O čem je pohádka
Ponořte se do sladkého příběhu Petřiny jahodové narozeniny, kde pětiletá Petra sní o tom nejrůžovějším dortu na světě. Když však maminka omylem upeče čokoládový dort, je to na její kreativitě a přátelích, aby s pomocí šlehačky a čerstvých jahod zachránili celou oslavu. Přečtěte si, jak děti v kuchyni dokážou vytvořit ten nejlepší a nejchutnější dárek ze všech.
Petra otevřela jedno oko. Pak druhé. Vzpomněla si, co je dnes za den, a vyskočila rovnýma nohama na koberec. Dneska je jí pět! Na tenhle den čekala strašně dlouho. Celý týden škrtala dny v kalendáři.
Vběhla do kuchyně. Maminka zrovna stála u linky a něco velkého schovávala za zády. Když uviděla Petru, usmála se a ustoupila stranou.
„Všechno nejlepší, Petruško!“ zavolala maminka.
Na stole stál dort. Byl obrovský. Měl na sobě pět svíček. Ale byl celý hnědý. Čokoládová poleva, čokoládové kytičky, čokoládové sypání.
Petra se zarazila. Úsměv jí trochu povadl.
„Mami?“ pípla.
„Ano, zlato? Líbí?“ zeptala se maminka a chystala talířky.
„On je čokoládový,“ řekla Petra potichu. „Ale já jsem si celou dobu přála jahodový. Ten růžový.“
Maminka se plácla do čela.
„Jejda! Já jsem to úplně popletla. Myslela jsem, že máš nejradši čokoládu, jako tatínek. Moc se ti omlouvám, zlatíčko.“
Petra pokrčila rameny. Nechtěla brečet, už je přece velká pětiletá holka, ale mrzelo ji to. Chtěla dort, co voní jako léto, ne jako kakao.
Vtom zazvonil zvonek. Crrrn!
Petra běžela otevřít. Za dveřmi stáli Kuba a Anička, její nejlepší kamarádi ze školky. Drželi dárky a hned se hrnuli dovnitř.
„Všechno nejlepší!“ křičeli jeden přes druhého.
„Pojďte se podívat na dort,“ řekla Petra, ale neznělo to moc vesele.
Zavedla kamarády do kuchyně. Kuba koukl na hnědou horu na stole.
„Tý jo, čokoláda,“ řekl uznale.
„No právě,“ vzdychla Petra. „Jenže já chtěla jahodový.“
Anička obešla stůl a píchla prstem do polevy.
„Tak ho opravíme,“ řekla jednoduše.
Petra zvedla hlavu. „Jak opravíme? Přece ho nemůžeme upéct znova.“
„Nemusíme péct,“ mávl rukou Kuba. „Stačí ho trochu upravit. Máte jahody?“
Petra se podívala na maminku. Maminka přikývla a otevřela lednici. Vyndala dvě velké vaničky čerstvých jahod a kelímek smetany ke šlehání.
„Tak jo, záchranná mise začíná,“ řekla maminka a podala dětem zástěry.
Maminka zapnula mixér. Vrnnn! Smetana se točila, až zhoustla a byla úplně bílá a nadýchaná. Děti dostaly lžíce.
„Musíme tu hnědou čokoládu úplně zakrýt,“ rozhodl Kuba.
Nabral plnou lžíci šlehačky a plác! Přistála na dortu.
Petra se zasmála a přidala další. Anička roztírala šlehačku po stranách. Za chvilku už dort nebyl hnědý, ale bílý. Byl to sněhobílý kopec. Čokoláda zmizela.
„A teď jahody!“ zavelela Petra.
Vzali jahody a začali je sázet do šlehačky. Jednu vedle druhé. Některé jahody byly tak velké, že je museli rozpůlit. Šťáva z jahod barvila bílou šlehačku narůžovo.
„Já jednu sním,“ řekl Kuba a strčil si jahodu do pusy.
„Já taky,“ přidala se Anička.
Při zdobení snědli asi půlku jahod, ale na dort jich zbylo pořád dost.
Když skončili, dort vypadal úplně jinak. Byl červeno-bílý, voněl ovocem a šlehačka z něj stékala na talíř.
„Teda,“ vydechla maminka. „Takový bych sama nezvládla.“
Petra zapíchla zpátky pět svíček a maminka je zapálila.
„Foukni!“ křikl Kuba.
Petra se nadechla, nafoukla tváře a fúúú! Všechny svíčky zhasly najednou.
Když maminka dort rozkrojila, všichni se začali smát. Uvnitř byl pořád tmavě hnědý, ale zvenku to byl ten nejjahodovější dort na světě.
Petra si nabrala na vidličku kus jahody s čokoládovým těstem.
„Mňam,“ řekla s plnou pusou. „Vlastně je super, že to mamka spletla. Takhle jsme si ho mohli vyrobit sami. A chutná naprosto skvěle!“
Kuba, který měl šlehačku až na nosu, se olízl a přikývl. Byl to ten nejlepší dort a ta nejlepší oslava.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář