Lesem se plížilo ticho. Skřítek Fanda si přitáhl límec kabátu až k nosu. Jeho dech vytvářel malé obláčky páry, které okamžitě mizely ve tmě. Na zádech ho tlačila velká kožená brašna. Byla plná posledních dopisů pro Ježíška. Fanda nebyl žádný hrdina, byl to obyčejný Ježíškův pošťák. Měl rád svůj klid, horký čaj a teplé ponožky na nohách. Ale dnes v noci musel doručit poštu, i kdyby trakaře padaly.
Křup, křup, křup. To se jeho boty bořily do sněhu. Najednou se les rozsvítil. Fanda sebou trhl a schoval se za kmen starého dubu. Nebyl to měsíc. Bylo to něco rychlého, zářícího a padalo to přímo dolů. ŽUCH!
Něco těžkého dopadlo do závěje jen kousek od něj. Sníh zasyčel, jako když polijete žhavé uhlíky vodou. Fanda chvíli čekal. Srdce mu bušilo až v krku. Co když je to drak? Nebo rozzlobený divočák? Ale zvědavost byla silnější než strach. Opatrně vykoukl.
Ve sněhu ležela hvězda. Nebyla papírová ani skleněná. Byla opravdová, ale vypadala divně. Jakoby nemocně. Její světlo blikalo a sláblo, měnilo se ze zářivě zlaté na matnou šedou, zatímco sníh okolo ní pomalu tál.
„To ne,“ špitl Fanda. „Ty máš být nahoře. Bez tebe Ježíšek nenajde cestu a nebudou Vánoce!“
Zkusil se jí dotknout. Byla už studená. Hvězda na zemi chladla rychlostí blesku. Fanda věděl, že jestli zhasne úplně, už se nikdy nerozsvítí. A bude po Vánocích. Napořád. Rychle si sundal šálu a hvězdu do ní zabalil. Byla těžší, než vypadala.
„Potřebuješ pomoc, maličký?“ ozvalo se nad ním hluboké zahoukání.
Fanda nadskočil. Na větvi seděla sova Agáta. Její velké oči svítily ve tmě jako dva žluté reflektory. Agáta všechno viděla a všechno věděla.
„Spadla,“ řekl Fanda a hlas se mu třásl. „Musím ji vrátit zpátky na nebe, Agáto. Ale jak? Nemám křídla abych ji mohl vynést na oblohu. A moje brašna je navíc plná dopisů pro Ježíška. Nevím jak daleko hvězdu s tak těžkým nákladem unesu.“
„To je ono, tvoje brašna,“ zahoukala sova a snesla se níž. „Hvězdy se živí nadějí. A v těch dopisech je naděje tolik, že by unesla i slona. Dej ji k nim.“
Fanda otevřel brašnu. Voněla inkoustem a tajnými přáními. Opatrně vložil zabalenou hvězdu mezi obálky. Během chvilky ucítil, jak se brašna zahřála. Hvězda začala jemně zářit světlem. Fanda jen doufal, že nezačne hřát tolik, aby zapálila dopisy. Děti by určitě byly moc zklamané, kdyby se jejich pečlivě napsaná přání zničily.
„Musíme na Velký Smrk,“ rozhodl Fanda. Byl to ten nejstarší strom, který rostl na té nejvyšší hoře v okolí. „Vylezu nahoru a hodím ji zpátky na oblohu.“
Cesta byla strmá. Fanda klopýtal přes kořeny, vítr mu šlehal do tváře ledové jehličky. Sova Agáta letěla nad ním a ukazovala mu cestu, aby nezapadl do hlubokých závějí. Víííúúú! Vítr zesílil. Fanda se musel držet větví, aby ho to neodfouklo. Cítil, jak mu docházejí síly. Brašna byla těžší a těžší.
„Už nemůžu,“ vydechl Fanda a svezl se do sněhu pod Velkým Smrkem. „Jsem jen pošťák, nejsem horolezec.“
V tu chvíli se brašna na jeho zádech zavrtěla. Teplo, které z ní sálalo, mu proniklo přes kabát až na kůži. Bylo to, jako by ho objalo sto dětí najednou. Uvědomil si, že nenese jen papíry. Nese víru všech dětí, že budou Vánoce. Zatnul zuby. „To zvládnu!“ vykřikl do větru.
Začal šplhat. Větve ho škrábaly, smůla se mu lepila na ruce, ale Fanda lezl dál. Metr po metru. Agáta kroužila kolem špičky stromu a povzbuzovala ho houkáním. Když se Fanda konečně vyšplhal na samotný vršek, točila se mu hlava. Svět pod ním se najednou zdál tak maličký.
Vytáhl hvězdu. Už nebyla šedá. Díky dopisům zářila tak jasně, že musel přivřít oči. Chytil ji oběma rukama, napřáhl se a vší silou ji vymrštil k obloze. „Leť!“
Hvězda vylétla z jeho rukou. Chvíli to vypadalo, že spadne zpátky, ale pak se chytila neviditelného proudu větru. Stoupala výš a výš, až se zastavila na svém místě. BLIK! Rozsvítila se naplno. Její světlo se rozlilo po celém lese, po zasněžených střechách ve vesnici, až do oken dětských pokojíčků.
Fanda seděl na špičce smrku, odfukoval a díval se na tu nádheru. Byla mu zima, byl unavený, ale byl spokojený. Sova Agáta přistála na větvi kousek pod ním. „Dobrá práce, pošťáku,“ zahoukala tiše. „Teď se může Ježíšek bez starostí vydat na cestu.“
Líbila se vám pohádka? V tom případě zde máme ještě něco pro malé posluchače:
- 🧠 Otázka: Proč začala hvězda v brašně znovu svítit a hřát?
- ✨ Úkol: Zkus rukama naznačit, jak Fanda házel hvězdu zpátky na oblohu. Pořádně se napřáhni!
Chtěli byste si vyrobit takovou vánoční hvězdu jakou našel Fanda? Není nic snažšího. Tady je: Návod jak si vyrobit zářivou vánoční hvězdu z papíru.
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář