Vánoce už byly dávno pryč. Stromeček zmizel zpátky do krabice ve sklepě a vůně cukroví, která se celý prosinec linula domem, se pomalu vytrácela. Všude byl klid a pořádek. Tedy, skoro všude. Za kuchyňskou linkou, v malém zaprášeném koutku, ležel perníček Vojta.
Vojta byl fešák. Měl kabátek z čokoládové polevy a tři knoflíky z barevného cukrového zdobení. Jenže během vánočního úklidu se na něj nějak zapomnělo. Spadl za skříňku a nikdo si toho nevšiml. Prvních pár dní tam jen smutně ležel a čekal.
„Tohle bude můj konec,“ myslel si. „Ztvrdnu tady a už mě nikdo nikdy nenajde.“
Ale Vojta nebyl jen tak obyčejný perník. Měl v sobě spoustu voňavého koření a hlavně odvahy. „Přece tu nebudu jen tak ležet!“ řekl si jednoho rána, když sluníčko zasvítilo škvírou pod linkou. „Svět je tak velký a já ho chci poznat.“ Oprášil si z kabátku chomáček prachu, narovnal si cukrový úsměv a protáhl se úzkou mezerou ven do kuchyně.
Kuchyně z pohledu malého perníčku vypadala jako obrovské království. Nohy od stolu byly jako stromy v lese a lednice vrčela jako spící drak. Vojta se vydal na průzkum. Cesta po linu klouzala, ale Vojta po něm bruslil jako zkušený bruslař. Najednou uslyšel tiché pískání. Zpoza odpadkového koše vykoukla malá šedá hlavička s kulatýma ušima. Byla to myška Žofka.
„Jé, perník!“ vypískla Žofka a čenichala. „Ty voníš! Mňam!“
Vojta se nelekl. „Ahoj myško,“ pozdravil slušně. „Prosím, nejez mě. Jsem moc tvrdý na tvé zoubky, ale můžu ti vyprávět o Vánocích.“
Myška se zarazila. Byla to chytrá myška, která měla ráda příběhy a tak kývla. „Tak dobrá, vyprávěj“ prohodila a pohodlně se usadila. A perníček ji vyprávěl o Vánocích, pečení cukroví, zdobení stromečku, štědrovečerní večeři, rozdávání dárků i zpívání koled. Vyprávěl ji o všem, co během Vánoc viděl a zažil. Když skončil, myška se protáhla a zasmála se pisklavým smíchem. „Vánoce jsou zajímavé, možná je příští rok oslavím taky. Ale teď už běž a dej si pozor! V obýváku hlídá Mindy. To je obrovská kočka s ostrými drápy.“
Vojta myšce poděkoval a pokračoval dál. Překonal schod do obýváku, který pro něj byl jako vysoký dům. Koberec byl měkký a chození po něm bylo pro perníčka jako brodit se v hlubokým sněhem.
Najednou před něj bez varovaní skočil z gauče stín. Mindy! Kočka přistála měkce na tlapkách přímo před Vojtou. Její zelené oči se zúžily. Natáhla packu a šťouchla do něj. Vojta se skutálel na záda, ale rychle vyskočil. „Nech mě být!“ křikl statečně, i když měl své perníkové srdce až v krku. Mindy ho považovala za legrační hračku. Chystala se po něm znovu skočit, když v tom se ozvaly kroky.
„Mindy! Co to tam máš?“ Do pokoje vběhla holčička Evička. „Huš, nech to být,“ přikázala ji. Mindy zaprskala a uraženě odkráčela pryč. Evička se sehnula a zvedla Vojtu ze země. Vojta zavřel oči a čekal že se do něj holčička zakousne. Ale ne, nic se nestalo. Evička si ho prohlížela na dlani. „Jé, tebe jsem hledala! Ty jsi ten ztracený perníček. Jsi celý zaprášený, ale to nevadí. Asi jsi prožil pořádné dobrodružství. A jak ses dostal vůbec až sem?“
Evička ani na odpověď nečekala a opatrně ho očistila a donesla do svého pokojíčku. Tam stálo velké loutkové divadlo. „Jdeš jako na zavolanou! Chyběl nám rytíř,“ řekla Evička a postavila Vojtu na jeviště vedle dřevěné figurky princezny a plyšového draka. „Vítej v divadle, perníčku!“
A tak se perníček Vojta stal hercem. Každé odpoledne hrál v pohádkách, zachraňoval princezny a kamarádil se s ostatními hračkami. Zjistil, že i když ho o Vánocích zapomněli, čekal na něj mnohem lepší osud. Měl nové kamarády, byl užitečný a každý večer usínal s pocitem, že je tím nejšťastnějším perníčkem na světě.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář