Dikobraz je statné noční zvíře s kabátkem z pevných ostnů. Na dálku vypadá jako huňatá koule, ale z blízka uvidíš dlouhé, pruhované ostny, které mu trčí na hřbetě jako z miniaturního plotu. Přes den odpočívá, v noci se vydává na obchůzky. Jako noční strážný, co hlídá tichý park.
Krátkozraký noční chodec
Představte si les, do kterého padne tma. Zatímco my bychom bez baterky neviděli ani na krok, dikobraz se teprve probouzí a vydává se na průzkum. Tento tvor má sice velmi špatný zrak, ale vůbec mu to nevadí. Místo očí se spoléhá na svůj dokonalý čich a výborný sluch. Dokáže tak najít potravu i v naprosté tmě.
Vlasy s tajnou zbraní
Když se řekne dikobraz, určitě si hned vybavíte jeho hrozivé bodliny. Víte ale, že to vlastně vůbec nejsou žádné oštěpy? Jsou to jen přeměněné chlupy. Tvoří je materiál, kterému se říká keratin. Úplně stejnou látku máte i vy ve svých vlasech nebo nehtech. Jeden dospělý jedinec může mít na zádech neuvěřitelných třicet tisíc takových jehliček.
Nafukovací kruh z přírody
Možná si říkáte, že s takovým nákladem musí být zvíře strašně těžké. Opak je pravdou. Většina bodlin je uvnitř úplně dutá a plná vzduchu. Fungují jako malinké plováky. Když náš bodlinatý kamarád potřebuje přeplavat řeku, jeho výbava ho krásně nadnáší. Je to, jako by měl na sobě neustále oblečenou záchrannou vestu.
Měkoučká miminka v pelíšku
Jak to ale funguje, když se narodí malá mláďata? Nemusíte mít strach, že by maminku píchala. Malý dikobraz se rodí s naprosto měkkými a ohebnými bodlinkami. Vypadá spíše jako legrační chlupatá kulička. Jeho obranná vrstva ztvrdne na čerstvém vzduchu až po několika hodinách od narození.
Hlučné varování místo boje
Tento noční poutník není žádný rváč. Když ho něco vyplaší, snaží se vetřelce nejprve zastrašit. Začne zhurta dupat nohama, hlasitě cvaká zuby a chrastí dutými bodlinami na ocase. Vydává u toho zvuk, který zní jako rozzlobený chřestýš. Raději dělá velký hluk, než aby se musel s někým prát.
Prozkoumat podobné chování můžete také u dalších zvířat v našich zajímavostech o zvířatech.
Zpětné háčky nepustí
Spousta lidí věří mýtu, že dikobraz umí své ostny vystřelit jako lučištník šípy. To je ale omyl. Bodliny drží v kůži velmi volně. Jakmile se jich nějaký predátor dotkne, snadno se uvolní. Špička každé bodliny má na sobě mikroskopické háčky. Fungují velmi podobně jako rybářský háček, takže jakmile se zapíchnou, je velmi těžké je vytáhnout ven.
Přírodní lékárnička
Co když se ale tenhle šikula omylem píchne o svou vlastní zbraň? Třeba při nešikovném pádu? Příroda myslela na všechno. Samotné bodliny jsou potažené tenkou vrstvou přírodních mastných kyselin, které fungují jako antibiotikum. To je látka, která zabraňuje zánětu. Rána se mu tak velmi rychle zahojí a vůbec nehnisá.
Zuby v neustálé akci
Jelikož je náš hrdina vlastně hlodavec, jeho přední zuby neustále dorůstají. Aby mu nenarostly do obřích rozměrů, musí si je pravidelně obrušovat. Žvýká proto kůru stromů, větvičky a pevné kořínky. Je to takový zvířecí zubař, který se o svůj úsměv stará neustálým hlodáním.
Milovníci slaných svačinek
Kromě dřeva mají tito tvorové ještě jednu velkou slabost. Zbožňují sůl. Kvůli tomu někdy v noci přicházejí blízko k lidským obydlím. Hledají odložené dřevěné násady od sekyr nebo lopat, na kterých zaschl slaný lidský pot. Pro ně je to obrovská pochoutka.
Stromoví akrobaté
Zatímco některé druhy se drží u země, jiné tráví většinu svého života vysoko v korunách stromů. Zde výborně šplhají a hledají ty nejchutnější a nejšťavnatější mladé lístky. Kdo by to byl řekl, že takový zavalitý tvor s třiceti tisíci ostny dokáže předvádět stromovou akrobacii?
Zvířecí sýr na útěku
Na závěr tu máme jednu úsměvnou zajímavost. Někteří zástupci tohoto druhu vydávají velmi specifický a silný zápach. Chtějí tím varovat dravce, že nejsou k jídlu. Ten odér voní tak trochu jako hodně uleželý a starý sýr. Umíte si představit, že byste v lese potkali chodící sýr s bodlinami?
Dikobraz vs. Ježek: Kdo je kdo?
Ačkoliv oba nosí na zádech pichlavý kabát, dikobraz a ježek jsou příbuzní asi jako veverka a lev. Tedy vůbec. Hlavní rozdíl je v jejich velikosti a způsobu obrany. Zatímco ježek je drobný hmyzožravec, který se při nebezpečí jednoduše zabalí do pevné kuličky, dikobraz je obrovský hlodavec (může vážit i 15 kilo! To je asi jako 3 leté dítě.), který se do klubíčka svinout nedokáže. Místo toho na útočníka couvá nebo chrastí ostny. Rozdíl je i v samotných bodlinách: ježek je má pevně v kůži a krátké, kdežto dikobrazí jsou extrémně dlouhé, duté a uvolňují se při sebemenším doteku. Navíc, dikobrazi jsou mistři ve šplhání po stromech, což byste od ježka čekali jen stěží.
Vědomostní kvíz:
- Jsou bodliny dikobraza uvnitř plné, nebo duté? (Odpověď: Jsou duté a plné vzduchu, takže fungují jako plováky.)
- Jakou neobyčejnou chuť dikobrazi často po nocích hledají? (Odpověď: Zbožňují sůl.)
- Čím je potažená každá bodlina, aby se rána nezanítila? (Odpověď: Vrstvou přírodních mastných kyselin, která funguje jako antibiotikum.)
Víte, že… …dikobrazí bodliny mohou být neuvěřitelně dlouhé? Ty nejdelší měří až půl metru. To je jako délka průměrného školního pravítka a ještě kousek navíc.
Úkol pro malé průzkumníky:
Tvořivá aktivita doma: Vyrobte si vlastního dikobraza. Vezměte si kousek modelíny nebo třeba bramboru a zapíchejte do ní párátka, nalámané špagety nebo nasbírané tenké větvičky. Zkuste mu udělat co nejhustší a nejpevnější brnění.
Pohybová aktivita venku: Zahrajte si na nočního nočního chodce. Až se venku setmí, vezměte si s rodiči baterku a běžte na zahradu nebo do parku. Zkuste na chviličku zavřít oči a vnímat svět jen pomocí uší a nosu. Dokážete poznat, odkud fouká vítr nebo jaké zvíře v dálce slyšíte?ímavého o dalších zvířatech? Čtěte dál nebo napište do komentářů, jaké zvíře byste chtěli poznat zblízka příště.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář