🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Spoustu dalších býložravců na vás čeká mezi omalovánkami dinosaurů. Ucelený obsah v podobě zážitkového čtení pak naleznete pod štítkem dinosauři.

Článek Omalovánka: Iguanodon se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

O kompletní výbavu pro další tvoření se postará sekce omalovánky dinosaurů. Zábavné edukační střípky i pohádky se pak skrývají pod štítkem dinosauři.

Článek Omalovánka: Baryonyx se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Vystavte si doma další tvory díky naší sbírce omalovánky dinosaurů. Pro zajímavosti nebo poutavé čtení před spaním prozkoumejte štítek dinosauři.

Článek Omalovánka: Dilophosaurus se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Doplňte svou sbírku o další stvoření z naší sekce omalovánky dinosaurů. Za pravěkými pohádkami pak vykročte pod štítek dinosauři.

Článek Omalovánka: Carnotaurus se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Další nádherné kresby plné detailů nabízí rubrika omalovánky dinosaurů. Pro badatelské články a napínavé povídání stačí kliknout na štítek dinosauři.

Článek Omalovánka: Spinosaurus se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Mnoho dalších predátorů i býložravců naleznete v kategorii omalovánky dinosaurů. Pokud hledáte i příběhy na usnutí nebo prehistorické zajímavosti, zamiřte pod štítek dinosauři.

Článek Omalovánka: Allosaurus se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Úžasné prehistorické ještěry stahujte přes omalovánky dinosaurů. Doplňující články a čtení o těchto bystrých dravcích se ukrývají pod štítkem dinosauři.

Článek Omalovánka: Velociraptor se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Pokračujte ve výtvarném průzkumu v sekci omalovánky dinosaurů. Další poznatky a dětské texty na vás čekají pod štítkem dinosauři.

Článek Omalovánka: Brachiosaurus se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Sbírku dalších tvorů z dávných dob si doplňte v kategorii omalovánky dinosaurů. Články plné faktů i pohádkových příběhů hledejte pod štítkem dinosauři.

Článek Omalovánka: Diplodocus se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Sbírku dalších tvorů z dávných dob si doplňte v kategorii omalovánky dinosaurů. Články plné faktů i pohádkových příběhů hledejte pod štítkem dinosauři.

Článek Omalovánka: Ankylosaurus se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Další pravěké kamarády snadno naleznete pod odkazem omalovánky dinosaurů. Pokud hledáte inspiraci pro večerní vyprávění, projděte si štítek dinosauři.

Článek Omalovánka: Stegosaurus se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Další kousky do vaší domácí jurštiny čekají v sekci omalovánky dinosaurů. Spoustu pohádek a zajímavostí o těchto tvorech pak schovává náš štítek dinosauři.

Článek Omalovánka: Triceratops se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Celou galerii pradávných zvířat si můžete stáhnout přes omalovánky dinosaurů. Za dalšími dobrodružstvími a čtením stačí kliknout na štítek dinosauři.

Článek Omalovánka: Tyrannosaurus Rex se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Další okřídlené i pozemní tvory najdete v sekci omalovánky dinosaurů. Pokud hledáte k malování i tematické čtení, určitě prozkoumejte celou naši sekci věnovanou dinosaurům.

Článek Omalovánka: Pterodactyl se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Tři kamarádi, mládě triceratopse Tori, malý brachiosaurus Bróňa a stegosaurus Stegi, stáli na okraji blátivého ďolíku. Ještě před několika dny to byla jejich oblíbená mělká tůňka. Dnes v ní zbyla jen šedivá, popraskaná kůra zaschlého bláta.

„Mám tak hroznou žízeň,“ povzdechl si Stegi. Jeho kostěné pláty na zádech, které normálně stály hrdě a vzpřímeně, teď působily poněkud zvadle.

Bróňa, který převyšoval své dva kamarády už nyní, i když byl ještě mládě, natáhl svůj dlouhý krk vysoko do vzduchu. Rozhlédl se přes koruny nižších stromů. „Musíme k Velké řece za Písečným kopcem. Tam voda určitě nevyschla.“

Tori, který byl ze všech nejmenší, ale zato nejsilnější, zvedl hlavu. Dva dlouhé rohy nad očima a jeden menší na nose se mu zaleskly ve slunci. „Tak na co čekáme? Pokud tam nedojdeme, uschneme tu jako ty kapradiny. Jdeme.“

Cesta k Velké řece však zdaleka nebyla jednoduchá. Prales byl během sucha plný překážek, zvířata byla nervózní a cesty zasypané suchými větvemi. Tři přátelé šli pomalu v řadě, jeden za druhým.

Po dobré půlhodině pochodu se museli zastavit. Přes úzkou stezku, lemovanou strmými skalami, spadl starý, mohutný kmen obrovského jehličnanu. Dřevo bylo těžké a kmen byl příliš široký na to, aby ho malí dinosauři dokázali jednoduše překročit nebo obejít.

„Tudy neprojdeme,“ řekl smutně Bróňa. Zkusil zvednout přední nohu a položit ji na kmen, ale jeho končetiny nebyly stavěné na šplhání. Skoro upadl a raději rychle couvl.

Stegi zkusil do kmene jemně bouchnout svým ocasem, ale dřevo se ani nepohnulo.

„Pusťte mě k tomu,“ ozval se zezadu Tori. Sklonil svou velkou hlavu, opřel pevný kostěný límec a oba hlavní rohy o drsnou kůru padlého stromu. Zapřel se zadníma nohama hluboko do hlíny a zabral. Kmen zlověstně zapraskal. Tori zatlačil ještě větší silou, tiše zabručel námahou, ale těžké dřevo se pomalu, centimetr po centimetru, začalo odvalovat stranou, až s žuchnutím propadlo ze stezky do křoví.

„Páni, ty máš ale neuvěřitelnou sílu!“ zaradoval se Stegi a všichni tři mohli pokračovat dál.

Slunce ale pálilo čím dál víc a žízeň byla větší s každým krokem. Cesta se najednou stočila dolů do rokliny. Vedla přímo přes hustý porost ostrého, suchého křoví. Ostré trny rostlin je škrábaly do nohou a bříšek.

„Au! Tohle strašně píchá,“ stěžoval si Tori, zastavil se a nešťastně se díval na škrábanec na přední noze.

To byla chvíle pro Stegiho. „Nic se nebojte, já tu cestu pročistím. Jen kousek ustupte!“ Jeho silný ocas, který byl na konci vyzbrojený čtyřmi dlouhými ostny, se prudce švihl vzduchem. Stegi začal sekat uschlé trnité větve. Švihl doleva, švihl doprava. Jeho ostny prosekávaly husté křoví. Za malou chvíli vyčistil širokou cestu, po které mohli pohodlně projít i jeho kamarádi bez jediného škrábnutí.

Konečně, po dlouhém pochodu přes Písečný kopec, uslyšeli to, na co tak dlouho čekali. Šumění vody. Velká řeka! Rozběhli se k ní z kopce dolů, jak nejrychleji jim to jejich unavené nožky dovolily.

Když však dorazili na břeh, čekalo je zklamání. Voda v řece během sucha klesla. Tak kde kdysi tekla řeka, byl nyní strmý, velice kluzký sráz z mokré, mazlavé hlíny. Dole sice proudila krásně čistá, chladná voda, ale dostat se k ní nemohli.

Tori se naklonil přes okraj srázu, ale hned mu podklouzly přední nohy. Rychle couvl. Kdyby spadl do silného proudu, se svýma krátkýma nohama by se jen stěží dostával zpátky na břeh. Stegi to raději ani nezkoušel. Moc dobře věděl, že by po mokrém blátě sjel dolů jako po skluzavce. Voda byla tak blízko, a přece tak daleko.

„Počkejte, možná na ni dosáhnu,“ ozval se Bróňa. Díky svému dlouhému krku se mohl naklonit až dolů k hladině. Ponořil hlavu do vody a napil se.

„Ale co my?“ pípl Tori a nespouštěl z něj zrak.

Bróňa zvedl hlavu a rozhlédl se. Na starém stromě nad řekou, rostly obrovské listy. Bróňa k jednomu z nich natáhl krk, utrhl ho a ponořil do řeky. Voda do něj natekla jako do velké zelené misky. Bróňa plný list vody položil na zem přímo před Toriho a Stegiho.

Tori i Stegi se konečně mohli pořádně napít. Bróňa jim tak podával jeden list za druhým, dokud neměli všichni tři břicha plná k prasknutí. Když se napili, ulehli společně do stínu pod velký strom.

„Ještě že jsme se na tu cestu vydali společně,“ zívl nahlas Stegi a spokojeně zavřel oči.

Uvědomil si, že to, čím se od sebe tolik liší, Toriho tvrdé rohy a síla, Stegiho ostrý ocas a Bróňův neskutečně dlouhý krk, není vůbec na škodu. Když se spojí a využijí toho, v čem je každý z nich jedinečný, dokážou si poradit s každou překážkou.

Článek Cesta k napajedlu se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Článek Omalovánka: Dinosauři ve středním triasu se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Článek Omalovánka: Pterodaktyl se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

🖼️ Stáhnout JPG 📄 Stáhnout PDF 🖨️ Vytisknout

Článek Omalovánka T-Rex v pravěké džungli se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

V hlubokém, sluncem prohřátém pralese, kde se obrovské kapradiny tyčily jako stromy, žil Šupík, malý Stegosaurus. Šupík nebyl jen tak ledajaký Stegosaurus; měl na hřbetě ty nejlesklejší kostěné pláty. Od hlavy až k ocasu jich napočítal osmnáct. A ten jeho ocas. Ten byl zakončený čtyřmi špičatými bodci zvanými thagona (i když Šupík jim říkal prostě „bodlinky“).

Šupíkova rodinka byla velká a hlučná. Žili spolu v jeskyni a každý den se vydávali k Velkému Jezeru, kde rostly ty nejšťavnatější přesličky. Šupík měl dva starší, mnohem větší, ale o dost nudnější bratry, a pak tu bylo Vajíčko.

Ne, nemělo jméno. Zatím. Bylo to to nejnovější, nejvzácnější vajíčko, které snesla Šupíkova máma. Bylo jen jedno, bylo mléčně bílé s lehkými modrozelenými skvrnkami a celá rodina ho střežila jako oko v hlavě. Z něj se měl vyklubat nejmladší sourozenec, kterému Šupík už nyní v duchu říkal Píp. Chtěl ho naučit kousat přesličky hned, jak se vyklube.

Jednoho slunečného rána se, ale stalo něco hrozného.

Šupík s mámou se vrátili z ranního krmení. Slunce se prodíralo listovím a na mokrých kapradinách se lesklo tisíce kapek. Stegosauří máma se protáhla a usmála na své hnízdo. Ale úsměv jí rychle zmizel. Zmateně zamrkala svýma velkýma očima, rozhlédla se. Pak s hromovým zaduněním došlápla na zem a spustila ten nejhlasitější řev, jaký kdy od ní Šupík slyšel.

Vajíčko zmizelo!

Hnízdo z měkkých listů a větviček bylo prázdné. Mléčně bílé vajíčko s modrozelenými skvrnkami zmizelo. Zmizel Píp.

Máma hned začala obcházet okolí jeskyně s nosem u země. Otec, který se právě vracel s obrovským snopem listů, je upustil na zem a také začal čichat a funět.

Někdo Vajíčko vzal. A Šupík věděl, že sedět a čekat v jeskyni nebude nic platné.

Jeho malý, ale silný ocas s bodlinkami se zvedl. Stejně jako jeho rodiče začal obcházet okolí jeskyně. Nejdřív nic zvláštního neviděl ani necítil, ale pak si toho všiml. Směrem k Velkému Jezeru se táhl tenký, sotva znatelný škrábanec v hlíně. Jako by někdo táhl něco těžkého po zemi. Byla to stopa. Stopa Pípa.

Šupík se podíval na své vyděšené rodiče, naposledy si prohlédl prázdné hnízdo a pak se rozhodl. Nemůže čekat. Vydá se svého ztraceného sourozence hledat sám! Zhluboka se nadechl a vykročil do neznáma.

Ticho v Mlžné Bažině

Šupík se držel stopy, tenkého škrábance v hlíně, který ho dovedl až k Velkému Jezeru. Jenže pak ho vyděsilo to, kam stopa pokračovala.

Rýha v zemi, kterou zanechalo unášené vajíčko vedla přímo k Mlžné Bažině.

Bažina se táhla podél břehu jako obrovský zelený, bublající polštář. Vzduch byl těžký, plný neznámých zvuků a silné, sladce hnilobné vůně. Mlha se držela nízko nad bahnem. Hustá a bílá.

Šupík polkl. Věděl, že máma by ho sem nikdy nepustila. Ale věděl také, že Píp ho potřebuje.

„Dinosauři se přece nebojí ničeho,“ zašeptal, aby si dodal odvahu a opatrně vykročil do bažiny. První krok byl těžký. Země pod nohama byla kluzká a mokrá a pod kapradinami se tvořily malé tůňky kalné vody. Škrábanec v hlíně už nebyl tak jasný, ale Šupík se nevzdal a statečně šel zachránit svého sourozence.

První setkání

Bažina byla tichá. Příliš tichá. Neslyšel obvyklé kvákání žab ani šum křídel vážek.

Náhle se ve vysokém rákosí něco pohnulo.

Šupík se zastavil. Pláty na hřbetě se mu stáhly v napětí. Z rákosí se vynořila zvědavá hlava s dlouhým krkem. Nebyl to žádný T-Rex, ale malý a velmi bázlivý Compsognathus, jménem Pírko. Byl malý. Skoro jako slepice. A třásl se strachy.

„Co tu děláš, Šupíku? Tady je to nebezpečné!“ zapištělo Pírko a schovalo se za tlustý rákos.

Šupík se snažil mluvit klidně. „Hledám vajíčko. Ztratilo se. Viděl jsi, jestli tudy někdo něco táhl? Bylo bílé a skvrnité.“

Pírko se třásl dál. „Já… já jsem viděl jen Jesterku z Mokřadu. Byla obrovská a táhla něco, co vypadalo jako kulatý bílý kámen! A šla tím směrem, k Tuleňovému ostrovu!“

Šupík se podíval, kam Pírko ukázal. Uprostřed mlhy bylo vidět jen obrys malého pahorku, který vypadal jako spící dinosaurus. Tuleňový ostrov. A tam, v bažině, vedla čerstvá, zřetelná stopa s třemi drápy. Mnohem větší než ta, kterou za sebou zanechával on.

Srdce mu poskočilo. Teď věděl, že je vajíčko blízko! Musí se tam dostat, než Jesterka z Mokřadu udělá s Pípem něco hrozného. Rozloučil se s Pírkem a opatrně, ale rychle, vyrazil vpřed.

Před sebou viděl temný, blátivý kopec. Byl to Tuleňový ostrov, a tam ho čekal Píp.

Bodlinky pro všechny případy

Šupík se pomalu blížil k Tuleňovému ostrovu. Bláto už nebylo tak hluboké, protože ostrov byl pevnější kus země uprostřed bažiny. Mlha se trochu zvedla, ale pořád tu panovalo šero.

Když vylezl na suchou zem, uviděl to. Uprostřed kupy suchého rákosí leželo Vajíčko.

Bylo přesně takové, jak si ho pamatoval: mléčně bílé s modrozelenými skvrnami. Píp! A u něj, schoulená v hnízdě z vlhkých listů, dřímala Jesterka z Mokřadu.

Jesterka byla zubatý, menší, ale strašně rychlý dravec, který sežral na co přišel. Byla to vlastně velká Saurornithoides, ale pro Šupíka vypadala jako opravdu velká a nebezpečná ještěrka. Hlava jí ležela na vajíčku, jako by si ho hlídala, než dostane chuť na večeři.

Šupík musel vymyslet dobrý plán. Nesměl se k ní přiblížit zepředu, protože Jesterka byla rychlá a měla příliš ostré zuby.

Chytrý plán

Šupík se potichu připlížil z druhé strany ostrova. Cestou si vybral jeden velký, těžký kámen a odtáhl ho stranou. Pak se otočil a začal do něj pomalu, rytmicky tlouct svým ocáskem.

Ťuk! Ťuk! Ťuk!

Bylo to tiché, ale ostré klepání.

Jesterka z Mokřadu sebou cukla. Zvedla hlavu. Její ospalé žluté oči, se rozhlédly. Nic neviděla.

Ťuk! Ťuk! Ťuk!

Zvuk se ozýval ze strany, kde na ostrově nic nebylo. Jesterka se zvědavě protáhla a zvedla se na nohy. „Co to je? Co je to za otravný zvuk,“ zamumlala si pro sebe a chtěla si zase lehnout.

ŤUK! ŤUK! ŤUK!

Tentokrát to bylo hlasitější. Šupík zesílil úder. Jesterka už nevypadala mrzutě, ale podrážděně.

„Kdo je tam? Přestaň s tím hlukem! Chci se před večeří prospat!“ zavrčela. Vydala se pomalu k místu, odkud zvuk vycházel. Jak Jesterka šla, Šupík se rychle schoval za hustý keř.

Když Jesterka dorazila ke kameni. Nic neviděla.

Šupík se mezitím, když se Jesterka soustředila na špatnou stranu ostrova, proplížil kolem ní, přímo k Vajíčku. Snažil se být tak potichu, jak jen malý Stegosaurus mohl být.

Už byl u hnízda. Vajíčko bylo teplé a těžké. Opatrně do něj strčil nosem, aby ho odkutálel. Jenže Vajíčko bylo těžší než si myslel a šlo mu to pomalu.

A v tom ho Jesterka zaslechla!

Otočila se. Její žluté oči se rozšířily a okamžitě pochopila, co se tady děje. Chtěl jí vzít její večeři!

Jesterka vystřelila vpřed s ostrým, syčivým křikem. Byla rychlá jako blesk. Šupík věděl, že už mu nezbývá čas.

Nemohl s ní bojovat, ale mohl se bránit!

Šupík udělal to jediné, co ho v tu chvíli napadlo. Bleskurychle švihl svým bodlinkatým ocasem! Nechtěl Jesterce ublížit, jen ji zahnat.

Fjůůůů!

Jesterka vykřikla překvapením a ustoupila. Bodlinky ji minuly jen o kousek a pořádně ji vyděsily.

Záchrana Pípa a závod domů

Ta chvíle jejího zaváhání stačila.

Šupík se celou vahou těla opřel do Vajíčka a kutálel ho dolů z ostrova, směrem do bláta.

„Ne! Vrať mi to!“ křičela Jesterka a hnala se za nimi.

Šupík se nořil do bahna. Bylo kluzké a těžké. Vajíčko se kutálelo jen pomalu. Jesterka byla těsně za ním!

Šupík, místo toho, aby tlačil Vajíčko nosem, si ho opatrně nacpal mezi přední nohy a krk a pomalu se s ním sunul kupředu, pryč z bažiny. Věděl, že vajíčko musí dostat do bezpečí stůj co stůj.

Jesterka, které se moc do hlubokého bahna nechtělo (protože by se jí promočily dlouhé nohy), na něj jen vztekle syčela.

„Příště si ho schovám lépe, ty malý, pichlavý prcku!“ křičela za ním.

Šupík ji nevnímal. Sunul se blátem, dokud se nedostal na pevnou zem, kde ho už Jesterka nemohla dohonit. Zastavil se, těžce oddechoval a opatrně zkontroloval Vajíčko.

Vajíčko bylo v pořádku! Bílý krunýř s modrozelenými skvrnkami byl jen trochu od bláta, ale jinak bez škrábance. Píp byl zachráněn.

Návrat hrdiny

Cesta zpět byla mnohem snazší. Šupík se vracel tou samou cestou podél Velkého Jezera, ale teď už se nebál. Když se konečně vyčerpaný, ale hrdý, doplazil k jeskyni, máma a táta Stegosaurus seděli u vchodu, skleslí a smutní.

„Ach, Šupíku, kdepak jsi byl? Báli jsme se o tebe, a…“

Máma se zarazila uprostřed věty. Její obrovské oči se upřely na blátivou, ale drahocennou věc, kterou Šupík strkal před sebou.

„Vajíčko!“ vydechli oba jednohlasně.

Máma Stegosauřice přiskočila k Šupíkovi, jemně ho otřela svým nosem a vydala zvuk, který zněl jako spokojené dinosauří vrnění. Otec se k nim hned přidal. Byla to obrovská, blátivá hromada lásky.

„Ty jsi ho našel!“ zeptal se nevěřícně otec.

Šupík jen přikývl, unavený, ale šťastný. Vajíčko bylo zase v hnízdě.

„Jsi ten nejodvážnější malý Stegosaurus a velký bráška,“ řekla máma a jemně se dotkla Šupíkovy hlavičky a otřela se nosem o ten jeho.

Šupík věděl, že udělal správnou věc. Zachránil svého malého bratra Pípa.

O měsíc později…

Vajíčko konečně prasklo! A z něj se vyklubal malinký, roztomilý Stegosaurus. Měl jen pár maličkých plátů a sotva znatelné bodlinky.

Šupík se sklonil a jemně se dotkl nosu malého dinosaura.

„Ahoj, Pípe. Vítej doma. Rád tě poznávám bráško,“ zašeptal.

A malý Stegosaurus se na něj podíval a vydal tiché, ale odhodlané: „Píp!“

Článek Šupík a ztracené vajíčko Píp se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.

Článek Omalovánka dva dinosauři svačí se nejdříve objevil na Snilkuvsvet.cz.