Moudrá babička velitelka

Víte, kdo má ve sloní rodině vždycky hlavní slovo? Není to ten největší a nejsilnější sloní samec. Sloní stádo vede takzvaná matriarcha, což je ta nejstarší a nejzkušenější sloní babička. Díky své neuvěřitelné paměti bezpečně ví, kde se i v dobách velkého sucha ukrývá voda, a pamatuje si bezpečné cesty rozlehlou krajinou. Všechny ostatní maminky, tetičky a mláďata ji s velkou úctou a důvěrou následují.

Zázračný nástroj místo nosu

Zkuste si představit, že máte ruku, která funguje jako sprcha, brčko, trubka na troubení a obrovský sval zároveň. Přesně tím je pro slony jejich dlouhý chobot. Zatímco dospělý člověk má v celém svém těle kolem šesti set svalů, sloní chobot jich ukrývá neuvěřitelných čtyřicet tisíc. Je to tak dokonalý přírodní vynález, že jím sloni dokážou vytrhnout obrovský strom i jemně sebrat malý oříšek ze země.

Sloní batolata a zvířecí dudlík

Víte, co dělá malé lidské miminko, když je nervózní nebo hodně unavené? Často si rádo cucá palec. A malá slůňata na tom nejsou s uklidňováním vůbec jinak. Když se potřebují ukolébat ke spánku nebo se cítí trochu nejistě, strčí si do pusy špičku svého vlastního chobotu a tiše ji cumlají. Tento zvířecí dudlík je nesmírně roztomilý a pomáhá jim překonat všechny starosti.

Potápěči se zabudovaným šnorchlem

Možná byste to do těchto na pohled těžkých a neohrabaných zvířat neřekli, ale sloni jsou naprosto fantastičtí plavci. Rádi se noří do hluboké vody, kde si mohou krásně odpočinout a zchladit své veliké tělo. A jak to vůbec dělají s dýcháním pod hladinou? Jednoduše vystrčí svůj dlouhý chobot vysoko do vzduchu a používají ho úplně stejně jako lidé potápěčský šnorchl.

Pokud rádi prozkoumáváte podobná překvapení, určitě vás nadchnou i další články naší kategorie zvířata.

Jste sloní praváci, nebo leváci?

Lidé většinou raději píšou, kreslí a pracují pravou, nebo levou rukou. Velmi zajímavé je, že mohutné sloní kly u slonů fungují dost podobně. Každý slon dává od malička přednost jednomu svému klu, který pak používá mnohem častěji k loupání kůry ze stromů nebo k hrabání v tvrdé zemi. Ten oblíbenější kel bývá proto u starších jedinců znatelně kratší a více opotřebovaný než ten druhý.

Tajná pošta ukrytá v nohách

Umíte si představit, že byste slyšeli vzkazy od svých kamarádů prostřednictvím svých vlastních bot? Sloni opravdu dokážou komunikovat na obrovské vzdálenosti tak, že silně dupou a vysílají do země velmi hluboké vibrace. Jejich těžké sloní nohy pak zachytí tyto drobné otřesy půdy i na mnoho kilometrů daleko. Mohou si tak posílat tajné zprávy s úplně jinými stády, aniž by je kdokoliv jiný na savaně vůbec slyšel.

Zvířecí opalovací krém a bahenní lázně

Když svítí horké sluníčko, rodiče vás určitě pečlivě mažou opalovacím krémem, abyste se nespálili. Sloni afričtí si pro svůj ochranný krém chodí přímo k nejbližší vodě. Pomocí chobotu na sebe zručně nasávají vodu, bláto a jemný prach, čímž si na těle tvoří dokonalý bahenní krunýř. Tato ochranná vrstva bláta je nejen spolehlivě chrání před spálením od sluníčka, ale funguje i jako vynikající štít proti otravnému hmyzu.

Obrovský strach z malých pruhovaných letců

Ačkoliv je slon jedním z největších a nejsilnějších tvorů na naší planetě, má i on svou velkou slabinu. Tihle obrovití obři se totiž k smrti bojí docela malých včel. Včelí žihadlo pro ně sice nepředstavuje vážné nebezpečí, ale velmi nepříjemně a bolestivě štípe v citlivých místech kolem očí nebo přímo uvnitř chobotu. Zemědělci v Africe toho velmi chytře využívají a staví kolem svých políček ploty ze včelích úlů, aby tak ochránili svou úrodu a slony bezpečně odehnali.

Paměť jako slon a obrovské srdce

O někom, kdo si úplně všechno pamatuje, se občas s úsměvem říká, že má sloní paměť. Tohle rčení se zakládá na naprosté pravdě, protože sloni mají mimořádně vyvinutý mozek. Dokážou bezpečně poznat své staré přátele i po mnoha desítkách let odloučení. Jsou to navíc stvoření plná citu a hluboké empatie, což dokazují tím, jak se chovají ke svým zesnulým. Když na svých dlouhých cestách narazí na kosti jiného slona, celé stádo se zastaví, všichni tiše postojí a velmi jemně se kostí dotýkají svými choboty, jako by na kamaráda s láskou vzpomínali.

Podobné fascinující příběhy ze světa zvířat nám jasně ukazují, jak neuvěřitelně složitý a krásný vnitřní svět naši zvířecí sousedé mají. A to je na naší planetě to nejkrásnější a nejcennější. Každý z nás se může zasloužit o to, aby tu s námi moudré sloní babičky mohly vést svá stáda ještě velmi dlouho, a to tím, že budeme přírodu chránit, objevovat její kouzla a s láskou tyto nádherné příběhy vyprávět dál.

Vědomostní kvíz

1. Kdo má na starosti vedení celé sloní rodiny a bezpečně zná cesty k vodě? Odpověď: Nejstarší a nejzkušenější slonice, které se říká matriarcha.
2. Jaký šikovný trik používají malá slůňata, když jsou unavená nebo se potřebují uklidnit? Odpověď: Strčí si konec chobotu do pusy a cumlají ho jako dudlík.
3. Z jakého drobného létajícího tvora mají obrovští sloni obrovský strach? Odpověď: Ze včel.

Víte, že… I když je kůže dospělého slona nesmírně tlustá, plná vrásek a vypadá jako pevný krunýř, je ve skutečnosti velmi citlivá. Je totiž protkána velkým množstvím drobných nervů. Díky tomu slon okamžitě ucítí, i když mu na jeho hřbetě přistane jedna jediná malá moucha.

Úkol pro malé průzkumníky

Vyberte si s rodiči jeden z těchto úkolů a vyzkoušejte si sloní dovednosti na vlastní kůži:

1. Venkovní pohybová aktivita (Tajná sloní pošta): Běžte s kamarádem nebo sourozencem ven na trávu. Zkuste si stoupnout kousek od sebe, zavřít oči a silně dupnout nohou do země. Cítíte ty jemné otřesy, když dupne ten druhý? Přesně takhle si sloni dokážou povídat na vzdálenost mnoha kilometrů!
2. Domácí tvořivá aktivita (Zkouška šikovného chobotu): Zkuste si, jaké to je muset všechno zvedat jen pomocí sání vzduchu. Připravte si na stůl malé kousky papíru, vezměte si do pusy čisté brčko a pokuste se papírky přenést z jednoho místa na druhé jen tím, že do brčka naberete vzduch a papírek na něm udržíte. Zjistíte, že ovládat sloní chobot vyžaduje obrovský cvik!

Článek Slon: Moudrý obr africké savany se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Kostěný domov, který nejde opustit

Představte si, že byste nosili svůj dům neustále na zádech a byl by spojený s vašimi žebry. Přesně tak to mají želvy. Jejich krunýř není jen tak nějaká schránka nebo domeček, ze kterého by mohly vylézt ven. Je to ve skutečnosti srostlá páteř a žebra. Tvoří pevnou a spolehlivou ochranu, která s nimi roste po celý jejich život.

Citlivá střecha nad hlavou

Možná si myslíte, že je tento pevný štít úplně necitlivý, ale opak je pravdou. Krunýř je protkaný drobnými nervy. Když želvu na zádech jemně poškrábete, cítí to úplně stejně, jako když vás někdo pohladí. Proto mají mnozí plazi v zoologických zahradách tak rádi, když jim ošetřovatelé čistí záda jemným kartáčem.

Pamětníci pradávných dob

Tito úžasní tvorové kráčejí po naší planetě už více než 200 milionů let. To znamená, že želvy zažily dobu, kdy Zemi vládli obrovští dinosauři, jako byl třeba proslulý tyranosaurus rex. Zatímco obří ještěři dávno zmizeli, naši obrnění přátelé se dokázali přizpůsobit a žijí tu s námi dodnes.

Můžete si s dětmi zkusit namalovat pravěkou krajinu plnou ještěrů a pokud k tomu hledáte inspiraci, určitě najdete skvělé materiály na našich stránkách s omalovánkami.

Pořádný zobák místo zubů

Když se podíváte do želví tlamy, nenajdete tam ani jeden zub. K rozkousání potravy jim totiž slouží silný a ostrý rohovinový zobák. Funguje trochu jako zahradnické nůžky, kterými si hravě uštípnou kus tuhého listu nebo si poradí s tvrdší stravou.

Slzy, které nepramení ze smutku

Pokud někdy uvidíte mořskou želvu, jak při kladení vajec na pláži pláče, nemusíte ji litovat. Nejsou to slzy bolesti ani smutku. Tyto obdivuhodné cestovatelky často pijí slanou mořskou vodu a jejich tělo se přes speciální žlázy u očí musí zbavit přebytečné soli.

Neomylná vnitřní navigace

Mořské želvy křižují rozlehlé oceány tisíce kilometrů daleko. Jak je možné, že se v té obrovské vodní mase neztratí? Mají v sobě zabudovaný úžasný smysl, kterým vnímají magnetické pole Země. Tato jejich navigace je po letech neomylně dovede přesně na tu samou pláž, kde se samy před mnoha lety vylíhly z vajíčka.

Záhada s teplotou písku

Když samička naklade vajíčka do písku, o tom, kdo se z nich vylíhne, rozhoduje sluníčko. U mnoha druhů určuje pohlaví mláďat přímo teplota okolí. Z vajíček, která leží v teplejším písku blízko povrchu, se většinou líhnou samičky. Naopak z těch, která jsou hlouběji a v chladnějším prostředí, se na svět vyklubou malí samečci.

Podvodní akrobati s koženým štítem

Většina z nás má zafixováno, že tito tvorové jsou velmi pomalí a nosí těžkou zbroj. Existují ale druhy, jako jsou kožnatky. Ty nemají tvrdé kosti na zádech, ale pokrývá je měkký, kožovitý krunýř. Díky tomu dokážou tyto vodní želvy pod hladinou bleskurychle plavat a dokonce i na souši překvapí nečekanou rychlostí běhu.

Tajný trik pro dýchání pod hladinou

Někteří zástupci, kteří žijí ve sladkých vodách, si vyvinuli fascinující způsob, jak vydržet pod hladinou co nejdéle. Získávají totiž kyslík z vody přes zvláštní cévy ve své kloace, což je vlastně zadeček. Tato neobvyklá superschopnost jim umožňuje trávit pod vodou spoustu času, aniž by se museli nadechovat nad hladinou.

Zimní spánek pod ledovým příkrovem

Když nastanou třeskuté mrazy a rybníky pokryje tlustý led, sladkovodní druhy se neschovávají do teplých nor. Klesnou na dno rybníka do bahna a zpomalí chod svého těla na úplné minimum. Srdce jim bije třeba jen jednou za několik minut. Takto přečkají celou zimu v jakémsi hlubokém zmrazeném spánku.

Dlouhověkost galapážských obrů

Na závěr se podíváme na opravdové rekordmany. Obrovské želvy sloní, které žijí na vzdálených Galapágách, se běžně dožívají více než 100 let. Ti nejstarší jedinci dokonce oslavili úctyhodné stopadesáté narozeniny. Pozorují svět v pomalém tempu a připomínají nám, že v přírodě se trpělivost a klid rozhodně vyplácejí.

Vědomostní kvíz: Co jste si zapamatovali?

1. Z čeho je tvořený pevný želví krunýř?
2. Proč mořské želvy na pláži vypadají, jako by ronily slzy?
3. Jaký vliv má sluníčko a teplo písku na vajíčka v hnízdě?

Víte, že… Kožatka velká, největší žijící želva na světě, se dokáže potopit do hloubky více než 1000 metrů. V takové hloubce už vládne absolutní tma a obrovský tlak, ale díky svému pružnému kožovitému krunýři to tato neohrožená potápěčka bez problémů zvládne.

Úkol pro malé průzkumníky

• Pohybová venku: Závod s krunýřem. Vytyčte si na zahradě nebo v parku trasu přes různé překážky. Dítě si položí na záda menší polštář nebo prázdný batůžek, který představuje krunýř. Úkolem je projít celou trasu po čtyřech velmi opatrně tak, aby krunýř nespadl na zem.
• Tvořivá na doma: Papírový obrněnec. Vezměte si obyčejný papírový talíř. Z horní vypouklé strany ho nabarvěte zelenou nebo hnědou barvou a po zaschnutí na něj fixou nakreslete vzory krunýře. Z barevného papíru vystřihněte hlavu, čtyři nohy a malý ocásek, které nakonec zespodu k talíři přilepíte.

Článek Želva: Pravěký zázrak v krunýři se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Falešný král a jeho opravdové království

Znáte to slavné rčení o králi džungle? Je to vlastně takový malý zvířecí omyl. Lvi totiž v hustých pralesích nežijí. Jejich skutečným domovem je savana, což je obrovská travnatá pláň plná slunce. Zde mají dostatek prostoru pro běh i lov a mohou se schovat ve vysoké trávě.

Zabudovaný megafon v hrdle

Když se podíváte na dospělého lva, hned vás zaujme jeho parádní hříva. Víte, že tahle lví ozdoba funguje jako takový zvířecí občanský průkaz? Čím je hříva tmavší a hustší, tím je lev starší a silnější. Ostatní zvířata hned na dálku poznají, že s tímto obrem si není radno zahrávat.

Kdo má nejlepší občanský průkaz

Když chce lev něco sdělit své rodině nebo odehnat vetřelce, nepotřebuje k tomu žádný přístroj. Jeho hrdlo je ten nejhlasitější megafon. Lví řev je natolik silný, že se nese vzduchem až do vzdálenosti osmi kilometrů. Tím dává všem na pláni jasně najevo, kdo je tady pánem.

Zvířecí spací rekordmani

Umíte si představit, že byste prospali skoro celý den? Pro lvy je to naprosto běžná věc. Tito velcí spáči odpočívají šestnáct až dvacet hodin denně. Není to ale z lenosti, protože velká zvířata potřebují šetřit energii na náročné noční výpravy.

Spoustu dalších překvapení skrývá naše rubrika věnovaná zvířatům.

Rodina drží vždy pohromadě

Většina kočkovitých šelem ráda žije o samotě a spoléhá se jen sama na sebe. Lvi jsou ale obrovskou výjimkou, protože milují společnost. Žijí ve velkých rodinách, kterým říkáme smečka. Společně se starají o mláďata, chrání své území a pomáhají si v těžkých chvílích.

Holčičí fotbalový tým na lovu

Zatímco tátové hlídají domov, hlavní práci při hledání potravy mají na starosti lvice. Tyto šikovné lovkyně spolupracují jako dokonale sehraný tým. Každá lvice má svůj přesný úkol, díky kterému dokážou obklíčit a přelstít i mnohem rychlejší zvířata.

Tajemství tiché chůze a dokonalého zraku

Přemýšleli jste někdy, jak se tak velké zvíře dokáže nepozorovaně přiblížit? Stejně jako vaše domácí kočky, i lvi našlapují jen na špičky prstů, takže je jejich chůze naprosto neslyšná. Navíc mají v očích speciální odrazivou vrstvu, která funguje jako malé zrcátko. Díky tomu vidí ve tmě šestkrát lépe než my lidé.

Drsný úklid a nečekaná pouštní svačina

Lví jazyk je posetý malými háčky, kterým odborně říkáme papily. Funguje úplně jako brusný papír, takže s ním lev dokáže z kostí slíznout i ty nejmenší kousky potravy. A co pitný režim? Když lvi cestují suchou krajinou a nemají vodu, dokážou pít z divokých pouštních melounů zvaných tsama. Příroda má zkrátka řešení na všechno.

Puntíkatá miminka a kočičí pusinky

Když se narodí malá lvíčata, vypadají tak trochu jako malí levharti, protože mají na srsti tmavé skvrny. Tento maskovací oblek jim pomáhá splynout s trávou, aby je nenašli nepřátelé. A jak se lví rodinka vítá? Úplně stejně, jako to dělá váš mazlíček doma. Třou si o sebe hlavy, opírají se o sebe boky a spokojeně u toho předou. Pro další inspiraci k poznávání úžasné planety navštivte naši sekci pro malé objevitele.

Lví škola plná her

Jak se vlastně z malých, roztomilých koťátek stanou drsní vládci savany? Lvíčata tráví většinu svého času divokými hrami, které ale mají velmi důležitý úkol. Když se spolu perou, honí se a zkoušejí se nečekaně přepadnout ze zálohy, vlastně tak trénují na opravdový lov. Zatímco se sourozenci pošťuchují v trávě a učí se používat své ostré drápky, dospělá lvice je z povzdálí pečlivě pozoruje. Dohlíží na to, aby jejich zábava byla bezpečná, a postupně jim předává všechny taje přežití v divočině.

Co jsme se dnes naučili?

1. Lvi žijí ve smečkách a každý má svou roli, podobně jako v lidské rodině.
2. Lví mámy vychovávají mláďata společně a lvíčata se učí hrou, která je připravuje na lov.
3. Lvi jsou důležití pro rovnováhu savany, protože loví hlavně slabé a nemocné kusy.

Otázka pro děti

Kdybys byl lev nebo lvice na jeden den, co bys dělal jako první – hlídal smečku, hrál si s lvíčaty, nebo vyrazil na průzkum savany?

Co dál?

Chceš se dozvědět něco o dalším zvířeti? Vyber si a napiš nám. A pokud tu nenajdeš takové, které tě zajímá, napiš do komentářů, o kterém zvířeti chceš číst příště.

Článek Lev: Vládci savany žijící ve smečkách se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Krátkozraký noční chodec

Představte si les, do kterého padne tma. Zatímco my bychom bez baterky neviděli ani na krok, dikobraz se teprve probouzí a vydává se na průzkum. Tento tvor má sice velmi špatný zrak, ale vůbec mu to nevadí. Místo očí se spoléhá na svůj dokonalý čich a výborný sluch. Dokáže tak najít potravu i v naprosté tmě.

Vlasy s tajnou zbraní

Když se řekne dikobraz, určitě si hned vybavíte jeho hrozivé bodliny. Víte ale, že to vlastně vůbec nejsou žádné oštěpy? Jsou to jen přeměněné chlupy. Tvoří je materiál, kterému se říká keratin. Úplně stejnou látku máte i vy ve svých vlasech nebo nehtech. Jeden dospělý jedinec může mít na zádech neuvěřitelných třicet tisíc takových jehliček.

Nafukovací kruh z přírody

Možná si říkáte, že s takovým nákladem musí být zvíře strašně těžké. Opak je pravdou. Většina bodlin je uvnitř úplně dutá a plná vzduchu. Fungují jako malinké plováky. Když náš bodlinatý kamarád potřebuje přeplavat řeku, jeho výbava ho krásně nadnáší. Je to, jako by měl na sobě neustále oblečenou záchrannou vestu.

Měkoučká miminka v pelíšku

Jak to ale funguje, když se narodí malá mláďata? Nemusíte mít strach, že by maminku píchala. Malý dikobraz se rodí s naprosto měkkými a ohebnými bodlinkami. Vypadá spíše jako legrační chlupatá kulička. Jeho obranná vrstva ztvrdne na čerstvém vzduchu až po několika hodinách od narození.

Hlučné varování místo boje

Tento noční poutník není žádný rváč. Když ho něco vyplaší, snaží se vetřelce nejprve zastrašit. Začne zhurta dupat nohama, hlasitě cvaká zuby a chrastí dutými bodlinami na ocase. Vydává u toho zvuk, který zní jako rozzlobený chřestýš. Raději dělá velký hluk, než aby se musel s někým prát.

Prozkoumat podobné chování můžete také u dalších zvířat v našich zajímavostech o zvířatech.

Zpětné háčky nepustí

Spousta lidí věří mýtu, že dikobraz umí své ostny vystřelit jako lučištník šípy. To je ale omyl. Bodliny drží v kůži velmi volně. Jakmile se jich nějaký predátor dotkne, snadno se uvolní. Špička každé bodliny má na sobě mikroskopické háčky. Fungují velmi podobně jako rybářský háček, takže jakmile se zapíchnou, je velmi těžké je vytáhnout ven.

Přírodní lékárnička

Co když se ale tenhle šikula omylem píchne o svou vlastní zbraň? Třeba při nešikovném pádu? Příroda myslela na všechno. Samotné bodliny jsou potažené tenkou vrstvou přírodních mastných kyselin, které fungují jako antibiotikum. To je látka, která zabraňuje zánětu. Rána se mu tak velmi rychle zahojí a vůbec nehnisá.

Zuby v neustálé akci

Jelikož je náš hrdina vlastně hlodavec, jeho přední zuby neustále dorůstají. Aby mu nenarostly do obřích rozměrů, musí si je pravidelně obrušovat. Žvýká proto kůru stromů, větvičky a pevné kořínky. Je to takový zvířecí zubař, který se o svůj úsměv stará neustálým hlodáním.

Milovníci slaných svačinek

Kromě dřeva mají tito tvorové ještě jednu velkou slabost. Zbožňují sůl. Kvůli tomu někdy v noci přicházejí blízko k lidským obydlím. Hledají odložené dřevěné násady od sekyr nebo lopat, na kterých zaschl slaný lidský pot. Pro ně je to obrovská pochoutka.

Stromoví akrobaté

Zatímco některé druhy se drží u země, jiné tráví většinu svého života vysoko v korunách stromů. Zde výborně šplhají a hledají ty nejchutnější a nejšťavnatější mladé lístky. Kdo by to byl řekl, že takový zavalitý tvor s třiceti tisíci ostny dokáže předvádět stromovou akrobacii?

Zvířecí sýr na útěku

Na závěr tu máme jednu úsměvnou zajímavost. Někteří zástupci tohoto druhu vydávají velmi specifický a silný zápach. Chtějí tím varovat dravce, že nejsou k jídlu. Ten odér voní tak trochu jako hodně uleželý a starý sýr. Umíte si představit, že byste v lese potkali chodící sýr s bodlinami?

Dikobraz vs. Ježek: Kdo je kdo?

Ačkoliv oba nosí na zádech pichlavý kabát, dikobraz a ježek jsou příbuzní asi jako veverka a lev. Tedy vůbec. Hlavní rozdíl je v jejich velikosti a způsobu obrany. Zatímco ježek je drobný hmyzožravec, který se při nebezpečí jednoduše zabalí do pevné kuličky, dikobraz je obrovský hlodavec (může vážit i 15 kilo! To je asi jako 3 leté dítě.), který se do klubíčka svinout nedokáže. Místo toho na útočníka couvá nebo chrastí ostny. Rozdíl je i v samotných bodlinách: ježek je má pevně v kůži a krátké, kdežto dikobrazí jsou extrémně dlouhé, duté a uvolňují se při sebemenším doteku. Navíc, dikobrazi jsou mistři ve šplhání po stromech, což byste od ježka čekali jen stěží.

Vědomostní kvíz:

1. Jsou bodliny dikobraza uvnitř plné, nebo duté? (Odpověď: Jsou duté a plné vzduchu, takže fungují jako plováky.)
2. Jakou neobyčejnou chuť dikobrazi často po nocích hledají? (Odpověď: Zbožňují sůl.)
3. Čím je potažená každá bodlina, aby se rána nezanítila? (Odpověď: Vrstvou přírodních mastných kyselin, která funguje jako antibiotikum.)

Víte, že… …dikobrazí bodliny mohou být neuvěřitelně dlouhé? Ty nejdelší měří až půl metru. To je jako délka průměrného školního pravítka a ještě kousek navíc.

Úkol pro malé průzkumníky:

Tvořivá aktivita doma: Vyrobte si vlastního dikobraza. Vezměte si kousek modelíny nebo třeba bramboru a zapíchejte do ní párátka, nalámané špagety nebo nasbírané tenké větvičky. Zkuste mu udělat co nejhustší a nejpevnější brnění.

Pohybová aktivita venku: Zahrajte si na nočního nočního chodce. Až se venku setmí, vezměte si s rodiči baterku a běžte na zahradu nebo do parku. Zkuste na chviličku zavřít oči a vnímat svět jen pomocí uší a nosu. Dokážete poznat, odkud fouká vítr nebo jaké zvíře v dálce slyšíte?ímavého o dalších zvířatech? Čtěte dál nebo napište do komentářů, jaké zvíře byste chtěli poznat zblízka příště.

Článek Dikobraz: pán ostnů se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.