Nechte se unést na kouzelné dobrodružství s holčičkou Lenkou a jejím nejlepším plyšovým kamarádem, dráčkem Fidou. Jejich výprava lesem se zkomplikuje, když Lenka objeví zářivý kouzelný kámen a nechtěně Fida ztratí.
Lenka běžela lesem a v ruce pevně svírala svého nejoblíbenějšího plyšáka. Byl to dráček Fido. Měl měkký zelený kožíšek a křídla, která se na sluníčku třpytila jako malá zrcátka.
Fido měl dobrodružství rád, ale občas byl trochu zmatkař a zapomněl, kde vlastně je nebo kam má namířeno.
„Podívej, Fido! Támhle je obří kapradí!“ volala Lenka a skákala přes kořeny.
Najednou se v trávě něco zalesklo. Lenka se prudce zastavila. Na zemi ležel kámen. Ne takový ten obyčejný šedý kamínek, jaké jsou v lese na každém kroku. Tenhle házel fialová a modrá prasátka na všechny strany.
„Teda, ten je úžasný,“ vydechla Lenka.
Aby si kámen mohla pořádně prohlédnout, položila Fida na kraj cestičky, do mechu. Když měla volné ruce, zvedla kámen a očistila ho od hlíny. Když byl čistý a krásně se leskl, byl ještě krásnější. Byla jím tak zaujatá, že si v tom úžasu ani nevšimla, že mech na kterého Fida položila, roste na prudkém svahu.
Fido se zakymácel. Chtěl zavolat na Lenku o pomoc, ale plyšáci mluvit nahlas neumí.
Šup, bum a žbluňk!
Dráček sklouzl po hladkém jehličí přímo do tmavé díry pod kořeny starého dubu. A, že to byla jízda. Jako na klouzačce. Fido strachem zavřel oči. Nakonec dopadl do měkkého písku. Když konečně otevřel oči, úžasem ani nedutal.
Kolem nebyla tma. Vlastně úplně naopak. Celá jeskyně svítila! Ze stěn trčely obrovské krystaly, které zářily jako barevné lampičky.
„Vítám tě, malý cestovateli,“ ozvalo se za ním tichým hlasem.
Fido se otočil. Na jednom velkém krystalu seděl malý mužíček. Vypadal, jako by byl utkaný z mlhy a měsíčního světla. Měl dlouhé uši a laskavé oči.
„Jsem duch této jeskyně,“ řekl mužíček klidně. „Jak ses sem dostal?“
Fido smutně sklopil plyšové uši. „Já vlastně nevím. Lenka našla kámen, položila mě na mech a najednou jsem jel dolů.“
Duch se usmál a připlul blíž. „To se stává. Když se člověk – nebo dráček – nesoustředí na to, co se děje kolem něj, snadno se zatoulá někam, kam nechtěl. Tady dole je krásně, ale ty asi chceš zpátky nahoru ke své Lence, že?“
Fido přikývl. „Chybí mi. Ale nevím, kudy ven.“
„Nemůžu jít s tebou, ale poradím ti kudy jít,“ řekl duch a ukázal na spleť chodeb. „Vidíš ty malé modré kamínky na zemi? Sleduj jen ty. Ostatní barvy nikam nevedou. Musíš se soustředit jen na modrou a nenechat se rozptýlit jinak se tady dole můžeš ztratit nadobro a už nenajdeš cestu ven.“
Fido se nadechl. Opatrně kladl tlapky jen na modré kamínky. Bylo to těžké, protože všude kolem blikaly červené a žluté krystaly, které vypadala stejně zajímavě. Fido ale zatnul zoubky a díval se jen pod nohy.
Modrá, modrá, modrá.
Krok za krokem stoupal výš, až uviděl denní světlo.
Nahoře mezitím Lenka vyděšeně prohledávala trávu. „Fido! Fido, kde jsi?“
Kouzelný kámen už ji nezajímal, zapomenutý v kapse bundy. Bála se o svého kamaráda. Dál prohledávala okolí a volala Fidovo jméno.
Mezitím se o kousek dál, z díry pod kořenem vynořila zelená hlava se třpytivými křídly. Fidovi se podařilo dostat ven z podzemní spleti tunelů. S úlevou si oddechl, opřel se o kmen stromu a trpělivě čekal až si ho Lenka všimne.
„Fido!“ Vykřikla s úlevou Lenka, když ho zahlédla. Hned k němu běžela, popadla ho a pevně objala, až z něj vyletěl obláček prachu. „Promiň! Už tě nikdy jen tak neodložím. Musím na tebe dávat větší pozor. Jsi pro mě moc důležitý víš?“
Fido se v jejím náručí spokojeně zavrtěl. Byl rád, že je zpátky, a věděl, že příště si dá na kluzkém mechu mnohem větší pozor a Lenka zase, že si bude od teď dávat větší pozor na vše, co je pro ni důležité.
🧠 Otázky pro děti:
- Jak se jmenovala holčička, která ztratila svého dráčka? (Lenka)
- Kam holčička položila dráčka? (Do mechu u cesty)
- Co poradil duch Fidovi, aby našel cestu ven z jeskyně? (Sledovat modré kamínky)
Nejdete ještě spát? Zahrajte si Hru na Fida!
Polož na zem různé barevné hračky nebo papírky. Zkus přejít pokoj tak, že se dotkneš (nebo šlápneš) pouze na věci jedné barvy (třeba modré) a ostatních si nebudeš všímat.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář