Nuda v autě není nepřítel. Je to prázdné plátno. Je to vzácný moment, kdy jsme všichni pohromadě na pár metrech čtverečních, nikam nemůžeme utéct a máme čas jeden pro druhého.
Připravili jsme pro vás sbírku her ke kterým nepotřebuje nic krom vlastní fantazie a chuti si zahrát. Hry, které si můžete zahrát nejen v autě, koloně na D1, v zácpě před tunelem, při čekání u lékaře i večer v posteli.
Pojďme společně proměnit tu dlouhou cestu v jeden velký příběh, který si vaše děti zapamatují víc než samotný hotel u moře.
Vítejte ve světě, kde se i obyčejná SPZka může stát začátkem pohádky.
Pokud hledáte i další nápady, jak spolu trávit čas, mrkněte i na naše širší tipy pro rodiče a přehlednou sekci inspirace pro volný čas.

1. 20 otázek (Myslím si osobu/zvíře/věc)
Základní kámen deduktivního myšlení. Tuhle hru hrajeme často, protože učí děti třídit informace, ptát se a vydržet u jedné věci.
Pro koho: 5+ let
Jak hrajeme: Jeden z nás si v duchu vybere osobu, zvíře nebo věc. Ostatní se střídají v otázkách, na které lze odpovědět jen ANO nebo NE. Společně mají maximálně 20 otázek. Kdo uhodne, co jsme si mysleli vyhrává a může si myslet další věc.
Příklad otázek:
„Je to živé?“
„Je to člověk?“
„Žije to doma s lidmi?“
„Štěká to?“
Náš tip: S menšími dětmi si dopředu určíme okruh, třeba jen zvířata nebo věci v autě. Se staršími si troufneme i na abstraktní pojmy jako láska, svoboda nebo hlad. Tam už se rozjede hodně zajímavý rozhovor, často i o pocitech.
2. Jedu na výlet a do batůžku si zabalím…
Skvělý trénink krátkodobé paměti a soustředění. A zároveň zábavná sonda do toho, co všechno jsou vaše děti napadne si na výlet vzít.
Pro koho: 4+ let
Jak hrajeme: První hráč řekne úvodní větu a přidá jednu věc. Další ji musí celou zopakovat a přidat svou vlastní. Řetěz se prodlužuje tak dlouho, dokud někomu neselže paměť nebo nepřidá věc špatně.
Příklad:
Hráč 1: „Jedu na výlet a zabalím si kartáček.“
Hráč 2: „Jedu na výlet a zabalím si kartáček a slona.“
Hráč 3: „Jedu na výlet a zabalím si kartáček, slona a zmrzlinu.“
Aleternativa: Alternativou této hry je verze: „Na pustý ostrov si s sebou vezmu…„. Pravidla jsou u ní samozřejmě úplně stená.
Náš tip: Se školáky jedeme podle abecedy. Začínáme třeba větou „Jedu na výlet a zabalím si věc na A“ a pokračujeme: „A jako ananas, B jako bublifuk, C jako cvičky…“. Děti se u toho smějí a nenápadně si upevňují abecedu.
3. Nekonečný příběh (Věta po větě)
Tahle hra rozvíjí vyprávění, fantazii a pomáhá dětem chápat začátek, zápletku a konec. Navíc se často dostaneme k velmi zvláštním hrdinům, třeba k mimozemšťanovi, který se bojí tmy.
Pro koho: 3+ let (jakmile dítě umí tvořit věty)
Jak hrajeme: Vymyslíme si hlavní postavu a prostředí. Potom se střídáme. Každý řekne jednu až dvě věty, které navazují na předchozí děj. Příběh může skončit kdykoliv, třeba když dojedeme na benzínku.
Náš tip: Před začátkem si určíme žánr. Pohádka, horor, sci-fi nebo komedie. Pokud se příběh začne motat v kruhu, někdo z nás vhodí do děje zvrat jako:
„A vtom najednou z nebe spadla obří palačinka.“
Fantazii se meze nekladou a pamatujte, že čím šílenější příběh si vymyslíte, tím víc srandy si s dětmi při jeho vymýšlení užijete.
4. Hláskování a slovní fotbal
V učebnicích češtiny to působí nudně. V autě to ale může být dobrá hra, která upevní pravopis i slovní zásobu. Aniž by si děti uvědomily, že se vlastně něco učí.
Pro koho: Školáci (1. stupeň a výše)
Jak hrajeme:
- Jeden z nás řekne slovo: „Auto.“
- Druhý ho musí vyhláskovat: „A U T O.“
- Když to dětem jde, zkusíme hláskovat pozpátku. Je to skvělý trénink mozku i pro nás dospělé.
Do balíčku přidáme i slovní fotbal. První hráč řekne slovo, další musí vymyslet nové, které začíná na poslední písmeno předchozího.
Pes → Slon → Nos → Sova…
Tip pro menší děti: Místo hláskování vytleskáváme slabiky ve slově. Třeba po-me-ranč, ko-lo-běž-ka. Předškoláci to většinou zvládnou a rytmus tleskání je baví.
- Jestli chcete řeč a výslovnost podpořit ještě víc, sepsali jsme k tomu podrobný článek Jak rozvíjet výslovnost a řeč u dětí.
Ještě jedna řečová hra do auta navíc
Pokud vaše děti baví hry se slovy, zkuste i naši Hru na ozvěnu. Dá se hrát v autě, doma i na procházce a skvěle trénuje rytmus, výslovnost i pozornost.
5. Tři slova (Příběh na míru)
Improvizační cvičení, které nutí mozek spojovat nesouvisející věci. Často z toho vznikne naprostý bizár, který si děti vyprávějí ještě večer.
Pro koho: 6+ let
Jak hrajeme: Jeden hráč, takzvaný „zadavatel“, vymyslí tři náhodná slova. Druhý musí v krátkém příběhu použít všechna tři tak, aby dávala smysl. Můžete si nastavit časový limit, třeba jednu minutu.
Příklad zadání: Babička, raketa, žvýkačka.
Příklad příběhu:
„Babička šla do obchodu pro žvýkačku. Před krámem ale stála obrovská fronta, tak vytáhla svou tajnou raketu, sedla si do ní a odletěla domů. Rozhodla se, že si raději doma upeče koláč.“
Náš tip: Starším dětem zadáváme slova z úplně jiných světů. Třeba „zubní pasta, drak, želva“ nebo „pračlověk, tablet, marmeláda“. Čím větší nesmysl, tím větší zábava.
6. Vidím, vidím něco, co vy nevidíte
Nestárnoucí klasika, která trénuje všímavost, barvy a detaily. V autě a na cestách je kolem tolik věcí, že inspirace nikdy nedojde.
Pro koho: 3+ let
Jak hrajeme: Jeden hráč si vybere předmět, který vidí. Může být uvnitř auta nebo venku. Řekne větu:
„Vidím, vidím, co vy nevidíte a je to… modré.“
Ostatní hádají, dokud se netrefí.
Náš tip: Když k tomu chcete trochu procvičit angličtinu, zkuste anglickou verzi:
„I spy with my little eye something that is green.“
Když někdo uhodne, může další kolo zadat také v angličtině. Možná to nevypadá jako jazyková výuka, ale slovíčka se budou nenápadně vrývat do hlavy.
7. Naštěstí, bohužel
Hra, která v sobě zahrnuje humor i emoce. Děti na ní trénují, že každý příběh má lepší i horší chvíle.
Pro koho: 5+ let
Jak hrajeme: Vyprávíme společný příběh, ale střídáme se ve větách, které začínají střídavě slovy „Naštěstí“ a „Bohužel“.
Příklad:
„Jeli jsme na dovolenou.“
„Bohužel se nám rozbilo auto.“
„Naštěstí to bylo hned vedle továrny na čokoládu.“
„Bohužel továrnu hlídali zlí psi.“
„Naštěstí jsem měla v kapse housku se šunkou.“
Náš tip: Občas zkusíme výměnu rolí. Děti vymýšlejí „bohužel“ a dospělí „naštěstí“. Krásně je u toho vidět, jak děti někdy dokážou vymyslet řešení i pro situace, kde už si dospělí nevědí rady.
8. Zakázané slovo
Trénuje sebekontrolu, pohotovost a slovní zásobu. Vypadá to jednoduše, ale udržet se ve hře a nenechat svést k odpovědi „ano“ a „ne“ je těžší než se na první pohled může zdát.
Pro koho: 4+ let
Jak hrajeme: Zvolíme jednoho tazatele. Ten pokládá otázky ostatním. Ti nesmí v odpovědi použít vybraná zakázaná slova. Na začátek jsou to „ano“ a „ne“. Později můžeme přidat třeba i další zakázaná slova, která nás napadnou, nebo se v odpovědích často opakují.
Příklad:
„Máš rád zmrzlinu?“
Špatně: „Ano.“
Lépe: „Zbožňuji ji.“ nebo „Bez ní bych v létě nemohla být.“
Náš tip: Po pár kolech prohodíme role. Děti se stávají tazateli a snaží se z dospělých to zakázané slovo vytáhnout. Většinou se nachytáme mnohem dřív než ony.
9. Myslíme na písmeno… (Kategorie)
Jednoduchá hra na slovní zásobu, třídění pojmů a rychlé přemýšlení. Hodí se téměř všude, kde máme trochu času nazbyt.
Pro koho: 5+ let
Jak hrajeme: Vybereme kategorii. Třeba zvířata, jídlo, města, věci do školy. Pak si zvolíme jedno písmeno. Hráči se střídají a říkají slova, dokud někomu nedojdou nápady nebo se opakuje.
Příklad (zvířata na K):
Kočka, kůň, klokan, krajta, krtek, koroptev…
Náš tip: Pro starší děti vymýšlíme záludnější kategorie. Třeba „věci, které se vejdou do krabičky od sirek“, „zvuky“ nebo „věci, které najdu v koupelně“. Mozek si mákne a děti u toho vymýšlejí někdy i pěkně zajímavé předměty.
10. Co bys dělal, kdyby…
Tohle už není ani tak hra, jako spíš pozvánka k rozhovorům, na které během běžného dne nebývá prostor. Děti přemýšlejí o situacích, které jsou čistě hypotetické, a rodiče je při tom můžou lépe poznat.
Pro koho: 5+ let
Jak hrajeme: Pokládáme hypotetické otázky. Některé mohou být bláznivé, jiné vážnější. Odpovědi nijak nehodnotíme. Spíš se doptáváme, proč by to dítě udělalo právě tak.
Příklady otázek:
„Co bys dělal, kdybys byl jeden den neviditelný?“
„Co bys dělal, kdybys našel na ulici peněženku?“
„Co bys dělal, kdyby zvířata uměla mluvit?“
„Co bys dělal, kdybys byl prezidentem celé zeměkoule?“
Náš tip: Když dítě odpoví, zkusíme scénu trochu rozehrát. „Tak dobře, jsi neviditelný a vejdeš do školní třídy. Co uděláš jako první?“ Rozhovor se rozvine sám.
11. Počítání „něčeho“
Jednoduchá hra na postřeh a základy počítání. Vhodná pro malé děti, které potřebují něco dělat, ale nemají chuť mluvit nebo vymýšlet.
Pro koho: 3+ let
Jak hrajeme: Každý si vybere jednu věc, kterou bude během cesty sledovat. Někdo červená auta, někdo psy, někdo traktory nebo dopravní značky. Můžeme si dát časový limit, například pět minut, nebo cíl, třeba kdo jako první napočítá deset.
Náš tip: Starší děti mohou výsledky zapisovat do sešitu a porovnávat různé cesty. Třeba kolik traktorů vidíme po cestě na chalupu a kolik jich je cestou k babičce. Z nenápadné hry se stane malý výzkum.
5 rad z naší snílkovské dílny, když dochází dech (i trpělivost)
Jako rodiče víme, že udržet pozornost dětí celé hodiny je těžší než sbalit celou rodinu na dovolenou. Tady je pár zásad, které nám na cestách pomáhají.
1. Netlačíme na pilu
Hra má být zábava. Když vidíme, že děti nereagují, jen mručí a koukají z okna, dáme tomu volný průběh. Nuda patří k dětství. Někdy právě v těch chvílích vznikají ty nejlepší nápady nebo otázky, které bychom jinak neslyšeli.
2. Hrajeme spolu, ne proti sobě
Sourozenci s velkým věkovým rozdílem berou soutěž často dost vážně. Místo „starší proti mladšímu“ proto rádi hrajeme na tým „děti proti rodičům“. Najednou stojí na stejné straně a spojuje je jasný cíl. Porazit mámu s tátou je totiž velká motivace.
3. Dáváme dětem právo měnit pravidla
Když dítě řekne „u nás může létat i slon“, vnímáme to jako pozvánku do jeho světa. Ne jako chybu. Místo opravování raději navážeme: „Dobře, a kam ten slon poletí?“ Svět v autě je váš společný, logiky si v reálném životě užijeme dost.
4. Svačina je tajná zbraň
Malá svačina nebo pití dokáže zabavit i zachránit náladu. Děti se zklidní, zlepší se jim nálada a my můžeme navázat třeba kratší klidnější hrou.
5. Mít v záloze tichého parťáka
Někdy už prostě nemáme sílu dál moderovat. Potřebujeme se soustředit na složitou křižovatku, objížďku nebo jen prostě potřebujeme pauzu. V takových chvílích nám pomáhá audiokniha nebo pohádky v audio podobě. Je to dobrý kompromis mezi hraním her na mobilu či sledování obrazovky a úplným tichem. Děti poslouchají příběh a my můžeme v klidu řídit.
Cesta je cíl
A jedna malá rada na závěr: Nebuďte na sebe přísní.
U nás ve Snílkově světě vnímáme cestování jako příležitost, ne jako nutné zlo. Hry, které jsme pro vás sepsali, nemají sloužit k drilu ani k testování znalostí. Bereme je jako mosty, na kterých se na chvíli potkáme.
Někdy se hra nepovede, děti se pohádají nebo prostě nemají náladu. Chtějí jen koukat z okna, poslouchat hudbu a mít svůj klid. I to je v pořádku. V čem vidíme největší poklad? V okamžiku, kdy se z otázky „Kdy už tam budem?“ postupně stane lehce zklamané „To už jsme tady? Ještě jsme to nedohráli!“ V tu chvíli víme, že cesta nebyla jen to nutné zlo, ale zábavným zážitkem.
Až jednou vaši malí snílci vyrostou, možná už nebudou přesně vědět, kolik hodin jste jeli k moři nebo na chalupu. Zato si velmi pravděpodobně vybaví ten záchvat smíchu, když táta vysvětloval, proč by si na pustý ostrov vzal mixér, nebo jak máma vymyslela nejšílenější pohádku o létajícím hrochovi v pyžamu.
A až si večer po dlouhé cestě natáhnete nohy, můžete si vybrat některou z našich pohádek na dobrou noc a proměnit den v uzavřený příběh se šťastným koncem.
Přeji vám šťastnou cestu. Nejen tu na mapě, ale hlavně tu společnou, plnou fantazie. Protože každý kilometr, kterým se prosmějete, se počítá do těch nejkrásnějších vzpomínek.
O autorce

Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.






Přidat komentář