Vítejte v pekárně U Voňavé Housky! Jestli jste tam nikdy nebyli, musíte to napravit. Už zdálky vás do nosu cvrnkne vůně čerstvého chleba, sladké skořice a vanilky. Majitelem téhle kouzelné pekárny není žádný čaroděj, ale malý kuchtík Tomášek. Tedy, on je sice malý vzrůstem, ale jeho kuchařská čepice je tak vysoká, že se s ní občas zasekne ve dveřích!
Tomášek miloval pečení nade vše. Ráno vstával dřív než sluníčko, aby zadělal těsto na rohlíky. Ale dnešek byl jiný. Dnešek byl naprosto speciální. Jeho babička totiž slavila narozeniny! A co by to bylo za oslavu bez pořádného dortu? „Upeču ten nejvyšší, nejvoňavější a nejčokoládovější dort na světě!“ prohlásil Tomášek a plácl se do dlaní, až se z nich vznesl oblak mouky.
Připravil si velkou mísu, vajíčka od slepiček ze dvorka, sladký cukr a kousek másla. Pak sáhl po velké dóze s nápisem MOUKA. Zvedl víko a… nic. Dóza byla prázdná! Na dně zbyla jen trochu bílého prachu. „Jejda!“ vykřikl Tomášek. „Bez mouky přece nemůžu upéct dort! Co budu dělat?“
V tu chvíli se ozvalo tiché zaňafání a zpod stolu vykoukl huňatý ocásek. To byl pejsek Brok, Tomáškův věrný kamarád. A hned vedle něj, na pytli s cukrem, seděla myška Hryzalka. Byla to ta nejčistotnější myška na světě, nosila malou zástěrku, na krku rolničku a v pekárně hlídala, aby nebyl nikde nepořádek. „Proč jsi smutný, Tomášku?“ pípla Hryzalka.
„Došla mi mouka,“ povzdechl si kuchtík. „A babička tu bude už odpoledne!“ Brok zavrtěl ocasem a štěkl: „Haf! Tak zajdeme do mlýna na kopci! Mlynář Větrník má té nejlepší mouky plnou sýpku!“ Tomáškovi se rozzářily oči. „To je nápad! Ale musíme si pospíšit.“
A tak se vydali na cestu. Tomášek, Brok a Hryzalka, která se vezla pejskovi na zádech. Cesta vedla přes rozkvetlou louku a do kopce. Sluníčko hřálo a včelky bzučely, ale naši kamarádi neměli čas se nikde dlouho zdržovat. Museli stihnout všechno dřív, než babička zazvoní u dveří.
Když konečně dorazili k mlýnu, pan mlynář Větrník byl zrovna venku a už z dálky je viděl přicházet. „Copak, copak? Hoří?“ smál se, když viděl udýchanou trojici. „Nehoří, ale máme problém!“ vysvětlil Tomášek. „Pečeme dort pro babičku a potřebujeme mouku. Můžeš nám prosím nějakou dát?“
„Jasně, že mám“ usmál se mlynář. „Na dort pro tvou babičku tady mám mouku z těch nejlepších zrn. Tady je,“ říká a otočí se, aby jim připravil malý pytlík na cestu.
Jenže, než jim ji stačí dát, zpoza pytlů s obilím vyskočí velký pruhovaný kocour Mourek. Mlynářův domácí mazlíček, který je známý tím, že si rád hraje s čímkoli, co se hýbe nebo šustí. Mourek jedním mrštným skokem chňapne pytlík s moukou do zubů a utíká s ním nahoru po schodech do horní části mlýna, kde jsou staré trámy a pytle naskládané až ke stropu.
„Mourku! Okamžitě to vrať!“ volá mlynář, ale kocour jen mňouká a schovává se za pytli, jako by si hrál na honěnou.
Tomášek se vyděsí: „Ale ne, tu mouku potřebujeme na dort! Co budeme dělat?“
Brok, jako statečný pejsek, se rozhodne, že kocoura prostě chytí. Začne štěkat a běhat za Mourkem po mlýně. Kocour ale skáče z trámu na trám, pytlík drží v zubech a Brok pořád jen cvaká zuby ve vzduchu. Čím víc Brok štěká, tím výš Mourek leze. Nakonec Brok uklouzne po mouce, která byla vysypaná na zemi, a přistane na zadku v hromadě obilí. Mourek se nahoře spokojeně olizuje a má vyhrané první kolo.
Tomáška napadne něco jiného. Vezme mističku mléka, postaví ji doprostřed místnosti a všichni se schovají. „Kocourek přijde sám, uvidíte,“ pronese a čeká, až se přijde Mourek napít.
Mourek opravdu slézá dolů a čichá k mléku. Pak položí pytlík s moukou vedle mističky a začne s chutí pít mlíčko. Tomášek na nic nečeká, rychle vyskočí a chce chňapnout pytlík, jenže Mourek je rychlejší. Zase chňapne a utíká zpátky nahoru. Teď už má navíc plné bříško a ještě větší chuť si hrát.
Hryzalka, ta nejmenší a nejchytřejší, si všimne, že Mourek vlastně nechce mouku. Jen si s pytlíkem hraje, protože je měkký a šustí.
„Počkejte,“ pípla tiše. „On si chce jen hrát. Zkusme ten pytlík vyměnit za něco, co se mu bude líbit ještě víc!“
Mlynář se zamyslí a pak vytáhne ze zásuvky staré klubko vlny. Hryzalka vezme klubko, přiváže na něj malou rolničku, kterou nosí na krku a hodí to doprostřed místnosti. Klubko vlny se kutálí po podlaze a rolnička přitom vesele cinká.
Tomu Mourek prostě nemůže odolat. Tahle hračka je pro něj mnohem zajímavější než obyčejný pytlík. Opatrně položí mouku na trám, seskočí dolů a začne si hrát s klubkem. Chvíli ho honí, pak ho chytí do tlapek a spokojeně si lehne na sluníčko u okna.
Tomášek rychle vyšplhá po schodech, vezme pytlík a rychle seběhne dolů. Hurá, mají mouku!
Trojice poděkuje, rozloučí se a s pytlíkem mouky běží zpátky do pekárny. Cestou se smějí, jak je Mourek všechny pěkně potrápil, ale nakonec jim mouku vrátil
V pekárně jim to pak šlo pěkně od ruky. Brok nosil ingredience, Hryzalka kontrolovala čas na hodinách a Tomášek míchal a lil krásně žluté a nadýchané těsto na plech. Když ho pak šoupli do trouby, pekárnou se začala linout ta nejkrásnější vůně na světě.
Ve chvíli kdy se ozval zvonek u dveří, už Tomášek pokládal na hotový dort poslední jahodu. Babička vešla dovnitř, objala Tomáška a čichla si k té dobrotě. „Tomášku, to je nádhera! To jsi upekl sám?“ Tomášek se usmál na Broka a Hryzalku. „Sám bych to nezvládl, babi. Ale naštěstí mám ty nejlepší pomocníky na světě.“
A pak si všichni pochutnali na dortu, který chutnal po jahodách.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář