Ve stodole na okraji farmy bylo jednoho rána dost rušno. V kupce měkkého sena ležela kočka a kolem ní se tiskla tři malá koťátka. Jedno z nich bylo drobnější, s jemnými proužky a zvědavým výrazem, i když mělo oči teprve čerstvě otevřené.
První dny trávilo koťátko u mámy a sourozenců, ale sotva se začalo jistěji stavět na tlapky, máma ho jednoho rána povzbudila:
„Můžeš se podívat ven. Ale zůstávej poblíž stodoly.“
Koťátko udělalo pár nejistých kroků a vyšlo na dvůr. Do nosu ho šimrala vůně trávy a sena. Slunce mu hřálo na hřbet a někde opodál kokrhání kohouta oznamovalo další nový den na farmě.
Chvilku sedělo, pozorovalo svět kolem a vše poslouchalo. Ze stáje se ozývalo funění koně, slepice pobíhaly sem a tam a z pastviny sem doléhalo hlasité bučení.
A právě to bučení ho přivedlo ke krávě Máni. Stála u ohrady a líně mávala ocasem. Byla obrovská, ale měla klidné oči.
„Tak ty jsi to nové koťátko,“ řekla, když ho zahlédla.
Koťátko si k ní opatrně přičichlo. Máňa ho jemně pošťouchla teplým čumákem a dál si spokojeně přežvykovala.
Koťátko si dodalo odvahy a zamňoukalo na pozdrav, pak pokračovalo směrem k rybníku.
U vody se zastavilo. Hladina byla klidná a hladká. Koťátko se naklonilo blíž… a úlekem uskočilo dozadu.
„Co je to?!“ vyjeklo.
Pomalu se přiblížilo znovu. Tentokrát si všimlo, že „to druhé koťátko“ dělá úplně to stejné. Zkusilo zamrkat. Odraz mrkl taky. Koťátko zkusilo naklonit hlavu na stranu. Odraz udělal to samé.
A pak mu to došlo.
„To jsem já,“ řeklo si tiše a trochu se tomu zasmálo, protože se poprvé v životě leklo samo sebe.
Jenže v tu chvíli se z vody ozvalo hlasité:
„Kvák!“
Na břeh z vody najednou vyskočila malá zelená žabka.
Koťátko se leklo tak, že vyletělo do vzduchu, jako kdyby ho píchla včela. Převrátilo se, zaprskalo a bez rozmyslu se dalo na útěk rovnou ke stodole.
Vběhlo dovnitř, zastavilo se až u mámy a schovalo se jí k boku. Srdíčko mu tlouklo rychle, ale postupně se uklidňovalo.
Máma kočka vzhlédla.
„Tak co? Jaký byl tvůj dnešní den?“ zeptala se, zatímco koťátko jazykem olizovala a čistila.
Koťátko se uvelebilo mezi sourozence, zhluboka vydechlo a řeklo:
„Byl skvělý.“
O žabce se nezmínilo ani slůvkem. Ale maminka cítila, že se k ní koťátko tiskne o něco pevněji než ráno.
Když venku pomalu zhasínalo světlo dne, koťátko už spalo. A i když mělo za sebou první velké dobrodružství, tušilo, že na farmě ho čeká ještě spousta dalších.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář