Byla jednou jedna chaloupka na kraji hlubokého lesa a v té chaloupce bydleli dědeček s babičkou. Jednoho slunného rána dostal dědeček náramnou chuť na něco sladkého.
„Babičko,“ povídá a pohladí si prázdné břicho, „nemohla by jsi dnes něco upéct? Takový nadýchaný, dozlatova vysmažený koblížek, to by byla dobrota!“
Babička jen spráskla ruce: „Ale dědečku, vždyť už v komoře nemáme ani hrst mouky!“
Jenže dědeček se nenechal odbýt: „Jen zkus vymést truhlu s moukou a oškrábat dno v díži, uvidíš, že se troška najde.“
A tak babička šla. Pometlem vymetla moučnici, lžící oškrábala díži a nasbírala přesně dvě hrsti mouky. Zadělala těsto na smetaně, přidala ždibec másla a na pánvi vysmažila ten nejkrásnější, nejkulatější a nejvoňavější koblížek, jaký kdy svět viděl. Aby vychladl, položila ho na okno.
Jenže koblížek nebyl jen tak ledajaký. Byl kouzelný! Chvíli ležel, pak se zavrtěl, a najednou hop! Přeskočil z okna na zápraží, ze zápraží na trávník a z trávníku rovnou na cestu. A už se kutálel dál a dál, až do hlubokého lesa.
Setkání pod břízou
Netrvalo dlouho a koblížek potkal zajíce. Zajíc zastříhal ušima, vycenil zuby a povídá: „Koblížku, koblížku, já tě sním!“
Koblížek se jen vesele roztočil a řekl: „Nezpapkej mě, zajíčku, raději ti zazpívám svou písničku!“ A hned spustil:
„Já koblížek jsem pečený, z truhly vymetený, na smetaně dělaný, na másle smažený. Z okna jsem utekl dědečkovi, z okna jsem utekl babičce, a tobě, zajíčku, uteču jakbysmet!“
A než se zajíc stačil vzpamatovat, koblížek byl ten tam.
Šedivý vlk a chlupatý medvěd
Kutálí se koblížek dál, až narazil na vlka. Vlk vycenil tesáky: „Koblížku, voníš mi přes půl lesa. Já tě sním!“ Ale koblížek se nebál a zazpíval svou písničku.
„Já koblížek jsem pečený, z truhly vymetený, na smetaně dělaný, na másle smažený. Z okna jsem utekl dědečkovi, z okna jsem utekl babičce, zajíčkovi jsem utekl a tobě vlku, uteču jakbysmet!“
A než vlk stačil cvaknout zuby, koblížek byl v prachu za zatáčkou. A jak se tak kutálí cestičkou narazí na rozespalého medvěda u borůvčí, který si právě hledá něco k snědku.
Medvěd jen bručel: „Koblížku, jsi k nakousnutí, já tě sním!“
„Kdepak, chlupáči!“ zasmál se koblížek a zase spustil tu svou písničku.
„Já koblížek jsem pečený, z truhly vymetený, na smetaně dělaný, na másle smažený. Z okna jsem utekl dědečkovi, z okna jsem utekl babičce, zajíčkovi jsem utekl, vlkovi jsem utek a tobě medvěde, uteču jakbysmet!“
A než se medvěd stačil rozkoukat kutálel se koblížek dál do lesa.
Prohnaná liška
Nakonec koblížek potkal lišku. Byla to ta nejchytřejší liška v celém lese. Seděla v trávě, oháňku kolem sebe a sladce se usmívala. „Ach, koblížku, jak jsi ty krásný! A jak líbezně voníš! Prý umíš i krásně zpívat, je to pravda?“
Koblížek, celý pyšný na svou slávu, se hned zastavil a spustil:
„Já koblížek jsem pečený, z truhly vymetený, na smetaně dělaný, na másle smažený. Z okna jsem utekl dědečkovi, z okna jsem utekl babičce, zajíčkovi jsem utekl, vlkovi jsem utek, medvědovi jsem utekl a tobě liško, uteču jakbysmet!“
Liška přivřela oči a dělala, že špatně slyší: „Máš překrásný hlas, koblížku, ale já už jsem stará a uši mi neslouží. Sedni si mi na nos a zazpívej mi to ještě jednou a trošku hlasitěji, ať si tu tvou písničku opravdu užiju.“
Hloupý koblížek vyskočil lišce přímo na čumáček a znovu začal:
„Já koblížek jsem pečený…“
Jenže vtom liška – CHŇAP! Vyhodila koblížka do vzduchu a v mžiku ho spolkla. A to byl konec koblížka, který si myslel, že je lepší než ostatní.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář