Na samém vrcholku světa, tam kde polární záře svítí na cestu místo lamp a sníh křupe pod botami jako ztvrdlé sušenky, vypukl v Santově dílně totální chaos. Nebyl to ten běžný, veselý blázinec, kdy se skřítci koulují balicím papírem. Tohle byl poplach červeného stupně. Zmizel seznam přání. Ten nejdůležitější. Ten, na kterém záleželo štěstí milionů dětí z celého světa.
Santa Claus seděl ve svém obřím křesle a vypadal, jako by si právě kousl do citrónu, místo do vanilkového rohlíčku. „Otočil jsem se jen na vteřinu pro kakao!“ bědoval a prohledával si kapsy u kalhot už asi po desáté.
Kolem Santy se shlukla hromada skřítků, kteří zvědavě pokukovali a snažili se zjistit, co se stalo. Mezi nimi se protlačil Kiks. Byl to sice nejmenší skřítek v celé dílně, dosahoval sotva po okraj Santovy holínky, ale zato byl chytrý a všímavý. Všechno kolem sebe sledoval pozornýma očima schovanými za velkými kulatými brýlemi.
„Uklidněte se všichni, prosím. Nikdo neopustí místnost. Všichni zůstanou na svých místech,“ řekl klidně. „Nejdřív se podíváme co se stalo a jestli to jde nějak zachránit.“
„Santo, co jsi dělal těsně předtím, než Seznam zmizel?“
„No,“ podrbal se Santa na bradě, „četl jsem si přání od malé Aničky z Prahy, pak zazvonil telefon z oddělení logistiky, a když jsem zavěsil… puf! Byl pryč.“
Kiks vyskočil na stůl, rozhlédl se a vytáhl svou velkou lupu, kterou nosil neustále u sebe. Začal zkoumat místo činu. „Aha!“ zvolal vítězoslavně. Na naleštěném dubovém dřevě leželo pár drobečků a jedna malá, lesklá kovová matička. Kiks k drobečkům přičichl a zamračil se. „Zázvor, skořice a… strojní olej? Velmi podezřelé.“
„Tohle mi něco připomíná. Kde jsem to jen už cítil,“ zamumlal a na chvíli se zamyslel. Pak zvedl hlavu. „Oddělení testování hraček.“ Skřítek okamžitě vyrazil k východu. „Mám stopu,“ houkl na Santu přes rameno. „Vede do oddělení Testování hraček.“
V Oddělení testování hraček to hučelo, pískalo a silně vonělo po skořici a zázvoru. Autíčka narážela do stěn a plyšáci létali vzduchem. Vypadalo to tam jako na bitevním poli. Tester Bzuk se právě krčil před dronem, který ho odmítal poslouchat.
„Byl tady v posledních deseti minutách někdo cizí?“ zavolal Kiks, aby překřičel hluk motorů a zároveň se přikrčil před náletem zmíněného dronu.
Bzuk uhnul letící panence. „Nikdo! Jen údržbářská četa robotů. Dneska mají napilno, Santa si stěžoval na nepořádek.“
Kiks se plácl do čela. „Matička! Olej! To nebyl zloděj, to byl úklid!“ Rozběhl se chodbou směrem k recyklační lince, kde končily nepovedené hračky a staré seznamy zlobivých dětí. Jeho malé nohy kmitaly tak rychle, že vypadal jako zelená šmouha.
Doběhl do recyklační místnosti právě včas. U velkého pásu, který směřoval přímo do drtičky papíru, stál starý, plechový robot jménem Šrotík 3000. V kovových klepetech držel dlouhý, zlatě orámovaný pergamen.
Robotovy senzory svítily červeně a monotónním hlasem opakoval: „Papír. Starý. Zlikvidovat. Uklidit.“
„Šrotíku, STŮJ!“ zařval Kiks a vrhl se vpřed skokem hodným samotných santových sobů. Drtička už hladově vrčela.
Kiks dopadl robotovi na záda a vší silou stiskl velké červené tlačítko nouzového vypnutí na jeho hlavě. Robot ztuhl. Jeho klepeto se zastavilo pět centimetrů od ozubených kol drtičky. Seznam se jemně zachvěl v průvanu.
Kiks opatrně vyprostil vzácný dokument z robotova sevření. Byl nepoškozený, jen v rohu byl malý mastný otisk. „Tak, a máme to,“ oddechl si Kiks a setřel si pot z čela.
Když se Kiks vrátil do Santovy kanceláře a položil Seznam na stůl, dílnou se rozlehl takový jásot, že se ze střechy svezla tuna sněhu. Santa se rozzářil jako vánoční stromeček. „Kiksi, zachránil jsi Vánoce! Jak se ti jen odvděčím?“
Kiks se usmál a schoval lupu zpátky do kapsy. „Mně stačí, když příště, Santo, nebudeš nechávat důležité dokumenty zasypané drobečky od sušenek. Drobečky totiž lákají nejen mravence, ale i uklízecí roboty.“
A tak díky nejmenšímu detektivovi na severním pólu mohly Vánoce proběhnout přesně tak, jak měly. A Kiks? Kdo ví, třeba právě teď řeší záhadu mizejících ponožek ve vaší pračce.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář