Moudrá babička velitelka

Víte, kdo má ve sloní rodině vždycky hlavní slovo? Není to ten největší a nejsilnější sloní samec. Sloní stádo vede takzvaná matriarcha, což je ta nejstarší a nejzkušenější sloní babička. Díky své neuvěřitelné paměti bezpečně ví, kde se i v dobách velkého sucha ukrývá voda, a pamatuje si bezpečné cesty rozlehlou krajinou. Všechny ostatní maminky, tetičky a mláďata ji s velkou úctou a důvěrou následují.

Zázračný nástroj místo nosu

Zkuste si představit, že máte ruku, která funguje jako sprcha, brčko, trubka na troubení a obrovský sval zároveň. Přesně tím je pro slony jejich dlouhý chobot. Zatímco dospělý člověk má v celém svém těle kolem šesti set svalů, sloní chobot jich ukrývá neuvěřitelných čtyřicet tisíc. Je to tak dokonalý přírodní vynález, že jím sloni dokážou vytrhnout obrovský strom i jemně sebrat malý oříšek ze země.

Sloní batolata a zvířecí dudlík

Víte, co dělá malé lidské miminko, když je nervózní nebo hodně unavené? Často si rádo cucá palec. A malá slůňata na tom nejsou s uklidňováním vůbec jinak. Když se potřebují ukolébat ke spánku nebo se cítí trochu nejistě, strčí si do pusy špičku svého vlastního chobotu a tiše ji cumlají. Tento zvířecí dudlík je nesmírně roztomilý a pomáhá jim překonat všechny starosti.

Potápěči se zabudovaným šnorchlem

Možná byste to do těchto na pohled těžkých a neohrabaných zvířat neřekli, ale sloni jsou naprosto fantastičtí plavci. Rádi se noří do hluboké vody, kde si mohou krásně odpočinout a zchladit své veliké tělo. A jak to vůbec dělají s dýcháním pod hladinou? Jednoduše vystrčí svůj dlouhý chobot vysoko do vzduchu a používají ho úplně stejně jako lidé potápěčský šnorchl.

Pokud rádi prozkoumáváte podobná překvapení, určitě vás nadchnou i další články naší kategorie zvířata.

Jste sloní praváci, nebo leváci?

Lidé většinou raději píšou, kreslí a pracují pravou, nebo levou rukou. Velmi zajímavé je, že mohutné sloní kly u slonů fungují dost podobně. Každý slon dává od malička přednost jednomu svému klu, který pak používá mnohem častěji k loupání kůry ze stromů nebo k hrabání v tvrdé zemi. Ten oblíbenější kel bývá proto u starších jedinců znatelně kratší a více opotřebovaný než ten druhý.

Tajná pošta ukrytá v nohách

Umíte si představit, že byste slyšeli vzkazy od svých kamarádů prostřednictvím svých vlastních bot? Sloni opravdu dokážou komunikovat na obrovské vzdálenosti tak, že silně dupou a vysílají do země velmi hluboké vibrace. Jejich těžké sloní nohy pak zachytí tyto drobné otřesy půdy i na mnoho kilometrů daleko. Mohou si tak posílat tajné zprávy s úplně jinými stády, aniž by je kdokoliv jiný na savaně vůbec slyšel.

Zvířecí opalovací krém a bahenní lázně

Když svítí horké sluníčko, rodiče vás určitě pečlivě mažou opalovacím krémem, abyste se nespálili. Sloni afričtí si pro svůj ochranný krém chodí přímo k nejbližší vodě. Pomocí chobotu na sebe zručně nasávají vodu, bláto a jemný prach, čímž si na těle tvoří dokonalý bahenní krunýř. Tato ochranná vrstva bláta je nejen spolehlivě chrání před spálením od sluníčka, ale funguje i jako vynikající štít proti otravnému hmyzu.

Obrovský strach z malých pruhovaných letců

Ačkoliv je slon jedním z největších a nejsilnějších tvorů na naší planetě, má i on svou velkou slabinu. Tihle obrovití obři se totiž k smrti bojí docela malých včel. Včelí žihadlo pro ně sice nepředstavuje vážné nebezpečí, ale velmi nepříjemně a bolestivě štípe v citlivých místech kolem očí nebo přímo uvnitř chobotu. Zemědělci v Africe toho velmi chytře využívají a staví kolem svých políček ploty ze včelích úlů, aby tak ochránili svou úrodu a slony bezpečně odehnali.

Paměť jako slon a obrovské srdce

O někom, kdo si úplně všechno pamatuje, se občas s úsměvem říká, že má sloní paměť. Tohle rčení se zakládá na naprosté pravdě, protože sloni mají mimořádně vyvinutý mozek. Dokážou bezpečně poznat své staré přátele i po mnoha desítkách let odloučení. Jsou to navíc stvoření plná citu a hluboké empatie, což dokazují tím, jak se chovají ke svým zesnulým. Když na svých dlouhých cestách narazí na kosti jiného slona, celé stádo se zastaví, všichni tiše postojí a velmi jemně se kostí dotýkají svými choboty, jako by na kamaráda s láskou vzpomínali.

Podobné fascinující příběhy ze světa zvířat nám jasně ukazují, jak neuvěřitelně složitý a krásný vnitřní svět naši zvířecí sousedé mají. A to je na naší planetě to nejkrásnější a nejcennější. Každý z nás se může zasloužit o to, aby tu s námi moudré sloní babičky mohly vést svá stáda ještě velmi dlouho, a to tím, že budeme přírodu chránit, objevovat její kouzla a s láskou tyto nádherné příběhy vyprávět dál.

Vědomostní kvíz

1. Kdo má na starosti vedení celé sloní rodiny a bezpečně zná cesty k vodě? Odpověď: Nejstarší a nejzkušenější slonice, které se říká matriarcha.
2. Jaký šikovný trik používají malá slůňata, když jsou unavená nebo se potřebují uklidnit? Odpověď: Strčí si konec chobotu do pusy a cumlají ho jako dudlík.
3. Z jakého drobného létajícího tvora mají obrovští sloni obrovský strach? Odpověď: Ze včel.

Víte, že… I když je kůže dospělého slona nesmírně tlustá, plná vrásek a vypadá jako pevný krunýř, je ve skutečnosti velmi citlivá. Je totiž protkána velkým množstvím drobných nervů. Díky tomu slon okamžitě ucítí, i když mu na jeho hřbetě přistane jedna jediná malá moucha.

Úkol pro malé průzkumníky

Vyberte si s rodiči jeden z těchto úkolů a vyzkoušejte si sloní dovednosti na vlastní kůži:

1. Venkovní pohybová aktivita (Tajná sloní pošta): Běžte s kamarádem nebo sourozencem ven na trávu. Zkuste si stoupnout kousek od sebe, zavřít oči a silně dupnout nohou do země. Cítíte ty jemné otřesy, když dupne ten druhý? Přesně takhle si sloni dokážou povídat na vzdálenost mnoha kilometrů!
2. Domácí tvořivá aktivita (Zkouška šikovného chobotu): Zkuste si, jaké to je muset všechno zvedat jen pomocí sání vzduchu. Připravte si na stůl malé kousky papíru, vezměte si do pusy čisté brčko a pokuste se papírky přenést z jednoho místa na druhé jen tím, že do brčka naberete vzduch a papírek na něm udržíte. Zjistíte, že ovládat sloní chobot vyžaduje obrovský cvik!

Článek Slon: Moudrý obr africké savany se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Solární panely z pravěku

Krokodýli tu s námi žijí už od dob, kdy po Zemi kráčeli ohromní dinosauři. Přežili dokonce i velký úder meteoritu. Všimli jste si někdy těch drsných hrbolků na jejich zádech? Fungují jako opravdové zvířecí solární panely. Protože jsou to studenokrevní plazi, jejich tělo si neumí samo vyrobit teplo. Proto chytají do hrbolků sluneční paprsky, aby se rychle zahřáli a měli spoustu energie.

Pokud vás zajímá více o pradávných tvorech, prozkoumejte naše příběhy o dinosaurech.

Klimatizace v otevřené tlamě a falešný pláč

Jak se ale krokodýl ochladí, když mu začne být na sluníčku příliš horko? Tito tvorové se totiž neumí potit. Místo toho doširoka otevřou obrovskou tlamu a fungují jako psí klimatizace. Voda se jim z úst odpařuje a tím se jejich obrovské tělo ochlazuje. Někdy při tom uvidíte, jak jim z očí kanou velké kapky. Nepláčou ale ze smutku, krokodýlí slzy jim slouží k čištění očí a k vyplavování přebytečné soli z organismu.

Zvířecí zubař v hrozivých čelistech

Otevřená tlama láká i nečekané návštěvníky. Krokodýli mají vůbec ten nejsilnější stisk v celé zvířecí říši, ale svaly pro otevírání čelistí mají překvapivě velmi slabé. Tlamu byste jim klidně udrželi zavřenou pomocí obyčejné gumičky. Když ji ale na břehu bezpečně otevřou, přiletí malý ptáček zvaný kulík nilský. Ten se chová jako odvážný zvířecí zubař a šikovným zobáčkem vyzobává zbytky potravy přímo z prostoru mezi ostrými zuby. Tomuto úžasnému přátelství zvířat, kdy si navzájem pomáhají, se říká symbióza.

Ponorka z masa a kostí

Jakmile se tento predátor rozhodne ponořit, promění se v úžasnou ponorku. Přes oči se mu přetáhne třetí průhledné víčko, které funguje jako zabudované potápěčské brýle. Ve vodě tak skvěle vidí a nedostane se mu do očí žádná nečistota. Aby se mu lépe potápělo ke dnu, polyká kameny. Ty slouží úplně stejně jako zátěžová vesta u profesionálních potápěčů. Jeho tělo má také to nejdokonalejší srdce, které dokáže přesměrovat krevní oběh jen k těm nejdůležitějším orgánům. Díky tomu vydrží pod hladinou na jedno nadechnutí i dlouhé hodiny.

Zářící oči a něžné maminky

Až zapadne slunce, odhalí tito noční lovci svá další tajemství. V zadní části očí mají speciální odrazivou vrstvu, díky které ve tmě jejich zrak září jasně červenou barvou. Své okolí pečlivě sledují, obzvláště pokud jde o starostlivé krokodýlí maminky. Ty bedlivě hlídají vajíčka v hnízdě, kde o budoucím pohlaví mláďat rozhoduje pouze teplota. V chladnějším hnízdě se klubou samičky, v teplejším zase samečci. Když se malí krokodýlci vylíhnou, hrozivá maminka je něžně vezme do své obří tlamy a odnese je v bezpečí do vody.

Jak poznáte krokodýla od aligátora?

Možná si říkáte, že krokodýl a aligátor vypadají na první pohled skoro stejně. Přesto, když víte na co se zaměřit, dokážete je snadno rozpoznat i vy. Nejrychleji je poznáte podle tvaru jejich tlamy. Krokodýl má hlavu o něco špičatější, připomíná spíše písmeno V, a i po zavření čelistí mu ven z pusy stále výhružně vykukuje jeden velký spodní zub. Naopak aligátor má tlamu velmi širokou a zaoblenou jako písmeno U, přičemž všechny jeho spodní zuby se při skousnutí pěkně schovají pod horní ret.

Objevte i další fascinující obyvatele naší planety v rubrice zvířata ze všech koutů světa.

Vědomostní kvíz:

1. K čemu krokodýlům slouží drsné hrbolky na zádech? (Tyto drsné hrbolky fungují jako zvířecí solární panely.)
2. Proč tito obávaní plazi polykají kameny? (Pomáhají rozmělnit a strávit potravu a také fungují jako zátěž.)
3. Jak se jmenuje malý ptáček, který jim čistí zuby? (Ptáček se jmenuje kulík nilský.)

Víte, že…: Krokodýlí zuby dorůstají po celý život. Během svého života jich mohou vystřídat až neuvěřitelných osm tisíc!

Úkol pro malé průzkumníky:

Venkovní aktivita: Najděte venku na zemi placatý kámen, který se ohřál na sluníčku. Přiložte na něj ruku a zkuste cítit, jak drží teplo. Takhle podobně se zahřívají i studenokrevní plazi.

Domácí aktivita: Zkuste si doma vytvořit ponorku. Vezměte si prázdnou plastovou lahev, vložte do ní pár kamínků a sledujte ve vaně nebo v umyvadle, jak se díky zátěži snadněji potápí, přesně jako náš zvířecí hrdina!

Článek Krokodýl: Pravěký plavec s obrovitánským úsměvem se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Drobní pamětníci velkých ještěrů

Víte, že obyčejný mravenec je vlastně pořádný vytrvalec? Tito malí tvorečkové běhali po naší planetě už v době, kdy Zemi vládli obrovští dinosauři. Přežili všechny obří změny a dnes jich na světě žije více než dvanáct tisíc různých druhů. Najdete je v horkých pralesích i na vaší zahradě. Tvoří jednu z největších zvířecích rodin naší planety.

Pokud vás zajímají další fascinující příběhy o zvířatech, jste tu na správném místě.

Podzemní velkoměsto a jeho panovnice

Když se podíváte na hromádku jehličí v lese, vidíte jen střechu. Skutečné mraveniště je totiž obrovské podzemní velkoměsto. Mravenci zde mají složitou síť chodeb, speciální školky pro larvy, bezpečné spižírny i oddělené místnosti na odpadky. V samotném srdci tohoto města žije mravenčí královna. Zatímco běžná dělnice žije jen pár měsíců, královna může vládnout i desítky let a neúnavně se stará o to, aby rodina stále rostla.

Nejsilnější svalovci, kteří toho moc nenaspí

Umíte si představit, že byste dokázali zvednout auto? Pro mravence by to nebyl žádný problém. Unesou totiž břemeno, které je padesátkrát těžší než oni sami. Jsou to opravdoví siláci. Aby měli na takovou těžkou práci energii, musí odpočívat. Mravenčí dělnice ale nespí celou noc jako my. Místo toho si během dne dají stovky velmi krátkých šlofíků. Zvládnou si tak odpočinout, ale zároveň neustále hlídají bezpečnost svého domova.

Naslouchání nohama a dýchání tělem

Zkoumání mravenčího těla je jako objevování dokonale navrženého stroje. Mravenci totiž nemají plíce a dýchají malými dírkami, které mají umístěné po stranách těla. A co víc, nemají ani uši. Zvuky vnímají jako jemné vibrace přes půdu přímo svýma nohama. Díky tomu přesně vědí, co se kolem nich děje, i když neslyší běžný zvuk.

Neviditelné mapy a zvířecí farmy

Jak vůbec mravenec trefí domů, když najde něco dobrého na zub? Cestou za sebou nechává speciální voňavou chemickou stopu zvanou feromony. Ostatní pak tuto lákavou vůni sledují jako neviditelnou mapu, která je dovede přímo k hostině. Kromě sběru potravy jsou to také šikovní zvířecí farmáři. Pečlivě se starají o mšice, které hlídají před nepřáteli. Za odměnu od nich získávají sladkou šťávu, podobně jako lidé získávají mléko od krav.

Dva žaludky a obětavá pomoc

Možná vás překvapí, že mravenci mají hned dva žaludky. Jeden slouží pro jejich vlastní potřebu a druhý, takzvaný sociální žaludek, funguje jako zásobárna potravy. Slouží pro hladové kamarády, se kterými se štědře rozdělí. Fungují také jako zvířecí lékaři, kdy zraněným kolegům pomáhají čistit rány. A když přijde velká voda? Dokážou se chytit jeden druhého a vytvořit plovoucí živý vor. Takhle společně ochrání královnu a vajíčka, dokud voda neopadne. Spolupráce je zkrátka jejich největší síla.

A jak můžete malým superhrdinům pomoci vy? Třeba tím, že budete mraveniště v lese chránit a nikdy do nich nebudete zasahovat.

Vědomostní kvíz:

1. Jak mravenci poznají, co se kolem nich děje, když nemají uši? (Odpověď: Pomocí jemných vibrací, které cítí svýma nohama).
2. Proč mají mravenci dva různé žaludky? (Odpověď: Jeden mají pro sebe, z druhého krmí své hladové kamarády).
3. Co získávají mravenci od mšic za to, že je chrání před nepřáteli? (Odpověď: Sladkou šťávu, podobně jako my získáváme mléko od krav).

Víte, že… Mravenec je tak lehký a má tak chytře postavené tělo, že se nezraní ani při pádu z velké výšky. Kdyby spadl třeba i ze střechy vysokého domu, vzduch ho bezpečně zbrzdí a on by po dopadu v klidu vstal a běžel dál po svých.

Úkoly pro malé průzkumníky (vyberte si jeden):

• Venkovní stopovaná) Oblečte se na ven a prozkoumejte okraj lesa, zahradu, nebo hromadu staršího dřeva. Zkuste najít mravenčí dálnici. Když zástup mravenců objevíte, položte jim do cesty malou překážku v podobě tenkého klacíku. Pozorujte, jak rychle zjistí, že mají v cestě závoru, a vymyslí novou cestu, aby překážku překonali.
• Pokojíčkové bludiště: Postavte si vlastní spletité mraveniště rovnou doma! Použijte deky, polštáře ze sedačky nebo oblíbené stavebnice a vytvořte dlouhé tunely s různými místnostmi. Kdo z vás bude tentokrát mravenčí královna schovaná ve své bezpečné komůrce a kdo bude dělnice, která musí prolézt celým bludištěm a donést zásoby do spižírny?

Článek Mravenec: Odhalte tajemství mraveniště se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Kostěný domov, který nejde opustit

Představte si, že byste nosili svůj dům neustále na zádech a byl by spojený s vašimi žebry. Přesně tak to mají želvy. Jejich krunýř není jen tak nějaká schránka nebo domeček, ze kterého by mohly vylézt ven. Je to ve skutečnosti srostlá páteř a žebra. Tvoří pevnou a spolehlivou ochranu, která s nimi roste po celý jejich život.

Citlivá střecha nad hlavou

Možná si myslíte, že je tento pevný štít úplně necitlivý, ale opak je pravdou. Krunýř je protkaný drobnými nervy. Když želvu na zádech jemně poškrábete, cítí to úplně stejně, jako když vás někdo pohladí. Proto mají mnozí plazi v zoologických zahradách tak rádi, když jim ošetřovatelé čistí záda jemným kartáčem.

Pamětníci pradávných dob

Tito úžasní tvorové kráčejí po naší planetě už více než 200 milionů let. To znamená, že želvy zažily dobu, kdy Zemi vládli obrovští dinosauři, jako byl třeba proslulý tyranosaurus rex. Zatímco obří ještěři dávno zmizeli, naši obrnění přátelé se dokázali přizpůsobit a žijí tu s námi dodnes.

Můžete si s dětmi zkusit namalovat pravěkou krajinu plnou ještěrů a pokud k tomu hledáte inspiraci, určitě najdete skvělé materiály na našich stránkách s omalovánkami.

Pořádný zobák místo zubů

Když se podíváte do želví tlamy, nenajdete tam ani jeden zub. K rozkousání potravy jim totiž slouží silný a ostrý rohovinový zobák. Funguje trochu jako zahradnické nůžky, kterými si hravě uštípnou kus tuhého listu nebo si poradí s tvrdší stravou.

Slzy, které nepramení ze smutku

Pokud někdy uvidíte mořskou želvu, jak při kladení vajec na pláži pláče, nemusíte ji litovat. Nejsou to slzy bolesti ani smutku. Tyto obdivuhodné cestovatelky často pijí slanou mořskou vodu a jejich tělo se přes speciální žlázy u očí musí zbavit přebytečné soli.

Neomylná vnitřní navigace

Mořské želvy křižují rozlehlé oceány tisíce kilometrů daleko. Jak je možné, že se v té obrovské vodní mase neztratí? Mají v sobě zabudovaný úžasný smysl, kterým vnímají magnetické pole Země. Tato jejich navigace je po letech neomylně dovede přesně na tu samou pláž, kde se samy před mnoha lety vylíhly z vajíčka.

Záhada s teplotou písku

Když samička naklade vajíčka do písku, o tom, kdo se z nich vylíhne, rozhoduje sluníčko. U mnoha druhů určuje pohlaví mláďat přímo teplota okolí. Z vajíček, která leží v teplejším písku blízko povrchu, se většinou líhnou samičky. Naopak z těch, která jsou hlouběji a v chladnějším prostředí, se na svět vyklubou malí samečci.

Podvodní akrobati s koženým štítem

Většina z nás má zafixováno, že tito tvorové jsou velmi pomalí a nosí těžkou zbroj. Existují ale druhy, jako jsou kožnatky. Ty nemají tvrdé kosti na zádech, ale pokrývá je měkký, kožovitý krunýř. Díky tomu dokážou tyto vodní želvy pod hladinou bleskurychle plavat a dokonce i na souši překvapí nečekanou rychlostí běhu.

Tajný trik pro dýchání pod hladinou

Někteří zástupci, kteří žijí ve sladkých vodách, si vyvinuli fascinující způsob, jak vydržet pod hladinou co nejdéle. Získávají totiž kyslík z vody přes zvláštní cévy ve své kloace, což je vlastně zadeček. Tato neobvyklá superschopnost jim umožňuje trávit pod vodou spoustu času, aniž by se museli nadechovat nad hladinou.

Zimní spánek pod ledovým příkrovem

Když nastanou třeskuté mrazy a rybníky pokryje tlustý led, sladkovodní druhy se neschovávají do teplých nor. Klesnou na dno rybníka do bahna a zpomalí chod svého těla na úplné minimum. Srdce jim bije třeba jen jednou za několik minut. Takto přečkají celou zimu v jakémsi hlubokém zmrazeném spánku.

Dlouhověkost galapážských obrů

Na závěr se podíváme na opravdové rekordmany. Obrovské želvy sloní, které žijí na vzdálených Galapágách, se běžně dožívají více než 100 let. Ti nejstarší jedinci dokonce oslavili úctyhodné stopadesáté narozeniny. Pozorují svět v pomalém tempu a připomínají nám, že v přírodě se trpělivost a klid rozhodně vyplácejí.

Vědomostní kvíz: Co jste si zapamatovali?

1. Z čeho je tvořený pevný želví krunýř?
2. Proč mořské želvy na pláži vypadají, jako by ronily slzy?
3. Jaký vliv má sluníčko a teplo písku na vajíčka v hnízdě?

Víte, že… Kožatka velká, největší žijící želva na světě, se dokáže potopit do hloubky více než 1000 metrů. V takové hloubce už vládne absolutní tma a obrovský tlak, ale díky svému pružnému kožovitému krunýři to tato neohrožená potápěčka bez problémů zvládne.

Úkol pro malé průzkumníky

• Pohybová venku: Závod s krunýřem. Vytyčte si na zahradě nebo v parku trasu přes různé překážky. Dítě si položí na záda menší polštář nebo prázdný batůžek, který představuje krunýř. Úkolem je projít celou trasu po čtyřech velmi opatrně tak, aby krunýř nespadl na zem.
• Tvořivá na doma: Papírový obrněnec. Vezměte si obyčejný papírový talíř. Z horní vypouklé strany ho nabarvěte zelenou nebo hnědou barvou a po zaschnutí na něj fixou nakreslete vzory krunýře. Z barevného papíru vystřihněte hlavu, čtyři nohy a malý ocásek, které nakonec zespodu k talíři přilepíte.

Článek Želva: Pravěký zázrak v krunýři se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Malý dinosaurus s dokonalou pamětí

Umíte si představit, že byste měli na zahradě opravdového dinosaura? Slepice jsou jedni z nejbližších žijících příbuzných slavného Tyrannosaura rexe. Když vidíte slepičku utíkat přes dvůr, vlastně sledujete zmenšeného pravěkého ještěra v peří.

Tito naši zahradní dinosauři mají neuvěřitelnou paměť na obličeje. Dokážou si bez problémů zapamatovat až sto různých tváří. Poznávají nejen ostatní zvířata ve svém hejnu, ale velmi dobře si pamatují i lidi. Přesně vědí, kdo jim nosí to nejlepší zrní. A co víc. Dokonce mají také úžasně bystrou mysl a dokážou řešit logické hádanky. Chápou i věci, které malá miminka ještě nevědí. Když slepici schováte nějaký předmět z dohledu, ona moc dobře ví, že tam stále je, jen není vidět. Což malé děti ještě neví.

Tajná řeč a svět plný zářivých barev

Slepice si neustále něco povídají. Používají svůj vlastní tajný jazyk, který se skládá z více než třiceti různých zvuků. Mají přesně domluvená slova. Jedno volání znamená, že z nebe letí nebezpečí, a úplně jiné varování používají, když se něco blíží po zemi.

Zajímavé je, že si kvočna povídá se svými kuřátky, ještě když jsou schovaná ve vajíčku. Mluví na ně skrz skořápku a kuřátka jí zevnitř odpovídají jemným pípáním. Takže se znají ještě předtím, než se vůbec vyklubou na svět. Tito ptáci také vidí náš svět mnohem kouzelněji než my. Zatímco my vidíme jen běžné barvy, slepice vnímají i ultrafialové světlo. Díky tomuto speciálnímu filtru v očích snadno najdou ta nejmenší semínka nebo hmyz schovaný v trávě.

Sprinteři, kteří mají sny a cítí soucit

Víte, že slepice dokážou být opravdu rychlé? Když je potřeba utéct nebo když v dálce zahlédnou něco moc dobrého na zub, běží rychlostí až čtrnáct kilometrů v hodině. To je rychlost, za kterou by se nemusel stydět ani trénovaný běžec.

Celé hejno má také svá přísná společenská pravidla a přesný řád. Každá slepice zná své místo ve skupině, ví, kdo celému hejnu velí, a koho má raději nechat na pokoji.

A co dělají, když hejno zrovna spí? Stejně jako lidé mají i tito opeřenci fázi spánku zvanou REM fáze. Znamená to, že se jim zdají sny. Možná se jim zdá o velkém dešťovém pralese nebo o tom nejšťavnatějším broučkovi. Navíc to jsou zvířata plná citu. Mají obrovskou empatii. Když se kuřátkům něco nedaří a mají strach, maminkám se zrychlí tep a prožívají ty obavy naplno s nimi. Pro další příběhy z ptačí říše se můžete podívat na přírodu a objevování v našich dalších textech.

Sluneční navigace a písečný wellness salon

Slepice nepotřebují mapu ani telefon, aby našly cestu. Mají v sobě úžasný orientační smysl. Řídí se přesně podle slunce a jejich vnitřní hodiny jim vždy bezpečně napoví, kdy je čas jít spát. Představte si, že máte na zahradě čerstvě rozkopanou hlínu po nějakém stroji. Pro člověka to je prostě jen hlína, ale pro slepici je to ta nejlepší vana. Aby měly dokonale čisté peří, dělají si takzvané popeliště. Házejí na sebe suchou hlínu a prach, a tím si peří čistí.

Vědomostní kvíz

1. Ze kterého slavného dinosaura slepice pocházejí?
2. Kolik obličejů si dokáže slepice zapamatovat?
3. Z čeho si dělají svoji čistící „vanu“?

Víte, že…

…barva slepičích vajíček se dá často uhodnout předem? Stačí se podívat slepičce na takzvané ušnice (kousky kůže na hlavě u uší). Slepice s červenými ušnicemi většinou snášejí hnědá vajíčka, zatímco ty s bílými ušnicemi snášejí vajíčka bílá.

Úkol pro malé průzkumníky

Varianta venku (Ptačí pátračka): Až půjdete na procházku, zkuste v blátě, hlíně nebo písku najít jakoukoliv ptačí stopu. Prohlédněte si, jak mají ptáčci rozložené drápky, aby udrželi rovnováhu.

Varianta doma (Naslouchající vajíčko): Vezměte si prázdnou papírovou ruličku od toaletního papíru a poproste někoho z rodiny, ať na vás mluví přes dveře. Vyzkoušíte si tak, jak tlumeně musí znít svět kuřátkům, když jsou ještě schovaná pod skořápkou.

Článek Slepice: Dinosauři z našeho dvorku se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Varovné barvy a obrněný tank

Zajímá vás, proč je vlastně tak nápadně zbarvené? Výrazná červená barva funguje v přírodě jako velká stopka. Predátorům, jako jsou ptáci, jasně říká, že tento oběd nebude vůbec dobrý a možná je i trochu jedovatý. Když navíc slunéčko vyrazí na lov mšic, často narazí na jejich ochránce. Mravenci se snaží mšice bránit, ale slunéčko se prostě přitiskne k listu. Jeho tvrdé krovky zafungují jako neprorazitelný pancíř. Nikdo se přes ně nedostane.

Puntíky nejsou kalendář

Říkal vám někdy někdo, že podle teček na zádech poznáte věk tohoto broučka? Je to jeden z nejznámějších omylů. Počet puntíků nám neříká, kolik je zvířeti let, ale prozrazuje nám, do jaké rodiny patří. Naše slunéčko sedmitečné bude mít zkrátka po celý svůj život vždy přesně sedm černých teček.

Žlutý štít a páchnoucí překvapení

Co se stane, když varovná barva nestačí a velký nepřítel se přiblíží příliš blízko? Slunéčko má v záloze tajnou zbraň. Začne ze svých nožiček, přesněji řečeno z pomyslných kolen, vylučovat žlutou tekutinu. Ta je velmi hořká a silně zapáchá. Útočník si rychle rozmyslí, jestli mu takové sousto stojí za to, a raději odletí pryč.

Křídla složená jako tajné origami

Pod tvrdými červenými krovkami se skrývá ještě jeden zázrak. Jsou to průhledná, blanitá křídla, která jsou mnohem větší než samotný brouk. Jak se tam tedy vejdou? Slunéčka je umí složit naprosto geniálním způsobem. Tento úžasný systém skládání dnes zkoumají i vědci, kteří navrhují velké sluneční plachty pro vesmírné satelity.

Malý drak s obrovským hladem

Než se z něj stane krásný červený brouk, vypadá jako miniaturní ostnatý aligátor nebo malý drak. Toto je larvální stádium, během kterého má neuvěřitelný hlad. Během svého života dokáže jedno jediné slunéčko spořádat až pět tisíc mšic. Pro každého zahrádkáře je to ten nejlepší přírodní pomocník, který chrání rostliny lépe než jakýkoliv postřik.

Zimní spánek ve velké rodině

Když se dny začnou krátit a teplota klesne, slunéčka vědí, že je čas najít si bezpečný úkryt. Nemají ráda mráz, a proto se shromažďují ve velkých skupinách. Zalezou hluboko pod kůru starých stromů, do mechu nebo do skalních puklin. Tam se k sobě těsně přitulí, aby společně udržela teplo a bezpečně přečkala až do jara.

Pokud vás zajímá, jak fungují další zajímavé vztahy v přírodě, prozkoumejte náš zvířecí svět. Nebo si stáhněte a vytiskněte omalovánku slunéčka sedmitečného a vdechněte mu život barvami.

Výlet do vesmíru

Věděli jste, že tito drobní broučci mají za sebou i opravdový astronautický výcvik? V roce 1999 se několik vybraných jedinců podívalo do vesmíru na palubě raketoplánu. Vědci totiž potřebovali zjistit, jak si poradí s lovem mšic ve stavu beztíže. Zvládli to naprosto skvěle a dokázali, že jsou mistry svého řemesla i mimo naši planetu.

Chcete slunéčkům pomoci i vy na vaší zahradě? Stačí jim na podzim nechat někde v koutě hromádku spadaného listí nebo staré dřevo. Vytvoříte jim tak nádherný pětihvězdičkový hotel pro zimní spánek. Pro další tipy, jak chránit naši přírodu, si můžete přečíst naše další zajímavosti o hmyzu.

Vědomostní kvíz

1. Jaký tvar má slunéčko, než se z něj stane dospělý červený brouk? (Nápověda: Vzpomeňte si na zvíře plné šupin, které žije v močálech nebo v pohádkách.)
2. Co nám u slunéčka prozrazuje počet jeho černých teček? (Nápověda: Je to věk, nebo zařazení do správné rodiny?)
3. Jaké je nejoblíbenější jídlo slunéčka sedmitečného?

Víte, že… …slunéčko sedmitečné dokáže mávat křídly až pětaosmdesátkrát za jedinou vteřinu? Díky tomuto neuvěřitelnému výkonu dokáže letět rychlostí až 24 kilometrů v hodině. To je tak rychle, že kdybyste pořádali závody na kole, ať budete šlapat jak rychle dokážete, předhoní.

Úkol pro malé průzkumníky

• Pohybová varianta venku: Vydejte se na zahradu, do parku nebo k lesu a zahrajte si na zvířecí detektivy. Zkuste najít alespoň jedno slunéčko sedmitečné. Pozorně si prohlédněte rostlinu, na které sedí. Zkuste spočítat, jestli má opravdu přesně sedm teček.
• Tvořivá varianta doma: Vyrobte si vlastní létající slunéčko z papíru. Vystřihněte si tělo z černého papíru a krovky z červeného. Nezapomeňte také vystřihnout průhledná blanitá křídla (například z pečicího papíru). Připínáčkem nebo cvočkem pak krovky a blanitá křídla připevněte k tělu tak, aby se daly roztahovat jako při opravdovém letu.

Článek Slunéčko sedmitečné: Malý drak a vesmírný cestovatel se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Zvířecí GPS navigace a věrné zákaznice

Když včelí průzkumnice objeví rozkvetlou louku, neposílá ostatním zprávu. Místo toho zatančí přímo v úlu speciální taneček. Kroužením a vrtěním zadečku dokáže svým sestřičkám naprosto přesně ukázat směr i vzdálenost ke zdroji potravy. Navíc jsou včely velmi věrné zákaznice. Jakmile začnou sbírat sladký nektar z pampelišek, poctivě létají z jedné pampelišky na druhou, dokud celou louku neopylují. K pití sladkého nektaru z hlubokých květů jim slouží dlouhý sosák, který funguje úplně stejně jako přírodní brčko na pití.

🎨 Chcete si čtení o těchto fascinujících tvorech ještě více užít? Vytiskněte dětem naši novou omalovánku včely medonosné na pampelišce, u které si mohou skvěle odpočinout a procvičit prstíky.

Pět očí pro bezpečný let a létající magnet

Možná vás překvapí, že tento užitečný hmyz spoléhá hned na pět očí. Kromě dvou velkých složených očí na stranách hlavy má na temeni ještě tři malinká očka, která fungují jako kompas podle slunečního svitu. Během rychlého letu se navíc včelí tělíčko nabije statickou elektřinou. Jakmile pak přistane na květu, drobný žlutý pyl k jejím chloupkům doslova přiskočí jako k silnému magnetu.

Dvě stě mávnutí za vteřinu i zasloužený spánek

Víte, proč včely tak hlasitě bzučí? Není to jejich hlas, ale zvuk křídel, kterými dokážou mávnout až dvěstěkrát za jedinou vteřinu. Takový sportovní výkon vyžaduje spoustu energie, a proto si i ty nejpilnější dělnice musí odpočinout. Někdy usnou rovnou v útulném květu, jindy se pevně zakousnou kusadly do stonku rostliny, svěsí všechny nožičky dolů a tvrdě spí.

Kariéra v úlu: Od uklízečky po stavitelku

Každá včelí dělnice si během svého života vyzkouší hned několik důležitých povolání. Svou kariéru začíná jako pečlivá uklízečka buněk, následně povýší na chůvičku starající se o larvy. Později se stává zručnou stavitelkou, která z vosku modeluje dokonalé šestihranné plástve. Zjistilo se totiž, že právě tvar šestihranu spotřebuje nejméně materiálu, ale unese nejvíce sladkého medu.

Pokud rádi tvoříte, můžete si společně zkusit takovou plástev nakreslit, až budete vyplňovat pracovní listy o přírodě.

Úl jako moderní dům s klimatizací

Uvnitř včelího obydlí panuje naprosto dokonalý systém ovládání teploty. Když je v letních měsících příliš velké horko, nosí včely vodu a rychlým máváním křídel fungují jako domácí větráky. V třeskuté zimě se naopak semknou do těsného klubíčka kolem své královny a drobným chvěním létacích svalů vyrábějí teplo, aby rodina bezpečně přečkala až do jara.

Poplach, který voní jako ovocný koktejl

Než se včela stane létavkou hledající nektar v terénu, plní mimo jiné i roli odvážné strážkyně vchodu do úlu. Jakmile zaznamená nebezpečí, vypustí do vzduchu varovný signál. Zajímavé je, že pro lidský nos voní tento poplašný chemický signál velmi po zralých banánech. Takže pokud u úlu ucítíte banány, raději se v tichosti vzdalte. Včely se připravují na jeho obranu.

Krátký a dlouhý život na křídlech

V přírodě má všechno svůj přesný smysl a řád. Zatímco letní včely usilovně pracují od rána do večera a žijí jen několik napilno strávených týdnů, jejich zimní sestry mají jiný úkol. Musí úl ochránit, pohlídat v bezpečí matku a dožívají se tak i několika dlouhých měsíců. Podpořit tyto pracovité tvory můžeme my všichni, a to klidně hned, až vyrazíte na společné objevování přírody. Stačí na zahradě nebo za oknem zasadit medonosné květiny, které jim poskytnou dostatek potravy.

Jakou květinou tyto pětooké letce potěšíte na své zahradě vy?

Vědomostní kvíz

1. Jakým způsobem včely ostatním ukazují, jakým směrem leží nejlepší květinová louka? (Odpověď: Tancem)
2. Jaký přesný geometrický tvar mají včelí plástve z vosku? (Odpověď: Šestiúhelník)
3. Po jakém oblíbeném ovoci voní varovný signál, který včely vypouštějí při nebezpečí? (Odpověď: Po banánech)

Víte, že… K vytvoření jediné čajové lžičky medu musí včela navštívit až několik tisíc květů. Představuje to celoživotní neúnavnou práci jedné letní včelí dělnice.

Úkol pro malé průzkumníky

• Venkovní pohybová aktivita: Zahrajte si na včelí průzkumníky. Běžte ven, najděte v parku nebo na zahradě nějakou květinu a dobře si zapamatujte, kde je. Poté se vraťte k rodičům a pokuste se jim cestu ke květině popsat pouze pomocí tajného včelího tance, tedy vrtěním, kroužením a ukazováním směru zadečkem, aniž byste promluvili. Podaří se jim podle vaší navigace cíl najít?
• Domácí tvořivá aktivita: Včelí architekti. Vezměte si čistý papír a tužku a zkuste vedle sebe nakreslit co nejvíce pravidelných šestiúhelníků tak, aby mezi nimi nezůstala absolutně žádná mezera. Rychle zjistíte, jak mistrně to včely vymyslely, aby ušetřily drahocenný vosk a zároveň získaly co nejvíce místa.

Článek Včela medonosná: Stavitelky, tanečnice a strážkyně s vůní banánu se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Nohy, které fungují jako jazyk

Mouchy nemají jazyk v puse tak jako my. Místo toho mají na svých šesti nožičkách speciální chloupky, kterými ochutnávají všechno, na co přistanou. Jakmile moucha dosedne na stůl nebo na spadlé jablíčko, okamžitě ví, jestli je to dobré k jídlu.

A to nás přivádí k jedné velmi důležité věci. Všimli jste si někdy, jak si moucha neustále tře přední nožičky o sebe? Nedělá to proto, že by si něco tajného plánovala! Tímto pohybem se moucha pečlivě myje. Během poletování se jí na nožičky nachytá spousta neviditelného prachu. Kdyby si své zvířecí ochutnávače pravidelně nečistila, brzy by vůbec nepoznala, na čem zrovna přistála. Dělá to tedy ze stejného důvodu, z jakého si my lidé před každým jídlem myjeme ruce.

Oči z tisíců malých okének

Zkusili jste někdy chytit mouchu rukou? Většinou vám bez problémů uletí, viďte? Není to jen tím, že by měla tak rychlá křídla, ale hlavně tím, jak vidí svět. Její obrovské oči se skládají z tisíců malých čoček. Díky nim vidí skoro do všech stran najednou, dokonce i kousek za sebe.

Navíc mouchy zpracovávají obraz mnohem rychleji než lidé. Když se po mouše oháníte, ona váš rychlý pohyb vidí jako úplně zpomalený film. Má tedy spoustu času naplánovat si únikovou cestu. Tyto úžasné schopnosti zraku jsou jen jedním z mnoha příkladů vyprávění o zvířecích smyslech, které nás nepřestávají udivovat.

Akrobacie na stropě

Moucha je dokonalý letecký akrobat. Umí letět pozpátku, ve zlomku vteřiny změnit směr a dokonce přistát na stropě vzhůru nohama. Jak to ale dělá, že nespadne na zem? Na konci každé nožičky má dva nepatrné drápky a mezi nimi ukryté lepkavé polštářky. Když moucha přistane na hladkém skle okna nebo na omítce pokoje, tyto polštářky ji pevně a bezpečně udrží na místě.

Místo zubů houbička

Když už moucha svýma čistýma nohama najde něco dobrého k snědku, musí to nějak sníst. Protože nemá v puse žádné zuby, nemůže potravu kousat jako pes nebo kočka. K jídlu používá zvláštní ústní ústrojí, kterému se říká sosáček. Funguje vlastně jako malá měkká houbička na nádobí nebo brčko. Moucha si musí pevnou potravu nejprve rozpustit a teprve potom ji může bezpečně vysát.

Více o podobných fascinujících zvycích si můžete přečíst v našich dalších příbězích o podivuhodném světě zvířat.

Článek Moucha: Nenápadný hmyz s úžasnými schopnostmi se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

1. Tajemný korálek na lístku (Vajíčko)

Představte si ten úplně nejmenší korálek, jaký jste kdy viděli. Přesně takhle začíná život každého motýlka. Motýlí maminka najde ten nejšťavnatější zelený lístek a zespodu na něj snese malinkaté vajíčko. Tam je schované jako v tajném úkrytu, v bezpečí před deštěm i zvědavými ptáčky.

2. Velký hladovec (Housenka)

Ťuk, ťuk! Kdopak to tluče? Z vajíčka se po čase nevyklube hotový motýl, ale… malá, legrační housenka! Je to takový měkoučký váleček s mnoha nožičkami. A víte, co dělá ze všeho nejraději? Papá! Housenka chroupe lísteček za lístečkem a roste tak rychle, že jí brzy začne být těsná její vlastní kůže. Musí si ji svléknout přesně tak, jako když vy vyrostete ze svého oblíbeného trička. Tohle udělá hned několikrát, dokud není pořádně velká a baculatá.

3. Spací pytel plný čar (Kukla)

Když je housenka plná a unavená, nastane čas na velký odpočinek. Zavěsí se hlavou dolů za větvičku a uplete si kolem sebe pevnou skořápku. Říkáme jí kukla. Zvenku to vypadá, že uvnitř housenka jen tvrdě spinká, ale ve skutečnosti se tam děje to největší kouzlo. Housenka se tam totiž celá mění a přestavuje!

4. Vládce květin (Motýl)

A je to tady! Kukla jednoho dne praskne a ven se opatrně souká… nádherný motýl! Jeho křídla jsou ze začátku mokrá a zmuchlaná, takže si musí chvilku odpočinout na sluníčku. Jakmile ale křídla uschnou, poprvé s nimi zamává a frrrr – letí vzhůru k oblakům! Už nepotřebuje kousat tvrdé listí, místo toho si najde voňavou kytičku a svým dlouhým sosáčkem z ní pije sladký nektar jako brčkem.

Až příště na procházce potkáte motýlka, usmějte se na něj. Už totiž víte, jakou úžasnou a kouzelnou cestu má za sebou!

„Věděli jste, že…?“

1. Motýli ochutnávají nohama! Ano, opravdu. Mají na chodidlech speciální senzory. Když přistanou na květině, hned nohama poznají, jestli je sladká a dobrá k snědku.
2. První svačinka je z vlastního domečku. Jakmile se housenka vyklube, její úplně první jídlo je často samotná skořápka vajíčka, ze kterého právě vylezla. Je v ní totiž spousta důležitých živin.
3. Létají na sluneční pohon. Motýli potřebují ke svému letu teplo z okolí. Pokud je venku příliš chladno (méně než 12 °C), jejich svaly ztuhnou a nedokážou vzlétnout. Proto je často po ránu vidíme, jak se „sluní“ s rozevřenými křídly, aby se nahřáli.
4. Mají zabudované brčko. Dospělí motýli nemají zuby a nedokážou nic ukousnout. Místo toho mají dlouhý sosák, který funguje úplně jako brčko. Když zrovna nepijí sladký nektar z květin, mají toto brčko stočené pod bradou.
5. Někteří pijí slzy želv a krokodýlů. Květiny dají motýlům cukr pro energii, ale oni potřebují i sůl. V pralesích si pro ni létají k velkým želvám nebo krokodýlům, sednou si jim na hlavu a opatrně jim pijí slané slzy z očí.
6. Průhledná křídla jako z pohádkového skla. Většina motýlů září úžasnými barvami, ale existuje motýl (babočka skleněná), který má svá křídla úplně průhledná! Vypadá to, jako by měl místo křídel malá okýnka, přes která je vidět na druhou stranu.

Článek Nádherné kouzlo: Jak se rodí motýlek se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Živá sluneční baterie

Áňa je přes den velmi čilá a ráda zkoumá své okolí, ale má to jeden háček. Aby mohla rychle běhat, musí se nejprve nabít na sluníčku. Funguje totiž úplně stejně jako sluneční panely na střechách domů nebo jako baterka ve vaší oblíbené hračce. Když ráno vyjde slunce, agama si najde to nejteplejší místečko, roztáhne své tělíčko a chytá hřejivé paprsky. Teprve když načerpá dostatek tepla, získá energii na celý den.

Pokud vás zajímá, jak se v přírodě zahřívají i jiní tvorové, můžete prozkoumat další zajímavosti o zvířátkách z teplých krajin.

Proč na nás agama mává tlapkou?

Když Áňa potká jinou agamu, neřekne jí „ahoj“, protože zvířátka mluvit lidskou řečí neumí. Místo toho používá svůj vlastní tajný jazyk. Občas se zastaví, zvedne přední nožku a začne s ní pomalu kroužit ve vzduchu. Vypadá to přesně tak, jako by někomu nadšeně mávala na pozdrav. Tímto legračním pohybem dává ostatním najevo, že je přátelská, a ukazuje, že je ještě malá a nemá v úmyslu se s nikým prát. Je to velmi zdvořilé gesto, které ve světě zvířat skvěle funguje.

Bezpečný spánek vysoko nad zemí

Když se den chýlí ke konci a sluníčko přestane hřát, Áňa začne hledat místo k odpočinku. Určitě by si ale nelehla jen tak na zem do písku nebo do trávy. V přírodě agamy rády šplhají do výšek. Pečlivě hledají vysoké kameny, silné větve stromů nebo bezpečné keře, aby měly dobrý rozhled do širokého okolí. Z výšky totiž mnohem lépe vidí, co se kolem nich děje. Spaní na vyvýšeném místě je navíc bezpečně chrání před nepřáteli, kteří by se k nim mohli v noci potichu připlížit po zemi. Je to vlastně docela podobné, jako když děti milují spaní na horní palandě.

Víte, že…

Agama má na temeni hlavy schované tajné třetí oko? Nevidí s ním sice barvy jako my lidé, ale funguje jako výborný detektor světla a stínu. Díky němu okamžitě pozná, když se nad ní mihne stín, a včas se schová před letícím dravcem.

Vědomostní kvíz

Ověřte si, jak pozorně jste četli dnešní příběh.

1. Kde agama bere energii, aby mohla rychle běhat a prozkoumávat svět?
2. Co to znamená, když na vás agama zvedne přední nožku a začne s ní kroužit?
3. Proč agama nerada spí na zemi a raději šplhá na kameny nebo stromy?

Úkol pro malé průzkumníky

Vyberte si s rodiči jeden ze dvou úkolů a vyzkoušejte si, jaké to je být malou ještěrkou:

• Pohybová varianta (venku): Zahrajte si na agamu chytající energii. Až půjdete ven, najděte v parku nebo na zahradě to nejvíce prosluněné bezpečné místo. Zkuste si tam na chvíli stoupnout nebo sednout, zavřete oči a soustřeďte se na to, jak vás paprsky hřejí na tvářích. Zkuste spočítat do deseti, než se „nabijete“ a vyrazíte hrát dál.
• Tvořivá varianta (doma): Vyrobte si vlastní agamu, která umí mávat. Z tvrdého papíru si vystřihněte tvar malé ještěrky a vybarvěte ji pastelkami. Jednu přední nožičku ale vystřihněte zvlášť a připevněte ji k tělíčku pomocí malého patentu nebo kousku provázku tak, aby s ní šlo hýbat nahoru a dolů a mohla vám každý den zamávat.

Článek Jak agama Áňa chytá sluníčko a mává na pozdrav se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Zvláštní hudebníci

Když se na jaře zaposloucháte do zvuků přírody, možná uslyšíte velmi rychlé klapání. Čáp bílý totiž neumí zpívat jako jiní ptáci, a tak místo toho vesele klape svým obrovským zobákem. Zní to úplně, jako by hrál na dřevěné hudební nástroje. Tímto radostným zvukem se vítá se svou rodinou po návratu z daleké cesty.

Odpočinek bez námahy

Umíte si představit, že byste spali ve stoje na jedné jediné noze? Pro tohoto elegantního ptáka je to naprostá hračka. V koleni má totiž ukrytou speciální západku, která nohu pevně zamkne. Stání ho tak nestojí vůbec žádnou sílu a pták může pohodlně a bezpečně nabírat novou energii.

Zaujaly vás zvláštnosti ze života čápů? Projděte si další zajímavé příspěvky o ptácích.

Užitečný lovec z luk

Spousta lidí si myslí, že hlavní potravou těchto ptáků jsou výhradně žáby. Ve skutečnosti jsou to ale šikovní lovci hrabošů, drobných myší a velkého lučního hmyzu. Čas od času uloví dokonce i hada, čímž obrovsky pomáhají lidem chránit naši přírodu a úrodu na polích.

Stavba pro celé generace

Čapí domovy jsou ohromné a s každým dalším rokem se neustále zvětšují. Ptáci do nich totiž každé jaro pečlivě přidávají další nové větve a drny trávy. Staré hnízdo pak může vážit i tisíc kilogramů, což je naprosto stejná váha, jakou má menší osobní auto.

Věrnost jedné adrese

Tito okřídlení obři milují svůj bezpečný domov a jsou mu neuvěřitelně věrní. Každé jaro se usilovně snaží vrátit na úplně stejný komín nebo strom, kde úspěšně bydleli v loňském roce. Svou starou adresu si pečlivě hlídají a nikoho cizího do hnízda nepustí.

Osvěžující ptačí sprcha

V létě bývá vysoko na komíně pořádné horko. Zodpovědní rodiče proto naberou chladnou vodu do svého dlouhého zobáku a donesou ji mláďatům. Doslova je tak ve vlastním hnízdě osprchují, aby jim pomohli zvládnout parné dny plné sluníčka.

Tajemství červených nohou

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč mají tito ptačí sousedé tak jasně červené nohy a zobák? Tuto krásnou barvu získávají přirozeně ze speciálních látek v potravě, kterou jedí během léta na loukách. Velmi podobně to funguje i u růžových plameňáků.

Zabudovaná klimatizace

Když je dospělým jedincům na slunci příliš velké teplo, použijí naprosto geniální trik. Pokálí si vlastní nohy, protože bílá barva naprosto dokonale odráží ostré sluneční paprsky. Odpařující se tekutina je navíc krásně ochladí, což zvířatům funguje jako jejich osobní chladicí systém.

Vědomostní kvíz

Dávali jste při čtení dobrý pozor? Zkuste s rodiči odpovědět na tyto tři jednoduché otázky:

1. Jaký zvuk vydává čáp, když chce pozdravit svou rodinu na hnízdě?
2. Vyjmenujte alespoň dvě dobroty, které čáp rád loví na louce.
3. Proč čáp spí ve stoje na jedné noze a druhou má schovanou?

Správné odpovědi: 1. Hlasitě klape zobákem, 2. Hmyz, kobylky, myši, malou rybku, 3. Aby mu nebyla zima a zahřál si ji v peří.)

Víte, že… Během své dlouhé cesty do teplých afrických krajin dokáže tento elegantní letec urazit i více než deset tisíc kilometrů, přičemž během jediného dne zvládne v pohodě přeletět vzdálenost delší, než je celá naše republika.

Úkol pro malé průzkumníky:

Venkovní varianta: Vyzkoušejte si zvířecí odpočinek na vlastní kůži. Najděte si venku na trávě rovné místo, postavte se na jednu nohu a druhou pokrčte. Zkuste si stopovat, jak dlouho dokážete udržet rovnováhu, aniž byste se druhou nohou dotkli země.

Domácí varianta: Proměňte svůj pokoj na jedno odpoledne v obrovské ptačí obydlí. Posbírejte různé deky, měkké polštáře a vytvořte z nich na podlaze velký kruhový domov, do kterého se vejdete společně se svými sourozenci nebo rodiči.

Článek Čáp: Jak žije náš černobílý soused se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Rodina a vajíčko

Když maminka snese své jediné vajíčko, opatrně ho předá tatínkovi na nohy. Tatínek ho zahřívá v teplém kožíšku z peří u bříška, jako lidský rodič, který drží miminko v nosítku. Maminka mezitím odpluje daleko do moře, aby se najedla a nabrala sílu. Vrací se pak s dárečkem a to jídlem pro malého tučnáčka, který se zatím vyklubal.

První dny v „školce“

Když malí tučňáčci povyrostou, stojí spolu v hloučku. Je to jejich vlastní školka! Rodiče je poznají podle hlasu a přinesou jim jídlo. Maličcí se zatím ve školce učí stát na nožkách, čistit si peří a čekat trpělivě ve frontě, skoro jako děti před jídelnou.

Teplý kruh přátel

Na Antarktidě zuje vítr a mráz štípe do tváří, ale tučňáci mají chytrý trik. Když je zima největší, stoupnou si do velkého hřejivého kroužku a pomalu se střídají, aby byl každý chvilku uprostřed tepla.

Kabátek do mrazu

Peří tučňáka je husté a hladké, pod ním schovaná vrstva tuku. Je to takový kabátek, který neprofoukne ani ten nejsilnější vítr. Kapky vody po něm sklouznou jako po deštníku. A když je největší zima, tučňák si ještě peří nakrabatí, aby udržel více tepla.

Jak spolu mluvíme

Tučňáci se poznají po hlase, i když kolem křičí celé hejno jeden přes druhého. Je to tam jako na rušném nádraží. Ale každý tučňák má svůj hlas, jako vy máte každý své jméno. Rodiče a mládě se tak najdou vždy a všude. Stačí zavolat: „Haló, Petříčku tady maminka!“

Lov a hostina

V moři čeká hostina – rybky, kril i malé olihně. Tučňák se potopí hluboko, plave rychle jako šipka a kořist chytá zobákem. Po výpravě se vrátí na led, odříhne si slaný vzduch a pečlivě si upraví peří, aby byl připraven na další plavbu.

Cesty a skluzavky

Po ledu se tučňáci někdy kloužou po bříšku. Je to rychlé a zábavné, jako vlastní ledová skluzavka. Když je čeká dlouhá cesta, šetří síly a jdou pomalu společně. Tým je pro ně důležitý: jeden druhému pomáhá, aby se všichni vrátili domů.

Až se s tučňáky rozloučíme, můžeme se společně vydat do další chladné krajiny. Čeká tam na nás kamarád se čtyřmi kopyty a parohy: Sob polární, který putuje zasněženou krajinou jako opravdový cestovatel. Přečtěte si jeho příběh a zjistěte, jak sobové přežívají zimu a pomáhají lidem i přírodě.

Článek Tučňák císařský: král mrazu se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Parohy pro každého

Sobí parohy nejsou jen na ozdobu. Pomáhají při hrabání sněhu, hledání jídla i při dorozumívání. A teď pozor! Parohy mají i samice, což je mezi jelenovitými zvířaty výjimka! Jsou to takové jejich zimní čelenky, které si každý rok mění. Staré paroží totiž na jaře odpadne a do podzimu jim naroste nové.

Rodina na cestách

Sobí rodiny hodně putují. Vytvářejí velká stáda, ve kterých může být i několik tisíc sobů. Cestují společně, aby si našli jídlo – mech, lišejníky a další rostlinky pod sněhem. Jsou jako obrovská výprava kamarádů, kteří si pomáhají a jdou společně vstříc dobrodružství.

Kopyta jako přezůvky

Kopyta soba jsou chytře vymyšlené. V létě jsou měkká a roztažená, aby neklouzala na mokré zemi. V zimě se zpevní a ostré okraje jim pomáhají škrábat sníh a led. Jsou to takové přírodní přezůvky s hřebíky. Perfektní na léto i na zimní terén.

Když přijdou mláďata

Sobí maminky rodí většinou jedno mládě, kterému se říká sobí tele nebo pižík. Už po několika hodinách se umí postavit a běžet, aby drželo krok se stádem. Maminka ho krmí výživným mlékem, které mu dá sílu na první procházky ve sněhu.

Sobí řeč a zvuky zimy

Sobi nejsou úplně tichošlápci. Při chůzi vydávají zvláštní klapání. Tento zvuk vytváří šlacha v noze a pomáhá sobům slyšet se navzájem i ve sněhové vánici, kde není vidět na krok. Jako by měli zabudované zvonečky, které říkají: „Tady jsem, počkej na mě!“

Zima? Ne pro soba!

Sob má hustou srst, která ho chrání i při -40 °C. V chlupatém kožíšku má spoustu vzduchu a to je ta nejlepší izolace. A čenich? Na tom má taky srst a navíc speciální „výměník tepla“, který se stará o to, aby se při dýchání ledového vzduchu zbytečně neochlazovalo celé tělo.

Pomocník lidí i legenda

Sobi pomáhají lidem vozit náklady i táhnout sáně. Jsou to opravdoví pracanti. A víš, kdo prý má nejrychlejšího soba na světě? No přece Santa Claus, jeho Rudolf s červeným nosem vede kouzelný spřežení.

Co jsme se naučili?

1. Proč mají sobi tak zvláštní kopyta a jak se mění podle ročního období?
2. Které sobí pohlaví má parohy – a proč je to výjimečné?
3. Čím se sob dorozumívá se stádem, když je všude sníh a vítr?

Pokud se dětem líbil sob jako pomocník lidí, mohou se s námi vydat i k moři a poznat dalšího otužilce ze zvířecí říše. V pohádkovém vyprávění na Snílkovi čeká papuchalk severní, pták s barevným zobákem, který vypadá jako klaun oceánu. Dozvíte se, kde žije, jak se stará o mláďata a proč je tak výjimečný.
👉 Přečte si s námi zde: Papuchalk severní.

Se soby ještě nechcete skončit? V tom případě můžete dětem stáhnout omalovánku soba v zimní krajině k vytištění. Najdou na ní soba, jak kráčí zasněženým lesem, přesně tak, jak jsme si o něm v příběhu vyprávěli.
👉 Omalovánka soba v zimní krajině k vytištění

Článek Sob: velikán severu s teplými kopýtky se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Domov v „pichlavém“ paláci

Sasanka má žahavá chapadla, ale klauna nepálí. Na kůži má speciální ochranný sliz, něco jako neviditelný pláštěnkový krém. Díky němu může mezi chapadly bydlet a schovat se, když je poblíž dravec. Je to jeho tajný domeček na hřišti, kam smí jen nejlepší kamarádi.

Kamarádství, co si pomáhá

Klaun a sasanka si navzájem prospívají. Klaun sasanku „větrá“ ploutvičkami, zbavuje ji drobků a láká k ní další malé pochoutky. Sasanka mu za to dává bezpečí. Férová výměna – jako když si sousedé zalévají květiny, když je ten druhý pryč.

Rodina a chapadlová „školka“

Klauni žijí v malé skupince. Největší rybka je maminka, menší je tatínek a ostatní jsou pomocníci. Vajíčka rodiče přilepí na kámen u sasanky a tatínek je pečlivě ovívá ploutvemi, aby dobře dýchala. Hlídá je jako lidský rodič kočárek v parku.

Jak si povídáme pod vodou

Klauni neumí mluvit, ale umí cvakat a pištět. Krátkými zvuky si domlouvají, kdo hlídá, kdo uklízí a kdy je pauza. Je to jejich podmořská vysílačka – krátké zprávy, kterým všichni rozumějí.

Jídelníček malého gurmána

Klaun si pochutná na drobných korýších, planktonu i zbytcích jídla, které připlave kolem. Nejí moc, ale často – jako dítě, které má během dne víc menších svačinek. Když se lekne, hup zpátky do chapadel které ho chrání!

Hry a odvážné skrývačky

Když je klid, klauni trénují rychlé obraty mezi chapadly a krátké výlety ven. Vystrčí hlavičku, couvnou, znovu vyrazí – jako by hráli na schovávanou. Díky tomu vědí, kudy nejrychleji domů.

Proč ho sasanka neštípe?

Než se nastěhuje, klaun se se sasankou „seznamuje“. Několikrát se jí opatrně dotkne a jeho ochranný sliz se smíchá s její „vůní“. Pak už chapadla neútočí – poznají kamaráda. Jako vstupenka do klubu pro ty, kdo se umí správně představit.

Útes jako velké město

Kolem je rušno: ježci, hvězdice, pestrobarevné rybky. Klaun se drží poblíž, ale ví, že útes je plný sousedů. Když každý dělá svou práci, celé „město“ skvěle funguje – přesně jako u lidí.

Co jsme se naučili?

1. Proč může klaun očkatý bezpečně žít mezi chapadly sasanky?
2. Jak si klauni navzájem „povídají“, když nemají hlas jako lidé?
3. Jakou práci má tatínek klaun u vajíček?

Jak s textem pracovat s dětmi

• Hra na role: Rozdělte si role klauna, sasanky a „dravce“. Zkuste si domluvit jednoduché „cvak“ a „písk“ signály pro hlídku a pauzu.
• Mini pokus s ochranou: Nakapejte vodu na peříčko a na papír. Vysvětlete, že ochranný sliz klauna funguje trochu jako mastný film – voda po něm sklouzne.

Omalovánka k vytištění

• Líbilo se vám vyprávěni Klaunovi očkatém? Nebojte, zábava ještě nekončí. Můžete si stáhnout a vytisknout jeho omalovánku
  • 👉 Omalovánka „Klaun očkatý v sasance“

Článek Klaun očkatý se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Dům v norce

Místo hnízda má noru v zemi. Někdy si ji vyhrabe sám, jindy si vypůjčí opuštěnou po králíkovi. Vchod je úzký jako tajný tunel do klubovny. Uvnitř je sucho, měkoučko a bezpečno, ideální pro ptačí miminko.

Rodina a jediné vajíčko

Maminka s tatínkem mají za rok jediné vajíčko a pečují o něj společně, jako lidský rodič s partnerem, kteří se střídají u kolébky. Když se vylíhne „puffling“, neboli papuchalčí miminko, rodiče se střídají i v lovu i v hlídání doma.

Kouzelný zobák

Na jaře má papuchalk zobák pestrý jako karnevalová maska. Umí v něm odnést spoustu rybek najednou, protože má uvnitř jemné „hřebínky“ a jazyk, který je přitlačí. Vypadá to, jako by nesl celý rybí nákup. Na zimu barvy ztlumí a začne šetřit energii.

Lov pod hladinou

Papuchalk doslova létá pod vodou. Mává křídly jako malá ponorka a honí štíhlé sledě i „písečné úhoříky“. Potopí se klidně přes dvacet metrů a pod hladinou vydrží tak dlouho, než bys pomalu napočítal do třiceti.

Start jako z vrtulníku

Vzlétnout z vody není snadné, proto papuchalk křídly rychle bzučí a krátce „běží“ po hladině, jako když se dítě rozbíhá na koloběžce. Pak už frnk a letí nad útesy.

Sousedi na skále

Papuchalci žijí ve velkých koloniích. Je to jejich vlastní městečko se stovkami dvířek do norek. Každý pár se rok co rok vrací do stejného „bytu“ a sousedům slušně, ale jasně připomíná, kde končí jejich zahrádka.

Zima na širém moři

Když léto skončí, papuchalci si sbalí „kufr“ a odletí na oceán. Celou zimu tráví na vlnách, spí na vodě a nechají se houpat jako na lodi. Na jaře se přesně vracejí domů k útesům a do své norky.

3 otázky na závěr – co jsme se naučili

1. Kde papuchalk bydlí místo klasického hnízda?
2. Jak dokáže v zobáku odnést tolik rybek najednou?
3. Kde tráví papuchalci zimu a kam se na jaře vracejí?

Správné odpovědi pro rodiče: 1) V noře v zemi. 2) Pomáhají mu jemné „hřebínky“ v zobáku a jazyk, který rybky přitlačí. 3) Na oceánu; na jaře se vracejí na útesy ke své norce.

Otázka pro děti: Kdybys měl(a) vlastní noru na útesu, jak by vypadala uvnitř?

Líbilo se ti objevování pod mořskou hladinou? Pojď si přečíst i další příběh o jiném zvířeti, nebo nám do komentářů napiš, o jakém zvířeti chceš číst příště.

Co můžeš zkusit navíc

• Mini úkol: Nakresli papuchalka, jak „létá“ pod vodou, a do zobáku mu přidej několik rybek. Kolik jich unese ten tvůj?
• Nebo si rovnou vytiskni naši omalovánku papuchalka s rodinkou a vybarvi si ji.

Článek Papuchalk severní: klaun moře se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Falešný král a jeho opravdové království

Znáte to slavné rčení o králi džungle? Je to vlastně takový malý zvířecí omyl. Lvi totiž v hustých pralesích nežijí. Jejich skutečným domovem je savana, což je obrovská travnatá pláň plná slunce. Zde mají dostatek prostoru pro běh i lov a mohou se schovat ve vysoké trávě.

Zabudovaný megafon v hrdle

Když se podíváte na dospělého lva, hned vás zaujme jeho parádní hříva. Víte, že tahle lví ozdoba funguje jako takový zvířecí občanský průkaz? Čím je hříva tmavší a hustší, tím je lev starší a silnější. Ostatní zvířata hned na dálku poznají, že s tímto obrem si není radno zahrávat.

Kdo má nejlepší občanský průkaz

Když chce lev něco sdělit své rodině nebo odehnat vetřelce, nepotřebuje k tomu žádný přístroj. Jeho hrdlo je ten nejhlasitější megafon. Lví řev je natolik silný, že se nese vzduchem až do vzdálenosti osmi kilometrů. Tím dává všem na pláni jasně najevo, kdo je tady pánem.

Zvířecí spací rekordmani

Umíte si představit, že byste prospali skoro celý den? Pro lvy je to naprosto běžná věc. Tito velcí spáči odpočívají šestnáct až dvacet hodin denně. Není to ale z lenosti, protože velká zvířata potřebují šetřit energii na náročné noční výpravy.

Spoustu dalších překvapení skrývá naše rubrika věnovaná zvířatům.

Rodina drží vždy pohromadě

Většina kočkovitých šelem ráda žije o samotě a spoléhá se jen sama na sebe. Lvi jsou ale obrovskou výjimkou, protože milují společnost. Žijí ve velkých rodinách, kterým říkáme smečka. Společně se starají o mláďata, chrání své území a pomáhají si v těžkých chvílích.

Holčičí fotbalový tým na lovu

Zatímco tátové hlídají domov, hlavní práci při hledání potravy mají na starosti lvice. Tyto šikovné lovkyně spolupracují jako dokonale sehraný tým. Každá lvice má svůj přesný úkol, díky kterému dokážou obklíčit a přelstít i mnohem rychlejší zvířata.

Tajemství tiché chůze a dokonalého zraku

Přemýšleli jste někdy, jak se tak velké zvíře dokáže nepozorovaně přiblížit? Stejně jako vaše domácí kočky, i lvi našlapují jen na špičky prstů, takže je jejich chůze naprosto neslyšná. Navíc mají v očích speciální odrazivou vrstvu, která funguje jako malé zrcátko. Díky tomu vidí ve tmě šestkrát lépe než my lidé.

Drsný úklid a nečekaná pouštní svačina

Lví jazyk je posetý malými háčky, kterým odborně říkáme papily. Funguje úplně jako brusný papír, takže s ním lev dokáže z kostí slíznout i ty nejmenší kousky potravy. A co pitný režim? Když lvi cestují suchou krajinou a nemají vodu, dokážou pít z divokých pouštních melounů zvaných tsama. Příroda má zkrátka řešení na všechno.

Puntíkatá miminka a kočičí pusinky

Když se narodí malá lvíčata, vypadají tak trochu jako malí levharti, protože mají na srsti tmavé skvrny. Tento maskovací oblek jim pomáhá splynout s trávou, aby je nenašli nepřátelé. A jak se lví rodinka vítá? Úplně stejně, jako to dělá váš mazlíček doma. Třou si o sebe hlavy, opírají se o sebe boky a spokojeně u toho předou. Pro další inspiraci k poznávání úžasné planety navštivte naši sekci pro malé objevitele.

Lví škola plná her

Jak se vlastně z malých, roztomilých koťátek stanou drsní vládci savany? Lvíčata tráví většinu svého času divokými hrami, které ale mají velmi důležitý úkol. Když se spolu perou, honí se a zkoušejí se nečekaně přepadnout ze zálohy, vlastně tak trénují na opravdový lov. Zatímco se sourozenci pošťuchují v trávě a učí se používat své ostré drápky, dospělá lvice je z povzdálí pečlivě pozoruje. Dohlíží na to, aby jejich zábava byla bezpečná, a postupně jim předává všechny taje přežití v divočině.

Co jsme se dnes naučili?

1. Lvi žijí ve smečkách a každý má svou roli, podobně jako v lidské rodině.
2. Lví mámy vychovávají mláďata společně a lvíčata se učí hrou, která je připravuje na lov.
3. Lvi jsou důležití pro rovnováhu savany, protože loví hlavně slabé a nemocné kusy.

Otázka pro děti

Kdybys byl lev nebo lvice na jeden den, co bys dělal jako první – hlídal smečku, hrál si s lvíčaty, nebo vyrazil na průzkum savany?

Co dál?

Chceš se dozvědět něco o dalším zvířeti? Vyber si a napiš nám. A pokud tu nenajdeš takové, které tě zajímá, napiš do komentářů, o kterém zvířeti chceš číst příště.

Článek Lev: Vládci savany žijící ve smečkách se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Hudebník z pouště

Představte si, že máte na konci těla vlastní hudební nástroj. Přesně takový nosí chřestýš, i když jeho chřestidlo vůbec není ze dřeva nebo kovu. Je tvořené z vrstev takzvaného keratinu, což je naprosto stejný materiál, ze kterého máte své vlastní vlasy a nehty. Když tento plaz potřebuje varovat okolí, dokáže s ocasem zatřást padesátkrát až stokrát za jedinou vteřinu. Zvládli byste tak rychle pohnout rukou?

Ztracený kalendář

Lidé si často myslí, že podle počtu kroužků na chřestidle poznají, jak je had starý. Není to ale pravda. Nový článek získá chřestýš pokaždé, když svlékne svou starou kůži. To se může stát i několikrát během jednoho roku, protože hadi rostou celý život. Staré kroužky se navíc při plazení mezi kameny snadno odlomí, takže počítání věku podle ocasu je jen zajímavá pověra.

