Les voněl jehličím a ranní námrazou. Sýkorka si narovnal modrou čepici se zlatým proužkem, zhluboka se nadechl a zkusil vzlétnout. Nešlo to. Kožená brašna přes rameno byla tak nacpaná obálkami, že ho táhla k zemi jako kámen.
„Tohle nepůjde,“ zamumlal a poskočil na větvi. „Musím nabrat rychlost.“ Rozběhl se, odrazil se vší silou a – fíííí – už plachtil mezi stromy. Valentýnská pošta nepočká.
První zastávka
Starý dub. Tady bydlel jezevec Barnabáš. Barnabáš byl známý tím, že když usnul, spal tvrději než kámen v potoce a chrápal hlasitěji než motorová pila. Sýkorka přistál na rohožce a zazvonil na zvonek z lískového oříšku. Cink! Ticho. Z domečku jezevce se ozývalo jen hluboké chrrr-pššš zevnitř. Sýkorka zaklepal křídlem. Nic. „Zkusím to jinak,“ rozhodl se Sýkorka. Popoletěl na střechu a nahnul se ke komínu. Z plných plic zavolal: „Doporučená zásilka! Jsou na ní srdíčka!“
V noře to zarachotilo. Dveře se otevřely a vykoukl rozespalý, naježený jezevec. Mžoural do světla. „Kdo ruší? Vždyť je únor. Mám spát ještě tři týdny.“
„Pošta, pane Barnabáši,“ zahlaholil vesele Sýkorka a podal mu růžovou obálku. „Od vaší tety z Beskyd.“ Jezevec obálku očichal. Koutky úst, které měl dosud svěšené dolů, se mu pomalu zvedly nahoru. „Teta Běta? No ne. To je… to je milé. Jdu si udělat čaj, když už jsem vzhůru. Nechceš taky?“
„Děkuji, ale nemám čas, služba volá!“ zavelel Sýkorka a už byl zase ve vzduchu.
Druhá zastávka
Ta už byla složitější. Krtek Bonifác. Bydlel pod zemí a neměl zvonek, komín ani schránku. Jen hromádku hlíny. Sýkorka přistál na krtinci. „Haló! Tady pošta!“ Zavolal a doufal, že ho krtek uslyší.
Hlína se sice zavlnila, ale krtek se neukázal. Sýkorka začal zobákem vyťukávat na kamínek u vchodu morseovku. Ťuk. Ťuk-ťuk. Ťuk. Z hlíny se vynořil černý čumák s brýlemi na nose. „Žádné žížaly jsem si neobjednal, držím dietu,“ oznámil krtek přísně.
„Dobrý den pane Krtek. Nenesu vám jídlo, ale zprávu. Od někoho kdo vás má rád,“ oznámil mu Sýkorka a vytáhl obálku, která byla trochu od hlíny, ale to se dalo čekat. „Valentýnka. Od té myšky, co bydlí pod šípkem.“ Krtek se zčervenal tak, že to bylo vidět i pod jeho černou srstí. „Vážně? Já myslel, že si myslí, že jsem jen bagr na hlínu. Děkuji, pane pošťáku!“
Brašna byla lehčí a lehčí. Sýkorka doručil přání sově, která si stěžovala, že jí nikdo nepíše, protože v noci všichni spí. Doručil balíček veverce, která zapomněla, kam si schovala oříšky, a tak byla ráda, že jí někdo poslal oříšky k Valentýnu.
Zbývala poslední zastávka
A poslední obálka. Adresát: Vlk Samotář. Černý les, u Skály, kde to fouká.
Sýkorka se otřepal. Vlk byl veliký a moc se nesmál. Vlastně se nesmál nikdy. Sýkorka doletěl až ke skále, kde vlk seděl před jeskyní a vyl na šedé nebe. Aúúúúúú.
„Ehm, dobrý den,“ pípl Sýkorka. Vlk zmlkl a otočil na něj svou velkou hlavu. „Co tu děláš, svačino? Teda… ptáčku?“ Sýkorka se nenechal zastrašit. Zkušený pošťák se nebojí ani psů ani vlků. „Nesu vám poštu,“ prohlásil statečně.
Vlk se uchechtl. „Mně nikdo nepíše, když jsem ten zlej vlk. Sýkorka mu hodil obálku přímo mezi tlapky. „To si myslíte vy. Tohle je od smečky z vedlejšího údolí.“
Vlk obálku opatrně otevřel, vytáhl dopis a pozorně si přečetl.
„Zvou mě na Velký jarní běh. Prý jim chybí můj hlas do vytí na měsíc.“ Četl. A pak přestal vypadat jako zubaté nebezpečí a vypadal jen jako velký, chlupatý pes.
„Tak, a brašna je prázdná. Dnešní práci mám hotovou. Mějte se, pane Vlku!“
Sýkorka vyletěl vysoko nad stromy. Brašna ho už netížila, létalo se mu lehce jako pírku. Pod ním se probouzel les, který byl najednou o něco méně osamělý. A to za tu dřinu stálo. „Příští rok si ale řeknu o příplatek v slunečnicových semínkách,“ rozhodl Sýkorka a zamířil domů.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář