Moudrá babička velitelka

Víte, kdo má ve sloní rodině vždycky hlavní slovo? Není to ten největší a nejsilnější sloní samec. Sloní stádo vede takzvaná matriarcha, což je ta nejstarší a nejzkušenější sloní babička. Díky své neuvěřitelné paměti bezpečně ví, kde se i v dobách velkého sucha ukrývá voda, a pamatuje si bezpečné cesty rozlehlou krajinou. Všechny ostatní maminky, tetičky a mláďata ji s velkou úctou a důvěrou následují.

Zázračný nástroj místo nosu

Zkuste si představit, že máte ruku, která funguje jako sprcha, brčko, trubka na troubení a obrovský sval zároveň. Přesně tím je pro slony jejich dlouhý chobot. Zatímco dospělý člověk má v celém svém těle kolem šesti set svalů, sloní chobot jich ukrývá neuvěřitelných čtyřicet tisíc. Je to tak dokonalý přírodní vynález, že jím sloni dokážou vytrhnout obrovský strom i jemně sebrat malý oříšek ze země.

Sloní batolata a zvířecí dudlík

Víte, co dělá malé lidské miminko, když je nervózní nebo hodně unavené? Často si rádo cucá palec. A malá slůňata na tom nejsou s uklidňováním vůbec jinak. Když se potřebují ukolébat ke spánku nebo se cítí trochu nejistě, strčí si do pusy špičku svého vlastního chobotu a tiše ji cumlají. Tento zvířecí dudlík je nesmírně roztomilý a pomáhá jim překonat všechny starosti.

Potápěči se zabudovaným šnorchlem

Možná byste to do těchto na pohled těžkých a neohrabaných zvířat neřekli, ale sloni jsou naprosto fantastičtí plavci. Rádi se noří do hluboké vody, kde si mohou krásně odpočinout a zchladit své veliké tělo. A jak to vůbec dělají s dýcháním pod hladinou? Jednoduše vystrčí svůj dlouhý chobot vysoko do vzduchu a používají ho úplně stejně jako lidé potápěčský šnorchl.

Pokud rádi prozkoumáváte podobná překvapení, určitě vás nadchnou i další články naší kategorie zvířata.

Jste sloní praváci, nebo leváci?

Lidé většinou raději píšou, kreslí a pracují pravou, nebo levou rukou. Velmi zajímavé je, že mohutné sloní kly u slonů fungují dost podobně. Každý slon dává od malička přednost jednomu svému klu, který pak používá mnohem častěji k loupání kůry ze stromů nebo k hrabání v tvrdé zemi. Ten oblíbenější kel bývá proto u starších jedinců znatelně kratší a více opotřebovaný než ten druhý.

Tajná pošta ukrytá v nohách

Umíte si představit, že byste slyšeli vzkazy od svých kamarádů prostřednictvím svých vlastních bot? Sloni opravdu dokážou komunikovat na obrovské vzdálenosti tak, že silně dupou a vysílají do země velmi hluboké vibrace. Jejich těžké sloní nohy pak zachytí tyto drobné otřesy půdy i na mnoho kilometrů daleko. Mohou si tak posílat tajné zprávy s úplně jinými stády, aniž by je kdokoliv jiný na savaně vůbec slyšel.

Zvířecí opalovací krém a bahenní lázně

Když svítí horké sluníčko, rodiče vás určitě pečlivě mažou opalovacím krémem, abyste se nespálili. Sloni afričtí si pro svůj ochranný krém chodí přímo k nejbližší vodě. Pomocí chobotu na sebe zručně nasávají vodu, bláto a jemný prach, čímž si na těle tvoří dokonalý bahenní krunýř. Tato ochranná vrstva bláta je nejen spolehlivě chrání před spálením od sluníčka, ale funguje i jako vynikající štít proti otravnému hmyzu.

Obrovský strach z malých pruhovaných letců

Ačkoliv je slon jedním z největších a nejsilnějších tvorů na naší planetě, má i on svou velkou slabinu. Tihle obrovití obři se totiž k smrti bojí docela malých včel. Včelí žihadlo pro ně sice nepředstavuje vážné nebezpečí, ale velmi nepříjemně a bolestivě štípe v citlivých místech kolem očí nebo přímo uvnitř chobotu. Zemědělci v Africe toho velmi chytře využívají a staví kolem svých políček ploty ze včelích úlů, aby tak ochránili svou úrodu a slony bezpečně odehnali.

Paměť jako slon a obrovské srdce

O někom, kdo si úplně všechno pamatuje, se občas s úsměvem říká, že má sloní paměť. Tohle rčení se zakládá na naprosté pravdě, protože sloni mají mimořádně vyvinutý mozek. Dokážou bezpečně poznat své staré přátele i po mnoha desítkách let odloučení. Jsou to navíc stvoření plná citu a hluboké empatie, což dokazují tím, jak se chovají ke svým zesnulým. Když na svých dlouhých cestách narazí na kosti jiného slona, celé stádo se zastaví, všichni tiše postojí a velmi jemně se kostí dotýkají svými choboty, jako by na kamaráda s láskou vzpomínali.

Podobné fascinující příběhy ze světa zvířat nám jasně ukazují, jak neuvěřitelně složitý a krásný vnitřní svět naši zvířecí sousedé mají. A to je na naší planetě to nejkrásnější a nejcennější. Každý z nás se může zasloužit o to, aby tu s námi moudré sloní babičky mohly vést svá stáda ještě velmi dlouho, a to tím, že budeme přírodu chránit, objevovat její kouzla a s láskou tyto nádherné příběhy vyprávět dál.

Vědomostní kvíz

1. Kdo má na starosti vedení celé sloní rodiny a bezpečně zná cesty k vodě? Odpověď: Nejstarší a nejzkušenější slonice, které se říká matriarcha.
2. Jaký šikovný trik používají malá slůňata, když jsou unavená nebo se potřebují uklidnit? Odpověď: Strčí si konec chobotu do pusy a cumlají ho jako dudlík.
3. Z jakého drobného létajícího tvora mají obrovští sloni obrovský strach? Odpověď: Ze včel.

Víte, že… I když je kůže dospělého slona nesmírně tlustá, plná vrásek a vypadá jako pevný krunýř, je ve skutečnosti velmi citlivá. Je totiž protkána velkým množstvím drobných nervů. Díky tomu slon okamžitě ucítí, i když mu na jeho hřbetě přistane jedna jediná malá moucha.

Úkol pro malé průzkumníky

Vyberte si s rodiči jeden z těchto úkolů a vyzkoušejte si sloní dovednosti na vlastní kůži:

1. Venkovní pohybová aktivita (Tajná sloní pošta): Běžte s kamarádem nebo sourozencem ven na trávu. Zkuste si stoupnout kousek od sebe, zavřít oči a silně dupnout nohou do země. Cítíte ty jemné otřesy, když dupne ten druhý? Přesně takhle si sloni dokážou povídat na vzdálenost mnoha kilometrů!
2. Domácí tvořivá aktivita (Zkouška šikovného chobotu): Zkuste si, jaké to je muset všechno zvedat jen pomocí sání vzduchu. Připravte si na stůl malé kousky papíru, vezměte si do pusy čisté brčko a pokuste se papírky přenést z jednoho místa na druhé jen tím, že do brčka naberete vzduch a papírek na něm udržíte. Zjistíte, že ovládat sloní chobot vyžaduje obrovský cvik!

Článek Slon: Moudrý obr africké savany se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Solární panely z pravěku

Krokodýli tu s námi žijí už od dob, kdy po Zemi kráčeli ohromní dinosauři. Přežili dokonce i velký úder meteoritu. Všimli jste si někdy těch drsných hrbolků na jejich zádech? Fungují jako opravdové zvířecí solární panely. Protože jsou to studenokrevní plazi, jejich tělo si neumí samo vyrobit teplo. Proto chytají do hrbolků sluneční paprsky, aby se rychle zahřáli a měli spoustu energie.

Pokud vás zajímá více o pradávných tvorech, prozkoumejte naše příběhy o dinosaurech.

Klimatizace v otevřené tlamě a falešný pláč

Jak se ale krokodýl ochladí, když mu začne být na sluníčku příliš horko? Tito tvorové se totiž neumí potit. Místo toho doširoka otevřou obrovskou tlamu a fungují jako psí klimatizace. Voda se jim z úst odpařuje a tím se jejich obrovské tělo ochlazuje. Někdy při tom uvidíte, jak jim z očí kanou velké kapky. Nepláčou ale ze smutku, krokodýlí slzy jim slouží k čištění očí a k vyplavování přebytečné soli z organismu.

Zvířecí zubař v hrozivých čelistech

Otevřená tlama láká i nečekané návštěvníky. Krokodýli mají vůbec ten nejsilnější stisk v celé zvířecí říši, ale svaly pro otevírání čelistí mají překvapivě velmi slabé. Tlamu byste jim klidně udrželi zavřenou pomocí obyčejné gumičky. Když ji ale na břehu bezpečně otevřou, přiletí malý ptáček zvaný kulík nilský. Ten se chová jako odvážný zvířecí zubař a šikovným zobáčkem vyzobává zbytky potravy přímo z prostoru mezi ostrými zuby. Tomuto úžasnému přátelství zvířat, kdy si navzájem pomáhají, se říká symbióza.

Ponorka z masa a kostí

Jakmile se tento predátor rozhodne ponořit, promění se v úžasnou ponorku. Přes oči se mu přetáhne třetí průhledné víčko, které funguje jako zabudované potápěčské brýle. Ve vodě tak skvěle vidí a nedostane se mu do očí žádná nečistota. Aby se mu lépe potápělo ke dnu, polyká kameny. Ty slouží úplně stejně jako zátěžová vesta u profesionálních potápěčů. Jeho tělo má také to nejdokonalejší srdce, které dokáže přesměrovat krevní oběh jen k těm nejdůležitějším orgánům. Díky tomu vydrží pod hladinou na jedno nadechnutí i dlouhé hodiny.

Zářící oči a něžné maminky

Až zapadne slunce, odhalí tito noční lovci svá další tajemství. V zadní části očí mají speciální odrazivou vrstvu, díky které ve tmě jejich zrak září jasně červenou barvou. Své okolí pečlivě sledují, obzvláště pokud jde o starostlivé krokodýlí maminky. Ty bedlivě hlídají vajíčka v hnízdě, kde o budoucím pohlaví mláďat rozhoduje pouze teplota. V chladnějším hnízdě se klubou samičky, v teplejším zase samečci. Když se malí krokodýlci vylíhnou, hrozivá maminka je něžně vezme do své obří tlamy a odnese je v bezpečí do vody.

Jak poznáte krokodýla od aligátora?

Možná si říkáte, že krokodýl a aligátor vypadají na první pohled skoro stejně. Přesto, když víte na co se zaměřit, dokážete je snadno rozpoznat i vy. Nejrychleji je poznáte podle tvaru jejich tlamy. Krokodýl má hlavu o něco špičatější, připomíná spíše písmeno V, a i po zavření čelistí mu ven z pusy stále výhružně vykukuje jeden velký spodní zub. Naopak aligátor má tlamu velmi širokou a zaoblenou jako písmeno U, přičemž všechny jeho spodní zuby se při skousnutí pěkně schovají pod horní ret.

Objevte i další fascinující obyvatele naší planety v rubrice zvířata ze všech koutů světa.

Vědomostní kvíz:

1. K čemu krokodýlům slouží drsné hrbolky na zádech? (Tyto drsné hrbolky fungují jako zvířecí solární panely.)
2. Proč tito obávaní plazi polykají kameny? (Pomáhají rozmělnit a strávit potravu a také fungují jako zátěž.)
3. Jak se jmenuje malý ptáček, který jim čistí zuby? (Ptáček se jmenuje kulík nilský.)

Víte, že…: Krokodýlí zuby dorůstají po celý život. Během svého života jich mohou vystřídat až neuvěřitelných osm tisíc!

Úkol pro malé průzkumníky:

Venkovní aktivita: Najděte venku na zemi placatý kámen, který se ohřál na sluníčku. Přiložte na něj ruku a zkuste cítit, jak drží teplo. Takhle podobně se zahřívají i studenokrevní plazi.

Domácí aktivita: Zkuste si doma vytvořit ponorku. Vezměte si prázdnou plastovou lahev, vložte do ní pár kamínků a sledujte ve vaně nebo v umyvadle, jak se díky zátěži snadněji potápí, přesně jako náš zvířecí hrdina!

Článek Krokodýl: Pravěký plavec s obrovitánským úsměvem se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Drobní pamětníci velkých ještěrů

Víte, že obyčejný mravenec je vlastně pořádný vytrvalec? Tito malí tvorečkové běhali po naší planetě už v době, kdy Zemi vládli obrovští dinosauři. Přežili všechny obří změny a dnes jich na světě žije více než dvanáct tisíc různých druhů. Najdete je v horkých pralesích i na vaší zahradě. Tvoří jednu z největších zvířecích rodin naší planety.

Pokud vás zajímají další fascinující příběhy o zvířatech, jste tu na správném místě.

Podzemní velkoměsto a jeho panovnice

Když se podíváte na hromádku jehličí v lese, vidíte jen střechu. Skutečné mraveniště je totiž obrovské podzemní velkoměsto. Mravenci zde mají složitou síť chodeb, speciální školky pro larvy, bezpečné spižírny i oddělené místnosti na odpadky. V samotném srdci tohoto města žije mravenčí královna. Zatímco běžná dělnice žije jen pár měsíců, královna může vládnout i desítky let a neúnavně se stará o to, aby rodina stále rostla.

Nejsilnější svalovci, kteří toho moc nenaspí

Umíte si představit, že byste dokázali zvednout auto? Pro mravence by to nebyl žádný problém. Unesou totiž břemeno, které je padesátkrát těžší než oni sami. Jsou to opravdoví siláci. Aby měli na takovou těžkou práci energii, musí odpočívat. Mravenčí dělnice ale nespí celou noc jako my. Místo toho si během dne dají stovky velmi krátkých šlofíků. Zvládnou si tak odpočinout, ale zároveň neustále hlídají bezpečnost svého domova.

Naslouchání nohama a dýchání tělem

Zkoumání mravenčího těla je jako objevování dokonale navrženého stroje. Mravenci totiž nemají plíce a dýchají malými dírkami, které mají umístěné po stranách těla. A co víc, nemají ani uši. Zvuky vnímají jako jemné vibrace přes půdu přímo svýma nohama. Díky tomu přesně vědí, co se kolem nich děje, i když neslyší běžný zvuk.

Neviditelné mapy a zvířecí farmy

Jak vůbec mravenec trefí domů, když najde něco dobrého na zub? Cestou za sebou nechává speciální voňavou chemickou stopu zvanou feromony. Ostatní pak tuto lákavou vůni sledují jako neviditelnou mapu, která je dovede přímo k hostině. Kromě sběru potravy jsou to také šikovní zvířecí farmáři. Pečlivě se starají o mšice, které hlídají před nepřáteli. Za odměnu od nich získávají sladkou šťávu, podobně jako lidé získávají mléko od krav.

Dva žaludky a obětavá pomoc

Možná vás překvapí, že mravenci mají hned dva žaludky. Jeden slouží pro jejich vlastní potřebu a druhý, takzvaný sociální žaludek, funguje jako zásobárna potravy. Slouží pro hladové kamarády, se kterými se štědře rozdělí. Fungují také jako zvířecí lékaři, kdy zraněným kolegům pomáhají čistit rány. A když přijde velká voda? Dokážou se chytit jeden druhého a vytvořit plovoucí živý vor. Takhle společně ochrání královnu a vajíčka, dokud voda neopadne. Spolupráce je zkrátka jejich největší síla.

A jak můžete malým superhrdinům pomoci vy? Třeba tím, že budete mraveniště v lese chránit a nikdy do nich nebudete zasahovat.

Vědomostní kvíz:

1. Jak mravenci poznají, co se kolem nich děje, když nemají uši? (Odpověď: Pomocí jemných vibrací, které cítí svýma nohama).
2. Proč mají mravenci dva různé žaludky? (Odpověď: Jeden mají pro sebe, z druhého krmí své hladové kamarády).
3. Co získávají mravenci od mšic za to, že je chrání před nepřáteli? (Odpověď: Sladkou šťávu, podobně jako my získáváme mléko od krav).

Víte, že… Mravenec je tak lehký a má tak chytře postavené tělo, že se nezraní ani při pádu z velké výšky. Kdyby spadl třeba i ze střechy vysokého domu, vzduch ho bezpečně zbrzdí a on by po dopadu v klidu vstal a běžel dál po svých.

Úkoly pro malé průzkumníky (vyberte si jeden):

• Venkovní stopovaná) Oblečte se na ven a prozkoumejte okraj lesa, zahradu, nebo hromadu staršího dřeva. Zkuste najít mravenčí dálnici. Když zástup mravenců objevíte, položte jim do cesty malou překážku v podobě tenkého klacíku. Pozorujte, jak rychle zjistí, že mají v cestě závoru, a vymyslí novou cestu, aby překážku překonali.
• Pokojíčkové bludiště: Postavte si vlastní spletité mraveniště rovnou doma! Použijte deky, polštáře ze sedačky nebo oblíbené stavebnice a vytvořte dlouhé tunely s různými místnostmi. Kdo z vás bude tentokrát mravenčí královna schovaná ve své bezpečné komůrce a kdo bude dělnice, která musí prolézt celým bludištěm a donést zásoby do spižírny?

Článek Mravenec: Odhalte tajemství mraveniště se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Kostěný domov, který nejde opustit

Představte si, že byste nosili svůj dům neustále na zádech a byl by spojený s vašimi žebry. Přesně tak to mají želvy. Jejich krunýř není jen tak nějaká schránka nebo domeček, ze kterého by mohly vylézt ven. Je to ve skutečnosti srostlá páteř a žebra. Tvoří pevnou a spolehlivou ochranu, která s nimi roste po celý jejich život.

Citlivá střecha nad hlavou

Možná si myslíte, že je tento pevný štít úplně necitlivý, ale opak je pravdou. Krunýř je protkaný drobnými nervy. Když želvu na zádech jemně poškrábete, cítí to úplně stejně, jako když vás někdo pohladí. Proto mají mnozí plazi v zoologických zahradách tak rádi, když jim ošetřovatelé čistí záda jemným kartáčem.

Pamětníci pradávných dob

Tito úžasní tvorové kráčejí po naší planetě už více než 200 milionů let. To znamená, že želvy zažily dobu, kdy Zemi vládli obrovští dinosauři, jako byl třeba proslulý tyranosaurus rex. Zatímco obří ještěři dávno zmizeli, naši obrnění přátelé se dokázali přizpůsobit a žijí tu s námi dodnes.

Můžete si s dětmi zkusit namalovat pravěkou krajinu plnou ještěrů a pokud k tomu hledáte inspiraci, určitě najdete skvělé materiály na našich stránkách s omalovánkami.

Pořádný zobák místo zubů

Když se podíváte do želví tlamy, nenajdete tam ani jeden zub. K rozkousání potravy jim totiž slouží silný a ostrý rohovinový zobák. Funguje trochu jako zahradnické nůžky, kterými si hravě uštípnou kus tuhého listu nebo si poradí s tvrdší stravou.

Slzy, které nepramení ze smutku

Pokud někdy uvidíte mořskou želvu, jak při kladení vajec na pláži pláče, nemusíte ji litovat. Nejsou to slzy bolesti ani smutku. Tyto obdivuhodné cestovatelky často pijí slanou mořskou vodu a jejich tělo se přes speciální žlázy u očí musí zbavit přebytečné soli.

Neomylná vnitřní navigace

Mořské želvy křižují rozlehlé oceány tisíce kilometrů daleko. Jak je možné, že se v té obrovské vodní mase neztratí? Mají v sobě zabudovaný úžasný smysl, kterým vnímají magnetické pole Země. Tato jejich navigace je po letech neomylně dovede přesně na tu samou pláž, kde se samy před mnoha lety vylíhly z vajíčka.

Záhada s teplotou písku

Když samička naklade vajíčka do písku, o tom, kdo se z nich vylíhne, rozhoduje sluníčko. U mnoha druhů určuje pohlaví mláďat přímo teplota okolí. Z vajíček, která leží v teplejším písku blízko povrchu, se většinou líhnou samičky. Naopak z těch, která jsou hlouběji a v chladnějším prostředí, se na svět vyklubou malí samečci.

Podvodní akrobati s koženým štítem

Většina z nás má zafixováno, že tito tvorové jsou velmi pomalí a nosí těžkou zbroj. Existují ale druhy, jako jsou kožnatky. Ty nemají tvrdé kosti na zádech, ale pokrývá je měkký, kožovitý krunýř. Díky tomu dokážou tyto vodní želvy pod hladinou bleskurychle plavat a dokonce i na souši překvapí nečekanou rychlostí běhu.

Tajný trik pro dýchání pod hladinou

Někteří zástupci, kteří žijí ve sladkých vodách, si vyvinuli fascinující způsob, jak vydržet pod hladinou co nejdéle. Získávají totiž kyslík z vody přes zvláštní cévy ve své kloace, což je vlastně zadeček. Tato neobvyklá superschopnost jim umožňuje trávit pod vodou spoustu času, aniž by se museli nadechovat nad hladinou.

Zimní spánek pod ledovým příkrovem

Když nastanou třeskuté mrazy a rybníky pokryje tlustý led, sladkovodní druhy se neschovávají do teplých nor. Klesnou na dno rybníka do bahna a zpomalí chod svého těla na úplné minimum. Srdce jim bije třeba jen jednou za několik minut. Takto přečkají celou zimu v jakémsi hlubokém zmrazeném spánku.

Dlouhověkost galapážských obrů

Na závěr se podíváme na opravdové rekordmany. Obrovské želvy sloní, které žijí na vzdálených Galapágách, se běžně dožívají více než 100 let. Ti nejstarší jedinci dokonce oslavili úctyhodné stopadesáté narozeniny. Pozorují svět v pomalém tempu a připomínají nám, že v přírodě se trpělivost a klid rozhodně vyplácejí.

Vědomostní kvíz: Co jste si zapamatovali?

1. Z čeho je tvořený pevný želví krunýř?
2. Proč mořské želvy na pláži vypadají, jako by ronily slzy?
3. Jaký vliv má sluníčko a teplo písku na vajíčka v hnízdě?

Víte, že… Kožatka velká, největší žijící želva na světě, se dokáže potopit do hloubky více než 1000 metrů. V takové hloubce už vládne absolutní tma a obrovský tlak, ale díky svému pružnému kožovitému krunýři to tato neohrožená potápěčka bez problémů zvládne.

Úkol pro malé průzkumníky

• Pohybová venku: Závod s krunýřem. Vytyčte si na zahradě nebo v parku trasu přes různé překážky. Dítě si položí na záda menší polštář nebo prázdný batůžek, který představuje krunýř. Úkolem je projít celou trasu po čtyřech velmi opatrně tak, aby krunýř nespadl na zem.
• Tvořivá na doma: Papírový obrněnec. Vezměte si obyčejný papírový talíř. Z horní vypouklé strany ho nabarvěte zelenou nebo hnědou barvou a po zaschnutí na něj fixou nakreslete vzory krunýře. Z barevného papíru vystřihněte hlavu, čtyři nohy a malý ocásek, které nakonec zespodu k talíři přilepíte.

Článek Želva: Pravěký zázrak v krunýři se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Malý dinosaurus s dokonalou pamětí

Umíte si představit, že byste měli na zahradě opravdového dinosaura? Slepice jsou jedni z nejbližších žijících příbuzných slavného Tyrannosaura rexe. Když vidíte slepičku utíkat přes dvůr, vlastně sledujete zmenšeného pravěkého ještěra v peří.

Tito naši zahradní dinosauři mají neuvěřitelnou paměť na obličeje. Dokážou si bez problémů zapamatovat až sto různých tváří. Poznávají nejen ostatní zvířata ve svém hejnu, ale velmi dobře si pamatují i lidi. Přesně vědí, kdo jim nosí to nejlepší zrní. A co víc. Dokonce mají také úžasně bystrou mysl a dokážou řešit logické hádanky. Chápou i věci, které malá miminka ještě nevědí. Když slepici schováte nějaký předmět z dohledu, ona moc dobře ví, že tam stále je, jen není vidět. Což malé děti ještě neví.

Tajná řeč a svět plný zářivých barev

Slepice si neustále něco povídají. Používají svůj vlastní tajný jazyk, který se skládá z více než třiceti různých zvuků. Mají přesně domluvená slova. Jedno volání znamená, že z nebe letí nebezpečí, a úplně jiné varování používají, když se něco blíží po zemi.

Zajímavé je, že si kvočna povídá se svými kuřátky, ještě když jsou schovaná ve vajíčku. Mluví na ně skrz skořápku a kuřátka jí zevnitř odpovídají jemným pípáním. Takže se znají ještě předtím, než se vůbec vyklubou na svět. Tito ptáci také vidí náš svět mnohem kouzelněji než my. Zatímco my vidíme jen běžné barvy, slepice vnímají i ultrafialové světlo. Díky tomuto speciálnímu filtru v očích snadno najdou ta nejmenší semínka nebo hmyz schovaný v trávě.

Sprinteři, kteří mají sny a cítí soucit

Víte, že slepice dokážou být opravdu rychlé? Když je potřeba utéct nebo když v dálce zahlédnou něco moc dobrého na zub, běží rychlostí až čtrnáct kilometrů v hodině. To je rychlost, za kterou by se nemusel stydět ani trénovaný běžec.

Celé hejno má také svá přísná společenská pravidla a přesný řád. Každá slepice zná své místo ve skupině, ví, kdo celému hejnu velí, a koho má raději nechat na pokoji.

A co dělají, když hejno zrovna spí? Stejně jako lidé mají i tito opeřenci fázi spánku zvanou REM fáze. Znamená to, že se jim zdají sny. Možná se jim zdá o velkém dešťovém pralese nebo o tom nejšťavnatějším broučkovi. Navíc to jsou zvířata plná citu. Mají obrovskou empatii. Když se kuřátkům něco nedaří a mají strach, maminkám se zrychlí tep a prožívají ty obavy naplno s nimi. Pro další příběhy z ptačí říše se můžete podívat na přírodu a objevování v našich dalších textech.

Sluneční navigace a písečný wellness salon

Slepice nepotřebují mapu ani telefon, aby našly cestu. Mají v sobě úžasný orientační smysl. Řídí se přesně podle slunce a jejich vnitřní hodiny jim vždy bezpečně napoví, kdy je čas jít spát. Představte si, že máte na zahradě čerstvě rozkopanou hlínu po nějakém stroji. Pro člověka to je prostě jen hlína, ale pro slepici je to ta nejlepší vana. Aby měly dokonale čisté peří, dělají si takzvané popeliště. Házejí na sebe suchou hlínu a prach, a tím si peří čistí.

Vědomostní kvíz

1. Ze kterého slavného dinosaura slepice pocházejí?
2. Kolik obličejů si dokáže slepice zapamatovat?
3. Z čeho si dělají svoji čistící „vanu“?

Víte, že…

…barva slepičích vajíček se dá často uhodnout předem? Stačí se podívat slepičce na takzvané ušnice (kousky kůže na hlavě u uší). Slepice s červenými ušnicemi většinou snášejí hnědá vajíčka, zatímco ty s bílými ušnicemi snášejí vajíčka bílá.

Úkol pro malé průzkumníky

Varianta venku (Ptačí pátračka): Až půjdete na procházku, zkuste v blátě, hlíně nebo písku najít jakoukoliv ptačí stopu. Prohlédněte si, jak mají ptáčci rozložené drápky, aby udrželi rovnováhu.

Varianta doma (Naslouchající vajíčko): Vezměte si prázdnou papírovou ruličku od toaletního papíru a poproste někoho z rodiny, ať na vás mluví přes dveře. Vyzkoušíte si tak, jak tlumeně musí znít svět kuřátkům, když jsou ještě schovaná pod skořápkou.

Článek Slepice: Dinosauři z našeho dvorku se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Varovné barvy a obrněný tank

Zajímá vás, proč je vlastně tak nápadně zbarvené? Výrazná červená barva funguje v přírodě jako velká stopka. Predátorům, jako jsou ptáci, jasně říká, že tento oběd nebude vůbec dobrý a možná je i trochu jedovatý. Když navíc slunéčko vyrazí na lov mšic, často narazí na jejich ochránce. Mravenci se snaží mšice bránit, ale slunéčko se prostě přitiskne k listu. Jeho tvrdé krovky zafungují jako neprorazitelný pancíř. Nikdo se přes ně nedostane.

Puntíky nejsou kalendář

Říkal vám někdy někdo, že podle teček na zádech poznáte věk tohoto broučka? Je to jeden z nejznámějších omylů. Počet puntíků nám neříká, kolik je zvířeti let, ale prozrazuje nám, do jaké rodiny patří. Naše slunéčko sedmitečné bude mít zkrátka po celý svůj život vždy přesně sedm černých teček.

Žlutý štít a páchnoucí překvapení

Co se stane, když varovná barva nestačí a velký nepřítel se přiblíží příliš blízko? Slunéčko má v záloze tajnou zbraň. Začne ze svých nožiček, přesněji řečeno z pomyslných kolen, vylučovat žlutou tekutinu. Ta je velmi hořká a silně zapáchá. Útočník si rychle rozmyslí, jestli mu takové sousto stojí za to, a raději odletí pryč.

Křídla složená jako tajné origami

Pod tvrdými červenými krovkami se skrývá ještě jeden zázrak. Jsou to průhledná, blanitá křídla, která jsou mnohem větší než samotný brouk. Jak se tam tedy vejdou? Slunéčka je umí složit naprosto geniálním způsobem. Tento úžasný systém skládání dnes zkoumají i vědci, kteří navrhují velké sluneční plachty pro vesmírné satelity.

Malý drak s obrovským hladem

Než se z něj stane krásný červený brouk, vypadá jako miniaturní ostnatý aligátor nebo malý drak. Toto je larvální stádium, během kterého má neuvěřitelný hlad. Během svého života dokáže jedno jediné slunéčko spořádat až pět tisíc mšic. Pro každého zahrádkáře je to ten nejlepší přírodní pomocník, který chrání rostliny lépe než jakýkoliv postřik.

Zimní spánek ve velké rodině

Když se dny začnou krátit a teplota klesne, slunéčka vědí, že je čas najít si bezpečný úkryt. Nemají ráda mráz, a proto se shromažďují ve velkých skupinách. Zalezou hluboko pod kůru starých stromů, do mechu nebo do skalních puklin. Tam se k sobě těsně přitulí, aby společně udržela teplo a bezpečně přečkala až do jara.

Pokud vás zajímá, jak fungují další zajímavé vztahy v přírodě, prozkoumejte náš zvířecí svět. Nebo si stáhněte a vytiskněte omalovánku slunéčka sedmitečného a vdechněte mu život barvami.

Výlet do vesmíru

Věděli jste, že tito drobní broučci mají za sebou i opravdový astronautický výcvik? V roce 1999 se několik vybraných jedinců podívalo do vesmíru na palubě raketoplánu. Vědci totiž potřebovali zjistit, jak si poradí s lovem mšic ve stavu beztíže. Zvládli to naprosto skvěle a dokázali, že jsou mistry svého řemesla i mimo naši planetu.

Chcete slunéčkům pomoci i vy na vaší zahradě? Stačí jim na podzim nechat někde v koutě hromádku spadaného listí nebo staré dřevo. Vytvoříte jim tak nádherný pětihvězdičkový hotel pro zimní spánek. Pro další tipy, jak chránit naši přírodu, si můžete přečíst naše další zajímavosti o hmyzu.

Vědomostní kvíz

1. Jaký tvar má slunéčko, než se z něj stane dospělý červený brouk? (Nápověda: Vzpomeňte si na zvíře plné šupin, které žije v močálech nebo v pohádkách.)
2. Co nám u slunéčka prozrazuje počet jeho černých teček? (Nápověda: Je to věk, nebo zařazení do správné rodiny?)
3. Jaké je nejoblíbenější jídlo slunéčka sedmitečného?

Víte, že… …slunéčko sedmitečné dokáže mávat křídly až pětaosmdesátkrát za jedinou vteřinu? Díky tomuto neuvěřitelnému výkonu dokáže letět rychlostí až 24 kilometrů v hodině. To je tak rychle, že kdybyste pořádali závody na kole, ať budete šlapat jak rychle dokážete, předhoní.

Úkol pro malé průzkumníky

• Pohybová varianta venku: Vydejte se na zahradu, do parku nebo k lesu a zahrajte si na zvířecí detektivy. Zkuste najít alespoň jedno slunéčko sedmitečné. Pozorně si prohlédněte rostlinu, na které sedí. Zkuste spočítat, jestli má opravdu přesně sedm teček.
• Tvořivá varianta doma: Vyrobte si vlastní létající slunéčko z papíru. Vystřihněte si tělo z černého papíru a krovky z červeného. Nezapomeňte také vystřihnout průhledná blanitá křídla (například z pečicího papíru). Připínáčkem nebo cvočkem pak krovky a blanitá křídla připevněte k tělu tak, aby se daly roztahovat jako při opravdovém letu.

Článek Slunéčko sedmitečné: Malý drak a vesmírný cestovatel se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

📥 Jak omalovánku získat?

Klikněte na odkaz níže a uložte si obrázek v plném rozlišení přímo do počítače nebo telefonu:

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🐝 Chcete se o včelách dozvědět víc?

Věděli jste, že včely mají pět očí a jejich varovný signál voní jako zralé banány? Než děti oživí obrázek barvami, přečtěte si s nimi náš velký článek plný fascinujících perliček. Najdete tam zábavný kvíz i pohybové hry na včelí tanečky!

📖 Přečtěte si: Tajný život včely medonosné: Stavitelky, tanečnice a strážkyně s vůní banánu

Článek Omalovánka: Včela na pampelišce se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Zvířecí GPS navigace a věrné zákaznice

Když včelí průzkumnice objeví rozkvetlou louku, neposílá ostatním zprávu. Místo toho zatančí přímo v úlu speciální taneček. Kroužením a vrtěním zadečku dokáže svým sestřičkám naprosto přesně ukázat směr i vzdálenost ke zdroji potravy. Navíc jsou včely velmi věrné zákaznice. Jakmile začnou sbírat sladký nektar z pampelišek, poctivě létají z jedné pampelišky na druhou, dokud celou louku neopylují. K pití sladkého nektaru z hlubokých květů jim slouží dlouhý sosák, který funguje úplně stejně jako přírodní brčko na pití.

🎨 Chcete si čtení o těchto fascinujících tvorech ještě více užít? Vytiskněte dětem naši novou omalovánku včely medonosné na pampelišce, u které si mohou skvěle odpočinout a procvičit prstíky.

Pět očí pro bezpečný let a létající magnet

Možná vás překvapí, že tento užitečný hmyz spoléhá hned na pět očí. Kromě dvou velkých složených očí na stranách hlavy má na temeni ještě tři malinká očka, která fungují jako kompas podle slunečního svitu. Během rychlého letu se navíc včelí tělíčko nabije statickou elektřinou. Jakmile pak přistane na květu, drobný žlutý pyl k jejím chloupkům doslova přiskočí jako k silnému magnetu.

Dvě stě mávnutí za vteřinu i zasloužený spánek

Víte, proč včely tak hlasitě bzučí? Není to jejich hlas, ale zvuk křídel, kterými dokážou mávnout až dvěstěkrát za jedinou vteřinu. Takový sportovní výkon vyžaduje spoustu energie, a proto si i ty nejpilnější dělnice musí odpočinout. Někdy usnou rovnou v útulném květu, jindy se pevně zakousnou kusadly do stonku rostliny, svěsí všechny nožičky dolů a tvrdě spí.

Kariéra v úlu: Od uklízečky po stavitelku

Každá včelí dělnice si během svého života vyzkouší hned několik důležitých povolání. Svou kariéru začíná jako pečlivá uklízečka buněk, následně povýší na chůvičku starající se o larvy. Později se stává zručnou stavitelkou, která z vosku modeluje dokonalé šestihranné plástve. Zjistilo se totiž, že právě tvar šestihranu spotřebuje nejméně materiálu, ale unese nejvíce sladkého medu.

Pokud rádi tvoříte, můžete si společně zkusit takovou plástev nakreslit, až budete vyplňovat pracovní listy o přírodě.

Úl jako moderní dům s klimatizací

Uvnitř včelího obydlí panuje naprosto dokonalý systém ovládání teploty. Když je v letních měsících příliš velké horko, nosí včely vodu a rychlým máváním křídel fungují jako domácí větráky. V třeskuté zimě se naopak semknou do těsného klubíčka kolem své královny a drobným chvěním létacích svalů vyrábějí teplo, aby rodina bezpečně přečkala až do jara.

Poplach, který voní jako ovocný koktejl

Než se včela stane létavkou hledající nektar v terénu, plní mimo jiné i roli odvážné strážkyně vchodu do úlu. Jakmile zaznamená nebezpečí, vypustí do vzduchu varovný signál. Zajímavé je, že pro lidský nos voní tento poplašný chemický signál velmi po zralých banánech. Takže pokud u úlu ucítíte banány, raději se v tichosti vzdalte. Včely se připravují na jeho obranu.

Krátký a dlouhý život na křídlech

V přírodě má všechno svůj přesný smysl a řád. Zatímco letní včely usilovně pracují od rána do večera a žijí jen několik napilno strávených týdnů, jejich zimní sestry mají jiný úkol. Musí úl ochránit, pohlídat v bezpečí matku a dožívají se tak i několika dlouhých měsíců. Podpořit tyto pracovité tvory můžeme my všichni, a to klidně hned, až vyrazíte na společné objevování přírody. Stačí na zahradě nebo za oknem zasadit medonosné květiny, které jim poskytnou dostatek potravy.

Jakou květinou tyto pětooké letce potěšíte na své zahradě vy?

Vědomostní kvíz

1. Jakým způsobem včely ostatním ukazují, jakým směrem leží nejlepší květinová louka? (Odpověď: Tancem)
2. Jaký přesný geometrický tvar mají včelí plástve z vosku? (Odpověď: Šestiúhelník)
3. Po jakém oblíbeném ovoci voní varovný signál, který včely vypouštějí při nebezpečí? (Odpověď: Po banánech)

Víte, že… K vytvoření jediné čajové lžičky medu musí včela navštívit až několik tisíc květů. Představuje to celoživotní neúnavnou práci jedné letní včelí dělnice.

Úkol pro malé průzkumníky

• Venkovní pohybová aktivita: Zahrajte si na včelí průzkumníky. Běžte ven, najděte v parku nebo na zahradě nějakou květinu a dobře si zapamatujte, kde je. Poté se vraťte k rodičům a pokuste se jim cestu ke květině popsat pouze pomocí tajného včelího tance, tedy vrtěním, kroužením a ukazováním směru zadečkem, aniž byste promluvili. Podaří se jim podle vaší navigace cíl najít?
• Domácí tvořivá aktivita: Včelí architekti. Vezměte si čistý papír a tužku a zkuste vedle sebe nakreslit co nejvíce pravidelných šestiúhelníků tak, aby mezi nimi nezůstala absolutně žádná mezera. Rychle zjistíte, jak mistrně to včely vymyslely, aby ušetřily drahocenný vosk a zároveň získaly co nejvíce místa.

Článek Včela medonosná: Stavitelky, tanečnice a strážkyně s vůní banánu se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Nohy, které fungují jako jazyk

Mouchy nemají jazyk v puse tak jako my. Místo toho mají na svých šesti nožičkách speciální chloupky, kterými ochutnávají všechno, na co přistanou. Jakmile moucha dosedne na stůl nebo na spadlé jablíčko, okamžitě ví, jestli je to dobré k jídlu.

A to nás přivádí k jedné velmi důležité věci. Všimli jste si někdy, jak si moucha neustále tře přední nožičky o sebe? Nedělá to proto, že by si něco tajného plánovala! Tímto pohybem se moucha pečlivě myje. Během poletování se jí na nožičky nachytá spousta neviditelného prachu. Kdyby si své zvířecí ochutnávače pravidelně nečistila, brzy by vůbec nepoznala, na čem zrovna přistála. Dělá to tedy ze stejného důvodu, z jakého si my lidé před každým jídlem myjeme ruce.

Oči z tisíců malých okének

Zkusili jste někdy chytit mouchu rukou? Většinou vám bez problémů uletí, viďte? Není to jen tím, že by měla tak rychlá křídla, ale hlavně tím, jak vidí svět. Její obrovské oči se skládají z tisíců malých čoček. Díky nim vidí skoro do všech stran najednou, dokonce i kousek za sebe.

Navíc mouchy zpracovávají obraz mnohem rychleji než lidé. Když se po mouše oháníte, ona váš rychlý pohyb vidí jako úplně zpomalený film. Má tedy spoustu času naplánovat si únikovou cestu. Tyto úžasné schopnosti zraku jsou jen jedním z mnoha příkladů vyprávění o zvířecích smyslech, které nás nepřestávají udivovat.

Akrobacie na stropě

Moucha je dokonalý letecký akrobat. Umí letět pozpátku, ve zlomku vteřiny změnit směr a dokonce přistát na stropě vzhůru nohama. Jak to ale dělá, že nespadne na zem? Na konci každé nožičky má dva nepatrné drápky a mezi nimi ukryté lepkavé polštářky. Když moucha přistane na hladkém skle okna nebo na omítce pokoje, tyto polštářky ji pevně a bezpečně udrží na místě.

Místo zubů houbička

Když už moucha svýma čistýma nohama najde něco dobrého k snědku, musí to nějak sníst. Protože nemá v puse žádné zuby, nemůže potravu kousat jako pes nebo kočka. K jídlu používá zvláštní ústní ústrojí, kterému se říká sosáček. Funguje vlastně jako malá měkká houbička na nádobí nebo brčko. Moucha si musí pevnou potravu nejprve rozpustit a teprve potom ji může bezpečně vysát.

Více o podobných fascinujících zvycích si můžete přečíst v našich dalších příbězích o podivuhodném světě zvířat.

Článek Moucha: Nenápadný hmyz s úžasnými schopnostmi se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Zvířátka v našem pohádkovém lese jsou smutná. Někdo tam nechal věci, které tam nemají co dělat. Dokážou vaše děti najít všechno co tam nepatří a vrátit lesu jeho krásu?

Co na děti v pracovním listu čeká?

• Velká pátrací akce: Úkolem je vzít červenou pastelku a zakroužkovat všech 7 odpadků, které jsou v lese schované (najdete tam lahev, pneumatiku i starou botu!).
• Kreativní tvoření: Jakmile bude v lese uklizeno, může se z něj stát barevné království. Děti si mohou vybarvit veselého ježka, lišku, veverku i stromy.
• Učení hrou: Ideální příležitost k povídání o tom, proč je důležité přírodu chránit a co se s odpadem v lese děje.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Jak s hledačkou pracovat?

Stačí si obrázek stáhnout a vytisknout na formát A4 (na šířku). Je to skvělá aktivita na deštivé odpoledne nebo jako příprava na společný výlet do přírody.

👇 Další inspiraci a učení najdete v našich dalších kategoriích: Můžete si třeba s dětmi říct, jak se rodí motýlek a jaké jsou jeho vývojové fáze, hezky srozumitelně i pro ty nejmenší děti.

Článek Pomozte zvířátkům uklidit les: Pracovní list pro malé ochránce přírody se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

1. Tajemný korálek na lístku (Vajíčko)

Představte si ten úplně nejmenší korálek, jaký jste kdy viděli. Přesně takhle začíná život každého motýlka. Motýlí maminka najde ten nejšťavnatější zelený lístek a zespodu na něj snese malinkaté vajíčko. Tam je schované jako v tajném úkrytu, v bezpečí před deštěm i zvědavými ptáčky.

2. Velký hladovec (Housenka)

Ťuk, ťuk! Kdopak to tluče? Z vajíčka se po čase nevyklube hotový motýl, ale… malá, legrační housenka! Je to takový měkoučký váleček s mnoha nožičkami. A víte, co dělá ze všeho nejraději? Papá! Housenka chroupe lísteček za lístečkem a roste tak rychle, že jí brzy začne být těsná její vlastní kůže. Musí si ji svléknout přesně tak, jako když vy vyrostete ze svého oblíbeného trička. Tohle udělá hned několikrát, dokud není pořádně velká a baculatá.

3. Spací pytel plný čar (Kukla)

Když je housenka plná a unavená, nastane čas na velký odpočinek. Zavěsí se hlavou dolů za větvičku a uplete si kolem sebe pevnou skořápku. Říkáme jí kukla. Zvenku to vypadá, že uvnitř housenka jen tvrdě spinká, ale ve skutečnosti se tam děje to největší kouzlo. Housenka se tam totiž celá mění a přestavuje!

4. Vládce květin (Motýl)

A je to tady! Kukla jednoho dne praskne a ven se opatrně souká… nádherný motýl! Jeho křídla jsou ze začátku mokrá a zmuchlaná, takže si musí chvilku odpočinout na sluníčku. Jakmile ale křídla uschnou, poprvé s nimi zamává a frrrr – letí vzhůru k oblakům! Už nepotřebuje kousat tvrdé listí, místo toho si najde voňavou kytičku a svým dlouhým sosáčkem z ní pije sladký nektar jako brčkem.

Až příště na procházce potkáte motýlka, usmějte se na něj. Už totiž víte, jakou úžasnou a kouzelnou cestu má za sebou!

„Věděli jste, že…?“

1. Motýli ochutnávají nohama! Ano, opravdu. Mají na chodidlech speciální senzory. Když přistanou na květině, hned nohama poznají, jestli je sladká a dobrá k snědku.
2. První svačinka je z vlastního domečku. Jakmile se housenka vyklube, její úplně první jídlo je často samotná skořápka vajíčka, ze kterého právě vylezla. Je v ní totiž spousta důležitých živin.
3. Létají na sluneční pohon. Motýli potřebují ke svému letu teplo z okolí. Pokud je venku příliš chladno (méně než 12 °C), jejich svaly ztuhnou a nedokážou vzlétnout. Proto je často po ránu vidíme, jak se „sluní“ s rozevřenými křídly, aby se nahřáli.
4. Mají zabudované brčko. Dospělí motýli nemají zuby a nedokážou nic ukousnout. Místo toho mají dlouhý sosák, který funguje úplně jako brčko. Když zrovna nepijí sladký nektar z květin, mají toto brčko stočené pod bradou.
5. Někteří pijí slzy želv a krokodýlů. Květiny dají motýlům cukr pro energii, ale oni potřebují i sůl. V pralesích si pro ni létají k velkým želvám nebo krokodýlům, sednou si jim na hlavu a opatrně jim pijí slané slzy z očí.
6. Průhledná křídla jako z pohádkového skla. Většina motýlů září úžasnými barvami, ale existuje motýl (babočka skleněná), který má svá křídla úplně průhledná! Vypadá to, jako by měl místo křídel malá okýnka, přes která je vidět na druhou stranu.

Článek Nádherné kouzlo: Jak se rodí motýlek se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Povídání o tom jak roste strom (pro ty menší)

1. Spící poklad v hlíně (SEMÍNKO)

Představte si semínko jako takový malý, tvrdý batůžek. Uvnitř toho batůžku spí úplně malinkatý zárodek stromečku a má tam schovanou i malou svačinku, aby měl sílu na první dny. Semínko spinká v zemi a čeká, až přijde ten správný čas. Až ho zahřeje jarní sluníčko a napojí dešťová voda.

2. Probuzení a první protažení (KLÍČENÍ)

Když se semínko napije vody, probudí se. Batůžek praskne a malý stromeček se začne protahovat! Jako první vystrčí dolů do hlíny malý kořínek. To je jeho nožička, kterou se pevně chytí země a začne pít vodu. Hned potom vystrčí nahoru malý zelený stonek, který se dere ven ze tmy rovnou za sluníčkem.

3. Zelený skřítek (SAZENICE)

Když stonek vykoukne z hlíny ven, rozevře své první malé lístky. Teď už to není semínko, ale malá sazenice. Vypadá trochu jako křehký zelený skřítek. Svými lístky chytá sluneční paprsky a kořínky pije vodu z půdy. Díky tomu začne rychle růst a sílit.

4. Cesta do nebes (STROM)

Roky plynou. Ze slabého stonku se stane pevný dřevěný kmen, který strom drží, aby ho nesfoukl vítr. Kmen se obalí do drsné kůry, což je takový stromový kabát, který ho chrání před zimou a broučky. Nahoře vyrostou dlouhé větve a na nich tisíce listů. Z malého semínka se stal opravdový obr, který dává stín, čerstvý vzduch a domov spoustě zvířátek!

Pro zvídavé školáky!

Ahoj školáci! Už víte, že každý strom byl kdysi jen semínko. Pojďme se ale podívat trochu blíž na to, jak přesně to ten strom dělá, že dokáže vyrůst do takové výšky a odkud bere jídlo, když nemá pusu!

Jak semínko pozná, kam má růst?

To je velká záhada přírody! I když semínko do hlíny hodíte vzhůru nohama, vždycky to zvládne správně. Kořen totiž cítí zemskou přitažlivost (gravitaci), a tak roste vždycky neomylně dolů za vodou. Naopak stonek s lístky cítí teplo a světlo, takže roste vždycky nahoru za sluníčkem.

Tajemství zelené kuchyně (FOTOSYNTÉZA)

Víte, že stromy si umí uvařit vlastní jídlo? Jejich „kuchyně“ je schovaná v zelených listech. Strom natáhne kořeny z půdy vodu a pošle ji kmenem až nahoru do listů. Listy pak chytí světlo ze sluníčka a ze vzduchu si vezmou plyn, který my vydechujeme (oxid uhličitý). Tohle všechno v sobě smíchají a vyrobí si sladký cukr, po kterém rostou! Tomuto úžasnému vaření se říká fotosyntéza. A to nejlepší? Jako bonus při tom strom vyrobí čerstvý kyslík, který my potřebujeme k dýchání!

Kmen: Vodní výtah a pevné brnění

Dřevěný kmen není jen kus špalku. Uvnitř kůry se skrývají malinké trubičky, které fungují jako výtah. Část z nich vozí vodu od kořenů nahoru k listům a druhá část vozí hotový sladký cukr z listů dolů k celému stromu. Zvenku je kmen chráněn kůrou, která funguje jako rytířské brnění. Chrání strom před nemocemi, okusováním od zvířat i před velkým mrazem.

Stromy jsou prostě dokonalé přírodní stroje. Jsou to obři, kteří se o sebe umí postarat úplně sami, a ještě u toho pomáhají celé naší planetě!

Zajímavosti o stromech

Stromy jsou jako superhrdinové přírody! Mají schopnosti, o kterých se nám ani nesnilo. Tady je pár, které dětem v první i druhé třídě (i těm ve školce) určitě překvapí:

1. Stromy si spolu povídají!

Věděli jste, že pod zemí mají stromy svou vlastní „internetovou síť“? Pomocí kořenů a malinkých hub (říká se jim mykorhiza) si posílají zprávy. Když je jeden strom v lese nemocný nebo má málo vody, ostatní stromy mu přes tuhle síť pošlou živiny, aby mu pomohly. Jsou to opravdoví kamarádi!

2. Nejstarší dědečkové na světě

Některé stromy pamatují dobu, kdy po světě běhali rytíři v brnění, a některé dokonce pamatují i pyramidy v Egyptě! Nejstarší stromy na světě (borovice v Americe) jsou staré přes 4 800 let. To je tolik narozeninových dortů, že by se nevešly do žádné cukrárny!

3. Jsou to rekordmani v pití

Velký dub dokáže za jeden jediný den „vypít“ až 400 litrů vody. To je skoro tolik, jako kdybyste napustili dvě až tři velké vany! Vodu pak listy vypouštějí do vzduchu jako neviditelnou páru, a díky tomu je v lese tak příjemně a chladno.

4. Strom jako obří klimatizace

Jeden vzrostlý strom dokáže ochladit své okolí stejně jako 10 klimatizací puštěných na plný výkon. Proto je pod stromem v létě mnohem lépe než pod slunečníkem. Stromy prostě vyrábějí svůj vlastní stín i chládek.

5. Umí se bránit „nepřátelům“

Když začne nějakou akácii okusovat hladová žirafa nebo jiný strom napadnou broučci, strom začne do vzduchu vypouštět speciální „vůni“. Ostatní stromy v okolí tuhle vůni ucítí a hned vědí, že se blíží nebezpečí. Rychle pak do svých listů napumpují hořké látky, aby zvířátkům nechutnaly.

6. Každý strom má svůj „otisk prstu“

Když se podíváte na pařez, uvidíte tam kolečka – letokruhy. Podle nich poznáme, jak byl strom starý (jeden rok = jeden kroužek). Ale věděli jste, že každý strom má ty kroužky trochu jiné? Podle toho, jestli v tom roce hodně pršelo nebo bylo sucho. Je to jako deník zapsaný ve dřevě.

7. Jsou to továrny na kyslík

Jeden velký listnatý strom vyrobí za rok tolik kyslíku, kolik spotřebuje 10 lidí. Takže když se v lese zhluboka nadechnete, pamatujte, že ten čerstvý vzduch pro vás vyrobili tito zelení obři.

🌳 Kvíz pro malé zahradníky

Vyzkoušejte si, co všechno už o stromech víte!

Část 1: Pro školkáčky

1. Kde spinká semínko, než začne růst?
   • A) V obýváku na gauči
   • B) V hlíně pod zemí
   • C) V mracích
2. Čím se stromeček pevně drží v zemi a pije vodu?
   • A) Větvičkami
   • B) Lístky
   • C) Kořínky
3. Jak se jmenuje „kabát“ stromu, který je drsný a chrání ho?
   • A) Svetr
   • B) Kůra
   • C) Šupiny

Správné odpovědi: 1B, 2C, 3B,

Část 2: Pro školáky

1. Jak semínko pozná, kterým směrem má pustit kořínek?
   • A) Cítí gravitaci (zemskou přitažlivost)
   • B) Má u sebe malý kompas
   • C) Zeptá se žížaly 5.
2. Jak se jmenuje děj, při kterém si listy samy „vaří“ jídlo?
   • A) Grilování
   • B) Fotosyntéza
   • C) Evaporace
3. Co nám stromy při fotosyntéze vyrábějí, abychom mohli dýchat?
   • A) Kyslík
   • B) Ovocnou šťávu
   • C) Teplý vzduch

Správné odpovědi: 1A, 2B, 3A

Článek Jak roste strom: Z malého semínka až do nebes! se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Na jednom listu papíru najdete základ pleteného věnce a spoustu jarních prvků, jako jsou tulipány, narcisy, motýlci, včelky nebo ptáček. Děti si mohou vše nejprve vymalovat podle vlastní fantazie. Následně si procvičí jemnou motoriku při vystřihování a nakonec si jednotlivé dílky samy rozmístí a nalepí na věnec. Hotové dílo si pak můžete společně pověsit třeba do okna nebo na dveře dětského pokojíčku.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Tato aktivita skvěle doplňuje naši rubriku Vybarvi, vystřihni a sestav a hodí se pro sezónní tvoření. Pokud máte doma tvořivé nadšence, určitě prozkoumejte i další jarní nápady a aktivity. A pro ty úplně nejmladší tvůrce doporučujeme nakouknout do kategorie omalovánky pro nejmenší nebo mezi oblíbené omalovánky zvířátek.

Připravte si pastelky, nůžky a lepidlo. Tvoření může začít!

Článek Jarní věnec k vybarvení: Vystřihni a sestav si vlastní dekoraci! se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

To byste koukali, jakou tam má útulnou ložnici! Koberce ze starých novin, poličky z malých čajových krabiček a postýlku má vystlanou těmi nejměkčími barevnými letáky ze samoobsluhy. Když si do ní večer zaleze, rozsvítí si baterku a čte staré komiksy, žije se mu tuze dobře.

Až do jednoho pátečního večera.

Odpaďáček si zrovna přetáhl přes uši svou oblíbenou peřinku vystřiženou z letáku na hračky, zavřel oči a chystal se spát. Už skoro usínal, když uslyšel tiché žuchnutí, jak někdo něco hodil do jeho popelnice. Chvíli se nic nedělo. Odpaďáček si pomyslel, že to jen někdo hodil do popelnice další várku letáků, které si ráno přetřídí. Jenže pak ucítil něco divného. Jeho peřinka byla najednou nějaká studená, těžká a podivně kluzká. A navíc to v modré ložnici přestalo vonět tím jeho suchým papírem. Místo toho se tam objevil těžký odér česneku, salámu a přepáleného tuku.

Skřítek rozsvítil baterku, vysoukal se z pod peřinky a pořádně se lekl. Přímo na jeho postýlku spadla obrovská, placatá krabice od pizzy. Jenže kdepak čistá a zmáčknutá! Byla skrz naskrz nasáklá olejem a vevnitř byly dokonce ještě přilepené zbytky oschlé pizzy se sýrem s kousky šunky. Mastnota z té krabice kapala přímo na Odpaďáčkovy krásné letáky a staré sešity.

„No tohle snad lidičky nemyslíte vážně!“ vyletěl skřítek z postele a začal hudrovat. Snažil se mastnou krabici odtlačit, ale ruce mu po ní klouzaly. Papír pod ní už začínal žloutnout, krčit se a rozpíjet.

„Takovou spoušť! Vždyť mastný papír už není žádný papír. Ve fabrice se z něj nová čtvrtka neudělá, protože ta mastnota by v kádích zkazila celou várku čistých novin!“ zlobil se Odpaďáček.

Nezbylo mu nic jiného, než si navléct ty nejtlustší pracovní rukavice. S velkým hekáním a funěním mastnou krabici popadl a táhl ji ven z modrého domečku. Odvlekl ji až k obyčejné černé popelnici na směsný odpad. „Tady je tvé místo, ty zamaštěná obludo. Z tebe už žádný nový sešit nevznikne,“ zabručel a shodil ji do tmy.

Nejhůř mu ale bylo, když se vrátil domů. Musel vzít i svou oblíbenou letákovou peřinku a pár starých komiksů, do kterých se olej vsákl, a odnést je do černé popelnice také. Byly úplně zničené.

Druhý den ráno si Odpaďáček sedl na okraj kontejneru a mračil se. Za chvíli šel po chodníku mladík se sluchátky na uších a v ruce nesl další krabici od pizzy. Už už ji chtěl hodit škvírou dovnitř.

„Zadržte, mládenče!“ houkl na něj skřítek rázně. Mladík se lekl a rychle si sundal sluchátka.

Odpaďáček si ho změřil pohledem: „Copak v té krabici bylo? Něco dobrého?“ „No, sýrová pizza s olivami,“ odpověděl překvapeně mladík. „A je ta krabice mastná? Jsou v ní drobečky a připečený sýr?“ vyptával se skřítek dál. Mladík krabici otevřel. Na dně byla obrovská mastná skvrna a kousek kůrky. Přikývl.

„Tak to se podívejte. Do mého modrého domečku patří jen čistý papír. Když mi sem hodíte tu mastnotu, vsákne se to do starých sešitů a krabic. A z mastného papíru se už nikdy žádný nový nevyrobí. Zničí se tím celá popelnice plná dobrého papíru.“

Mladík se podíval na krabici, pak na skřítka a poškrábal se na hlavě. „Aha, to mě nenapadlo. Takže s tím do černého koše?“ „Přesně tak,“ usmál se Odpaďáček a smekl čepici. „Mastnota a zbytky jídla recyklaci nesvědčí. Děkuju vám, že na to budete pamatovat.“

Toho večera měl skřítek ve své ložnici zase krásně sucho a čisto. Z čerstvých letáků si ustlal ještě lepší peřinku a doufal, že ho snad dnes už ze spaní žádná mastná krabice od pizzy neprobudí.

Článek Pohádka o třídění odpadu: Odpaďáček a zamaštěná peřinka se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Pochopit, jak plyne čas a jak věci v přírodě pomalu rostou, může být pro předškoláky i mladší školáky celkem oříšek. Jejich svět je tady a teď. Proto jsme ve Snílkově světě vytvořili aktivitu, která jim tento malý přírodní zázrak ukáže hezky názorně, navíc s pomocí jejich vlastních šikovných rukou.

Co všechno se děti s naším pracovním listem naučí?

Nejde jen o biologii! Tento formát pracovního listu je navržen tak, aby propojil hned několik důležitých dovedností najednou:

• Logické myšlení a souslednost: Děti musí pochopit, co se děje nejdřív a co potom. Časová osa od 1 do 4 je skvělý trénink pro představivost a dějovou posloupnost těch nejmenších.
• Jemná motorika (stříhání a lepení): Než se semínko promění v květ, musí děti vzít do ruky nůžky. Vystřižení čtyř kartiček podpoří přesnost a koordinaci ruka-oko. Pokud vaše děti potřebují ruku ještě trochu uvolnit, doporučujeme vyzkoušet i naši zábavnou grafomotoriku (nejen) na jaro, kde se učíme kreslit trávu pro zajíčka.
• Soustředění a trpělivost: Přesně jako v přírodě. Vybarvit, vystřihnout, seřadit, nalepit.
• Základy prvouky: Odpovídáme na základní otázky – co musíme dát do hlíny a co z ní nakonec vykoukne?

Jak s pracovním listem pracovat? Tipy pro rodiče a pedagogy

Práce s listem je velmi intuitivní, ale můžete z ní vytěžit víc, když si s dětmi budete u tvoření povídat.

1. Začněte barvičkami: Pokud se rozhodnete pro černobílou variantu, nechte děti nejprve vybarvit čtyři kartičky v dolní části stránky. Je to skvělý moment pro diskuzi. Zeptejte se jich: „Jakou barvu má hlína? A jakou barvu bys chtěl/a, aby měl ten velký květ?“
2. Stříhejte opatrně: Ukažte dětem přerušovanou čáru. Spodní část listu se odstřihne a následně se z ní vystřihnou čtyři čtvercové kartičky.
3. Tvořte příběh (bez lepidla!): Ještě než děti začnou lepit, poproste je, ať kartičky jen tak naskládají do rámečků. Přečtěte jim nápovědy u jednotlivých kroků. „Druhý krok – co vykoukne nejdřív?“ Pokud udělají chybu, vůbec to nevadí. Zasmějte se tomu, že by květina rostla kořínkama nahoru, a zkuste to znovu.
4. Finální zasazení: Když je všechno ve správném pořadí, přichází na řadu lepidlo. Založte si hotový výtvor do dětských portfolií nebo si ho pověste na ledničku!

Barevný pracovní list k vytištění

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Černobílý pracovní list k vytištění

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Další jarní dobrodružství ve Snílkově světě

Bavilo vás objevovat, jak rostou kytičky? Zůstaňte s námi u jarního tématu! Na našem webu najdete spoustu dalších materiálů, které dětem zkrátí čekání na léto:

• Pro milovníky luštění a starší děti máme připravenou skvělou jarní osmisměrku: Najdi jména květin a vybarvi. Schválně, jestli najdete sněženku i bleduli!
• Nejmenší umělci se určitě zamilují do naší oblíbené omalovánky lesní víly a kouzelných jarních květů.
• A pokud hledáte pravidelný přísun inspirace, určitě prozkoumejte celou naši rubriku Pracovní listy k vytištění, kde se to nápady jen hemží.

Přejeme vám spoustu krásných společných chvil u tvoření a objevování přírody! Kdybyste si doma zkoušeli zasadit opravdové semínko třeba řeřichy nebo fazole, určitě nám dejte vědět do komentářů, jak se vám to povedlo.

Článek Jak roste kytička? Objevte s dětmi životní cyklus rostlin (Pracovní list ke stažení) se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Proč a jak začít s vysvětlováním?

Zapomeňte na složité definice o recyklaci a ekologické stopě. Pro předškoláky je třídění vlastně taková velká a užitečná hra na schovávanou nebo třídění kostek podle barev. Děti milují, když mohou pomáhat a cítí se u toho důležitě.

Vysvětlete jim, že odpadky v přírodě jsou jako bolístky na těle zvířátek a stromů. Když ale odpad vyhodíme do správné barevné popelnice, stane se z něj kouzlo! Papír se promění v novou knížku a plastová lahev třeba ve výplň do zimní bundy. Tímto jednoduchým příběhem získáte jejich pozornost a probudíte v nich malé ochránce přírody. Spoustu dalších nápadů na podobné povídání a aktivity pro předškolní děti najdete přímo u nás ve Snílkově světě.

Den Země: Ideální příležitost k oslavě přírody

Skvělou příležitostí, jak se do tématu ekologie s dětmi ponořit naplno, je mezinárodní Den Země, který slavíme každý rok 22. dubna. Tento den si doslova říká o to, abyste s dětmi vyrazili ven na jarní procházku, vzali si s sebou rukavice, pytel a zkusili vyčistit kousek lesa nebo okolí školky od pohozených odpadků. Během Dne Země si navíc můžete povídat o tom, proč je důležité šetřit vodou, proč sázíme stromy a jak každý náš malý krok pomáhá naší velké planetě dýchat. Právě společná osobní zkušenost v dětech zanechá ty nejhlubší stopy.

Barvičky, které zachraňují svět aneb Jak si to zapamatovat

Klíčem k úspěchu je spojit si druh odpadu s barvou popelnice. Vytvořte si doma nebo ve třídě malé stanoviště s barevnými koši.

• Modrá popelnice: Je jako obloha nebo voda. Tam patří všechno, na co se dá malovat – staré výkresy, krabice, noviny.
• Žlutá popelnice: Svítí jako sluníčko! Sem dáváme plasty – kelímky od jogurtů (vyškrábané a umyté!), PET lahve a sáčky.
• Zelená/Bílá popelnice: Barva trávy. Do ní opatrně házíme sklo. Upozorněte děti, že sem smí vyhazovat věci jen s dospělým!
• Hnědá popelnice (Bio): Barva hlíny. Tam patří slupky od banánů, ohryzky od jablíček nebo zvadlé kytičky. Vracíme to přírodě, aby z toho byla zase voňavá hlína.

Pokud chcete toto téma ještě více rozvinout, nakoukněte do naší rubriky na tématické aktivity, kde najdete spoustu inspirace napříč celým rokem.

📥 Pracovní list k vytištění: Třídíme odpad

Právě pro účely procvičování doma i v MŠ jsem pro vás připravila speciální materiál ke stažení a tisku. Je to ideální klidová aktivita třeba po návratu z odpolední procházky!

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

• Info k práci s pracovním listem: Vytiskněte si list klasicky na formát A4 (pokud máte rádi luštění a procvičování, objevte i naše další pracovní listy k vytištění). Dejte dětem oblíbenou tužku nebo pastelky. Než začnou tvořit čáry, projděte si s nimi nejprve obrázky vlevo a ptejte se: „Copak to tu máme? Z čeho je tenhle kelímek?“ Poté si prohlédněte popelnice vpravo a zopakujte si, co která barva znamená. Až pak nechte děti vést čáru od odpadku ke správnému koši. Kreslení dlouhých čar mimochodem slouží jako skvělý uvolňovací cvik pro ruku před nástupem do školy!

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Recyklační tvoření neboli „Upcycling“

Než vyhodíte starou ruličku od toaletního papíru nebo prázdnou krabičku od bot, zastavte se! Dětská fantazie z nich dokáže vykouzlit hrady, dalekohledy nebo dokonce akvárium. Výroba hraček z odpadového materiálu je nejen ekologická, ale především neuvěřitelně rozvíjí kreativitu. Hledáte konkrétní nápady? Podívejte se do naší populární sekce tvoření s dětmi, kde objevíte desítky návodů, jak vdechnout obyčejným „odpadkům“ nový a kouzelný život.

Učení dětí třídit odpad zkrátka není jen o tom, kam hodit papírek. Je to o budování respektu k našemu domovu. Tak hurá do toho a nezapomeňte, že každá vhozená plastová láhev do žluté popelnice se počítá. Skvělá práce, Země vám děkuje! 🌍

Článek Třídíme odpad: Jak naučit děti a předškoláky chránit přírodu se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Živá sluneční baterie

Áňa je přes den velmi čilá a ráda zkoumá své okolí, ale má to jeden háček. Aby mohla rychle běhat, musí se nejprve nabít na sluníčku. Funguje totiž úplně stejně jako sluneční panely na střechách domů nebo jako baterka ve vaší oblíbené hračce. Když ráno vyjde slunce, agama si najde to nejteplejší místečko, roztáhne své tělíčko a chytá hřejivé paprsky. Teprve když načerpá dostatek tepla, získá energii na celý den.

Pokud vás zajímá, jak se v přírodě zahřívají i jiní tvorové, můžete prozkoumat další zajímavosti o zvířátkách z teplých krajin.

Proč na nás agama mává tlapkou?

Když Áňa potká jinou agamu, neřekne jí „ahoj“, protože zvířátka mluvit lidskou řečí neumí. Místo toho používá svůj vlastní tajný jazyk. Občas se zastaví, zvedne přední nožku a začne s ní pomalu kroužit ve vzduchu. Vypadá to přesně tak, jako by někomu nadšeně mávala na pozdrav. Tímto legračním pohybem dává ostatním najevo, že je přátelská, a ukazuje, že je ještě malá a nemá v úmyslu se s nikým prát. Je to velmi zdvořilé gesto, které ve světě zvířat skvěle funguje.

Bezpečný spánek vysoko nad zemí

Když se den chýlí ke konci a sluníčko přestane hřát, Áňa začne hledat místo k odpočinku. Určitě by si ale nelehla jen tak na zem do písku nebo do trávy. V přírodě agamy rády šplhají do výšek. Pečlivě hledají vysoké kameny, silné větve stromů nebo bezpečné keře, aby měly dobrý rozhled do širokého okolí. Z výšky totiž mnohem lépe vidí, co se kolem nich děje. Spaní na vyvýšeném místě je navíc bezpečně chrání před nepřáteli, kteří by se k nim mohli v noci potichu připlížit po zemi. Je to vlastně docela podobné, jako když děti milují spaní na horní palandě.

Víte, že…

Agama má na temeni hlavy schované tajné třetí oko? Nevidí s ním sice barvy jako my lidé, ale funguje jako výborný detektor světla a stínu. Díky němu okamžitě pozná, když se nad ní mihne stín, a včas se schová před letícím dravcem.

Vědomostní kvíz

Ověřte si, jak pozorně jste četli dnešní příběh.

1. Kde agama bere energii, aby mohla rychle běhat a prozkoumávat svět?
2. Co to znamená, když na vás agama zvedne přední nožku a začne s ní kroužit?
3. Proč agama nerada spí na zemi a raději šplhá na kameny nebo stromy?

Úkol pro malé průzkumníky

Vyberte si s rodiči jeden ze dvou úkolů a vyzkoušejte si, jaké to je být malou ještěrkou:

• Pohybová varianta (venku): Zahrajte si na agamu chytající energii. Až půjdete ven, najděte v parku nebo na zahradě to nejvíce prosluněné bezpečné místo. Zkuste si tam na chvíli stoupnout nebo sednout, zavřete oči a soustřeďte se na to, jak vás paprsky hřejí na tvářích. Zkuste spočítat do deseti, než se „nabijete“ a vyrazíte hrát dál.
• Tvořivá varianta (doma): Vyrobte si vlastní agamu, která umí mávat. Z tvrdého papíru si vystřihněte tvar malé ještěrky a vybarvěte ji pastelkami. Jednu přední nožičku ale vystřihněte zvlášť a připevněte ji k tělíčku pomocí malého patentu nebo kousku provázku tak, aby s ní šlo hýbat nahoru a dolů a mohla vám každý den zamávat.

Článek Jak agama Áňa chytá sluníčko a mává na pozdrav se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Zvláštní hudebníci

Když se na jaře zaposloucháte do zvuků přírody, možná uslyšíte velmi rychlé klapání. Čáp bílý totiž neumí zpívat jako jiní ptáci, a tak místo toho vesele klape svým obrovským zobákem. Zní to úplně, jako by hrál na dřevěné hudební nástroje. Tímto radostným zvukem se vítá se svou rodinou po návratu z daleké cesty.

Odpočinek bez námahy

Umíte si představit, že byste spali ve stoje na jedné jediné noze? Pro tohoto elegantního ptáka je to naprostá hračka. V koleni má totiž ukrytou speciální západku, která nohu pevně zamkne. Stání ho tak nestojí vůbec žádnou sílu a pták může pohodlně a bezpečně nabírat novou energii.

Zaujaly vás zvláštnosti ze života čápů? Projděte si další zajímavé příspěvky o ptácích.

Užitečný lovec z luk

Spousta lidí si myslí, že hlavní potravou těchto ptáků jsou výhradně žáby. Ve skutečnosti jsou to ale šikovní lovci hrabošů, drobných myší a velkého lučního hmyzu. Čas od času uloví dokonce i hada, čímž obrovsky pomáhají lidem chránit naši přírodu a úrodu na polích.

Stavba pro celé generace

Čapí domovy jsou ohromné a s každým dalším rokem se neustále zvětšují. Ptáci do nich totiž každé jaro pečlivě přidávají další nové větve a drny trávy. Staré hnízdo pak může vážit i tisíc kilogramů, což je naprosto stejná váha, jakou má menší osobní auto.

Věrnost jedné adrese

Tito okřídlení obři milují svůj bezpečný domov a jsou mu neuvěřitelně věrní. Každé jaro se usilovně snaží vrátit na úplně stejný komín nebo strom, kde úspěšně bydleli v loňském roce. Svou starou adresu si pečlivě hlídají a nikoho cizího do hnízda nepustí.

Osvěžující ptačí sprcha

V létě bývá vysoko na komíně pořádné horko. Zodpovědní rodiče proto naberou chladnou vodu do svého dlouhého zobáku a donesou ji mláďatům. Doslova je tak ve vlastním hnízdě osprchují, aby jim pomohli zvládnout parné dny plné sluníčka.

Tajemství červených nohou

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč mají tito ptačí sousedé tak jasně červené nohy a zobák? Tuto krásnou barvu získávají přirozeně ze speciálních látek v potravě, kterou jedí během léta na loukách. Velmi podobně to funguje i u růžových plameňáků.

Zabudovaná klimatizace

Když je dospělým jedincům na slunci příliš velké teplo, použijí naprosto geniální trik. Pokálí si vlastní nohy, protože bílá barva naprosto dokonale odráží ostré sluneční paprsky. Odpařující se tekutina je navíc krásně ochladí, což zvířatům funguje jako jejich osobní chladicí systém.

Vědomostní kvíz

Dávali jste při čtení dobrý pozor? Zkuste s rodiči odpovědět na tyto tři jednoduché otázky:

1. Jaký zvuk vydává čáp, když chce pozdravit svou rodinu na hnízdě?
2. Vyjmenujte alespoň dvě dobroty, které čáp rád loví na louce.
3. Proč čáp spí ve stoje na jedné noze a druhou má schovanou?

Správné odpovědi: 1. Hlasitě klape zobákem, 2. Hmyz, kobylky, myši, malou rybku, 3. Aby mu nebyla zima a zahřál si ji v peří.)

Víte, že… Během své dlouhé cesty do teplých afrických krajin dokáže tento elegantní letec urazit i více než deset tisíc kilometrů, přičemž během jediného dne zvládne v pohodě přeletět vzdálenost delší, než je celá naše republika.

Úkol pro malé průzkumníky:

Venkovní varianta: Vyzkoušejte si zvířecí odpočinek na vlastní kůži. Najděte si venku na trávě rovné místo, postavte se na jednu nohu a druhou pokrčte. Zkuste si stopovat, jak dlouho dokážete udržet rovnováhu, aniž byste se druhou nohou dotkli země.

Domácí varianta: Proměňte svůj pokoj na jedno odpoledne v obrovské ptačí obydlí. Posbírejte různé deky, měkké polštáře a vytvořte z nich na podlaze velký kruhový domov, do kterého se vejdete společně se svými sourozenci nebo rodiči.

Článek Čáp: Jak žije náš černobílý soused se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Co budeme potřebovat?

• Bílý tulipán (čím čerstvější, tím lépe).
• Vysokou sklenici nebo menší vázu.
• Potravinářské barvivo (nejlépe funguje sytě modrá nebo červená) nebo barvy na vajíčka.
• Ostrý nůž nebo nůžky (tady raději pomůžou rodiče).
• Vodu.

Postup jak na to:

1. Příprava barevného koktejlu

Nejdříve naplňte sklenici vodou zhruba do poloviny. Aby byl výsledek opravdu vidět, nešetřete barvivem. Voda by měla mít velmi sytý, tmavý odstín. Čím koncentrovanější barva bude, tím výraznější linky se na okvětních lístcích objeví.

Zkoušeli jsme i obyčejné temperové barvy rozmíchané ve vodě i běžné barvy na vajíčka v podobě barevných listů, které kupodivu vyvolaly nejsilnější reakci a květy obarvily nejvíc.

2. Seříznutí stonku

Aby tulipán mohl barvu dobře nasát, musíme mu trochu pomoci. Seřízněte stonek šikmo (pod úhlem asi 45 stupňů). Tím zvětšíte plochu, kterou květina „pije“. Abychom si doma neudělali zbytečnou spoušť, dejte pozor, ať stonek po seříznutí ihned putuje do vody a ranka nezaschne.

3. Čekání na zázrak

Teď už stačí jen tulipán vložit do sklenice a najít mu světlé místo. Teď už je jen potřeba pořádná dávka trpělivosti. První náznaky barvy se v žilkách lístků objeví už po pár hodinách, ale výsledek bude nejlepší až po 24 až 48 hodinách.

Jak to dětem vysvětlit?

Květiny mají v sobě něco jako neviditelná brčka (říkáme jim cévy). Pomocí nich táhnou vodu zespodu až nahoru do lístků. Protože jsme vodu obarvili, můžeme tuhle cestu sledovat na vlastní oči. Je to v podstatě stejné, jako když pijete limonádu brčkem!

Pokud vás tohle zkoumání přírody bavilo, zkuste si také naše omalovánky jarních květin, kde si děti mohou tulipány vybarvit podle vlastní fantazie.

Článek Jarní experiment: Obarvěte si svůj tulipán se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Vyrobíme si společně „vajíčkové vlasáče“. Veselé panáčky ze skořápek, kterým během pár dní vyrostou bláznivé zelené vlasy z řeřichy. Je to úžasné spojení tvoření a prvního malého zahradničení, které děti zaručeně zabaví, a navíc jim ukáže, jak rychle dokáže ze semínka vyrůst rostlinka.

Co budete potřebovat:

• Prázdné vaječné skořápky (umyté a osušené)
• Vatu nebo obyčejné odličovací tamponky
• Semínka řeřichy
• Fixy na pomalování skořápek (nejlépe permanentní, aby se při zalévání nerozmazaly)
• Vodu (nejlépe poslouží malý rozprašovač)
• Kartonový obal od vajec jako stojánek

Tip: Zatímco budou děti čekat, až semínka vyklíčí, můžete si čekání zkrátit tvořením! Připravili jsme pro vás třeba Snové akvárium z krabice od bot, které krásně zabaví na celé odpoledne.

Jak na to? Krůček po krůčku s dávkou trpělivosti!

Krok 1: Příprava vajíčkových hlaviček

Nejdřív potřebujeme připravit „hlavičky“. Opatrně odklepněte špičku vajíčka, vylijte obsah (ten si schovejte třeba na víkendové palačinky) a skořápky zevnitř jemně vymyjte. Abychom si doma neudělali zbytečnou spoušť, dejte skořápky oschnout na papírovou utěrku nebo rovnou do papírového obalu od vajec, který nám poslouží jako perfektní a stabilní stojánek po celou dobu pěstování.

Krok 2: Kreslíme obličeje

A teď to nejlepší! Dejte dětem do ruky fixy a nechte je, ať každému vajíčku nakreslí obličej. Může se smát, mračit, mít mrkací oči, pihy nebo pořádný knír. Zkuste naplno zapojit fantazii. Je super sledovat, jak pod dětskýma rukama vzniká každému panáčkovi naprosto jedinečný charakter a jméno.

Krok 3: Sázíme vlásky

Vezměte kousek vaty, lehce ji namočte a opatrně vložte na dno každé skořápky. Vata by měla být hezky vlhká, ale nesmí v ní stát voda, aby nám semínka neuhnila. Pak přichází chvíle pro malé pěstitele. Nechte děti štědře posypat vatu semínky řeřichy. Čím více semínek nasypou, tím hustší budou mít panáčci vlasy! Vatu můžete ještě trochu zatlačit do středu skořápky, aby se semínka nesesesypala.

Krok 4: Čekání na zelenou kštici a kadeřnictví

Teď už panáčky jen postavte na slunné místo, ideálně k oknu. Úkolem dětí bude každý den vatu zlehka rosit, aby nevyschla. Děti budou zírat, jak rychle to jde. Už druhý den semínka prasknou a během 3 až 5 dnů budou mít vajíčkoví vlasáči parádní zelené účesy. Až bude řeřicha dostatečně dlouhá, můžete si s dětmi zahrát na kadeřnictví, vlasy ostříhat a šup s nimi na čerstvý chleba s máslem!

Další inspirace ze Snílkova světa

Líbilo se vám tohle propojení tvoření a přírody? Ve Snílkově světě pro vás máme spoustu dalších nápadů. Zkuste s dětmi třeba naši slavnou Sopku ve sklenici, což je naprostý hit mezi domácími pokusy. A pokud zrovna s dětmi trénujete tahy před nástupem do školy, určitě si stáhněte náš hravý grafomotorický list Tráva pro zajíčka.

Článek Vajíčkoví vlasáči: Vypěstujte si doma bláznivé zelené účesy! se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.