Noční termovize a tiché kradení

I když chřestidlo dělá ohromný hluk, tito hadi ho používají jen jako varovný signál. Když se vydají na lov, umí se plížit naprosto tiše, aby o nich obyvatelé pouště nevěděli. A co víc, mají zabudovanou opravdovou termovizi. Mezi očima a nosními dírkami mají speciální jamky, kterými doslova vidí teplo. Díky tomu si hravě uloví myš i v naprosté tmě.

Chytré zuby jako zavírací nůž

Jejich jedové zuby nejsou trvale trčící jehly, které by jim překážely. Fungují spíše jako šikovný zavírací nůž. Když má chřestýš zavřenou tlamu, dlouhé zuby jsou úhledně sklopené dozadu podél patra, aby se sám nechtěně nekousl. Navíc se umí chytře rozhodnout, kolik jedu při lovu použije, protože si tuto vzácnou tekutinu pečlivě šetří a dospělému jedinci stačí ulovit velkou kořist jen párkrát do roka.

Příležitostní plavci a sběratelé kapek

Ačkoliv žijí převážně v suché krajině, překvapivě skvěle plavou. Mohutné plíce je nadnášejí, takže zvládají překonávat i delší vodní překážky. Když ale v poušti dlouho neprší a pak spadne pár kapek, předvedou nevídaný kousek. Zploští své tělo do tvaru malé misky, zachytí do ní drahocennou vodu a z vlastních zad se následně napijí.

Přežití v divočině zkrátka vyžaduje chytré nápady, o čemž svědčí i naše mnohé další články o zvířatech.

Zvířecí hotel a starostlivé maminky

Přes zimu se chřestýši stahují do hlubokých podzemních nor, kde společně spí ve velkých skupinách a chrání se před mrazem. Někdy dokonce ubytují i cizí druhy plazů. Další úžasnou vlastností je, že na rozdíl od mnoha jiných plazů rodí živá mláďata. Samice s nimi trpělivě zůstává a pečlivě je hlídá. Vydat se do světa mohou malí hadi až ve chvíli, kdy poprvé svléknou kůži a jsou na samostatný život připraveni.

Dočetli jste až na konec? Pokud jste dávali pozor, můžete si udělat s dětmi menší vědomostní kvíz nebo si vytisknout omalovánku roztomilého chřestýše a společně si jej nyní vybarvit.

Vědomostní kvíz:

1. Z jakého stejného materiálu, jaký máme i my na těle, je tvořeno chřestidlo?
2. K čemu přesně slouží chřestýšovi malé jamky mezi očima a nosními dírkami?
3. S kým hadi občas sdílejí podzemní noru, když se snaží uniknout mrazivé zimě?

Víte, že… Chřestýš nemá uši a neslyší zvuky ze vzduchu tak jako my. Má ale úžasnou schopnost vnímat i ty nejjemnější vibrace a otřesy půdy pomocí šupin na břiše. Pozná tak, že se blíží nebezpečí, i když je ještě hodně daleko.

Úkol pro malé průzkumníky:

Varianta na ven: Až půjdete na procházku do lesa nebo parku, zkuste se plížit naprosto neslyšně. Našlapujte opatrně, abyste pod nohama nezlomili jedinou suchou větvičku. Dokážete být na lovu stejně tiší a nenápadní jako chřestýš?

Varianta na doma: Vyrobte si vlastní varovné chřestidlo. Najděte si doma prázdnou plastovou krabičku a nasypte do ní lžíci suché rýže, čočky nebo drobných kamínků z chodníku. Jaký zvuk se vám podařilo vytvořit, když s nádobou rychle zatřesete?

Článek Chřestýš: Had s hudebním nástrojem na ocase se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Krátkozraký noční chodec

Představte si les, do kterého padne tma. Zatímco my bychom bez baterky neviděli ani na krok, dikobraz se teprve probouzí a vydává se na průzkum. Tento tvor má sice velmi špatný zrak, ale vůbec mu to nevadí. Místo očí se spoléhá na svůj dokonalý čich a výborný sluch. Dokáže tak najít potravu i v naprosté tmě.

Vlasy s tajnou zbraní

Když se řekne dikobraz, určitě si hned vybavíte jeho hrozivé bodliny. Víte ale, že to vlastně vůbec nejsou žádné oštěpy? Jsou to jen přeměněné chlupy. Tvoří je materiál, kterému se říká keratin. Úplně stejnou látku máte i vy ve svých vlasech nebo nehtech. Jeden dospělý jedinec může mít na zádech neuvěřitelných třicet tisíc takových jehliček.

Nafukovací kruh z přírody

Možná si říkáte, že s takovým nákladem musí být zvíře strašně těžké. Opak je pravdou. Většina bodlin je uvnitř úplně dutá a plná vzduchu. Fungují jako malinké plováky. Když náš bodlinatý kamarád potřebuje přeplavat řeku, jeho výbava ho krásně nadnáší. Je to, jako by měl na sobě neustále oblečenou záchrannou vestu.

Měkoučká miminka v pelíšku

Jak to ale funguje, když se narodí malá mláďata? Nemusíte mít strach, že by maminku píchala. Malý dikobraz se rodí s naprosto měkkými a ohebnými bodlinkami. Vypadá spíše jako legrační chlupatá kulička. Jeho obranná vrstva ztvrdne na čerstvém vzduchu až po několika hodinách od narození.

Hlučné varování místo boje

Tento noční poutník není žádný rváč. Když ho něco vyplaší, snaží se vetřelce nejprve zastrašit. Začne zhurta dupat nohama, hlasitě cvaká zuby a chrastí dutými bodlinami na ocase. Vydává u toho zvuk, který zní jako rozzlobený chřestýš. Raději dělá velký hluk, než aby se musel s někým prát.

Prozkoumat podobné chování můžete také u dalších zvířat v našich zajímavostech o zvířatech.

Zpětné háčky nepustí

Spousta lidí věří mýtu, že dikobraz umí své ostny vystřelit jako lučištník šípy. To je ale omyl. Bodliny drží v kůži velmi volně. Jakmile se jich nějaký predátor dotkne, snadno se uvolní. Špička každé bodliny má na sobě mikroskopické háčky. Fungují velmi podobně jako rybářský háček, takže jakmile se zapíchnou, je velmi těžké je vytáhnout ven.

Přírodní lékárnička

Co když se ale tenhle šikula omylem píchne o svou vlastní zbraň? Třeba při nešikovném pádu? Příroda myslela na všechno. Samotné bodliny jsou potažené tenkou vrstvou přírodních mastných kyselin, které fungují jako antibiotikum. To je látka, která zabraňuje zánětu. Rána se mu tak velmi rychle zahojí a vůbec nehnisá.

Zuby v neustálé akci

Jelikož je náš hrdina vlastně hlodavec, jeho přední zuby neustále dorůstají. Aby mu nenarostly do obřích rozměrů, musí si je pravidelně obrušovat. Žvýká proto kůru stromů, větvičky a pevné kořínky. Je to takový zvířecí zubař, který se o svůj úsměv stará neustálým hlodáním.

Milovníci slaných svačinek

Kromě dřeva mají tito tvorové ještě jednu velkou slabost. Zbožňují sůl. Kvůli tomu někdy v noci přicházejí blízko k lidským obydlím. Hledají odložené dřevěné násady od sekyr nebo lopat, na kterých zaschl slaný lidský pot. Pro ně je to obrovská pochoutka.

Stromoví akrobaté

Zatímco některé druhy se drží u země, jiné tráví většinu svého života vysoko v korunách stromů. Zde výborně šplhají a hledají ty nejchutnější a nejšťavnatější mladé lístky. Kdo by to byl řekl, že takový zavalitý tvor s třiceti tisíci ostny dokáže předvádět stromovou akrobacii?

Zvířecí sýr na útěku

Na závěr tu máme jednu úsměvnou zajímavost. Někteří zástupci tohoto druhu vydávají velmi specifický a silný zápach. Chtějí tím varovat dravce, že nejsou k jídlu. Ten odér voní tak trochu jako hodně uleželý a starý sýr. Umíte si představit, že byste v lese potkali chodící sýr s bodlinami?

Dikobraz vs. Ježek: Kdo je kdo?

Ačkoliv oba nosí na zádech pichlavý kabát, dikobraz a ježek jsou příbuzní asi jako veverka a lev. Tedy vůbec. Hlavní rozdíl je v jejich velikosti a způsobu obrany. Zatímco ježek je drobný hmyzožravec, který se při nebezpečí jednoduše zabalí do pevné kuličky, dikobraz je obrovský hlodavec (může vážit i 15 kilo! To je asi jako 3 leté dítě.), který se do klubíčka svinout nedokáže. Místo toho na útočníka couvá nebo chrastí ostny. Rozdíl je i v samotných bodlinách: ježek je má pevně v kůži a krátké, kdežto dikobrazí jsou extrémně dlouhé, duté a uvolňují se při sebemenším doteku. Navíc, dikobrazi jsou mistři ve šplhání po stromech, což byste od ježka čekali jen stěží.

Vědomostní kvíz:

1. Jsou bodliny dikobraza uvnitř plné, nebo duté? (Odpověď: Jsou duté a plné vzduchu, takže fungují jako plováky.)
2. Jakou neobyčejnou chuť dikobrazi často po nocích hledají? (Odpověď: Zbožňují sůl.)
3. Čím je potažená každá bodlina, aby se rána nezanítila? (Odpověď: Vrstvou přírodních mastných kyselin, která funguje jako antibiotikum.)

Víte, že… …dikobrazí bodliny mohou být neuvěřitelně dlouhé? Ty nejdelší měří až půl metru. To je jako délka průměrného školního pravítka a ještě kousek navíc.

Úkol pro malé průzkumníky:

Tvořivá aktivita doma: Vyrobte si vlastního dikobraza. Vezměte si kousek modelíny nebo třeba bramboru a zapíchejte do ní párátka, nalámané špagety nebo nasbírané tenké větvičky. Zkuste mu udělat co nejhustší a nejpevnější brnění.

Pohybová aktivita venku: Zahrajte si na nočního nočního chodce. Až se venku setmí, vezměte si s rodiči baterku a běžte na zahradu nebo do parku. Zkuste na chviličku zavřít oči a vnímat svět jen pomocí uší a nosu. Dokážete poznat, odkud fouká vítr nebo jaké zvíře v dálce slyšíte?ímavého o dalších zvířatech? Čtěte dál nebo napište do komentářů, jaké zvíře byste chtěli poznat zblízka příště.

Článek Dikobraz: pán ostnů se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.