V jedné malé chaloupce na kraji hlubokého lesa žil kdysi chudý dřevorubec se svými třemi dcerami. Zima byla toho roku krutá a rodina neměla co do úst. Jednoho večera, když venku zuřila sněhová bouře, ozvalo se na dveře mohutné zabušení. Když otec otevřel, stál na prahu obrovský bílý medvěd.
„Dám ti bohatství na celý život,“ promluvil medvěd hlubokým hlasem, „když mi dáš svou nejmladší dceru Astrid.“
Otec se zděsil, ale Astrid, která měla dobré a statečné srdce, přistoupila blíž.
„Půjdu s ním, tatínku,“ řekla tiše. „Zachráním naši rodinu.“
S těžkým srdcem otec souhlasil. Astrid si oblékla svůj nejteplejší plášť, rozloučila se se sestrami a vylezla na medvědova široká záda. Společně se vydali na cestu do tiché, měsícem zalité noci.
Život s medvědím králem
Medvěd ji donesl k nádhernému zámku, který se z ničeho nic objevil mezi skalami. Uvnitř byla hojnost všeho. Stoly se prohýbaly pod hromadou jídla a skříně byly plné krásných šatů. Medvěd byl přes den jejím laskavým společníkem.
Mělo to ale jednu zvláštní podmínku. Vždy, když padla noc a celý zámek se ponořil do tmy, přicházel do její komnaty tajemný nocležník, aby si tam odpočinul. Astrid slyšela jen jeho klidný dech, ale musela slíbit, že nikdy nerozsvítí světlo, aby spatřila jeho tvář. Přesto cítila, že je v bezpečí a že tento neznámý má dobré srdce.
Porušený slib
Po čase se Astrid zastesklo po domově. Medvěd jí dovolil rodinu navštívit, ale varoval ji: „Poslouchej své srdce, ne rady ostatních.“
Astrid se proto vydala domů. Jakmile ji matka uviděla, objala ji a hned se začala vyptávat na její život. Astrid jí vše upřímně řekla, popsala krásný zámek, medvěda i tajemného společníka, kterého nikdy nesměla spatřit. Matka se zamračila. „Jak víš, že tě neklame? Musíš vědět, kdo to je! Co když je to trol? Vezmi si tuto svíčku a v noci si na něj posviť.“ Astrid, ač nechtěla porušit slib, se nechala matkou přesvědčit, že by to měla udělat. Poslechla.
Když pak další noc opět přišel její tajemný společník, počkala až usnul a pak zapálila svíčku. Plamen osvětlil spícího muže, zjistila, že je to ten nejkrásnější princ, jakého kdy viděla. V úžasu se jí však roztřásla ruka a kapka horkého vosku ukápla na jeho košili.
Princ se s bolestí probudil. „Co jsi to udělala?“ zvolal smutně. „Byl jsem zakletý. Kdybys vydržela jen jeden rok, byl bych volný. Teď si musím vzít zlou trolí královnu, která sídlí na zámku na východ od slunce a na západ od měsíce.“ V tu chvíli princ i s celým zámkem zmizel a Astrid zůstala sama v chladném, tmavém lese.
Dlouhá cesta
Astrid se ale nevzdala. Rozhodla se, že svého prince najde, ať to stojí, co to stojí. Putovala dny a noci, až došla k malé chaloupce. Uvnitř seděla stařenka, která jí dala kouzelné zlaté jablko. „Až bude nejhůř, použij ho,“ poradila jí. „Tvá cesta bude dlouhá a zavede tě až na samotný konec světa.“
Její cesta byla plná nástrah. Prošla ledovými pláněmi a vylezla na vysoké hory. Cestou prokázala mnohokrát svou laskavost a ochotu pomoci. Proto ji s radostí přijaly další dvě moudré ženy, které poznaly její dobré srdce. Jedna jí darovala zlatý kolovrátek, který sám přede, a druhá zlatý tkalcovský stav, který sám tká ty nejjemnější látky. „Tyto dary ti pomohou vykoupit čas, který potřebuješ k záchraně prince. Trolí královna miluje zlato a lesklé věci,“ řekla jí druhá stařenka. Obě ženy jí ukázaly směr k ledovému zámku trolí královny.
Zámek z ledu
Konečně dorazila k zámku z ledu, který střežili oškliví trolové. Uvnitř na ledovém trůnu seděla trolí královna, ještě ošklivější než její stráže. Vedle ní stál princ Magnus, ale jeho oči byly prázdné a smutné, jako by byl v hlubokém spánku. Astrid vystoupila a ukázala královně zlaté jablko.
Chamtivá královna chtěla zlaté poklady získat. Astrid jí nabídla zlaté jablko, kolovrátek i stav výměnou za to, že smí strávit tři noci u prince, aby na něj mohla mluvit a probudit ho z jeho kouzelného spánku. Trolí královna věděla, že slova lásky jsou to jediné, co může její kletbu zlomit, ale věřila, že princ je pod trolím kouzlem tak hluboko, že ji neslyší. Navíc trolí moc byla nejsilnější v noci. Královna souhlasila, ale každou noc dala princi vypít nápoj, po kterém tvrdě spal. První dvě noci Astrid plakala a volala jeho jméno, ale on se neprobudil. Třetí noc ho však jeden ze služebníků varoval. Princ jen předstíral, že nápoj vypil. Když Astrid přišla, byl vzhůru a společně vymysleli plán.
Zlomení kletby
Druhý den ráno princ oznámil trolí královně: „Vezmu si jen tu, která dokáže vyprat kapku vosku z mé košile. Ta skvrna je důkazem lásky a zrady, a jen láska ji dokáže odstranit.“ Trolí královna se zasmála, protože věřila, že žádná lidská síla, natož láska, nemůže překonat její zlou magii. Ona i její dcery se snažily, drhly a praly, ale skvrna nešla vyprat. Byla chráněna silnou magickou kletbou a symbolizovala Astridinu zradu. Pak přišla na řadu Astrid. Věděla, že je to její poslední šance. S láskou v srdci přistoupila ke košili a namočila ji do studené vody. Jakmile se dotkla látky, skvrna vosku, symbolizující její pokání a lásku, zmizela. Skvrna totiž nemohla zmizet silou, ale jen čistou, opravdovou láskou, která uznala chybu a byla ochotná ji napravit. Trolí královna a její dcery vzteky popraskaly, ledový zámek se zřítil a kletba byla zlomena. Astrid a Magnus se vrátili domů, kde vládli šťastně a spravedlivě až do konce svých dnů.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář