V dalekých zemích na východě, tam, kde písek na poušti přes den září jako ryzí zlato a v noci studí jako led, žili tři moudří muži. Nebyli to jen tak ledajací učenci. Byli to pozorovatelé hvězd. Každou noc, když se nad světem rozprostřel tmavomodrý samet oblohy, vystoupali na své vysoké věže a dívali se do dálky. Znali každé souhvězdí, každou malinkou hvězdičku i dráhy bludných planet.
Zjevení hvězdy
Jedné noci se ale stalo něco nevídaného.
„Vidíte to také?“ vydechl Melichar, nejstarší z nich, jehož vousy byly bílé jako čerstvě napadaný sníh. Ukázal prstem k obzoru. „To je zvláštní hvězda,“ přikývl mladý Kašpar, kterému se v očích zračil oheň a nadšení. „Nebliká a svítí jasněji než ty ostatní. Vypadá jako by nás volala.“ Třetí z nich, Baltazar, který přišel z krajů, kde slunce pálí tak silně, že tam lidé mají pleť tmavou jako drahé dřevo ebenu, se usmál: „To není jen hvězda. To je znamení. Narodil se Král králů. Někdo, kdo přinese světu mír a naději. Musíme ho najít.“
A tak se tito tři muži, které dnes známe jako Tři krále, vydali na cestu. A že to nebyla snadná cesta. Nevěděli kam přesně jdou a neměli ani žádnou mapu. Měli jen svou víru a tu zářící hvězdu nad hlavou. Nasedli na své velbloudy, kteří trpělivě přešlapovali v hlubokém písku, a vyrazili.
Cesta do Betléma
Jejich cesta trvala mnoho dní a nocí. Občas je bičoval ostrý vítr, jindy je pálilo slunce. Mnohokrát si říkali, jestli se jim to jen nezdálo. Jestli je ta hvězda opravdu někam vede. „Opravdu jdeme správně?“ ptal se Kašpar, když už ho bolely nohy i záda. Ale pokaždé, když se setmělo, hvězda na nebi se rozzářila ještě víc, jako by jim chtěla říct: „Jen pojďte dál, už jste skoro u cíle.“
Když konečně dorazili do malého městečka jménem Betlém, hvězda se zastavila. Ale k jejich úžasu se nezastavila nad honosným palácem s mramorovými sloupy a služebnictvem. Zůstala stát nad obyčejnou, starou stájí.
Tři králové sestoupili ze svých velbloudů a s tiše vešli dovnitř. Uvnitř je nečekalo žádné zlato ani hedvábí, jaké bylo příhodné pro krále. Přivítala je tam jen vůně sena a farmářských zvířat. V jesličkách, na měkké slámě, leželo malé miminko na které se usmívala jeho maminka Marie.
Tři dary
Předstoupili před jesličky, aby se novému králi poklonili a položili mu k nohám své dary. „Přinesl jsem ti zlato,“ řekl Melichar a sklonil svou moudrou hlavu. „Protože jsi králem lidských srdcí.“ „Já nesu kadidlo,“ přidal se Baltazar a místností se rozlinula nádherná, omamná vůně. „Aby ti připomínalo, že tvůj život je darem z nebe.“ „A já přináším myrhu,“ zašeptal Kašpar a daroval vzácný olej pro zdraví a sílu.
Seděli ve stáji celou noc a když nad ránem odcházeli, věděli, že tato noc je změnila. Už nebyli jen pouhými učenci, kteří sledují hvězdy. Stali se z nich poslové dobré zpráv. Cestou domů vyprávěli každému, koho potkali, o tom, co viděli. Že se narodil Ježíšek, naděje pro každého člověka.
A protože nechtěli, aby se na toto setkání zapomnělo, začali lidé od té doby psát nad své dveře tři písmena: K + M + B. Dnes už víme, že to nejsou jen počáteční jména králů, ale tajná zpráva, která znamená: „Kriste, požehnej tomuto domu.“
Od té doby, pokaždé když uvidíte na dveřích napsaná tato písmena bílou křídou, vzpomeňte si na tři poutníky, kteří se nebáli dálky ani únavy, aby našli to, co je v životě opravdu důležité.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář