Příběh o čtveřici, co se nevzdala
Kdysi dávno žil u mlýna starý osel, který celý život pomáhal nosit těžké pytle s moukou. Už byl unavený, neunesl toho tolik co dříve a byl pomalý. A protože už nepracoval tak rychle jako dřív, jeho pán si začal tiše stěžovat:
„Ten osel už mi není k ničemu. Jen jí a už nic neutáhne.“
Osel to zaslechl. A i když ho to zabolelo, nezlobil se.
„Když už mě tu nechtějí, půjdu do Brém,“ řekl si. „Tam prý hledají muzikanty. Mám sice léta, ale hýkat umím pořád slušně.“
A tak se vydal na cestu. Kráčel klidně, krok za krokem, a cestou si pohvizdoval. Nebo spíš pohýkával.
🐶 Pes na dvoře
Za vesnicí narazil na psa, který ležel u plotu, jazyk vyplazený, oči smutné.
„Copak tě trápí, příteli?“ zeptal se osel.
„Býval jsem hlídač,“ odpověděl pes. „Ale zestárl jsem. Už neumím běhat tak rychle a žádného zloděje už bych dnes nechytil. Pán mě chce vyměnit za mladého. Nechce mě tu.“
Osel přikývl.
„Znám to. Pojď se mnou do Brém. Chci tam založit kapelu. Já hýkám, ty štěkáš. Ve dvou nám to půjde lépe.“
Pes se zvedl, trochu zavrávoral, ale najednou byl mnohem veselejší.
„Dobrá. Zkusíme štěstí spolu.“
🐱 Kočka bez střechy nad hlavou
Na kraji cesty se vyhřívala na kameni kočka a mračila se.
„Pročpak se mračíš kočko, když je tak krásný den,“ prohodil pes.
„Pro mě krásný není,“ zavrněla kočka. „Paní říká, že už nechytám myši jako dřív. A že prý jen spím a vyhřívám se na sluníčku. Tak mě vyhodila z domu.“
„Tak se přidej k nám!“ zasmál se osel. „Já hýkám, pes štěká, ty mňoukáš. Založíme si spolu kapelu. Pojď s námi do Brém!“
Kočka se protáhla, zívla a zavrněla.
„To zní jako zábava, jdu s vámi.“
🐓 Kohout v nesnázích
Šli po cestě dál až uslyšeli kokrhání. To je překvapilo, protože už rozhodně nebylo ráno. Když přišli blíž uviděli na plotě stát kohouta a ten kokrhal jako o život.
„Proč tak kokrháš kohoute? Vždy už je poledne.“ zeptal se osel.
„Panímáma se rozhodla, že mě zítra uvaří na polévku. Říká, že už je nedokážu ráno vzbudit. Tak kokrhám dokud můžu.“
„Podle mě máš hlas pořád silný. Pojď s námi!“ zvolala kočka. „Jdeme do Brém, budeme zpívat, hrát, vystupovat. Chceš jít s námi?“
Kohout se zamyslel, roztáhl křídla a slétl dolů.
„Ještě mám sílu v hrdle a chci, aby to slyšeli i ostatní. Jdu s vámi!“
🌲 Dům v lese
Byl už večer, když čtyři noví přátelé dorazili k lesu. A právě tam, mezi stromy, zahlédli světlo. Vycházelo z malého domečku, který stál uprostřed lesa.
„Támhle někdo bydlí,“ řekl pes.
Dům byl malý, ale uvnitř bylo živo. Ozýval se z něj smích, cinkání talířů a halekání. Osel se tiše přiblížil k oknu a nahlédl dovnitř. Tam uviděl 3 muže a stůl plný jídla.
„Loupežníci,“ zašeptal. „A hodují!“ Zvířátka se domluvila, že zlým loupežníkům dají za vyučenou.
„Ale jak je vystrašíme,“ ptal se kohout.
🎶 Zvířecí koncert
Vymysleli plán.
Osel se postavil k oknu, na něj vyskočil pes, na psa kočka a na kočku kohout. A pak, jak se domluvili, spustili všichni naráz:
„Í-ÁÁÁ!“
„HAF HAF!“
„MŇAU!“
„KY-KY-RÝÝÝ!“
Loupežníci v domě nadskočili, talíře spadly na zem a když se podívali oknem ven do tmy, uviděli obrovského tvora. Všichni se lekli a utekli. Ani se neohlédli. Mysleli si, že je přišla sežrat příšera.
Nový domov
Zvířata vklouzla dovnitř. Bylo tam teplo, stůl plný jídla, postele měkké a v krbu tiše praskal oheň. Osel si lehl do chléva, pes k dveřím, kočka k ohni a kohout na trám.
„No, nejsou to Brémy,“ řekl osel tiše, „ale je to dobré místo.“
„A hlavně naše,“ dodala kočka a zavřela oči.
Do Brém už nikdy nedošli. Loupežníci se nevrátili. A zvířecí čtveřice tam zůstala. Šťastná, spolu a bez toho, aby je někdo posuzoval podle toho, jak rychle běží nebo jak chytají myši.
🌟 Co si z toho odnést?
Někdy nás cesta vede jinam, než jsme si plánovali. A někdy to, co na první pohled vypadá jako konec, je vlastně začátek něčeho nového a lepšího.
🎨 Chceš si pohádku připomenout i při malování?
Stáhni si krásnou omalovánku Muzikantů z Brém, kde osel, pes, kočka a kohout nakukují do domu plného tajemství.
👉 Klikni sem a stáhni si omalovánku
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář