?“ zasmála se Bleskurychlá a upravila si tykadla. „To já ráda!“ Nastavila křídla na tichý režim a vyrazila do noci. Byla u Tomáškova okna dřív, než byste řekli ‚první vypadnutý mléčňák‘. Jenže když nahlédla dovnitř, pochopila, proč kontrolka svítila červeně.
Tomáškův pokoj byl jako minové pole! Všude po zemi se válely hračky. A ne ledajaké. Byly to ty nejzrádnější hračky na světě – pískací gumové kachničky, autíčka, která začnou houkat, když se jich jen dotknete a kostičky stavebnice, na které šlápnout bolí víc než píchnutí vosou. A aby toho nebylo málo, přímo u postele, na měkkém koberečku, spal Alík. Tomáškův věrný jezevčík, který má sluch tak ostrý, že slyší spadnout i špendlík.
„Fíha,“ hvízdla tiše Bleskurychlá. „Tak tohle bude oříšek. Ale já si poradím!“
Víla se protáhla klíčovou dírkou (což je pro víly hračka) a vznášela se těsně nad podlahou. První překážka: Hrad z pískacích kachniček. Bleskurychlá zapnula své vznášedlo na plný výkon. Vžum! Prolétla mezi dvěma kachničkami tak rychle, že se ani nestihly zhoupnout. Byla jako baletka, která tančí ve vzduchu. Pak opatrně proletěla kolem jezevčíka a přistála na nočním stolku vedle postele.
Jenže jak prolétala kolem, průvan z jejích křídel odfoukl malý papírek, který přistál přímo na čumáku spícího Alíka. Pes sebou cukl. Zvedl jedno ucho. Otevřel jedno oko.
Bleskurychlá zamrzla ve vzduchu. Byla tak nehybná, že vypadala jako malá soška na poličce. Alík zavětřil, nakrčil čumák a kýchl – PŠÍK! – a papírek odletěl. Pes spokojeně mlaskl, a znovu usnul. Možná se mu právě zdálo o velké kosti co si dnes zahrabal na zahradě.
„Uf,“ oddechla si víla. „To bylo o fous!“
Teď přišla ta nejtěžší část. Dostat se pod polštář. Tomášek spal tvrdě, ale měl hlavu zabořenou hluboko do peřin. Bleskurychlá musela použít všechen svůj um a opatrně, milimetr po milimetru, nadzvedávala roh polštáře. Viděla ho! Malý bílý zoubek tam zářil jako perla. A přímo pod Tomáškovou hlavou.
Sáhla do kapsy pro zlatou minci. Teď musí být rychlá. Musí to vyměnit v jediném okamžiku. Raz… dva… TEĎ!
Bleskurychlá udělala kotrmelec ve vzduchu, jednou rukou vzala zoubek a druhou tam vložila minci. Bylo to tak rychlé, že to Tomášek ani nepocítil. Polštář klesl zpátky na místo a Tomášek se jen spokojeně zavrtěl. Mince byla bezpečně na místě a zoubek v sáčku u pasu víly.
Ale vyhráno ještě nebylo! Musela se dostat ven. Zrovna když se otáčela k odletu, její křídlo zavadilo o visící model letadla u stropu. Letadlo se rozhoupalo. Vrz… vrz… Bleskurychlá věděla, že má jen vteřinu. Zapnula turbo-pohon na maximum. Vystřelila klíčovou dírkou ven přesně ve chvíli, kdy Alík zvedl hlavu a zaštěkal na houpající se letadlo a tím probudil Tomáška.
Venku na čerstvém vzduchu se Bleskurychlá zhluboka nadechla. Mise splněna! Tomášek ráno najde minci a vůbec nebude tušit, jaké dobrodružství se v jeho pokoji odehrálo. A Bleskurychlá? Ta už míří k dalšímu oknu, protože noc ještě neskončila a zoubků je spousta!
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář