Byla jednou jedna sestřička a ta měla malého bratříčka. Zlá macecha je vyhnala z domova, a tak šli ruku v ruce hlubokým lesem. Šli přes ostré kameny a husté trní, a když slunce vystoupalo vysoko na oblohu, dostal bratříček velkou žízeň.
Došli k prvnímu lesnímu prameni. Voda přes kameny tiše bublala, ale sestřička slyšela, jak pramen lidským hlasem šeptá: „Kdo se ze mě napije, stane se vlkem.“
Sestřička se lekla a chytila bratra za ruku. „Nepij, bratříčku, prosím tě. Jinak z tebe bude zlý vlk a sežereš mě.“ Bratříček poslechl, i když měl velikou žízeň.
Šli dál, až došli ke druhé studánce. I ta tichounce šeptala: „Kdo se ze mě napije, stane se medvědem.“ Sestřička ho znovu zadržela. „Nepij, bratříčku. Bude z tebe divoký medvěd a už mě nepoznáš a sežereš mě.“ Bratříček se statečně držel, ale žízeň už ho pálila v hrdle.
U třetího pramene už byl bratříček tak unavený a žíznivý, že sestřičku neposlouchal. Voda tiše šuměla: „Kdo se ze mě napije, stane se srnečkem.“ Než ho sestřička stačila zastavit, klekl si do mechu a dychtivě se napil.
Jakmile se jeho rty dotkly hladiny, chlapec zmizel. Na jeho místě stál u vody malý srneček a smutně se na sestřičku díval.
Sestřička ho objala a hořce zaplakala. Nechtěla ho v lese nechat samotného. Sundala si z krku svůj zlatý řetízek a opatrně ho srnečkovi zapnula kolem krku, aby každý poznal, že k ní patří. Pak mu z jemného rákosí upletla ohlávku. Společně našli v lese opuštěnou chaloupku, kde zůstali žít. Sestřička sbírala lesní plody a srneček se pásl na sladké trávě hned vedle ní.
Jednoho dne přijel do lesa král se svými lovci. Zvuk loveckých trubek a štěkot psů se rozléhal hlubokým hvozdem.
Když to srneček uslyšel, začal neklidně pobíhat po světnici a žadonil: „Sestřičko, prosím, pusť mě ven. Musím běžet s nimi, už to tady nevydržím.“
Sestřička se bála. „Nechoď, uloví tě a zůstanu tu sama.“
Ale srneček slíbil, že bude opatrný a nenechá se chytit. Sestřička ho tedy pustila, ale domluvili si pevné pravidlo. „Až se večer vrátíš, třikrát zaklepej kopýtkem na dveře, abych věděla, že jsi to ty.“
První den se srneček s radostí nechal honit po lese. Kličkoval mezi stromy, přeskakoval padlé kmeny a lovci ho nedokázali dohonit. Zlatý řetízek se mu na krku jen blýskal. Večer se v pořádku vrátil k chaloupce, třikrát zaklepal a sestřička mu s úlevou otevřela.
Druhý den ráno zatroubily rohy znovu. Srneček opět vyrazil do lesa. Tentokrát si ho ale všiml sám král. Zaujalo ho podivuhodné zvíře, které bylo rychlejší než nejlepší psi a zjevně si s nimi jen hrálo. Nenařídil střílet, ale potichu srnečka sledoval. Večer viděl, jak zvířátko doběhlo k opuštěné chaloupce, třikrát zaklepalo kopýtkem a jak mu otevřela dívka.
Třetí den ráno král na nic nečekal. Nechal lovce lovit v jiné části lesa a sám se vydal rovnou k chaloupce. Počkal, až srneček vyběhne do houští, přistoupil k dřevěným dveřím a třikrát na ně zaťukal, přesně jak to dělal srneček.
Sestřička otevřela v domnění, že se bratr vrátil brzy. Místo něj však na prahu stál král. Jakmile ji spatřil, byl okouzlen její skromností a péčí, se kterou se o chaloupku i zvíře starala. A sestřička viděla, že král má laskavé oči a není se čeho bát. Slovo dalo slovo, a protože se jeden druhému zalíbili, král jí nabídl: „Pojď se mnou na můj zámek. Budu tě chránit a tvému srnečkovi se u mě už nikdy nic zlého nestane.“
Sestřička souhlasila a král je oba odvezl do bezpečí. Netrvalo dlouho a rozhodli se, že uspořádají svatbu.
A právě v den jejich svatby, když si před všemi hosty slíbili lásku a věrnost, se stalo něco nečekaného. Síla jejich lásky byla tak velká, že macešino zlé kouzlo nadobro ztratilo svou moc. Srneček se přímo před zraky svatebčanů proměnil zpět v malého chlapce.
Od toho dne žili všichni tři šťastně na královském zámku a do temného lesa už se nikdy nevrátili
O autorce
Ahoj všem malým i velkým snílkům. Ponořte se se mnou kouzelného světa plného fantazie a kouzel.
Jsem máma, pisálek a věčný snílek. Tady Na Snílkovi tvořím svět, kde fantazie nemá hranice. Píšu pro vás originální pohádky na dobrou noc i články, které dětem hravou formou vysvětlují svět kolem nás, nebo rodičům naopak přiblížit svět dětí. Věřím, že ten správný příběh dokáže vykouzlit úsměv a otevřít dveře k poznání. Přeji vám krásné společné čtení, tvoření a hraní.
Přidat komentář