Tučňák císařský žije na ledových pláních Antarktidy. Je vysoký skoro jako školní aktovka a má černobílý „frak“, jako by se právě chystal do divadla. Umí skvěle plavat a dlouho zadržet dech. Na souši si vykračuje krůček po krůčku a vůbec mu to nevadí.
Rodina a vajíčko
Když maminka snese své jediné vajíčko, opatrně ho předá tatínkovi na nohy. Tatínek ho zahřívá v teplém kožíšku z peří u bříška, jako lidský rodič, který drží miminko v nosítku. Maminka mezitím odpluje daleko do moře, aby se najedla a nabrala sílu. Vrací se pak s dárečkem a to jídlem pro malého tučnáčka, který se zatím vyklubal.
První dny v „školce“
Když malí tučňáčci povyrostou, stojí spolu v hloučku. Je to jejich vlastní školka! Rodiče je poznají podle hlasu a přinesou jim jídlo. Maličcí se zatím ve školce učí stát na nožkách, čistit si peří a čekat trpělivě ve frontě, skoro jako děti před jídelnou.
Teplý kruh přátel
Na Antarktidě zuje vítr a mráz štípe do tváří, ale tučňáci mají chytrý trik. Když je zima největší, stoupnou si do velkého hřejivého kroužku a pomalu se střídají, aby byl každý chvilku uprostřed tepla.
Kabátek do mrazu
Peří tučňáka je husté a hladké, pod ním schovaná vrstva tuku. Je to takový kabátek, který neprofoukne ani ten nejsilnější vítr. Kapky vody po něm sklouznou jako po deštníku. A když je největší zima, tučňák si ještě peří nakrabatí, aby udržel více tepla.
Jak spolu mluvíme
Tučňáci se poznají po hlase, i když kolem křičí celé hejno jeden přes druhého. Je to tam jako na rušném nádraží. Ale každý tučňák má svůj hlas, jako vy máte každý své jméno. Rodiče a mládě se tak najdou vždy a všude. Stačí zavolat: „Haló, Petříčku tady maminka!“
Lov a hostina
V moři čeká hostina – rybky, kril i malé olihně. Tučňák se potopí hluboko, plave rychle jako šipka a kořist chytá zobákem. Po výpravě se vrátí na led, odříhne si slaný vzduch a pečlivě si upraví peří, aby byl připraven na další plavbu.
Cesty a skluzavky
Po ledu se tučňáci někdy kloužou po bříšku. Je to rychlé a zábavné, jako vlastní ledová skluzavka. Když je čeká dlouhá cesta, šetří síly a jdou pomalu společně. Tým je pro ně důležitý: jeden druhému pomáhá, aby se všichni vrátili domů.
Až se s tučňáky rozloučíme, můžeme se společně vydat do další chladné krajiny. Čeká tam na nás kamarád se čtyřmi kopyty a parohy: Sob polární, který putuje zasněženou krajinou jako opravdový cestovatel. Přečtěte si jeho příběh a zjistěte, jak sobové přežívají zimu a pomáhají lidem i přírodě.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář