Ticho v dětském pokoji bylo tak husté, že by se dalo krájet. Jediným světlem byl stříbrný pruh měsíčního svitu, který dopadal přímo na poličku nad postelí, kde spokojeně oddychoval osmiletý Jenda. Právě dnes oslavil narozeniny a dárky byly všude kolem. Ten nejlepší však stál na čestném místě: zářivě červené závodní autíčko na dálkové ovládání s velkými gumovými koly.
Jakmile hodiny na chodbě odbily půlnoc, v pokoji to zašustilo. Z Jendova polštáře se svalil plyšový medvídek Max. Protáhl si své hnědé tlapky, upravil si mašli pod krkem a tiše hvízdl. Ze stolu okamžitě seskočil plastový voják Rocky, Jendův nejvěrnější strážce, a přistál měkkým kotoulem na koberci.
„Situace je jasná, Maxi,“ zavelel šeptem Rocky a zasalutoval směrem k novému autíčku. „Jenda měl skvělé narozeniny, ale co takhle mu připravit ještě lepší ráno? Navrhuji operaci Snídaně do postele.
Cíl: Kuchyně.
Náklad: Jedna čokoládová sušenka.“
Maxovi se rozzářila očka z knoflíků. „Ale Rocky, kuchyně je na druhém konci bytu! A víš, kdo hlídá chodbu.“
„Vím,“ přikývl vážně voják. „Micka. Ale s tímhle strojem máme šanci.“ Ukázal na červené auto. „Ty budeš řídit a já navigovat. Spolu zvládneme levou zadní. Co říkáš, jdeme na to?“ Max bez zaváhání přikývl
Netrvalo to dlouho a autíčko sjelo s tichým bzučením elektromotoru z rampy, kterou Rocky postavil z knížek. Max seděl za volantem a pevně ho svíral plyšovými tlapkami. Rocky stál na zadním křídle a dalekohledem sledoval terén. První překážka na sebe nenechala dlouho čekat.
„Pozor! Tekuté písky!“ sykl Rocky.
Před nimi se rozprostíral huňatý béžový koberec. Pro malá kolečka to bylo jako vjet do hlubokého písku na Sahaře. Auto zpomalilo a motor začal kvílet. „Přidej, Maxi! Musíš držet rychlost, jinak zapadneme!“ volal Rocky. Max se zapřel do pedálu. Kola prokluzovala, vyhazovala chomáče prachu, ale statečný medvídek nepovolil. Auto se kymácelo ze strany na stranu, až nakonec s trhnutím vyjelo na hladkou podlahu chodby.
Chodba byla dlouhá a temná. A uprostřed ní ležela ona. Micka. Obrovská mourovatá kočka spala roztažená přes celou šíři cesty. Její pravidelné odfukování znělo jako vrčení motoru startujícího letadla.
„Vypni světla,“ nařídil Rocky. „Musíme kolem ní projet bez povšimnutí. Těsně kolem jejích drápů.“
Max polkl tak hlasitě, že měl pocit, že to v tiché chodbě musela slyšet snad i ta spící kočka. Přesto odhodlaně vyrazil vpřed a pomalu navedl autíčko jen pár centimetrů od kočičích vousků. Micka sebou cukla. Jedno její ucho se natočilo směrem k nim. Max zadržel dech a čekal co se stane. Auto se sunulo vpřed setrvačností. Rocky vedle něj ani nehnul brvou. A to ani když se mu obří ocas mrskal nebezpečně blízko hlavy. Minuli ji. Byli v bezpečí kuchyně.
Získat sušenku už pro ně už byla naprostá hračka. Rocky použil naviják na předním nárazníku, aby se vytáhl na linku, a shodil jednu sušenku dolů, kde ji Max obratně chytil. „Máme náklad! Jedeme zpátky, svítá,“ zavelel.
Cesta zpět byla závodem s časem. Obloha venku začala šednout. Museli se dostat do pokoje dřív, než zazvoní budík rodičů. Prolétli chodbou, tentokrát zariskovali protože už neměli čas a vzali to podél zdi plnou rychlostí. Micka jen líně otevřela jedno oko, ale to už byli pryč. Zahnuli za roh a vyřítili se přímo do Jendova pokoje.
S posledním zbytkem energie v baterii zaparkovali autíčko přesně na nočním stolku odkud si ho půjčili a vyskočili ven. Rocky, zasalutoval a ztuhl v pozoru. Max se svalil zpátky na polštář, právě když první paprsky slunce dopadly na parapet.
Jenda otevřel oči. První, co uviděl, bylo jeho nové auto. A na jeho kapotě, jako trofej pro vítěze, ležela čokoládová sušenka. Chlapec se usmál a podíval se na svého medvídka. Mohl by přísahat, že Max na něj spiklenecky mrknul.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář